Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


Sídlo klanu Hyuuga má dva vchody. Hlavním vchodem je velká brána, chráněná hlídkou, kterou se lze dostat přímo na ulici. Vedlejší vchod znají jen členové klanu a Hokage.

Celé sídlo klanu je obehnáno zdí. Navíc je chráněno hlídkou, jedná se o dva členy klanu Hyuuga (chuunin - vedlejší větev).

Sídlo již není rozděleno na část pro členy hlavní a vedlejší větve. Obě rodiny tak mohou mít své domy v těsném sousedství.

Členové vedlejší rodiny se mohou učit veškeré techniky právě tak, jako členové rodiny hlavní.

Hlavou klanu je Hyuuga Naomi, právě tak jako velitelkou policie - Hyuuga klan.

Na tváři se mi objevil vítězný úsměv.
Znovu jsem se přiblížila, prsty mu kreslila po hrudi. Jednou rukou jsem sjela dolů, ale dávala jsem si pozor, aby to nebylo "až tak dolů" jak chtěl.
"Ty plavky mám proto..." rty jsem přejížděla po krku až k uchu.
"Žes je ještě nezkusil sundat." jemně jsem skousla.

Rukami som jej dal pomaly dole plavky a nežen som ju pobozkal.

Mezitím, co se mi snažil sundat plavky, jsem zase sjela rukou "až" dolů a trochu mu to tak ztížila. Přitom jsem opětovala polibek.

Pri bozkoch som zavrel oči a učíval si ich.
JEdnou rukou som jej prešiel cez buško až dole a prstami som ju tam začal hladiť

Vzdechla jsem a mírně se zachvěla.
A tohle bylo v plánu? Ne? To je jedno...
Myšlenky se někde ztratily a já si to užívala.
Přitiskla jsem se k němu ještě víc.

POsadil som ju na seba tak že sme sa spojili dole.

přišla jsem do sídla a šla k budově kde žila Mikomi a Shinjin otevřela jsem si dveře a vešla do kuchyně poližila jim na stůl svitky které chtěli ,já si udělala kafe a sedla si ke stolu potom jsme jen čekala až se vykoupe protože byla slyšet tekoucí voda

Vzdychla jsem a prudce zaklonila hlavu.
Tep se mi zrychlil, že jsem se divila, že mi srdce ještě nevyskočilo z hrudi.
Přitiskla jsem se k němu, ale snažila jsem se i pohybovat.

Hlavou som prešiel k jej hrudi a nežne ju tal bozkaval a oblizoval.

Na chvíli jsem zapomněla dýchat.
Rukama jsem mu kreslila po zádech.
Cítila jsem, že to za chvíli skončí a můj další vzdech byl trochu hlasitější než jsem měla v plánu. Stačilo pár minut než jsem mu klesla do náruče, zprudka dýchala a užívala si ten úžasný, pomalu odeznívající, pocit.
Ani jsem si nevšimla, že průvan pootevřel dveře, které hlasitě zaskřípaly.

"He ?" nemohla jsem neslyšet vrzající dveře tak jsem vztala i s kavou v ruce a šla se podívat jeslti už jde když jsem byla ve dveřích podívala jsem se na vanu neudělala jsem nic jiného než že jsem tu kávu vyprskla

Pootočila jsem hlavu, když jsem slyšela ten "divný" zvuk, rozšířily se mi zorničky a tváře úplně zrudly.
"N-n-n-a-omi-se-nsei." dostala jsem ze sebe a ruce rychle zkřížila na prsou. Dolní část těla jsem měla naštěstí zcela krytou pěnou.

"mám to samý...akurát že hezčí...no a on už to stejně vyděl" konstatovala jsem a pak řekla první co mě napadlo "Neboj..mámě to neřeknu ale měla by sis s ní promluvit !.....a taky použili ste ochranu ?!" vyvalila jsem to hned na ní...měla jsem celkem starost

"Máma to minule viděla. Teda neviděla, ale došlo jí to. Ráno. Po tom." v jednom kuse jsem za sebe skládala nesouvislá slova. Po její poslední větě jsem se zarazila.
Hups...
Zatvářila jsem se jako naprostý andílek.
"Ne..."

