Jazero

First topic message reminder :

...

Dokráčal som na druhú stranu jazera kde nikto nebol. Sadol som si a rozvinul jeden zvitok s technikou ktorý som si začal zamyslene čítať. Popravde ani som si nevšímal kto tu je..

Po chvíli hrania sme unavene spadli na zem. Pár klonov dokonca zmizlo. Svine... pomyslel som si. Dal som si ruky za hlavu a pozoroval oblaky.
Hm... zamyslel som sa ale dlho mi to nevydržalo... Čo teraz?
Poobzeral som sa dookola a až teraz som si všimol že tu nie som sám. Prezrel som si ich. Tak tú nepoznám (Koroki)... ani toho nie (Takeshi) a ... Do riti... tupo som Hľadel na senseia... Toho by som tiež nechcel poznať... pomyslel som si, pričom sa mi vybavila spomienka na včerajší vtip. Dúfam že zabudol.

Bol som dosť naštvaný že takú informáciu mi nezdelili, je to možno preto lebo sa jeho plány zmenili a už nepotrebuje takých ako som ja ale čo ak....
Zvitok som mal prečítaný, teórie bolo dosť. Schoval som zvitok a začal som skladať pečate..... Na tretý krát som ich už ovládal a teraz prišla tá najdôležitejšia časť. Pečate + chakra mala mi vyjsť aspoň vrana ale to sa nestalo. Tak som to opakoval a opakoval a opakoval....

Chytl jsem se jednou rukou za kmen stromu a vyskočil na nohy.Porozhlédl jsem se kolem sebe a všiml si že tu pořád všichni jsou.Hned nato jsem se zastavil pohledem na ležící holce a zhluboka se nadechl.
Tak do toho..Má nulová výřečnost už musí projednou skončit jestli chci najít nějaké přátele.
Trochu jsem se oklepal,částečně se strachu a částečně z toho že jsem byl promočený až na kost,po tom tréninku na jezeře.Nerozvážným krokem jsem došel až ke Koroki a sedl si do dřepu asi metr od ní.
''Ehm..Ahoj..Už jsme se jednou viděli a já místo toho abych se představil tak jsem řekl takovou blbost..No rád bych to napravil..Jmenuji se Takeshi''
Skřivil jsem rty do něčeho co připomínalo úsměv a nehybně jsem seděl dál čekajíc na její reakci.

Koukala jsem se na nebe a když ke mě přišel otočila jsem hlavu na něj.
Z lehu jsem se zhoupla a momentálně seděla v tureckém sedu.
"Já jsem Koroki těší mě"
Usmála jsem se na něj.
"Kdo je tvůj sensei?"
Předpokládala jsem že Seito ale jistá jsem si nebyla.

Dokončil jsem trénink na vodě a rozhlídl se kolem sebe. Každý byl někde jinde, tak jsem si prvně vybral Hidea. Přesunul jsem se rychle za něho. ,,Hoj." Chytl jsem ho za rameno a otočil směrem na mě. ,,Co to bylo včera?" Chvíli jsem se na něho díval a pak se usmál. ,,Mám tu zatím jednu techniku, co se můžeš učit. Větrné techniky ti seženu, až bude k mání hokage." Podal jsem mu svitek. ,,Shunshin no jutsu. Ta se hodí vždy."

''No...To jde na mně tolik vidět že jsem genin?''Ušklíbl jsem se a podíval se na své oblečení.
''Popravdě...Jsem tu teprve rok a..Senseie teprve hledám'',řekl jsem polohlasně a přeměřil si ji pohledem.
''Kdo je tvůj sensei?''Nevinně jsem se usmál a porozhlédl se kolem sebe.

Ruku som si položil za hlavu. Nóóó... Včera som ... nóo...nevedel som sa vyhovoriť, a neukľudnil ma ani senseiov úsmev. Takže nezabudol... Keď mi podal zvitok, ihneď som zmenil tému.. Ďakujem... Pozrel som sa do neho... Hm... Zvitok som mal hore nohami, takže som to nevedel prečítať... Sensei... To je nejaké divné písmo... Neviem to prečítať.

Chvíli jsem na něj zírala a pak se začala smát.
"Já jsem..."
Pak jsem se zasekla.
Neřikej to!! co když se stane tvým studentem!
No... tak budu mít studenta
Opovaž se to říct nebo tě budu do smrti otravovat
To už stejně děláš...
"Eh... já nemám sensee..."
To co jsem říkala vlastně byla pravda.

Podíval jsem se, jak drží ten svitek a jen zakroutil hlavou. Tak tohle je budoucí generace Konohy. ,,To víš, ti kdo se chtějí učit techniky a být silný, musí umět to písmo rozluštit." Usmál jsem se a díval se na něho.

''Nemáš?A to také jde?Doteď jsem si myslel že každý musí mít senseie...Že bych zůstal také..svobodný?''Uculil jsem se a podíval se na ní.
''Co takhle si dát..Já nevím cvičný boj?Alespoň bych tě něco naučil'',vyplázl jsem provokativně jazyk a znovu se oklepal,abych ze sebe dostal přebytečnou vodu.

