Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


Sídlo klanu Hyuuga má dva vchody. Hlavním vchodem je velká brána, chráněná hlídkou, kterou se lze dostat přímo na ulici. Vedlejší vchod znají jen členové klanu a Hokage.

Celé sídlo klanu je obehnáno zdí. Navíc je chráněno hlídkou, jedná se o dva členy klanu Hyuuga (chuunin - vedlejší větev).

Sídlo již není rozděleno na část pro členy hlavní a vedlejší větve. Obě rodiny tak mohou mít své domy v těsném sousedství.

Členové vedlejší rodiny se mohou učit veškeré techniky právě tak, jako členové rodiny hlavní.

Hlavou klanu je Hyuuga Naomi, právě tak jako velitelkou policie - Hyuuga klan.

"Podľa mňa ide o to že ty si úplne tvyklá na klanové techniky .
A to aj všetci ostatný čo keby si bola ti jediná čo by skúšala aj niečo nové .
Možno by to bolo zo začiatku ťažké no podporoval by som ťa .
Nakoniec by si to zvládla tak že by ťa to nevyťažovalo a bola by som v tom ešte aj maistrina a tým by si možno prekonala aj ostatných Hyuugov ."

^^ XD

Pousmála jsem se.
"Jsem mladší dcera hlavy klanu, je mou povinností zvládnout to. Bylo by to.. Jako kdybych se vzdala možnosti zesílit rozvíjením svého talentu jen proto, abych mohla získat jiný, který by nikdy nebyl takový. Proto jsem medik." jemně jsem skousla spodní ret.
"Vlastně jsem chtěla ještě něco. Pečetící techniky, ale Hokage si nemyslel, že by se k technikám mého klanu nehodily."

"Otravovat ho tak dlouho dokud mi to nedovolí?" blesklo mi v očích.
"To spíš zkusím přesvědčit Alliiho. U Nanadaimeho-sama bych si na to troufla a věřila bych úspěchu, ale takhle mě k tomu nedonutíš."

"Tak jsem to také nemyslela. Ty bys mne k tomu klidně donutit mohl, ale nového Hokage rozčilovat nehodlám." sarkasticky jsem se ušklíbla.
"Shinobi je jen zbraň. Dokud neukáže city, je pro nepřítele noční můrou. Jakmile je ukáže, znají jeho slabinu, Bohužel, tak to chodí."

"A vieš čo nech chodí ... ja sa nejakov zbraňou bez citov nestanem .
Možno je to slabina ale aj posíliť to dokáže .
Ani by si neverila ako strach o blizkych dokáže posíliť a to som bol len krpec a zistil som to .
No ale radšej to už nechám tak ."
Usmial som sa a jedno uško sa mi zasa skrivilo teda zovrelo sa ako dlaň no nie tak úplne .

"Já také ne." mírně jsem se pousmála. "Ale kolik by to ušetřilo problémů, kdybych tohle dokázala... A proto svou sestru tak obdivuji, ona to zvládá. Čas od času každý klopýtne, ale stejně..." zpytovala jsem ho zamyšleným pohledem.
"Ale nechme to být, zajdeme se zeptat na tu misi?"

"No ano môžme ... možno nám aj dajú nejakú poriadnu čo nám sadne ale to zasa veľmi nedúfam .
Lebo ešte či tam niekto bude ."
Vstal som z postele .

Také jsem se postavila.
"Nemyslím ale... Já dřív před kanceláří i spala, cítím se tam jako doma." nasadila jsem zářivý úsměv.

"Konečně mě pustili z nemocnice" procházela jsem čtvrtí Líza se mnou ....sedly jsme si na lavičku mluvili jsme mezi sebou

Zasmial som sa .
"Tak dúfam že tam spať nebudeme musieť .
Zasa ja sa stále ostýcham takých miest .
Veľa ľudí sa tam dokáže zhromaždiť a aj keď ich už môžem znášať predsa len davy a ja to nejde k sebe ."
Vydal som sa smerom odtiaľto preč .
Ako som šiel niekoho som začul a len som zastrihal ušami lebo už miesto kam sme mali ísť bolo udané .

"To já také." pořád s úsměvem jsem se vydala za ním. "Tahle místa také nemám ráda."
Všimla jsem si, jak zastříhal oušky a koutky úst mi znovu cukly do ještě zářivějšího úsměvu.
"Děje se něco?"

Otočil som sa k nej .
"No niekoho som tu začul ako sa tu baví ... a už mám vo zvyku akosi keď niečo čujem alebo sa niečo deje .... "Alebo keď klamem ... " tak zastrihám ušami no a myslím že tu je asi z niekým umm Naomi ?
Myslím že hej tak to bude ."
Nakoniec som sa na ňu usmial .

"Aha." pousmála jsem se. "Víš, že se mi to šíleně líbí? Neřekla bych roztomilé..."
Ale ano, řekla! "Ale prostě se mi to líbí."

