Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


Sídlo klanu Hyuuga má dva vchody. Hlavním vchodem je velká brána, chráněná hlídkou, kterou se lze dostat přímo na ulici. Vedlejší vchod znají jen členové klanu a Hokage.

Celé sídlo klanu je obehnáno zdí. Navíc je chráněno hlídkou, jedná se o dva členy klanu Hyuuga (chuunin - vedlejší větev).

Sídlo již není rozděleno na část pro členy hlavní a vedlejší větve. Obě rodiny tak mohou mít své domy v těsném sousedství.

Členové vedlejší rodiny se mohou učit veškeré techniky právě tak, jako členové rodiny hlavní.

Hlavou klanu je Hyuuga Naomi, právě tak jako velitelkou policie - Hyuuga klan.

"Nebydlíš?" to mne zaujalo.
"Jak je to možné? Je nepřístupné, aby kdokoli s Byakuganem žil jinde než v sídle klanu. Byakugan je silně chráněné Kekkei Genkai. Jak se mohlo stát, že žiješ jinde? Z toho se tví rodiče budou zodpovídat."

Promnula jsem si spánky.
Tohle nevypadá dobře... Budu muset zjistit, co se stalo a informovat o téhle svízelné situaci otce a Mikomi...
"Dobře, Shinjiro. Od dnešního dne budeš bydlet zde v sídle. Hokage ti přidělí senseie, nejspíše tedy Seita, ale v klanových technikách tě budu trénovat já," zamyslela jsem se.
"Jsi Hyuuga. Nemám jinou možnost než tě naučit to příjmení používat. Jsi silný," zvedla jsem k němu pohled. " Věřím, že to zvládneš. Nevím, jak krutě si s tebou osud hrál, ale je má povinnost se o tebe teď postarat."
Dlaní jsem si přejela po vzdouvajícím se bříšku.
"Nechodím na mise, takže času na to mám dost."

Vidis to Tsuki to jsem teda dopadl z lesa do klece.
Vzal jsem ruku a podrbal Tsukiho za uchem. Pote seskocil skocil na Rameno shijin a zacal ji trit svou tvar o tu jeji. [/img]
Nech toho Tsuki to se nedela. A jinak ja osobne si myslym Ze nikdo nema ani potuchy o me Existenci no mozna krom te osobyu ce mi dala pecet.

"Pečeť nebo ne. Nos ji hrdě. Nechci po tobě, abys chránil hlavní rod. Ale zesil a ukaž nám, co v tobě je. Ukaž mi pravou sílu klanu Hyuuga. Zkus mě překonat, jestli na to máš," v mém hlase byla nepřeslechnutelná výzva.
Tsuki mi skočila na rameno. Jemně jsem ji podrbala za ušima a rozesmála jsem se, když mne mírně lechtala na tváři.

"Všechno je jednou poprvé," jen jsem pokrčila rameny.
"Bojovat s tebou nebudu. Nepochybuji o tom, že zvládneš sotva slabý Juuken. Ale budeme trénovat. Chtělo by to někoho z klanu Hyuuga na tvé úrovni..." zamyšleně jsem se v duchu probírala seznamem členů klanu.
Ano, to by šlo...

Nohou som vykopol dvere brány a vošiel dnu. Zabuchol som ich za sebou a hodil pred seba na zem vak. "Kso!" znovu som zavrčal a pritom mi bolo jedno, že ma môže niekto ďalší počuť. Boli tam dve osoby, no zatiaľ som si ich nevšímal.

"Ty pako!" uraženě jsem pohodila vlasy. "Mohu bojovat i v tomhle stavu, ale nemám moc technik, kterými bych s tebou bojovala, aniž bych ti ublížila. Budeme časem trénovat, to je ale vše. Nebudeme mít tréninkový boj. Na ten upřímně řečeno zatím nemáš.

"Mimochodem... Nezáleží na svobodě těla. Nikdo z nás není svobodný. To svoboda duše je důležitá. Lidé plní své závazky a shinobi dvojnásob. To není svoboda. Ale každý může změnit svůj osud. To je svoboda duše. Dělat věci tak, jak jsou správné podle tvého srdce. Přemýšlej o tom."

Zdvihol som zo zeme vak a snažil sa ukľudniť. Zhlboka som dýchal, mal som zavreté oči a nevydal ani hláska.
"Konečne," vydýchol som si a otvoril oči. Bol som kľudný. Prehodil som si vak cez plece a vykročil krížom cez dvor ku obytným častiam. Pritom som sa však zastavil u Shijin a Shinjira. "Zdravím," usmial som sa a pozrel na chlapca. "Takže už si v poriadku? Videli sme sa tam, pred bránou."

