Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


> sídlo má 2 vchody/východy.
Hlavný vchod je veľká brána, cez ktorú je možné dostať sa na pozemok z ulice.
Vedľajší vchod je zadný vchod, o ktorom vedia len členovia klanu Hyuuga a Hokage.

> Celé sídlo je ohraničené múrom.

> Po incidente s Mikomi je celé sídlo chránené hliadkou, dvaja členovia klanu hyuuga, na úrovni chuuninov (vedľajšia rodina).

> Momentálne už žijú všetci členovia klanu Hyuuga na jednom pozemku, člen vedľajšej rodiny môže mať dom pokojne vedľa člena rodiny hlavnej.

> Členovia vedľajšej rodiny nemajú zákaz učiť sa techniky ako Kaiten či 64!

> Novou hlavou klanu Hyuuga sa po smrti Naomi stal Hyuuga Futoshi, aj to sú dôvody istých zmien.

Opětuji úsměv. "Hezké probuzení, přeju. Hodně se toho odehrálo, co jsi spala. Dívim se, že jsi se neprobudila" ušklíbnu se.
"Nejzajímavější je, že tvá sestra se s nějakým mužem odebrala na hrad Kykyo. Nemám z toho dobrý pocit, možná bychom se za ní mohli podívat a zkontrolovat je. Nebo chceš něco jiného?" Usmál jsem se.

"Hrad Kykyo? Proboha proč?" Okamžitě jsem probuzená. Jednou rukou si prohrábnu trochu rozcuchané vlasy a hned poté seberu šálky po čaji a seskočím ze střechy.
"Hai. Ráda bych šla za nimi." Hbitě vběhnu do kuchyně, abych jen spěšně opláchla oba šálky a taky abych se skryla před jeho očima. Cítím se provinile. Nejdřív Naomi a teď ještě někdo "nejspíš" napadl Mikomi. Vlastně zase. A já to zaspím...

Po chvíli jsem venku a pokusím se o bezstarostný úsměv.
"Chtěla jsem říct, že podívat se za nimi určitě nebude na škodu." pokusím se skrýt strach. Že by přece ten den jednou špatnou událostí neskončil?

(přesouvá se)

"Neboj se.. půjdeme teda za nimi." ohlídl jsem se za Shijin a prohlédl jsi ji, líbily se mi její vlasy, jak je měla teď tak zvláštně rozcuchané.. podíval jsem se jinam. *Doufám, že je Mikomi v pořádku*
"Jdeme?"
.Přesun.

"Tak jsme tu." pravila jsem a šla do sestřina pokoje. Neležela tu. Zase spí bůhví kde. Dalo se čekat.

"Tu můžeš spát." ukázala jsem na sestřinu postel. "Nalevo je koupelna. Jestli polezeš jinam, zabiju tě." dodala jsem s ironickým úsměvem.

''Dobře, až někam půjdu někam kde nemám být budu na to myslet''
usmál jsem se

"Tak dobrou noc." odpovím, otočím se na podpatku a jdu do svého pokoje. Zamknu všechny místnosti vyjma koupelny. Jistota je jistota. Pečlivě i zajistím okna. A především u svého pokoje. Nemyslím si, že by chtěl krást, ale můj dům můj hrad. Nesnáším návštěvy, tím spíš, když se mi někdo producíruje po domě.

Zhasla jsem a myšlenkama jsem byla u Naomi. Všimla jsem si, že hodiny v mém pokoji na chvíli přestaly tikat. Pak se zase rozeběhly, jako kdyby se nic nestalo.

Nevěděla jsem, jestli to byl sen, nebo jen přelud, ale kousek od své postele jsem viděla průzračnou postavu s dlouhými vlasy a bílýma očima. Posadila jsem se a zjistila, že už jsou tři hodiny ráno. Byl to sen? Neklidně jsem usnula a spala až do rána.

šel jsem do pokoje její sestry a sedl jsem si zde na postel...
tady spí její sestra
rozhlédl jsem se zde
má to tu velice pěkné
vstal jsem a pomalu jsem prošel pokoj celý dokola a prohlédl jsem si jej
po té jsem si opět sedl na postel a stáhl jsem si čapku a mé tričko, sundal jsem si boty a po té i ponožky a měl jsem v plánu si nechat jen kalhoty ale všiml jsem si že jsou od bláta... proto jsem si je též vysvlékl a vše jsem si složil a zasunul pod postel, následně jsem si lehl na postel a přikryl jsem se peřinou a zavřel jsem oči... začal jsem přemýšlet o její sestře a po chvíli mě přišly myšlenky na to co tady asi všechno dělá v téhle místnosti... po chvíli jsem si začal domýšlet nějaké intimnosti
přestaň !
myšlenky mi nešli z hlavy a já celý zčervenal ... klepl jsem se silně do hlavy
''přestaň''
řekl jsem si
stále jsem myslel na tytéž věci
''kso''
naštval jsem se na sebe a silně jsem si bouchl do hlavy ... tak až jsem omdlel

