Hokageho kancelář

Zůstala jsem sedět před kanceláří a zamyšleně sledovala oblohu.
Čekala jsem, co s Akihirem nakonec bude. Začínala jsem to brát jako osobní záležitost.
Pokud skončí ve vězení, pak to Lizzy-chan nebudu moct ani říct... Bude se trápit...

Zamyšleně jsem poslouchal celé jeho vyprávění. "Opravdu máš tu odvahu, začít od znova. Ale přesto, se chceš dozvědět pravdu. Já nemám nic proti, ale pokud se ukáže, že jsi nebezpečný pro Vesnici, udělám vše, co bude v mých silách, abych tě zastavil. Je to patřičné riziko, které musíš přijmout. Nepřijmeš-li ho, jsi zde zbytečně."

nikdo si mě nevšímal tak sjem odešla z kanceláře a sedla si vedle Shinjin "zdravím"

Kývl jsem hlavou."Ano...chápu to...jestli jsem člověk, který napáchal hodně špatných věcí, příjmu ten trest...ale pravdu se dozvědět musím..." Řekl jsem už jistým a pevným tonem.

"Dobré odpoledne." pousmála jsem se.
"Uhmm... Asi nevíš, jak to tam jde, že ne?" nervózně jsem se pousmála.
"Mám sto chutí aktivovat Byakuugan a podívat se, ale stejně by mi to k ničemu nebylo. " pohodlněji jsem se posadila. "A takhle to dopadne, když se má nejlepší kamarádka zamiluje do nukenina..." poslední poznámku jsem zamumla spíš pro sebe než pro ni.

"já se do něj nezamilovala" vyplázla jsem pak jazyk "asi nevíš kde je Mikomi-san že ?..dlouho mě nikod nehladil"

...Kráčal som chodbou a snažil som si predstaviť ako bude Hokage vyzerať šiel som chodbou a pozeral som sa mojimi bielymi očami okolo a zároveň som napínal ucho lebo som počul veľa hlasov Hmm nejak je v kancelárii rušno pousmial sa a prešiel pred dvere chystal sa zaklopať no nakoniec zložil ruku a namiesto toho zložil pečate a pozrel sa tam Byakuganom Hmm takže toľko ľudí no dobre zrušil Byakugan a zaklopal čakal čo sa stane....

"Dobře, na kolikátou hodinu, si chceš objednat odemknutí paměti." neubránil jsem se úšklebku.

Nechápu, co tím myslela...
"Výborně, to by ještě scházelo." tiše jsem se rozesmála.
"Mikomi bude buď doma nebo možná na misi. Dnes jsem ji ještě nezahlédla."
zahlédla jsem, jak kolem nás prošel nějaký chlapec a zaklepal.
Když tu čekáme, tak to znamená, že tam někdo je.
Mírně jsem pozvedla obočí, když jsem zahlédla, že má Byakuugan.

Trochu jsem se zamyslel."Ehm...taj mě je to jedno...teď mám čas kdykoliv...už tu pár dnů jsem a kdyby to nešlo teď někdy, tak si ještě chvíli počkám. Je to na vás..." Nervozita už opadla, ale teď se mi v hlavě honilo tolik otázek, že to nebylo ani možný. Vyrušilo mě z toho až zaklepání.

..Zasmial som sa "Oh to mi došlo a som Kibō Hyuuga z vedľaj...."dal som dole hlavu "z vedľajšej vetvi Hyuuga klanu a ty si?" zasmial som sa

"Hyuuga Shijin." víc jsem to nerozebírala, jen jsem na tváři vykouzlila přátelský úsměv.
"Těší mne." další pohled už jsem zase směřovala ke dveřím kanceláře.

"Aj mňa" zasmial sa a sadol si tiež k ním

"Hm, dobře." Přikývl jsem. Yamanaka Inoka, by byl perfektní.
"Tak počkej v informačním středisku, ty vlastně, nevíš kde to je." poškrábal jsem se na hlavě. "Navíc, je teď Inoka na misi, okolo sedmé hodiny buď v informačním středisku, někdo z Konohy ti určitě rád pomůže." pousmál jsem se.

Jen jsem kývla a čekala.
Pohledem jsem roztržitě těkala mezi přítomnými a dveřmi kanceláře.
Jak to dopadlo, jak to dopadlo, jak... Ksó, Shijin!

Taky jsem se malinko pousmál."Děkuji...před kanceláří na mě někdo z Konohy už čeká, tak si myslím, že nebude problém...a ještě jednou arigato..." Poklonil jsem se a otevřel dveře.Naschledanou Hokage-sama..." A zase jsem za sebou zavřel. Podíval jsem se na Shijin, kolem které se to nějak moc rozmnožili. Trochu jsem si oddechl."Tak a mám to za sebou...teda skoro..." Uvědomil jsem si, že to nejhorší mě ještě čeká.

Z opěradla jsem seskočila se zářivým úsměvem, i když jeho výraz se mi moc nelíbil.
"Vida..." zavrněla jsem. "A tak strašné to určitě také nebylo."
Heh, kdyby byl Hokage Danzou-sama, asi by se takhle netvářil...

Podíval jsem se na ni."To ne... váš Hokage je příjemný a chápavý, ale moc dobře ví, že pokud se zjistí něco, co jsem v minulosti dělal a nebylo to dobré, budu muset zato pykat, ale s tím jsem počítal. Nejhorší mám ještě před sebou, ale do sedmy má čas." Potom jsem si na něco vzpomněl."Jo a mám čekat v Informačním středisku v danou hodinu, ale...ale jaksi nevím, kde to je..." Poškrábal jsem se na temeni hlavy.

Uff..Vydechl jsem.
Teď jen sepsat týmy. Potřebuju Mikomi, Alliiho nebo Seita na Misi. Kso.. vytáhl jsem několik dokumentů ze skříně, která byla u zdi. Na kolečkové židli jsem se odrazil zpět ke stolu a začetl se do nich.

"Takže v sedm... Času máme dostatek, můžeme jít ještě někam jinam. Kupříkladu se najíst. Ještě jsem neobědvala a ramen v Konoze je vskutku výborný." šibalsky jsem mrkla a snažila se mu zlepšit náladu.
Doufám, že to nebude tak strašné...
"Chceš se zase proletět?" rozesmála jsem se.

He? Že by volno? Rychle jsem vstal z lavičky a přešel ke dveřím. Zaklepal jsem na ně a bez čekání jsem vešel dovnitř. ,,Zdravím. Dlouho jsme se neviděl což? Trochu jsem se pousmál.

"Ahoj!" pozdravil jsem vesele bratra. "Právě, jsem na tebe myslel." Vzhlédl jsem k němu.
"Mám pro tebe menší misi, pak ti něco prozradím." pousmál jsem se.

Hm a to polehávání mě začalo docela bavit. Co už. Nahodil jsem veselý úsměv. ,,O co se jedná?"

"Půjdeš opět do Orochimarovi skrýše v Otogakure."ztlumil jsem hlas.
"A najdeš mi jednu techniku. Jmenuje se to Shushugan no jutsu. Hledal jsem ji tady v Konoze, ale bohužel, nenašel."

Trochu jsem se pousmál."Jo...času máme dost, ale...můžu se zeptat, co je to rámen? Myslím, že něco takového v Yuki není...teda myslím a nebo jsem na to zapomněl..." Ale trochu jsem zesmutněl."A-ale...nemám u sebe žádné peníze...můj majetek je to, co vidíš na mě..." Docela jsem se zastyděl."Ale proletěl bych se rád..."