Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


> sídlo má 2 vchody/východy.
Hlavný vchod je veľká brána, cez ktorú je možné dostať sa na pozemok z ulice.
Vedľajší vchod je zadný vchod, o ktorom vedia len členovia klanu Hyuuga a Hokage.

> Celé sídlo je ohraničené múrom.

> Po incidente s Mikomi je celé sídlo chránené hliadkou, dvaja členovia klanu hyuuga, na úrovni chuuninov (vedľajšia rodina).

> Momentálne už žijú všetci členovia klanu Hyuuga na jednom pozemku, člen vedľajšej rodiny môže mať dom pokojne vedľa člena rodiny hlavnej.

> Členovia vedľajšej rodiny nemajú zákaz učiť sa techniky ako Kaiten či 64!

> Novou hlavou klanu Hyuuga sa po smrti Naomi stal Hyuuga Futoshi, aj to sú dôvody istých zmien.

I když byla tma, obrysy jsem matně dokázala rozeznat i díky lampionům, které visely poblíž.
"Je to tu velk-" Chtěla jsem říct, ale ve tmě jsem o něco zakopla a přepadla jsem dopředu. Ještě, že jsem narazila do Futoshiho, jinak by můj pár nebrzdilo nic. "Gomene, občas jsem nešikovná" Omluvila jsem se a zčervenala.

Bol som dosť ospalý a niečo takéto som vážne nečakal. Hneď ako som počul, že nedopovedala slovo reflexívne som sa k nej otočil. Vtom však už do mňa "nabúrala" a ocitol som sa na tráve... na zemi. Ležal som na chrbte pod Yoko a pozeral sa na jej tvár. "T-to je v... poriadku."

"Ta tma je hrozná.." Špitla jsem si pro sebe a rozmyslela jsem si chrlení nadávek na samu sebe. "Ještě jednou se ti o-omlouvám.." Mírně jsem se zakoktala, protože jsem se právě omylem zapřela o jeho hruď, když jsem se chtěla zvednout.
Baka no Yoko!

"Eh? N-no." Stále som nehybne ležal na chrbte pod Yoko. "S-sem tam s-sa niečo t-takéto prihodí?" Zacítil som jej ruku a nervózne sa vykoktal.

"Možná.." Musela jsem se nad tou situací pousmát. Dala jsem ruku pryč a zapřela jsem se vedle do trávy. Klečela jsem na kolenou a nějak se pokoušela vstát. Když se mi to konečně podařilo, natáhla jsem k Futoshimu ruku, aby se zvedl a doufala jsem, že ji v té tmě uvidí.

Chvíľku som len ta ležal a prehrávali si tú "situáciu" no potom som sa chopil jej ruky a ako tak vstal. Keď už som stál, voľnou rukou sa poškriabal na hlave s mierne trápnejším výrazom na tvári. "No... eh, trapas, však?" Radšej som sa pozeral niekam mimo.

Zčervenaly mi tváře, když jsem si tu situaci přehrála znova. Zakroutila jsem hlavou a pousmála jsem se. "To jo, a doveď mě prosím pořádně do místnosti, jestli totiž půjdu za tvým hlasem, jsem schopná narazit do stromu" Usmála jsem se.

"A... áno." Ruku, ktorú som jej držal som potiahol smerom k sebe, no ako som sa chcel pohnúť zastal som. "Eh? Miestnosti?"

Dávala jsem si pozor na to, kam šlapu, ale občasnému klopýtnutí se zabránit nedalo. Aspoń jsem věděla, že v té tmě nebloudím sama. Usmála jsem se. "No, někam kde bude světlo! Teda nevím jestli tobě ta tma vyhovuje, ale nerada bych tě zase shodila na zem.." Dodala jsem.

"Umm, okey..." Ako som ju držal za ruku tak som šiel smerom k môjmu domu. Za ruku som ju viedol za mnou. Po chvíľke som zastal pred dverami stredne veľkého domu. Ruku som jej pustil a otvoril dvere. "Tadá!" Zapol som svetlo na chodbe.

Prudce jsem přivřela oči, jak mě ten náhlý proud světla oslepil. Když jsem si je protřela, viděla jsem zase normálně.
"Páni, je to tu větší než u mě.." Znalecky jsem pokývala hlavou. "Tak mě proveď, jsem tvůj host. Sedneme si tam na tu sedačku?" Ukázala jsem na místo. "Tentokrát už nezakopnu.." Usmála jsem se.

"Iste poď dnu." Po tom ako vošla som za ňou zatvoril dvere a mieril k obývačke. "Chceš sa tu posadiť? Okrem tejto obývačku tu mám už len kuchyňu s prázdnou chladničkou, kúpeľňu a wc a spálňu. No a ešte menšie dojo, ale to asi nič zaujímavé."