po chvíli jsem se probral a cítil jsem se divně, cítil jsem dusnou atmosféru a bylo mi divně nevěděl jsem proč... oblékl jsem se a otevřel jsem si okno ... ale po té jsem z okna vyskočil a zavřel jsem ho ale tak abych se mohl vrátit
vyšel jsem až z konohy a šel jsem se projít ven
- přesun

Když jsem se i se Shijin dostal do ulic klanu Hyuuga, vyrazil jsem k jejímu a Mikomiinu domu. Bylo zamčeno a okna zavřená.
Hrábl jsem Shijin do malé kabelky a snažil se nekoukat po ostatním obsahu. Vytáhl jsem klíče. *snad se nebude zlobit* řekl jsem si znovu.
Pomalu jsem odemkl a vešel do domu, všude bylo zhasnuto.
*Nevím, kam jít.*
Podíval jsem se po obývaku a viděl několik dveří. *Nechci nikam lézt, abych zbytečně nevyrušil třeba Mikomi, nebo bůhví koho jiného* potichu jsem se zašklebil.
*Asi bude nejlepší, když ji tu položím na gauč.* položil jsem ji a přikryl mou bundou.
*taky si tu lehnu, jsem strašně unavený. snad se nebude zlobit* řekl jsem si po třetí.
Naposledy jsem se podíval na Shijin, naklonil jsem se nad ni a věnoval ji polibek na čelo. "Spi sladce" zašeptal jsem. *když vím, že spí jak zabitá, tak to není tak těžké* usmál jsem se a lehl si vedle gauče na koberec, zrovna pohodlné to nebylo, ale nevadilo mi to.
Téměř hned jsem usnul.

přišel jsem k Mikomi domu a vstoupil jsem do něj oknem, okno jsem následně zamkl tak aby nešlo otevřít a jelikož jsem byl celkem špinaví vysvlékl jsem se jen do trenek a sundal jsem si i čepici... opět jsem si lehl do postele a po chvíli jsem vyčerpáním usl

Líně jsem se protáhla, vstala a vyšla ze svého pokoje. Taiki neměl šanci lézt nám po domě... zařídila jsem to skvěle.

Přišla jsem do obýváku a udělalo se mi mdlo.

ODKDY FUNGUJE SÍDLO KLANU HYUUGA JAKO HOTEL?!

A navíc můj milovaný dům?

Měla jsem opět stejný, kamenný výraz a dívala se na spící lidi. Měla jsem chuť je rychle vypakovat.

Stála jsem tam. Opřená o berle. Nevěděla jsem, jestli mám začít řvát, nebo všechny tiše probudit pomocí ledové vody. Kdyby tohle viděli táta s mámou - zabijou mě. Protože já jsem ta starší, já tu mám mít rozum... A tohle je Sodoma Gomora.

Odbelhala jsem se do koupelny, kde jsem osprchovala (pochopitelně zase pečlivě zamčená) a oblékla se. Co teď? Nechala jsem šípkové Růženky spát a šla pryč. Doufala jsem, že až přijdu, budu tu sama a budu mít svůj klid.

Neji, Hinato... vy to vidíte... zvedla jsem oči směrem k modrému nebi. Takovéhle legendy bychom tu dnes potřebovali... Slunce mě zašimralo na nose. Usmála jsem se. Třeba dneska bude konečně krásný den.

přesun nevím kam.

Já vážně usnu všude...
Prohrábla jsem si zcuchané vlasy a rozhlížela jsem se, kde jsem. Zvláštní...
Nepamatuju si, že bych došla domů. Automaticky jsem si přitáhla bundu blíž k tělu. Počkat... Bundu? Vážně mám na sobě...? Rozpačitě jsem se posadila a věnovala překvapený pohled Alliimu a zčervenala.
Nakonec ale zvítězila praktická část a já přes něj přehodila jeho bundu.

