Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


> sídlo má 2 vchody/východy.
Hlavný vchod je veľká brána, cez ktorú je možné dostať sa na pozemok z ulice.
Vedľajší vchod je zadný vchod, o ktorom vedia len členovia klanu Hyuuga a Hokage.

> Celé sídlo je ohraničené múrom.

> Po incidente s Mikomi je celé sídlo chránené hliadkou, dvaja členovia klanu hyuuga, na úrovni chuuninov (vedľajšia rodina).

> Momentálne už žijú všetci členovia klanu Hyuuga na jednom pozemku, člen vedľajšej rodiny môže mať dom pokojne vedľa člena rodiny hlavnej.

> Členovia vedľajšej rodiny nemajú zákaz učiť sa techniky ako Kaiten či 64!

> Novou hlavou klanu Hyuuga sa po smrti Naomi stal Hyuuga Futoshi, aj to sú dôvody istých zmien.

Ale ale, koho nám to sem nesou....

Ti čerti...

"Ahoj Shijin. Asi bychom si měli o něčem promluvit." vrhl jsem na ni jeden ze svých obvyklých pohledů.

Jemně jsem si prohrábla vlasy a nervózně popošla dovnitř.
Snažila jsem se vypadat klidně a snad se mi to dařilo. I když stačilo si pomyslet, jak to tu našel a hlavně "koho" a v mé tváři se objevil obvyklý zasněný výraz.
"Ahoj tati..." zavrněla jsem nepřítomně, ale vrátit se do reality mi pomohl až jeho výraz.
A já tak doufala, že si mne nevšimne. No co naplat...

Rozvalil jsem se v křesle a prsty začal bubnovat po desce stolu. Zase mě to chytá...

"Shijin, můžeš mi říct proč... proč se z našeho domu stal hotel?"

Upřel jsem na ni pohled a hledal sebemenší náznak nervozity.

Tenhle tón se mi nelíbí... Ale už jsem se alespoň uklidnila.
Soustředím se na pevný dech a pak se ušklíbnu.
"Ten pojem jsi pochytil od Mikomi?"
Pak zanechám legrace.
"Tati, Allii je můj přítel. Vím, že myslíš, že na to mám dost času..." trochu zrudnu když mi podle jeho výrazu dojde, na co myslí.
"...Ale neděláme žádné hlouposti. "
Ehmm... Snad jen se líbáme, usínáme na střeše... A nechci myslet na nic dalšího.

Mikomi?

"Takže... chceš mi říct, že Mikomi se to nelíbilo a ty jsi svou starší sestru neposlechla?"

Můj pohled byl ještě přísnější než předtím. Čeho já se ještě nedočkám. Ta zmínka o "hloupostech" mě málem vytočila do vrtule. Divil jsem se, že nešvihám Kaiten, sedíc na tom křesle.

"Tak mladá dámo... o hloupostech, snad ani netřeba mluvit. Znáš ho pár dní a už ho sem nastěhuješ. Je ti doufám jasné, že si to nepřeji. Allii je ninja, měl by se o sebe umět postarat sám. A... ani nemluvím o tom, že k tobě bych si představoval někoho jiného a především až tak o pět let později." vydechl jsem a odmítal si přiznat jak ten čas letí.

"Ehmm..." Tohle jsem sem zaplést nechtěla... Ksó. Říct mu, že tu spal i Taiki by mělo zhoubný vliv.
"Bylo to jen na pár dní, než si něco najde. Je to skvělý ninja a Hokage-sama mu důvěřuje. " nadechla jsem se, abych mohla pokračovat, protože tohle jsem ze sebe dostala nějak rychle. Ani jsem nepřemýšlela, co říkám.
"Navíc ho začala učit Tsunade-sama a pokud ani v tu nemáš důvěru..."
Větu jsem nechala nedokončenou.
Stála jsem rovně a tentokrát jsem si hodlala stát za svým. Musel to vidět.
Jej... Kudy budu utíkat? V duchu jsem se ušklíbla.

Možná jsem trochu zrudnul. Je drzá jak lázeňská veverka.

"Shijin. Tsunade je legenda a nechápu, proč ji osud trestá a ona musí učit takového vandráka. Nicméně mi to je vesměs jedno, pokud se tu nezabydlí a ráčí hezky brzo sídlu našeho klanu udělat pápá."

