Kancelář Raikageho

First topic message reminder :

Kancelář Raikageho

Sotva jsem otevřela dveře, zmizeli, což mi na náladě zrovna nepřidalo.
Jak tohle myslí?
"Gomene, Atsu-chan, musím si je zkontrolovat..." povzdechla jsem a rychle se rozběhla za nimi.

(Přesun)

Na stole odo mňa ležala správa, teda papier s napísaným vzkazom takým mierne kostrbatým písmom.. bolo tam aj pár gramatických chýb ^^", bol tiež trocha vlhký.. a boli na ňom stopy po kvapaline /sĺz/

Spoiler:

Sokolo přiletěl k oknu a zaťukal na něj. V kožené brašničce měl svitek.

Spoiler:

Zvitok ktorý dal Everest Rin:

Spoiler:

S očima plnýma smutku jsem se posadila za stůl a zhluboka se nadechla.
Po přečtení Everestova vzkazu mi znovu do očí vstoupily slzy. Cítila jsem, jak mi stékají po tvářích a pak na stůl. Zprávu jsem zastrčila do tašky.
Nukenin i hrdina... Zvláštní kombinace, Everest-sama...
Nejhorší pro mne bylo, že nemusel odcházet. Že i když věděl, kým je, nemusel odcházet... Doufala jsem, že jednou bude zpět takový, jaký byl a bude přihlížet, co dělám, že mi pomůže napravit všechny chyby, které udělal. A on místo toho... Nedokázal už zůstat. Přemítala jsem, zda to bylo vzpomínkami na Reinu...
Staré časy už jsou pryč... Vesnice už patří jiným. Bohužel, naštěstí... Kdo ví. Jsem teď jedním z těch, kdo za to nesou odpovědnost a nezklamu.
Po chvíli jsem objevila svitek z Konohy i zprávu od Atsuky.
Neměla jsem sílu otevřít jeden nebo druhý. Bála jsem se dalších špatných zpráv. Položila jsem oba před sebe na stůl a hypnotizovala je smutným pohledem.

Pomalým krokom som prišiel pred dvere kancelárie, chvíľku mi to trvalo kým som sa rozhodol.

Zaklopal som na dvere a dúfal som že je tam Raikage-sama.

Setřela jsem slzy, abych nevypadala tak beznadějně jako doteď a povzdechla.
"Dále." můj hlas teď zněl mírně nejistě.

Vošiel som dnu a uvidel som Raikage-sama.

Povzdychol som si a prehovoril som "Raikage-sama som tu ohľadom svojho správania prijmem akýkoľvek trest."

"A mám ešte jednu otázku Everest-sama bol nukenin ale bol taktiež Raikagem kde bude ležať jeho telo?"

Automaticky jsem se postavila a otočila k oknu.
Hleděla jsem na vesnici.
"Máš ještě jednu šanci, ale už jen jedinou." zamyšleným pohledem jsem se snažila mezi mraky pořádně spatřit svou vesnici.
"A co se tvé druhé otázky týče, mé rozhodnutí možná nevyvolá velké nadšení, ale chci, aby byl pohřben vedle Godaime Raikageho."

Tak trochu som ostal prekvapený jej rozhodnutým nikdy by som nepovedal že práve ona vydá tento príkaz.

"Vďaka Raikage-sama ale ak mám pravdu povedať táto správa o pohrebe Everesta od vás ma dosť milo prekvapila. "

"Čo zmenilo váš názor na bývalého Raikageho?"

"Můj názor na něj byl vždy stejný." mírně jsem se pousmála.
"Možná sis o mne myslel, že jsem jen člověk, který touží po moci. Že jsem se stala Raikage proto, aby on musel odejít a já abych získala moc." pozorně jsem přejížděla smutným pohledem po vesnici.
"Ano, chtěla jsem, aby zaplatil za svou chybu, která mohla naši vesnici zničit, ale zároveň pro mne byl vždy velmi důležitým člověkem. Jako můj sensei nebo otec, kterého jsem ztratila už před dlouhou dobou." konečně jsem se otočila k němu.
"Napsal mi, že věří, že napravím jeho chyby a to také musím udělat. Ty jsi byl jeho přítel, proto jsi také mým přítelem." poprvé od doby, kdy mne viděl poprvé jsem se upřímně usmála.