"počkat kolik ti je ?...a to už máš za sebou své poprvé ?...a jaktože to tvůj sensei a rodina neví ?!" uplně jsem šílela "Obleč se a přiď do kuchyně...promluvíme si" otočila jsem se "a Uchiho....tohle je vážná věc..né že uděláš děcko a zdrhneš !" pak už sjem zmizela za dveřma a šla zase do kuchyně

Vrátila jsem se z procházky po Konoze do našeho domu. Zaujal mě nezvyklý ruch a z dálky jsem slyšela jakýsi rozhovor. Obsah těch slov mě naprosto vyděsil. Klid Mikomi, není to tak jak se to zdá. Jelikož jsem ve dveřích koupelny zahlédla Naomi, pozdravila jsem ji.
"Dobrý den Naomi-s...ensei..." zatvářila jsem se podivně, jelikož to co jsem zahlédla přes její rameno by porazilo i mrtvolu. Pak jsem pozorovala jen to jak odchází do kuchyně a já zůstala stát na místě.

otočila jsem se "Mikomi..nech jim ještě chvíli soukromí" chitila jsem jí za ruku a táhla do kuchyně

"Patnáct." zamumlala jsem nepřítomně.
Obmotala jsem si ručník okolo těla, natáhla si kalhotky, pak i podprsenku.
Nepřítomně, dokud jsem si nevšimla Mikomi. Pak jsem totiž zrudla ještě víc.
"Mikomi nee-san..." nějak jsem ani nevěděla, jak se tvářit.
Já to tušila... Táta říkal, že má ten dům rád XD
Oblečená jsem vyběhla za nimi do kuchyně a ve dveřích si nervózně prohrábla vlasy.
Co mám dělat, co mám dělat, co mám dělat???

Nechala jsem se táhnout, jelikož jsem nebyla sama schopná sebemenšího pohybu. Jestli se tohle dozví táta, tak Nawakiho zabije... pokud to dřív neudělám já... ne já je zabiju oba... Na tváři jsem měla pořád stejný výraz. Tupý, tikalo mi pravé oko.

"Klid Mikomi.....vím co chceš udělat...zaít toho Uchihu..já taky no ale stalo se....každý to jednou skusí...teď už je problém že je to prý podruhé...co Shinjin....to si chceš skazit život ?"

Snažila jsem se o neutrální výraz. Bohužel mě nenapadlo, co bych měla říct.
Poprvé rodiče, teď sensei...
"Naomi-sensei, já vím, co si myslíte a nemám k tomu co říct. Snad jen, že jsem si toho vědoma."
A kdybych nebyla, vyspala bych se se svým bývalým přítelem.
"A když mě nechá..."
Tak to nebude jako s Alliim.
"Tak ho zabiju."
Stejně ho porazím...

To je hezké... Naomi to poznala. Když nemá rozum moje sestra, mohl by ho mít alespoň ten oduševnělý Nawaki, který se chová jako mistr světa. V tom jsem si všimla svitků na stole.
"Arigato Naomi-sensei. 361 úderů, to je to pravé." řekla jsem mrazivým tónem a ihned se dala do čtení. I když mě by neutěšilo těch úderů ani tisíc.

Povzdechla jsem.
"Gomenasai." povzdechla jsem.
"Je to ale můj život a nejspíš jsem jen bláznivá puberťačka, která má ráda svého přítele."
Říkat, že dneska jsem s tím začala já by asi nebyl dobrý nápad.

"jak dlouho spolu ste ?"

"Od té doby, co se k nám přidal." ušklíbla jsem se.
"Tedy bitva u Diamantových skal."