Ušklíbla jsem se.
Jak chceš tati...
"Hmm... To je škoda, takhle budu muset chodit JÁ za NÍM."
Co blbnu? Teď už ale dostanu.
"Mimochodem chceš vidět mé nové techniky?"
Tak tímhle jsem si podepsala ortel smrti...

Z očí jsem měl jen úzké bílé škvírky a zbytek ksichtu mi chytal divnou křeč.

"Než odejdeš, tak mi tedy laskavě předveď, co ses naučila..."

A jestli to bude nějaká kravina, tak se těš!

"Dobře tati..." na tváři se mi objevil nejsladčí úsměv jaký jsem v té chvíli dokázala vykouzlit. Smířená s osudem který jsem si sama vybrala jsem složila pečetě.
"Tys to chtěl." dodala jsem ještě. Už jednou jsem se rozhodla, že si za tím budu stát. Nehodlám čekat pět let než mi povolí přítele. A vůbec. Tohle mám po něm, tak ať se nediví...
"Sanzengarasu no Jutsu!" vykřikla jsem.

V té chvíli do místnosti vlétlo padesát vran.
Vážně se sem vešli? Překonala jsem se. Ve chvíli, kdy byl překvapený a nedával pozor jsem složila pečetě Karasu Bunshin no Jutsu. Až se naštve, zasáhne klon.
Tedy pokud se nenaštve ještě dřív a nevšimne si, že to je "klon"
Vrány jsem nechala kroužit kolem něho a probleskla jsem se pryč.
Tati... Jen to nedělej. Toho klonu je mi totiž vážně líto už proto, že se mi tak povedl...

Dělá si srandu? Co má znamenat ten bordel? Ty vrány sakra?!

"Shijiiiiiiiiiiiiiiin! Zbláznila ses? Máš se učit techniky našeho klanu a ne takovéhle paskvily co jsou k ničemu!!!"

Vystřelil jsem z křesla a měl v úmyslu ji popadnout a zeptat se proč tohle proboha dělá. Jakmile jsem se jí však dotkl, rozplynula se na další vrány.

Zatraceně... To je bordel... Toho peří...

Dědictví našeho klanu bude tímto tempem velmi brzo v p....eli...

Schoulená pod oknem jsem se ušklíbla. Neviděl mě.
"Tati... Zapomněl jsi že máš Byakuugan..."
Hbitě jsem vystartovala a nechala svou chakru proudit do ruky jako vždy, když používám Juuken. Nechtěla jsem si zahrávat s ohněm, ale jak jsem ho znala, tak si myslí, že už jsem dávno pryč. Ale doby, kdy jsem utíkala jsou dávno pryč.
"Juuken!" sledovala jsem jeho překvapený pohled a zastavila se kousek od jeho břicha s tím, že jsem nechala chakru ve své dlani zmizet.

Na mé tváři se objevil vševědoucný úsměv.
Teď mě zabije...

Podíval jsem se na Shijin, jako kdybych se ji chystal zabít. Neměl jsem k tomu daleko. Ukázal jsem směrem ke dveřím.

"A ven. Než si to rozmyslím."

"Promiň, tati..." Poskládala jsem pečetě a jako naschvál nechala Hiiko sedět na jeho rameni.
"...ale já se s Byakuuganem učím a..."
Popadla jsem svou tašku ze stolu.

"... a naučila jsem se hlavně neutíkat. Ať už jsem v boji nebo je to běžná záležitost..."
Otočila jsem se na něj a usmála se.
"Můj klíč k jejímu zvládnutí je věřit si."
Na mé tváři se objevil zasněný výraz a já zmizela za dveřmi.

(Přesouvá se)

Potichu jsem se připlížil k domu zezadu k pokoji Shijin, otevřel jsem okno a vlezl dovnitř, nechtěl jsem riskovat, že potkám "taťku".
Našlapoval jsem jako myška, svlékl jsem se do trenek a lehl do postele. S myšlenkami na všelijaké věci jsem po pár minutách usnul..

Při probouzení jsem se nějak tak usmíval, protože mi bylo skoro jasné, že tu bude Shijin. Cítil jsem její vůni vlasů a slyšel šepot.
Otevřel jsem oči a podíval se směrem k oknu, seděla tam tak prostě, ale stejně na ni byl úžasný pohled. Sledoval jsem její vlnící se vlasy v průvanu.
"Dobré odpoledne" zaculil jsem se.
Stejně je to zvláštní a pořád nedokážu uvěřit tomu, že se to děje.