Pousmial som sa Everest-sama vedel že má výnimočnú študentku
"A kedy bude pohreb Raikage-sama?" "Predpokladám že tam asi nebude veľa obyvatelov vesnice."

"Dnes, či zítra. Nejdříve bych měla dát do pořádku nový seznam týmů." povzdechla jsem. "Spoustu věcí mi ho dost komplikuje, Démon z Oblačné si zase běhá po světě jako nukenin, Jounini trénují a u toho se několika podařilo dokonale zmizet. Pak je tu Akato Samata, jako nukenin je také nebezpečný..."
Za ty dva roky, co o tomhle vím, jsem toho příliš nedokázala...

Zastal som pred kanceláriou a zhlboka sa nadýchol. Chvíľu som hľadal odvahu, ale nakoniec som zaklopal.

Stočila jsem pohled ke dveřím.
"Vstupte." zavrněla jsem.

"Raikage-sama myslím že toto patrí vám" na stôl som položil tri zvitky.
Zvitok č.1

Spoiler:

Zvitok č.2

Spoiler:

Zvitok č.3

Spoiler:

"Toto mi Everest-sama dal pred bojom." (On na to zabudol takže mi povedal nech to napíšem)
"Zrejme to nemal v pláne použiť."

Vstúpil som do miestnosti. Nechápal som ničomu čo sa na ulici stalo, takže som dokázal iba osloviť Raikage. "Raikage-sama..."

S otevřením každého svitku se můj úsměv prohloubil, ale zároveň oči ještě víc zesmutněly.
"Arigato." kývla jsem a pak sledovala, kdo vstoupí.
"Riichi, skvělé, že jsi tu." pousmála jsem se a mezi řečí schovala svitky do tašky.

(Gomene, gomene... To ti příbuzní XD )

"Raikage-sama," zasa som ju oslovil a hľadel do zeme. Nevedel som čo mám povedať, ale ospravedlňovať som sa nechcel. Nemal som dôvod.

"Ano?" mírně jsem se pousmála, ale oči jsem pořád měla zvláštní.
Jako kdyby mi v nich zůstalo něco z těch slz.
"Mimochodem chtěla jsem tě pochválit, v boji jsi každým dnem lepší."

Otočil som sa na Mountha, s ktorým som bojoval, ale hneď sa zasa vrátil pohľadom na Raikage.
"Čo sa vlastne stalo? A čo bude ďalej?"

"Pohřeb bývalého Raikageho, vyhlášení Atsuky, Démona z Mlžné za nukenina a pořádné rozřazení do týmů. Koneckonců s tím jsem chtěla, abys mi pomohl. Myslím, že dokážeš lidi dobře odhadnout." mírně jsem se pousmála.
Měla jsem pocit, že se cítím stejně jako on, ale já to jako Raikage nesměla dát najevo.
"Tedy jen pokud budeš chtít."

"A čo sa na ulici stalo?" Zopakoval som otázku, pretože to ma zaujímalo najviac.

Snažila jsem se jeho otázkám na toto téma vyhnout, ale teď jsem jen odevzdaně povzdechla. Došlo mi, že bych jednou stejně odpovědět musela.
"Everest-sama se rozhodl ochránit Kumogakure... Před sebou."

Nakoniec sa rozhodol pre správnu vec... "Asi by ste mali o jeho smrti informovať ostatné dediny. Aj keď sa stal nukeninom bol Kage. Možno niekto z Kage príde na pohreb." Ale tomu sám neverím.