Kancelář Raikageho

First topic message reminder :

Kancelář Raikageho

"Jen než si na sebe zvyknete." škodolibě a spokojeně jsem se usmívala.
A příště je pošlu chytat čičí... Bude z nich skvělý tým...

Možno to bude zábava ale iba možno
"Tak ja teda počkám na Richiho a môžeme vyraziť" pozrel som sa na Raikage-sama.

( Ja musím taktiež preč prídem bohužiaľ len zajtra zatial sa majte )

"Hai, hai..." pousmála jsem se a když byli oba pryč, pustila jsem se znovu do papírů.

(I ty se měj a krásný zbytek dne XD )

"A čo Shitaku? Nemal by aj on ísť na misiu?" Hmm, ako by asi zvládol venčenie psov? "Dúfal som, že sa tejto misii vyhnem."

"Shitaku už měl to potěšení a s tímhle mazlíčkem se seznámil." rozesmála jsem se.
"Byl nadšený."
Dobře, teď lžu... Ale svým způsobem... Jeho pohled nezapomenu.

Došla jsem ke kanceláři slavné Raikage a zaklepala. Raikage-sama, jsem zpět! Pískla jsem přes dveře a čekala, až otevře.

Vybavila jsem si tvář patřící k hlasu a pousmála se.
"Tak vítej." otevřela jsem dveře, jelikož jsem stála blízko u nich.
"Sensei." dodala jsem, aby věděla, co ji čeká.

"Nezdalo sa mi, že by bol milovníkom zvierat." Snažil som sa hovoriť potichu. "Raikage-sama, nebolo by lepšie, keby bol Shitaku v tíme s Mounthom? Oni majú podobné zmýšľanie."

Usmála jsem se, ale když řekla "Sensei", tak jsem hlasitě polkla. Tak, Raikage-sama, kde máte ty mé studentíky? A mimochodem, máte stále mou lahvičku s vodou? Ráda bych ji dostala zpět, je docela vzácná, když je dva roky stará. Řekla jsem a zasmála se.

"Ale kdepak, Shitaku bude žákem někoho jiného." pomalu se mi v hlavě začínal rýsovat seznam týmů.
Hai, hai, už to mám! Konečně vím, jak to udělat.
Došla jsem ke stolu a vytáhla ze šuplíku jednu lahvičku.
"Nikdy nezapomínám, i když možná už bude voda vyschlá." pohodila jsem vlasy a pousmála se.
"Tví studenti... To se uvidí, seznam týmů zrovna dodělávám."

"Aisha-sama, kde se vlastne tie dva roky boli? A Isas-sama sa ešte nevrátil?" Smeroval som druhú otázku na Raikage.

Můj pohled znovu zesmutněl.
"Ja, ještě se nevrátil..." měla jsem co dělat, abych nesklopila oči k zemi.
Bůh ví, jestli ještě žije... Dva roky jsem se téhle otázce snažila vyhnout...

Podívala jsem se na toho chlapce. Rozjímala jsem a trénovala u jezera. Byl tam tak přenádherný klid... Celé dva roky jsem se učila jednu techniku, ale je úžasná!!! Řekla jsem nadšeně.

(Menší problém, tahle technika je podle všeho z Kiri a nemohla jsi se jí tedy naučit. Možná by stačilo poupravit ji, aby byla tvá vlastní nebo změnit. Nebo si zajít do Kiri, aby tě ji naučili tam XD )

"Musí být zajímavá." pousmála jsem se.
Ve skutečnosti jsem již nedávala pozor a přeřazovala týmy.
Ať jsem dělala, co jsem chtěla, vždy mi něco nevyšlo.

Nejaký vták letel nad budvou pre Raikageho a silno škriekal.
Napokon si sadol na parapetu kancelárie a ked uvidel Raikage priletel k nej na rameno.
Kedže bol vačší a aj perie sa mu jemne zmenilo bol takmer na nepoznanie.
No jemne sa zobákom dotýkal jej líca a už bolo len na nej či si spomenie.

Trhla jsem s sebou a nebyla schopná se pohnout.
"Jsi... Jsi to ty?" bylo mi jedno, že mluvím na někoho, kdo mi nemůže odpovědět.
Rty mi začaly cukat do nevěřícného, ale radostného úsměvu. Otočila jsem pohled k oknu, jako kdybych doufala, že ho tamtudy uvidím přicházet.

Jemne jej zobákom ťukal do vlasov pretože bol rád že ju konečne vidí.
Napokon sa zodvihol a odletel ešte chvílu lietal ponad budovu a škriekal a potom odletel niekde preč.
(presun)

Vmžiku jsem stála v okně.
Jinak řečeno balancovala jsem na parapetu a rozhlížela se.
Odhrnula jsem si dlouhé vlasy z obličeje. Měla jsem zvláštní výraz.
Strach, ale i štěstí.

Ako ten vták odletel a Raikage bola v okne zrazu niekdo stál za nou ani ho nebolo počuť že prišiel.
"Už je to nejaká ta chvíla však Raikage-sama"
Jemne bol nahnutý hlavou ku jej a hovoril to dosť potichu aby to počula len ona.

Otočila jsem se.
Zorničky se mi trochu rozšířili, můj výraz nebyl k přečtení.
Až do doby, kdy jsem pomalu seskočila z okna, abych stála na pevné zemi a pak mu během vteřiny a beze slova obtočila ruce kolem krku a nehodlala ho pustit.

Moje pocity boli zmiešané po takej dobe ju opať zbadať bolo zvláštne aj príjemné.
Chytil som ju jemne za chrbát a obýmal ju.
"Vidím že ste na mna nezabudli a nejak ste povyrástli a stala sa z vás vačšia žena Raikage-sama.

(Jsem omylem sem napsala za Zafinu, tak jsem to smazala a to co teď napíšu se stalo ještě před postem Isase, jo? a k té technice - jaktože je z Kiri???! Těch 5 žraloků taky mám...)

Ušklíbla jsem se a pomalu se vzdalovala. Ó, Raikage-sama, tak já Vás nebudu rušit.. Řekla jsem a v mžiku byla pryč.

Zvedla jsem k němu pohled téměř bílých očí.
"Jsem ráda, že jsi se vrátil..." šeptla jsem.
Víc jsem říct ani nedokázala, Aishin odchod jsem ani nezaregistrovala.
"Chyběl jsi mi."

Pozrel som sa jej priamo do očí ktoré boli krásne no aj tak som sa len jemne podusmial.
"Aj vy ste mi chýbali Raikage-sama všetko mi tu chýbalo no som rád že prvého koho som stretol ste bola vy"
Vedel som že všetko je ako má byť tak som bol pripravený odísť len som čakal.

"Raikage-sama?" otázala jsem se.
"Zase jsem pro tebe jen Raikage?"