Tréninkové místnosti

Kývla jsem na toho chlapce, co přišel, jako důkaz pozdravu. Byl docela malý.
Všemu jsem se jen v tichosti smála. Když dovolíte, Azuma-sensei, udělám si zatím rozcvičku. Řekla jsem a popošla kousek dál. Udělala jsem postoj, kterým jsem započala svou rozcvičku.

Začala jsem se různě prohíbat a protahovat.
Po chvíli jsem zůstala v póze vyrovnanosti (Tak tomu říkám )
Zhluboka jsem dýchala a uvolňovala si mysl.

přivřel jsem jedno oko a tím druhým jsem ji sledoval vypadá v té poloze jako magor bedlivě jsem ji sledoval a nakonec jsem si vytáhl kartičku posledního člena, při čtení jsem se musel tiše zasmát to je mi ale zjištění, všichni tři členové jsou bez rodin a žijí jako bezdomovci uklidil jsem si kartičku a vytáhl jsem si další cigaretu kterou jsem zapálil a začal jsem ji kouřit a při tom jsem střídal pohled mezi sledováním Zafiny a Takua takže to ona byla zneužita těmi magory, z kterých se nakonec vyklubali.. mé myšlenky vyrušilo sluníčko které mě silně oslnilo ''nesnáším slunce, blbější věc nemohla vzniknout, fakt že ne'' odšoupl jsem se do stínu a nyní jsem věnoval mou pozornost spíše Takuovi a to je ten, problémoví chlapec, kterého chce každý zabít, vskutku divný tým

Na zabitie času som si z batohu vytiahol maliarske pomôcky a rozložil si ich oproti slnku.
O čo ti ide ?
Berme to ako experiment.
Začal som maľovať istého človeka.

takže toto je jeho Kekkei Genkai ? anebo si jen tak maluje ? bedlivě jsem jej sledoval

Už jsem se normálně postavila. Došla jsem znovu k nim a sedla si. Sanaxis! Řekla jsem a v ruce se mi objevila opět ta nádherná květina. Různě jsem se na ní dívala. Přitahovala mě ta tajemnost, že je 400 let stará.
Otočila jsem se na toho chlapce a pro jistotu ještě řekla : Ahoj, jsem Zafina. A ty jsi? Ani jsem se na něj při tom nedíval. Docela mě udivovalo, že na mě oba necivěli jako ostatní kvůli mému oděvu a vzhledu a vůbec všem okolnostem.

"Taku," odpovedal som Zafine. Na obrázku bol nakreslený Azuma. Následne som doň dokreslil vietor a účinky sa dostavili.
Blázniš ? Takto sa predvádzať.
Ja viem veľmi dobre, čo robím.

díky větru který vyvolal pomocí obrázku jsem necítil žádné prahnoucí slunce takže to bylo ono ''skvěle, alespoň dá to slunko na chvíli pokoj''

Sledovala jsem, co ten kluk kreslí a podle toho pak zkoumala senseie. Aha.. Tak tohle je jeho specializace.. Nějaké šílené Kekkei Genkai..Ten bude asi hodně silný. Přemýšlela jsem nad tím ještě docela dlouho.
Květina opět zmizela. Spokojeně jsem se vyhřívala na slunci a vyprázdnila si hlavu od všeho.

Po chvilce sledování Takua jsem zívl ''chápu, že to děláš zřejmě z toho důvodu, že chceš aby mi nebylo vedro, ale i tak tě musím napomenout, všechny jutsu který umíme, se neučíme proto aby jsme si s nimi zlepšovali život a proto si zapamatuj toto přísloví ,,s větší sílou přichází více zodpovědnosti'' ''

''tak kde je ksakru poslední člen týmu, má několika hodinové spoždění'' ihned jak jsem to dořekl jsem si vytáhl opět bloček ''nuže dobrá, chcete začít bez něho ?''

"S radosťou," reagoval som.

''rozsudek tedy záleží na tobě Zafina-chan'' podíval jsem se na ní ďábelským pohledem, který naháněl husí kůži

Po zádech mi naskakovala husí kůže. Toho senseie se bojím čím dál víc.. Řekla jsem si v duchu. No dobrá. Řekla jsem a zvedla se. Do ruky jsem vzala shuriken a pohrávala si s ním.

''následující hodinu na vás budu útočit, vaším úkolem je... přežít, pokud nepřežijete máte smůlu'' řekl jsem chladným hlasem

Naprázdno som preglgol.
Dávaj si pozor, je to jounin a navyše vie o tvojich schopnostiach.
Táto obeť ale neprišla nazmar.

Teď jsem se vyděšila ještě o něco víc. Je to blázen, já to věděla.
Zašeptala jsem Takuovi do ucha a běžela do lesa. Schovala jsem se do koruny jednoho ze stromů a čekala. (Jdu, přijdu nevim kdy ale dneska to bude určitě )

''takže holka utekla, a co ty ?'' podíval jsem se na Takua

Čo budeš robiť ? Schováš sa ?
To nebude mať zmysel, som príliš pomalý. Musím ísť na to, hneď a zaraz.
Do obrazu som prikreslil bodec prechádzajúci cez Azumovu pravú ruku.
Žiadne ninjutsu nebude.

hmm, jde na to zhurta stál jsem a sledoval jsem jej a z mé ruky mi kapala na zem krev, nebylo na mě znát že bych cítil jakoukoli bolest jelikož jsem byl zvyklí snášet mnohem větší ''jak jsi zvyklí snášet rány ?''

Po čele mi stiekol pot.
Ako to že je tak pokojný ?
"Z-zby-zbytočná otázka. Nenechám ťa sa ku mne priblížiť !"
Dokreslil som bodec aj na jeho pravej nohe.

po mé pravé noze mi začala stékat na zem také krev ''takže teď mi jdeš po noze ?'' podíval jsem se na menší kaluž krve na zemi a pramínek který vedl z nohavice ''myslím že to začíná trochu štípat'' následoval úsměv po kterém jsem se doslova problesknul k němu a věnoval jsem mu jeden z mích méně bolestivých útoků

Privrel som oči od bolesti.
Čo to s ním je ?! Chcem povedať, žiadny normálny človek by sa za takýchto okolností nemal hýbať !
Taku, ber na vedomie, že je silný. Ale čo je horšie, ty si slabý. Hádam si si nemyslel, že bezo mňa zájdeš ďaleko. Tá časť z teba, pre ktorú je tvoj klan obávaným, som ja. Stačí, ak moju podobizeň zobrazíš na plátno a víťazstvo máš v kapse.
Dopadol som na zem a držal si brucho, pričom som sa posadil aj so štetcom v ruke.
"Tak prežiť, hovoríte. Ak je niečo, v čom som naozaj expert, tak je to ono. Prežívam už od narodenia, s vami podobnými som sa už stretol. Nemyslite si, že ste niečo extra len preto, pretože ma zložíte na zem."

v mžiku jsem se probleskl opět k němu a natáhl jsem k němu ruku aby mohl vstát ''vypadám snad jako někdo kdo touží po tom být lidmi milován a považován za experta ?''