Kancelář Raikageho

First topic message reminder :

Kancelář Raikageho

Uuhm.. Rin-chan? jaa..chcela som ťa o niečo poprosiť.. ešte.. začala som opatrne pri čom som svoj pohľad uprela k oknu a cez neho som sa pozerala na Kumogakure.. čakala som ako na to zareaguje, nevedela som však ako zareaguje aj na slová po tom..

"Teď nevím, jestli se mám bát." ušklíbla jsem se.
"Ale hai, taky bych měla menší prosbu, vlastně dokonce dvě."
Musíme toho vyřešit ještě spoustu...

Pootočila som hlavu na Rin a zatvárila som sa trocha ospravedlňujúco.. vieš.. j..ja.. keby som sa znova vrátila do toho chrámu tak.. by sa "tá".. technika znova .. uhm.. aktivovala.. niekto by to mohol zneužiť.. ľudia sú.. hm.. všelijaký.. šepla som potichu a stále ma to trocha trápilo.. vedela som že tá technika stále pretrváva, ale aktivuje sa len na jednom mieste a to tom z ktorého ma minule tak "vykopla"..

Zamyšleně jsem propletla prsty.
"Pokud nebudeš mít nic proti, to místo mám v plánu úplně zničit. I cestu tam." povzdechla jsem.
"Lidé lehce zapomenou, ale když se před nimi má něco skrýt, bývá to složité."

No.. to je ten problém že.. zničenie nepostačí teda.. ten "pentagram" tam stále ostane.. aj vo mne.. bola by som ti však aj tak vďačná keby že jaskyňu zasipeš.. hovorila som potichu s takým zamysleným hlasom .. po tom som sa však posnažila vystrúhať úsmev..

"Ano, to mě také napadlo." Přikývla jsem.
"Určitě to bude lepší řešení. A teď bych od tebe potřebovala jednu laskavost..." zhluboka jsem se nadechla.
"Pro někoho by to bylo ničení hrdosti, ale kdyby ses Isasemu omluvila a vysvětlila mu, co se stalo, byla bych ti opravdu moc vděčná. Je to trochu má vina, neměla jsem ho poprvé posílat na S-misi."

O..ospravedlniť sa?.. Riin-chan.. ale to nebola moja vina .. ospravedlňovala by som sa za niečo čo.. čo.. čo som v podstate nespravila.. posťažovala som sa nešťastne a len som po nej hádzala také namrzené pohľady.. mala som však pravdu a očividne som si do dosť dobre uvedomovala..

"Já vím, já vím, ale on to neví." smutně jsem se pousmála.
"Nemáš ponětí o čem všem jsem celou noc musela přemýšlet. Sebral se a odešel. Bere to jako své selhání." trochu jsem sklopila oči.
"A nejspíš také tak, že city jsou pro správného shinobi přítěž."

Po jej slovách som si len povzdychla a zoskočila som zo stola na zem.. pricupkala som k nej. .teda skôr pod ňu a zapozerala som sa jej do očí ktoré zrovna sklopila.. síce som tak úplne nevedela čo robím ale objala som ju a len som sa na ňu pousmiala.. Okeej.. zaškerila som sa po čom som zase vycupkala z miestnosti a išla som ho hľadať..
(presun)

"He?" Jen jsem si představila, jak zareaguje, až ji uvidí procházet se po městě a až mu řekne, že ho hledá...
Obočí mi samo od sebe vylétlo nahoru a já jsem rychle vyrazila za ní.

(Přesun)

Došli jsme do kanceláře.
Posadila jsem se do jednoho z křesel a promnula si spánky.
Měla jsem zvláštní pocit, že mne začíná bolet hlava.

Len som pricupkala za Rin pri čom som sa pohodlne vyšvihla na stôl a usadila som sa tam, nohy som nechala voľne vo vzduchu a len som si s nimi začala pokopávať.. pohľadom som mapovala okolie a vyzeralo to tak že ma ich nadchádzajúci rozhovor moc nezaujíma..

Zvedla jsem k Zukovi pohled a pokusila se o mírný úsměv.
"Gomenasai, pár dní už jsem nespala." povzdechla jsem.
"Nicméně pořád jsem při smyslech. Slíbila jsem ti pomoc s opravou Tsuki a to také dodržím. Zbývá jen domluvit podrobnosti."

"proto tu taky jsem..no a ještě jsem se chtěl omluvit za to trápení"

Mávla jsem rukou.
"Za to jsem si mohla sama, to je v pořádku." znovu jsem se pokusila o úsměv a snažila se nezívat.

"sama výš že není..no..nechci to už řešit" usmál jsem se utrápeně při pohledu na ní "Copak se děje Rin ?"

"Jen mi není dobře." povzdechla jsem.
Ano, bylo toho moc.
"Post Raikage, zrada Everesta, smrt Tsuchikageho a mého studenta, rozchod, včerejší mise..." ani nevím, proč jsem to říkala. Teď jsem jen měla pocit, že jsem zničená.

Svoj pohľad som upriamila na Rin a pozorne som ju sledovala.. bolo vidieť že je unavená a ja som bola pripravená pri prvom náznaku zamdlievania túto schôdzku rázne ukončiť .. bolo mi celkom jedno aké by to malo následky..

"ach..co je to za blbce co miluješ..to an tebe nedává pozor...já bych tě nenechal vztát z postele...kam teď hend pudeš jasné ?" neustipně jsem šel k ní

"Klid, klid, klid..." schovala jsem se za první kus nábytku, který jsem uviděla, což byl stůl, kde seděla i Atsuka.
"Až to domluvíme, slibuji, že si půjdu lehnout, hai?"
Nebudu to už odkládat, už ne.

Došla jsem ke dveřím, zaklepala jsem a čekala jsem, jestli mi někdo otevře.

Shrnula jsem si klobouk Kage ještě víc do čela, takže mi už unavené oči nebyly vidět vůbec. Skoro.
"Dále." povzdechla jsem a posadila se za stůl.

Len som sa rýchlo postavila pred Rin a tak výhražne som sa na toho týpka zahľadela.. očividne nepripadalo v úvahu sa jej dotknúť keď som bola v jej blízkosti.. aspoň kým som toho dotyčného nepoznala..

Otevřela jsem dveře. ,,Dobrý den Raikage-sama.'' Řekla jsem vážným hlasem, ale pak jsme se uchechtla. Už dávno jsem jí řekla, že ji tak oslovovat nebudu. S úsměvem jsem kývla na Zuka i na dívku před ním. Shi se kolem mě protáhla a doběhla k Rin. Rin-chaan. Přitulila se k ní. Vypadáš unaveně. Naklonila hlavu na stranu.

"promin ale já počkám" i když...utíká mi čas.....Ryuuji sílí...mám tak týden dva sutek jsem na sobě nedal znát "prosím...jdi odpočívat"