Potichu jsem vstala a zašla do svého pokoje. Proplétala jsem se mezi svými knihami, svitky a zvláštními předměty, které už prostě patřily ke mně. Ani mě už nepřekvapilo, když jsem uviděla Taikiho. Myšlenku "Co dělá v mé posteli?" jsem odsunula do pozadí a otevřela skříň za ním. Dveře trochu vrzly, ale nic se nestalo. Vyzula jsem si boty, abych nedělala takový hluk, vytáhla své oblečení a ještě sebrala jeden z malých polštářků, na které jsem kdysi vyšívala. Tenhle měl na sobě napsáno "Hyuuga." No, snad se nebude zlobit, ušklíbla jsem se. Cestou do koupelny jsem ho opatrně dala Alliimu pod hlavu a doufala, že jsem ho neprobudila. I když... Kdyby se probudil a viděl mě takhle rozcuchanou... Opatrně jsem sebrala své klíče ze země vedle něj a odemkla okenice. Ne příliš, jen jsem je pootevřela, aby dovnitř šel čerstvý vzduch a světlo aby nikoho nebudilo. Pak jsem za sebou zamkla dveře koupelny a okamžitě jsem popadla svůj hřeben. Stála jsem před zrcadlem a přemýšlela. No... Takže věc se má tak, že v mé posteli spí Taiki. Sestřina návštěva tuším. A jelikož já čekala na hokageho, tak mě od tamtud musel odnést Allii... A nejen to má za důsledek, že se mi vůbec nelíbí, že spí na koberci. Při té představě se usměju. Když už ho kvůli mě budou ráno pěkně bolet záda, alespoň mu udělám nějakou snídani.

Za chvíli už se motám v kuchyni. Mé kuchařské umění je téměř na nule, ale něco tak prostého jako vajíčka ještě umím "nezkazit"
Přivřu oči a na chvíli se zastavím. Zvláštní... Jsem ráda, že tu nejsem sama. I když je takové ticho a všichni spí - při čemž je zázrak, že já jsem vzhůru - cítím něčí přítomnost. Postupně odnesu talíře na stůl. Mikomi, Allii, Taiki a já. Tak akorát. Skepticky si prohlížím své dílo. Tohle normálně nedělám... Když vidím, že se nikdo nebudí, vezmu ještě čaj. Ty už ale udělám jen dvakrát. Pro mě a pro Alliiho, ten co minule. Černý, trochu ochucený jemným kořením. Ta vůně mě dokonale probudila. Donesu šálky na stůl - už automaticky je položím vedle sebe - a potichu se ještě jednou stavím ve svém pokoji, kde jsem nechala boty. Obuju se a snažím se našlapovat potichu. Sednu si k oknu, ale oči mám upřené do místnosti. Trochu myslím na to, co se včera stalo. Trochu na dnešní probuzení. A trochu na tu vůni, která se line od stolu. Snad se probudí, než jim to vychladne... Začínám uvažovat, jako kdybych to dělala tisíckrát a přitom je to poprvé. Chci udělat dobrý dojem...

Asi jsem ještě na chvíli usnula, protože když jsem se vzbudila Mikomi byla pryč. Ale, prospala snídani. Jemně se usměju a vydám se jí hledat. Taky si zaslouží vysvětlení, proč s Alliim spíme v obýváku...

(přesun)

Ráno mě probudí už samotná vůně čaje ale hlavně bolavá záda. Otevřu oči, první čeho si všímám je, že Shijin už tu není. Potom polštářku klanu Hyuuga a mé bundy. Usměju se.. pomalu vstanu a protáhnu se. *Dnes by mohl být úžasný den* pomyslím si a ušklíbnu se.
Bundu odložím na gauč a mířím pryč, ale v tom si všimnu snídaně na stole.
*čtyřikrát míchaná vajíčka, možná je dobře, že jsem do žádných dalších místností nevstupoval* podrbu se na hlavě, kouknu okolo sebe *nikdo nikde* sednu si ke stolu a začnu jíst.

"Dobrou chuť." zavrním mezi dveřmi.
Zrovna jsem chtěla zmizet, ale...
"A dobré ráno. Doufám, že tě kvůli mě moc nebolí záda a... Ehmmm... Musím ti znovu poděkovat."
Trochu nerozhodně zavřu dveře. Měla bych jít najít sestřičku, aby jí nevychladla snídaně, ale...

Přejdu ke stolu a s jemným úsměvem si přisednu. Spíš než vajíčka mě láká čaj a tak je tím prvním, po čem šáhnu.

Trošku jsem sebou škubnu, byl jsem nepřipravený z toho, jak to do mě padalo. Potom mi ale došlo, že ten hlas znám. "Ahoj Shijin." Poslední sousto ve mně zmizelo a já se ohlédl za sebe. "Není za co, nemohl jsem tě nechat ležet na lavičce. Vážně usneš všude." dodám se smíchem "Já děkuji za tuhle skvělou snídani." přestanu mluvit a jen si Shijin prohlížím.

