Ulice Listové

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

"Jsme na tom stejně." mírně jsem se pousmála. Přišlo mi to ironické.
Co tu vlastně dělám takhle pozdě?
"Ale bude to dobré... Doufám, že co nejdřív se nám oběma podaří usnout, protože já jinak prosím celý zítřek."

Jen jsem kývla.
"Tak to ti závidím, mě stačila včerejší noční procházka a celý dnešní den jsem nepoužitelná."
Tedy pokud zrovna nejsem blízko vany napuštěné teplou vodou a nemůžu relaxovat XD

Po první větě jsem se na něj zadívala trochu vyčítavě.
"Kdyby o tobě tohle někdo řekl, dostane takovou Juukenem, že se pár dní nepohne. Pak bych ho sekla chakrovou katanou, Kaze Ken způsobila rozsáhlá vnitřní zranění, vyléčila pomocí Emerarudonaito, odhodila kaitenem a nakonec by dostal 128 údery větrné pěsti." zarazila jsem se. Bylo to řečené úplně automaticky.
Na chvíli jsem byla zticha, nýbrž poté jsem naklonila hlavu na stranu a rozesmála se.
"Představa, že bych si takhle mohla vybít vztek se mi líbí."

Zasmial som sa aj ja .
"Si niekedy docela strasidelna no uz si na to zacinam aj zvykat ...
A dakujem ti ... vies mna si skoro nikto len tak nezastane vela to pre mna znamena ."

"Být jiný znamená mít odvahu zesílit." pousmála jsem se.
"Strašidelá? Jak jsi to myslel?" přimhouřila jsem oči. Ve tmě to vypadalo zvláštně. Doslova "zářily"

"Umm to ti mozno raz poviem teraz sa radsej kochajme hviezdami "
Chcel som radsej zmenit temu XD .

Teď už se moje oči zúžily do nebezpečné čárky.
Vypadalo to dost komicky. Nakonec jsem to ale vzdala a spokojila se s tím, že se jednou možná dozvím, proč jsem strašidelná XD
"Dnes jsou krásné." pokrčila jsem rameny a měla na mysli hvězdy.
"Vlastně pořád... Uklidňuje mne to."

"Možná, že ano." pokrčila jsem rameny.
"Záleží na tom, jestli je to přání opravdu naše a jestli stojí za to ho vyplnit nejen pro nás, ale i pro ostatní... "
A i kdyby stálo... Asi má pravdu, život je prostě takový...
Zvedla jsem oči k obloze.
"Třeba se jednou nějaké přání splní... A nemusí to být vinou hvězd."

"Já vlastně také..." zamyšleně a zasněně jsem se pousmála.
"Ale miluju ty krásné chvíle. Právě pro ně musím zvládnout ochránit své přátele a naučit se žít, aby to špatné bolelo co nejméně. Jsem idealistka." seskočila jsem z lavičky a stačilo mi pět kroků, abych se dostala na svěží trávu v parku. Lehla jsem si a sledovala oblohu Přitom jsem si dala pozor, abych pořád viděla i na něj.

Ja som ostal sediet pozeral som smerom k nej .
"Tak nie vzdy je mozne najst dost toho pekneho aby bolo o co bojovat ...
Lebo vravy sa ze aj pre to malo pekne sa oplati bojovat ...
No to moj nazor nieje ... "
Nech si to niekto teda skusi .... presne tak ako to mam ja
"Ale to neznamena ze sa nejak vzdam zivota ... moze sa toho este vela prihodit ."

Ušklíbla jsem se.
"A pak, že já jsem pesimistka." přetočila jsem se na bok, abych se mu mohla dívat do očí.
"Někdy je lépe jít dál, i když je to těžké. Ber to z té lepší stránky. Jsi milý, silný a hezký kluk, který má život před sebou." zamyslela jsem se.
"Začínám mluvit jako má sensei." provinile jsem se pousmála.

To co hovorila ma trochu rozhodilo no nastastie v mojej nalade to nebolo teraz poznat no pousmial som sa .
"Tak kto vie ... mozno uz by si aj ty rada niekoho mala na starosti ako ona .... "

Dostala jsem tik do oka a doufala, že to v té tmě nevidí.
Pak jsem si představila sama sebe jak někoho přesvědčuji, aby si dával pozor na ochranu, jako to dnes sensei přednesla mě. Zhluboka jsem se nadechla a vrhla po něm mírně dotčený pohled.
"Ani... Omylem...."

Musel som sa zasmiat
"Gomen ...gomen ...
Ale uvidis raz budes mat urcite svojich ziacikov .
A kto vie mozmo ta budu mat aj ako za vzor a budu sa ta snazit napodobyt ... "

Snažit se mě napodobit?
Nasadila jsem nevěřícný výraz.
To jako, že se v patnácti vyspí s Uchihou a nechají se nachytat od celé rodinky?
Chvíli mi cukaly koutky, ale pak jsem si musela dát dlaň před ústa, abych nevyprskla smíchy.
"Ne... To by se jim vážně nemuselo vyplatit." rozesmála jsem se.

"No tak neviem , zas take hrozne by to byt nemusela ale mozno to tak bude ...
Kto vie ako to pojde dalej .
Alebo kto vie , neplanujes nahodou stat hokage ?"
Povedal som mierne pobavene .

Aby Juukenem nedostal on místo nepřátel XD
Zhrozeně jsem se na něj zadívala.
"Hyuuga a Hokage? Ne! " právě mě vyvedl z míry jako se to nepovedlo nikomu už několik měsíců.
"Ale jednou bych si přála být v ANBU. Jak lépe ochráníš svou vesnici?" pokrčila jsem rameny. Taková hodnost by mi úplně vyhovovala. Tedy až na ni budu mít, což bude ještě pár let trvat.

Nevedel som presne ci ju to tak rozrusilo no akosi som ju mal chut nejak skadlit len ma este nenapadalo ako .
"Takze anbu ... no ale tam to budes mat docela takzke ..
Nesmela by si sa vobec ukazat .
A este sa ti k noham stale nieklo klania ?
Ako ten zminula ?
Ci uz radsej su to davy ?"

Vrrrr.....
Znovu jsem vstala a nebezpečně pomalu jsem se k němu blížila.
Naklonila jsem se co nejblíž.
"Ještě-jedno-slovo-a-seznámím-tě-se-svým-Juukenem." zavrčela jsem tiše.
Oči jsem měla přimhouřené.

Ja som pre tentoraz neprejavil ani trosku strachu nevedel som ze ci to bolo nedostatkom spanku alebo ze mi hrabalo .
"Shijin sama ... ste velmi blisko ... a nehovorim nic ... co by nebola pravda "
Septol som aj ked som nemal nic hovorit .