"I já zdravím," předtím jsem nově příchozího mírně ignorovala kvůli rozčilení.
Těhotenství není překážka... Pff.... Co je na tom špatného?
Kdyby to šlo, vypouštěla bych páru.
Asi měli pravdu... Jsem cholerik...
"Já se jen tak lehce nevzdám, to mi věř. Pokud mne chceš donutit se vzdát, musíš mě porazit, Shinjiro."
Po těch slovech jsem se otočila k Shinichimu a na tváři už mi zase hrál melancholická, uvolněný úsměv.
"Hmm.... Smím vědět, jestli teď někam spěcháš?"

Vak mi skĺzol z ramena a tak som ho iba pripol na chrbát a ďalej sa oň nestaral Nechal som ho tam.
Pozrel som na Shijin a tiež sa usmial. "Eeh, práve že nie. Prečo?" spýtal som sa a v tom tóne bola cítiť zvedavosť.

"Můj tým se na mě vykašlal a já si to musím nějak vynahradit," šibalsky jsem na něj mrkla.
"Jinak řečeno potřebuji z toho blázna, který nepoužívá jméno svého klanu, vychovat správného Hyuugu. A zjistit jeho schopnosti je v mém stavu trochu... Těžší..."
Dobře, dobře... Jednu neýhodu těhotenství má.
"Ty jsi trochu nad jeho možnostmi, ale i tak by to pro tebe mohl být dobrý trénink. Prozatím si seženu někoho jiného..." zamyšleně jsem v duchu znovu procházela seznam shinobi z klanu.

Počúval som ju. To, že by som s ním mal trénovať ma trošku prekvapilo, no nedal som to na sebe poznať.
"No, i tak som chcel ísť v dohľadnej dobre trénovať, takže to prišlo vhod. Beriem to," uškrnul som sa a premeral si Shinjira. Videl som ho vtedy, pri tom Reibiho útoku, no bojovať som ho nevidel.
"A mám dosť času, Zangetsu-sensei sa niekde túla a nedá o sebe vedieť, ostatní členovia týmu sú tiež neviem kde. Čiže sa tomu môžeme venovať. Tak, kedy začneme?" spýtal som sa a prehrabol si vlasy.

Při běhu ulicemi jsem zaběhl k sídlu klanu Hyuuga...na chvíli jsem se zastavil....vyjmul jsem notes a tužku,a začal si črtat onu budovu...pro případ,že bych ji chtěl někdy později malovat...rychle črtám obrysy budovy...tužkou měřím velikost,zapisuji poznámky.
Hmmm tady ještě tu zeď...tak přiberu i strážné..když tak civí... říkám si v duchu...tužka tančí po papíru.

"Já s ním začnu hned. Ale mám i svůj tým. Nejsem vaše sensei... Ale můžete mi tak říkat," pokrčila jsem rameny.
"Berme to jako jakýsi zástup, co myslíte? Ještě mě napadá jeden člověk, kdo by se nám hodil do týmu. Fu Hyuuga. Vycvičím z vás prvotřídní členy klanu, to si pište." zářivě jsem se pousmála.
Zvedla jsem oči, když jsem zahlédla, jak si někdo kreslí před budovou.
Pozvedla jsem obočí, ale vzápětí jsem se jen usmála a kývla na znamení pozdravu.

Z čmárání mě vytrhl pozdrav nějaké ženy ze sídla Blbě vidím...poznámka..nové brýle řeknu si a slušně odpovím kývnutím na pozdrav a dále se věnuji črtání...
Rozhlížím se co bych ještě zabudoval do budoucí kompozice....realismus...nebo přidáme i něco co tu není? přemýšlím....poté dopíšu poznámky na okraj bloku.

Uškrnul som sa. "Takže neoficiálny tým, hmm," zamyslel som sa a rukou si podoprel bradu. "Znie to dobre. Ale počkať, ako to, že s ním začnete teraz? Ja mám robiť čo?" spýtal som sa prekvapene a na chlapca vonku iba raz kukol. Nech si maľuje, to ma nezaujíma.

"Ani ne. Prostě jen někdo by vám měl ukázat techniky klanu Hyuuga, aby nám někdo nedělal ostudu tím, že si nebydlí v sídle a dělá, že není Hyuuga," významně jsem se zadívala na Shinjira.
"Jinak jsem opravdu zvědavá na vaši úroveň. Velmi zvědavá. A Shinichi-kun, ty jsi říkal, že máš nějakou důležitou věc, ne? Utíkej ji splnit. Já si tě pak najdu." prstem jsem následně ukázala na Shinjira. "A tohohle pro změnu nehodlám spustit z očí."

"Dôležitú vec? Akú?" nechápavo som sa opýtal a pritom si z chrbta odopol vak. "Môžete sa tešiť. Som na dosť vysokej úrovni genina," zasmial som sa a začal krútiť vakom. "Hodím si do izby svoje veci a vrátim sa, hej?" oznámil som Shijin a urobil som pár krokov smerom ku obydliu. No zastal som a znovu sa otočil dúfajúc, že mi povie o akú dôležitú vec išlo.