"Taky přeju." ušklíbla jsem se a prohrábla jsem si dlouhé vlasy.
Jistým krokem jsem zamířila k oknu a postavila se vedle Shijin.
"Smím se zeptat, co děláte v tomto pokoji, mladý pane?"
Obočí jsem měla mírně zdvihnuté, ale přes Byakuugan byl můj výraz nečitelný.
Pobaveně jsem sledovala Shijin. Nechat je doma samotné takovou dobu tedy byl nápad...

V tuhle chvíli bych se nejradši šel zahrabat.
Ani se nebudu ptát, kdo to je. Jsem si naprosto jist, že to vím..
To, že jsem zrudl bylo vedlejší. Já ze sebe nemohl dostat ani nějakou kloudnou větu a nevěděl jsem, jak tohle vysvětlit... zase. Bylo to snad horší, nebo spíš trapnější, než setkání s tátou "No-já-no..," chce to klid, "já tu teď bydlím a no.."
Jo, jdu se zahrabat.

Vstal jsem a líně se protáhl. Snad bude dnes klid.

Vešel jsem do obýváku a sarkasticky se usmál skutečnosti, že ten vandrák už tu nespí. Zaklepal jsem na dveře od pokoje Shijin a vešel. Chtěl jsem se jí na něco zeptat.

V ten moment jsem ztuhl.

"Co to dělá v posteli Shijin?!"

Tak bydlí... Prostranstvím se rozlehl můj zvonivý smích.
"Když myslíš tak asi ano..." ušklíbla jsem se.
"Nejsem si ale jistá, jestli to má na mou dceru dobrý vliv a mojí poviností je proto zeptat se na pár věcí." Oči se mi zúžily v podobném výrazu, jaký používal Naoto. Byl to zvyk.
"Mimochodem, nevzdělanče..." zavrčela jsem tiše. "...ještě jsem neslyšela, že by se dámy představovaly první."

Co jsem komu udělal.
"Moc se omlouvám, jsem Uzumaki Allii. Byl jsem strašně, no, zaskočený, snad to chápete." pousmál jsem se nebo něco tomu podobného.
Tak mamka je teda o poznání příjemnější než tatínek. Pak jsem si všiml velkého, respekt budícího muže s ne zrovna příjemným výrazem.
"Ach.. dobrý den"
Jak jsem si proboha mohl myslet, že tu v klidu přečkám den.

"Dobrý den, a jak pro koho."

Odvětil jsem mu a podíval se na svou ženu.

"Tauro, neřekl ti všechno. Zapomněl se zmínit, že svádí naši dcerušku." dodal jsem s jízlivým tónem. Schválně jsem to trochu přehnal a čekal na její reakci. Buď upadne do apatie, nebo začne vyvádět....

Ani já netuším co.

"Uzumaki Allii." zopakovala jsem, abych si zapamatovala jeho jméno. Dělala jsem to často. "Tomu říkám představit se. Co to rozvést?" navrhla jsem mu, ale pak jsem si všimla Naota a proskočila oknem dovnitř.

Prošla jsem kolem Alliiho a vtiskla svému muži jemný polibek na přivítanou.
"Vypadá to, že se to tu trochu změnilo." Na mé tváři se zase objevil nerozluštitelný výraz.
" A Allii, myslím, že Shijin usnula." zavrněla jsem a ukázala na svou dceru.
"Bylo by vskutku vhodné ji nechat ležet v posteli." uvedla jsem věc na pravou míru a významně se pousmála, když jsem ho sledovala jak nervózně sedí na posteli.

Blik, cvak. Uvědomil jsem si, že stále sedím v posteli, ve spodním prádle a vedu tady takhle rozhovor s rodiči mé přítelkyně. Tváře začaly rudnout, já se začal potit.
Na tenhle den nikdy nezapomenu, doufám, že na to budu někdy vzpomínat s úsměvem. Vstal jsem z postele, už jsem na to kašlal, že jsem jenom v trenkách. Vzal jsem Shijin z okna a položil ji do postele, ušklíbl jsem se.
"Ta vážně usne všude.." řekl jsem tichým hlasem a obrátil se na mámu a tátu.
"Jsem ninja, žák Tsunade-sama a zkoušející na chuuninských zkouškách. Rád řeknu cokoliv dalšího, ale nejdřív bych také rád věděl, jak vás mám oslovovat."
Vážně je příjemnější než táta.[i]