"No tak v tom prípade sa toho teda nebudem snažiť zbaviť ."
Zasmial som sa .
"Niekedy som sa tých uší a chvostu chcel zbaviť .... kupodivu som si chvosť neodťal .
A teraz mi to už ani nevadíí keď vidím že to niektorý berú takto ."
Akosi som zabudol kam som chcel ísť a podišiel som bližšie k Shijin .
"No inak ale fakt na tebe mi to ani raz ale čudné nepripadalo ."

"To jsem ráda." odhrnula jsem si pramen vlasů z čela.
"Je to šikovné i na podávání zbraní, no ne? Ani si tě bez toho už nedokážu představit, ale takhle je to rozhodně mnohem mnohem lepší."

Ako som bol bližšie u nej môj ocásek ju doslova že objal a trochu pritiahol ku mne aj keď nie veľmi XD .
"Hej je ... aj keď to veľmi nevyužívam , ale sem tam hej no najviac ako som si všimol tak u teba ."
Povedal som z miernym úsmevom a tak letmo som ju pobozkal .
Akosi som mal možno zasa náladu sa "hrať."
Uši som mal aj tak nastražené keby sem niekto mal v pláne ísť .
"Takto ale inak začnem mať aj rád tie svoje umm výnimočnosti ."
Normálne som to tak ale nenazýval .

Obtočila jsem mu ruce kolem krku.
"To jsem ráda, protože je to příjemné a mimo jiné výhoda, když si mě můžeš takhle... Hmm... Přitáhnout." blesklo mi v očích. Pomalu jsem se přiblížila k jeho rtům a políbila ho. Koneckonců... Taky jsem si ráda hrála.

Keď som sa s ňou bozkával teraz som ešte jazyk nezapájal .
Iba som jednu ruku obmotal okolo jej pása .
Potom som na chvíľu odpojil moje pery od jej ale nie na dlho lebo som potom jemne nasal jej hornú peru a pokračoval som v bozku.
Jazyk som teraz už zapojil a to preto lebo som bozky už poriadne prehlboval a ním som teraz vyhľadal ten jej a jemne som sa oňho otieral tým mojím .
Páčilo sa mi stále okúšať tieto sladké bozky ,akosi som sa ich nevedel nabažiť .

Užívala jsem si to.
Levou rukou jsem ho jemně vískala ve vlasech, pravou pevněji objala. Ať jsem dělala cokoli, stejně si hrál on se mnou a mě to děsilo i vábilo zároveň. Vábilo mnohem víc, ač jsem to nerada přiznávala.

Na chvíľu som sa od nej zasa odpojil nech nestratím dych .
Ale po tom som jej jemne zahryzol do jej pery ktorú som potom olizol a prešiel po tej malunkej ranke aj keď tam možno žiadna nebola predsa len bolieť by ju to nemalo .
Stále to bolo súčasťou tej "hry."
Bavilo ma to dosť preto som akosi už okolie nevnímal len som sa venoval už len jej .
Teraz keď som zapojil jazyk bolo to len na malý okamih .
No ale v tomto som pokračoval , a sem tam som bozk prehĺbil .

Měla jsem co dělat, abych se udržela v realitě.
Přišlo mi to neskutečné a tak vzdálené normálnímu životu, že to ani nemohla být pravda. Po chvíli jsem sama prohloubila polibek, pohrávala jsem si s jazykem. Snažila jsem se, aby se mu to líbilo. Váhala jsem, ale nakonec pravou ruku zase posunula k hrudi. Když jsem se prsty dotkla kůže, zvláštně to šimralo. Jen velmi jemně. Tak aby se mu to líbilo, aby to vzrušovalo.

To čo robila mi teraz nevadilo ani trochu páčilo sa mi to aj keď to pomáhalo tomu že som bol o niečo viac vzrušený no nedával som to na sebe poznať alebo som skôr nechcel .
Iba v bozkoch šlo vidieť že boli vášnivejšie a krajšie .
Teraz som ju už u seba držal aj druhou rukou .
Zasa na malú chvíľu som sa od nej odpojil ale nie na dlho lebo som zasa vyhľadal jej pery .
No snažil som sa trochu ale bozky spomaľovať ale nie veľmi lebo mi to nešlo predsa len aj mne sa to všetko celé páčilo .

Výhodou Hyuugy vždy bylo, že dokázala vypustit chakru z celého těla a právě to jsem praktikovala. Kdekoli se mne dotýkal, i z polibků cítil zvláštní příjemnou energii. Chakru to rychle rozproudilo, stejně tak krev. A hormony dělají divy. Cítila jsem, jak se mi zrychlil tep, ale tentokrát jsem se kontrolovala. Nepřeháněla jsem to. Sice už to nebylo tak jemné, ale zato intenzivnější. Krásnější.