Ulice Listové

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

"Počkej, odbíháš." zaujatě jsem se na něj zadívala.
Ve tváři jsem měla jasně zapsanou zvědavost.
"Tak mi je tedy řekni. Měli bysme znát sny nebo jestli chceš, tak cíle svým přátel. Už proto, abysme mohli udělat všechno proto, aby se splnily."

"Tak moje sny su mimo tie normalne ... teda len jeden a s tym mi nepomoze nikto rad ... vazne ale nieje to nic zaujimave "
Nerad som sa s tym zdoveroval no vyzeralo to tak ze jej to poviem aj ked asi o mne bude mat inu mienku .

"Od toho jsou přece přátelé." zopakovala jsem předchozí větu s tím, že jsem zaměnila slova. Nevadilo mi to. Jen jsem se pousmála a čekala, jestli mi to řekne.
"Ale jestli opravdu nechceš..."

"Hai... Asi každý by chtěl být silný, ale nevím, jestli se mi líbí myšlenka, že má jeden z mých nejlepších přátel sen, kvůli kterému musí tolik zesílit. Vypadá to totiž, jako kdybys chtěl provést něco, co není zrovna... Hmmm... Legální." Tím jsem myslela druhou možnost, kterou mi neřekl.
"Zato obnova klanu... Ashi by na tebe byla určitě pyšná."

Ked ju spomenula trochu som posmutnel a pozrel som na svoje ruky .
"Ja ... viem ale ... to praveze vdaka nej som sa na nejaky cas vzdal toho co som chcel, ale teraz uz ..."
Videl som Zuka ... zije on musi zomriet
"Uz to musim dokoncit ... no ale ked to spravim asi uz sa potom velmi ..ehm asi vydat nebudeme "

Zvážněla jsem.
"Ryuuji..." otočila jsem se tak, že jsem se mu dívala přímo do očí.
"Ale tohle není zábavné. Ani se to dobře neposlouchá. " polkla jsem.
Ani nevím, jestli to teď chci vědět.
"Řekni mi... Proč bysme se neměli vídat pokud by sis tím měl splnit sen?"

Odbocil som pohladom .
"Lebo ... ako sa tomu hovori uz nebudem "dobry"."

Naklonila jsem hlavu na stranu a sledovala ho celkem ublíženým pohledem.
"Potom to ale udělat... Nemůžeš." víc jsem ze sebe ještě nějakou dobu nedostala.
Potřebovala jsem si tu informaci nechat projít hlavou.
Pak jsem k němu zvedla oči.
"Pokud to pro tebe tolik znamená... Bude i jiný způsob."

"Iny sposob nieje ... vlastne som ani iny nenasiel ... skor lepsi sposob si to nezasluzi "
Povedal som teraz z mensou nenavistou v hlase.

"To že jsi nepřišel na jiný způsob neznamená, že na něj nepřijde nikdo jiný." tímhle tónem jsem ho ještě mluvit neslyšela.
"Ale ne, ty to raději dusíš v sobě. Akorát tě to bude stát život a způsobíš tím jen další vlnu nenávisti. Možná nevím, o co jde, ale tohle mi došlo!" tvářila jsem se smutně. Ne šokovaně, jen smutně. Zklamaně.

"Ryuuji-kun... " přátelsky jsem ho objala a povzdechla.
"Vždycky. Vždycky je jiné řešení. A od toho máš přátele." odtáhla jsem se.
"Yosh... Tak... Vždycky se to dá brát jako mise ne? Třeba bysme mohli požádat, jestli smíme udělat tohle..."
Shijin... Ty jsi vždycky tak naivní...

To az na to posledne som pochopil .
"Ako to myslis ?"

"No... Pokud nehodláš vyvraždit jednu ze spojeneckých vesnic, což předpokládám, že ne, dá se to brát jako mise. " pokrčila jsem rameny.
"A my chceme misi, ne? Krom toho tě nehodlám pustit někam, odkud se nevrátíš... Takže asi budu muset jít s tebou. Alespoň bude zábava."

"Ale já jsem silnější..." šibalsky jsem mrkla.
Pak teprve mi došla jeho slova.
"Hej, ty jsi řekl, že bych tě od toho odradila... To znamená, že mám šanci ti to rozmluvit?" můj výraz v té chvíli byl naprosto andělský s psíma očima.

Vzdychol som si .
"Nie ... take lachke to nieje ale uz ti to teda poviem cele tak teda pocuvaj ... "

Povzdechla jsem.
"Tak nevím, jestli jsem zvědavá, co řekneš..."
A to obvykle nejsem k zastavení, co se zvědavosti týče...
"Začni." kývla jsem nakonec.

Tak ale teraz som uz nevedel ci jej to vobec povedat lebo ma s tym trochu rozhodila takze som chvilu mlcal .
Ako to len povedat .....

Pousmála jsem se, ale mlčela.
Pak jsem jen kývla.
Vždyť jsem to říkala... Od toho jsou přátelé...

"Ked som bol maly ... zili sme si v jednej malej dedinke z mojou rodinou ...
Normalne rodina ako sa patri ... v tedy som mal aj vela kamaratou aj ked som mal len 4 .
No co sa nestalo jedneho dna ked sa zobudim idem zo svojej izby a vidim na zahrade rodicou a svojho brata ako sa hadaju .
Tak ale co bolo to najhorsie ....
Moj brat zabil mojich rodicou pred mojimi ocami a on zmizol .
Mna tam nechal sameho ... a k tomu sme boli posledny z kladnu .
No ostali sme len mi dvaja neviem ako on ale ja som od vtedy ostal uplne sam ...
A dalej to slo len dole vodou ked je niekto sirotek a dostane sa na akademiu nieje to nic moc ... a este k tomu v Kiri vdaka mojmu vyzoru nic pekne .
Preto som si slubil ze svojho brata zabijem .. zaplati za to ze som musel byt kvoli nemu ponizovany a stale sam .
Nebudem kludny pokial ho nezabijem ale snazim sa to skryvat ako si si vsimla ."
Hovoril som to cele s takym odporom akokeby som ani nechcel si to pametat .

Sklopila jsem oči a zhluboka jsem se nadechla.
"Teď... Nemám sílu tě přemlouvat. Nemám ani sílu ti říct, jak moc jsem přesvědčená, že je pomsta špatná. I v takovémhle případě." povzdechla jsem.
"Člověk, který tohle udělal si zaslouží zemřít... Jen by to nemělo být tvou rukou. Nedělej mu tu radost a nebuď prosím jako on."
Proč to říkám... Nejspíš bych toužila po tom samém. Ja, musela bych to ovládnout. Vždyť vím, že pokaždé se rodiče nemusí vrátit z mise stejně jako se nemusím vrátit já...
"Pokud to ví i Kage, pak je nukeninem. A pokud je nukeninem, pak ho smíme zabít." zvedla jsem k němu oči.
"Chci ti pomoct, i když nevěřím, že je to správné. Raději ztratím svou hrdost než přítele."

Velmi ma povzbudilo co hovorila bol som tomu rad no tahat som ju do toho nechcel .
"Nie on nukeninom uz nieje ... neviem ci sa nestal Kagem aj on ...
A teba do toho tahat nechcem , si jedina moja dobra kamaratka a toto spravit nechcem ."

"Výborně. Takže se shodneme na tom, že jsme přátelé. V tom případě se ti do toho ale musím plést." šibalsky jsem se pousmála.
"Kagem? A v jaké vesnici?"
Že by v Tsuki? Ale ta je zničená...