Ulice Listové

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

"Takže ty chceš pomstu tak to ti už vôbec nepoviem kde je..."
Aktivoval som Mangekyou Sharingan.

"Ja som tiež bol zaujatý pomstou ale naštastie som to dokázal naposlednú chvílku odvrátit"

"Pokud se nepletu, tak tvoje cesta je obnovit klan, jehož techniky se učíš." tvářila jsem se neutrálně.
"Už to chápu... Chápu, proč Ashi mohla odejít. Svěřila ti svůj klan jako jedinému člověku, kterému sama věřila. Věřila, že když to nedokáže ona, ty to zvládneš. Že když ona propadne pomstě, budeš tady ty, abys to překonal. Věřila, že jsi silnější než ona..."

"A tohle by bylo zklamání... Možná je dobře, že už tady není..." hned jak jsem to vyslovila věděla jsem, že tentokrát jsem přestřelila.

Po tom co dopovedala Shijin som stichol .
Vedel som ze to co hovorila malo zmysel , a ja som asi zasa stratil hlavu .
Citil som sa teraz dost mizerne .
"Prepac ... "
Prepacte obe ....
Chcel som byt teraz sam tak som sa radsej bez dalsieho slova otocil a mieril som od nich .[b]

Neměla jsem co říct, jen jsem sklopila oči k zemi.
Až se uklidní, všechno bude v pořádku...
Zvedla jsem pohled k Nawakimu.
"Nenávist... A pořád dokola. Nechápu to..."

"Ja si to tiež neviem vysvetliť ale taký je osud niektorých ludí a ninjov."

Přikývla jsem.
"Nevím, kdo Tsukikage je, ale chci ho zabít." schoulila jsem se do jeho náruče a vdechla jeho vůni.
"Jsem tak ráda, že jsi tady..."

"Nedovolím ti to nechcem o teba prísť"

"Nic se mi nestane... A já narozdíl od svého tvrdohlavého kamaráda nehodlám do ničeho bezhlavě skočit, ale promyslet si to a když se naskytne příležitost a jedna z nadřízených osob mi to schválí, jít do toho s týmem." pousmála jsem se.
Tedy... Mě plány většinou nevychází, ale tenhle by mohl...

"Pojdem do too s tebou inak ťa nikam nepustím"

"V tom případě Tsukikage nedopadne moc dobře." naklonila jsem se k němu a spojila naše rty.
Já ho miluju... Nic víc snad ani není potřeba říkat.

Pri bozkoch som sa usmial a pritlačil som ju bližšie ku sebe.

Znovu jsem mu obtočila ruce okolo krku a jen si to užívala.

Trošlu som sa od nej odtiahol.
"Chcem bit s tebou do konca života"

"Dřív tě ani nehodlám pustit." Zasněně jsem se pousmála.

Zamyslel som sa
"Tak to tu budeme potom dlho stáť"

Ušklíbla jsem se a odtáhla.
"Tak... Co kdybysme si šli zatrénovat?" navrhla jsem.

"Tak podme"
Odtiahol som sa od nej.
(presun)

(Přesun)

Vstali jsme a odešli. (přesun)

Procházela jsem ulicemi, oči jsem neodtrhla od oblohy.
Dnes mě fascinovala. Něco se mi nezdálo, jako kdyby se mělo něco stát.
Ten pocit jsem se pokoušela setřást už pár minut, ale nedařilo se mi to.
Přitáhla jsem si plášť blíž k tělu a pomalým krokem šla dál.
Dnešní noc je... Fascinující. Temná.

Odtrhla jsem oči od hvězd.
Pořád se toho pocitu nemůžu zbavit... Ale tuhle nostalgii většinou cítím jen při úplňku.
Nad tou myšlenkou jsem se musela ušklíbout.
Tak buď se ze mě stává vlkodlak nebo trpím nedostatkem spánku a pravděpodobnější bude to druhé.
Rázným krokem jsem se vydala zpátky a nedala si možnost přemýšlet nad delší procházkou.
Potřebuji spánek...

(Přesun)

Presiel som do ulic , no ale to len preto lebo som vedel ze tu teraz uz nikto nebude skoro a necitil som ani nikoho znameho .
Preto ako som kracal som sem tam presiel rukou po srsti Rongua a mal som na plane celonocnu prechadzku .

Prechádzal som sa po ulici a sledoval okolie.

Pozorovala jsem děni v ulicích. Stále ty známé tváře. Tohohle se nikdy nenabažím. Nikdy mě to tu nepřestane bavit. Jak já nechápu ty lidi co Konohu opustili. Zatvářila jsem se trochu smutně ale hned se znovu začala ovládat.
Doufám že do mě někdo nevrazí, nebo nezačne otravovat...