(Ehm.. Gomene Ségra mně na chvilku vyhodí..takže do 9 tu snad budu ^^)

Vážne? Tak to sa na to vrhnem. usmial som sa a chytil zvitok poriadne. Ako som lúštil, tak som lúštil ale nič som nevylúštil. Sensei... A vy ten jazyk ovládate? spýtal som sa ho po vzdaní sa o prelúštenie divného jazyka.

"N-naučil...mě...něco?"
Začalo mi cukat v oku a vypadalo to že ho praštím, místo toho následoval další výbuch smíchu.
Plácla jsem sebou opět zády do trávy a ze smíchu jsem slzela.
Ukaž mu co jsme zač!
Najednou?... před chvíli jsi trvala na tom abych tvrdila že jsem genin, splním ti tvé přání
Znova jsem si sedla a koukal se na něj.
"Dobře, ale snaž se mi nic neudělat...asi nejsem tak dobrá"
Mrkla jsem na něj a stoupla si.
(Jj ;D )

,,Ano umím. Je v tom jen jeden malý trik." Vzal jsem svitek a přetočil ho na správnou stranu, aby se to dalo číst. ,,Tak teď to zkus."

Nechutne som sa pozrel na senseia. To bolo kruté, ste mi mohli povedať že je to naopak... odsekol som a pozrel sa do zvitku. Podľa mňa to urobil naschvál, dal mi ho naopak... Asi za ten včerajšok... usmial som sa svojím diabolským úsmevom. Však uvidíme kto z koho.
Prezeral som si ten zvitok a priam som sa ho nenaučil naspamäť, keď som ho zavrel so slovami... A ide sa na praktiku.

Už mi to začínalo ísť ale stále to bola len jedna vrana a neudržal som ju dlho.
Sadol som si a až teraz som si všimol kto tu všetko je. Naštvaný som sa postavil a cez jazero kráčal smerom k Seitovi. Potom čo som prišiel k nemu som povedal ,,Potrebujem sa s vami vážne porozprávať...,, nechcel som to rozoberať pred všetkými..

,,Hodně štěstí." Řekl jsem směrem k Hideovi a pak přišel Shimon. ,,Povídej."

''Takhle optimisticky bych chtěl vše vidět..A ano byl to jen vtip'',vyplázl jsem jazyk a vstal na nohy,počemž jsem rukou zapátral v oblečení a vytáhl Kunai.
''Můžeme?''Nevinně jsem se usmál a zovu si ji přeměřil pohledem.

Hm... Takže ako to bolo? Aktivovať si čakrou telo? Nie... Ako? bol som nútený znova nahliadnúť do zvitku. Ahááá.... Pokúsil som sa o to, a zložil som pečať.
Pocítil som šteklenie a tak som si myslel že to robím ja, ale akonáhle som otvoril oči, zistil som že som tam, kde som bol a to čo ma šteklilo bol klon. Nahnevane som ho kopol a znova sa pustil do Shunshinu...

Hneď som naňho spustil ,,To kedy ste mi chceli povedať že niekto ako je Madara ešte žije? Myslím si že pokiaľ chce urobiť to čo robil predtým tak sa to trocha týka aj mňa nemyslíte?,, znel som nahnevane a akoby aj nie predsa sa to týkalo mňa, síce nepriamo mňa, ale toho čo nosím stále zo sebou...

Usmála jsem se a dala jednu ruku za záda aby na ní neviděl.
Okamžitě se mi k ní začaly slétávat chomáčky ze stínů a po chvíli utvořili černý kunai.
Ruku s kunaiem jsem dala před sebe a nevině se usmála.
"Můžeme..."

Jen jsem pokývnul,stiskl pevně Kunai a bez váhání jsem se rozeběhl proti ní,i když je Taijutsu má nejslabší stránka.
S čehopak je ten podivný kunai?
Problesklo mi hlavou a svým kunaiem sekl směrem po její ruce,abych zjistil jestli ten její náraz vydrží.

Když se rozeběhl působil tak trochu neohrabaně, jelikož rychlost byla moje nejsilnější stránka elegantně jsem uhnula a čekala co udělá dál.
zpívej něco
Nebudu ti tu dělat šaška!

,,Jo, myslím, že to máte právo vědět, že stále žije." Na chvíli jsem se zamyslel. ,,A proč jsem ti to neřekl hned? Možná proto, aby jste nežili zbytečně ve stresu a strachu. A ano, týká se to i tebe, kdo ví co má Madara v plánu, ale o tom co s námi bude, nebo kam půjdeme, rozhodne hokage."

V tu chvíli,kdy jsem byl k ní otočený zády jsem po ní hodil dva shurikeny,levou rukou,počemž následoval výskok se saltem dozadu.když jsem dopadl před ní znovu jsem zaútočil,ale tentokrát do oblasti její hrudi,tak aby se nemohla tak lehce vyhnout mému útoku a letícím shurikenům z druhé strany.Potřeboval jsem zanalizovat její schopnosti,ale zatím se neprojevilo nic krom nadměrné rychlosti,což má oproti mně prakticky každý.