"Na to, že tu žiješ sám, to máš velké" Usmála jsem se, ale pak jsem se zarazila. "Tedy žiješ tu sám?" Radši jsem se zeptala a sedla jsem si.

"Áno, tak nie je nikto kto by tu chcel byť so mnou. Dúfam, že niekto bude, ale zatiaľ nikoho niet." Prešiel som vedľa Yoko a posadil som sa. "Prečo si sa to tak náhle spýtala?" S úsmevom som sa spýtal.

"To je zvláštní.." Zamumlala jsem a pak jsem se mu podívala do očí a odpověděla zamyšleně na jeho otázku. "Až pozdě jsem si uvědomila, že si mohl mít přítelkyni a já bych tady bylam asi by nebyla moc ráda" Ušklíbla jsem se. "Tak proto jsem se zeptala." Dodala jsem.

"Aha, chápem..." Keď som si všimol jej pohľad tiež som sa jej zahľadel do očí. ...s-som sám..."

"To mě překvapuje.." Usmála jsem se a nervózně uhnula před jeho pohledem. Pak jsem proti své vůli nenápadně zívla a snažila jsem se potlačit spánek. Ale nešlo to. Kvůli několika probdělým nocím a dnešnímu boji jsem byla vyřízená.
Zavírali se mi oči, a hlava mi volně klesla na pravou stranu. Čímž jsem se nechtěně zapřela o Futoshiho rameno. Chtěla jsem se omluvit, ale spánek byl silnější. Navíc jsem teď měla pocit naprostého bezpečí, toho, že mi nic nehrozí i Shukaka jsem na chvilku hodila za hlavu a usnula jsem.

Ah? Chcel som ešte niečo povedať, no nestihol som. Zrazu som už mal Yoko opretú o seba. Chvíľku som nehybne sedel, no nakoniec som ju vzal na ruky a zdvihol z pohovky. Vzal som ju do spálne, kde som ju zložil na posteľ. Hmm... no fajn a teraz? Po chvíľke uvažovania som ju nakoniec vyzul a prikryl dekou. Chvíľku som sa na ňu pozeral a napokon som odišiel do obývačky, kde som si ľahol na pohovku a zaspal.

Ráno se probudím značně zmatená. Cítím, že mě bolí celé tělo. Co jsem to včera dělala? Zase ponocovala? Pak si vzpomenu na události minulého dne.

"Sakra práce..." zamumlám si pro sebe. Vyhrabu se z postele, hladová zhltnu snídani a naložím se do vany. Když se trochu zmátořím a zkultivuju, vydám se hledat zbytek týmu. Potřebuju si o tom s někým popovídat...

(přesun)

Posadil som sa na gauč a chvíľku som tam len tak sedel. Onedlho som vstal a prešiel som ho kúpeľne, kde som išiel do sprchy.

Překvapeně se probudím a když zjistím, že tohle rozhodně není moje ložnice ani moje postel, překvapeně se posadím. Vzpomenu si na včerejší den a pak si jen povzdechnu.
Jak jsem mohla usnout?! No výborně Yoko, to se fakt může stát jenom tobě! Trapas..
Vynadám si v duchu a rychle z postele slezu a obuju se..
Musím se jít Futoshimu nějak omluvit.
Vyjdu se z ložnice a je mi úplně jedno jak vypadám. Vejdu do kuchyně a rozhlížím se, jestli tam někde Futoshi není.

Po sprche som vyšiel von z kúta a osušil sa. Vlasy som však nemal úplne suché. Hodil som na seba čisté oblečenie a čelenku som si vzal len do rúk. Zo sprchy som prešiel do obývačky, z ktorej som si všimol. "Ahoj..."

Otočila jsem se za hlasem a všimla si Futoshiho..
"Etto..Já..Gomene, jak jsem včera tak usnula. Vůbec nevím, co mě to popadlo.." Usmála jsem se. "Děkuju, že si mě sem včera pozval, ale asi ses moc dobře nevyspal.." Co to zase plácám? Vynadala jsem si a pokračovala.
"Otravovala jsem tě tady už dost dlouho, a-asi bych už měla jít. Jistě máš dost práce" Dodala jsem a pousmála jsem se.

"Ale nie pokojne zostaň, som..." Odkašlal som si. "No prosto pokojne tu môžeš byť."

Na chvilku zaváhám, ale pak se pousměju. "Děkuju, ale radši už vážně půjdu. Nechci tě zdržovat, nejspíš budeš dnes trénovat tým, že?" Zeptám se a očima hledám vchodové dveře, abych se ho pak neptala.