Mírně zrudnu.
"Neřekla bych skvělá..." zavrním, když opatrně zkouším, co se mi to vlastně povedlo udělat. "...ale děkuju za pochvalu."
Vezmu prázdné talíře i šálky po čaji a odběhnu do kuchyně, aby mi nebylo vidět do tváře. Cítím se opravdu trapně... Usnout před hokageho kanceláří. To už je hodně i na mě.
"Já vím." ušklíbnu se. "Každopádně já nevím ani jak jsem se dostala na tu lavičku. Předtím jsem byla na schodech..." zrudnu, když mi dojde, že mě nejdřív někdo přesunul na lavičku a potom mě Allii nesl v náručí až sem. Nevím, co za mé červené tváře může víc. I když pravděpodobně to druhé. Jsem ráda, že jsem se na tu chvíli schovala do kuchyně.

"Pokud ti to nebude vadit, asi půjdu najít Mikomi. Když už se dělám s tímhle, tak ať jim to nevystydne." váhavě se usměju a zamířím ke dveřím.
"Přeji krásný den." zavolám ještě. Zmizím a doufám, že si té nervozity nevšiml. Vlastně se cítím krásně. Opravdu krásně. A možná právě proto jsem nervózní. Tohle je totiž trochu jiné "krásně" a já nevím, co si mám myslet.

(Omlouvám se, vážně se mi nechce utíkat, ale za pár minut odjíždím někam, kde nemám počítač, takže... )

Nad tou rychlostí Shijin jsem žasl, s úsměvem ji sledoval, jak se ji všechno rychle povedlo a zmizela ve dveřích. "Také přeji" zvedl jsem se a z domu také vyšel. Ještě jsem stihl zavolat "brzo se zase potkáme".
.Přesun.

(V pořádku:))

pomalu se probudím a jdu do koupelny, po chvíli se vrátím a obléknu se, po chvíli odejdu z domu a jdu se projít
- přesun

Probudila jsem se a ztěžka se rozvzpomínala na včerejší události. Bože můj, zase jsem pila saké... naštěstí mě dneska hlava tolik nebolí.

Šla jsem do koupelny a pak se obléct. Chvíli jsem váhala, jestli místo bílého, nemám obléct černé, ale pak jsem si říkala, že je to zbytečné. Každý ví i bez toho že držím smutek. Ani mě jednou nebude záležet na tom, jestli jsou všichni na mém pohřbu v černém.

Učesala jsem si vlasy a posadila se na terasu.

Zívla jsem a protáhla se.
Pak jsem ale přerušila monotónnost a zavřela oči. Musím být silnější... Ano, až se vrátí, i já budu mnohem lepší. Musím být. Pousmála jsem se, i když k obvyklému úsměvu jsem měla daleko. Své obvyklé černé věci jsem na sebe navlékla skoro ve spěchu. Nikdy jsem na trénink tak nespěchala.
"Dobré ráno, neesan." zavrněla jsem, když jsem na terase spatřila Mikomi.
S nejistým výrazem jsem si prohrábla rukou vlasy.
"Ehmm... Nee-san... Nemohla bys mě něco naučit?" prudce jsem vydechla. Jistě, už mám tým, ale kdy se vrátí náš sensei... A já potřebuju techniku C. Jinak na chuuninskou zkoušku nemohu...

"Dobré ráno... Naučit? Techniku C? Musela bys mi říct, jaký živel ovládáš. Můžu ti pak vzít svitek u Hokageho." říkám a přitom dál koukám před sebe, někam na oblohu.

"A náš sensei už má dýl jak týden rande s nějakou blondýnou a pochybuju, že se pohrne do toho se s náma zahazovat." pravím a uvažuju nad tím, jestli opravdu už nemá co nás naučit jak tvrdí, nebo jenom kecá.

"Myslíš jakou má má chakra podstatu?" zavrním a zamyslím se. V mysli se mi přehrávají starší vzpomínky. Na ženu, která mne učila a vychovávala, když jsem nebyla v Listové... Tenkrát. Jistě, mluvila o tom.
"Co znamená, když se ten "chakrový" papír rozřízne?" zeptám se. Ráda bych jí odpověděla přesně, ale je to už dávno. Za boha si nevzpomenu na slova. Jen na ten okamžik. Jak mi to podala a řekla, co mám dělat. Pak smutně kývla. Ona měla ohnivou podstatu a neměla mě s tou mou co naučit. Takže určitě nemám ohjnivou...