Brána Yukigakure

First topic message reminder :

Brána,kterou hlídají 2 strážní ninjové na úrovni Chuunin a 1 ninja pes.

"To musí být... sentimentální, jít zpět do své vesnice s cílem někoho zabít, ne?!" ušklíbla jsem se a rozešla se za ní.

když jsme procházeli u rozpadlých stráží klekl jsem si u nich a zavřel jsem oči ''odpočívejte v pokoji'' pronesl jsem a po té jsem vstal a pokračoval v cestě

"Ani ne naposledy jsem odsud odcházela když jsem vyvraždila svůj klan vracím se abych zase někoho zabila. To je komické." vvšimla jsem si toho o udělala Hiraku a zamračila jsem se ale šla jsem dál

"Jak říkám, nostalgie!" poznamenala jsem suše. "Ve válce není čas myslet na hlouposti..." pronesla jsem, nejspíš k Reině, ale dívala jsem se na Hiraka.

Nasledoval som ich.

''bůh by jsi měl uvědomovat cenu lidské duše'' pronesl jsem vážným tónem a následoval jsem je

"Odkdy jsi tak měkký Hiraku? Začínám mít vážné obavy z toho koho si Kagami udržuje u sebe." pronesla jsem aniiž bych se na něj podívala (přesun)

"Bůh ví, že při válkách jsou třeba i nechtěnné oběti, pro blaho celého světa jako komplexu!" pousmála jsem se a dívala se kolem sebe. Potom jsem se rychlejším tempem vydala za Reinou. (Přesun)

obrátil jsem v oči sloup
vůbec si neuvědomuje co to znamená být bůh a při tom jím chce tak moc být
- přesun

došla jsem v zatepleném bílém plášti k bráně přeměněná v henge za tu holku z Yukigakure a šla dál přímo k hlavnímu domu (přesun)

Nechal som Reinu tak a išiel som sa poprechádzať.

(presun)

Modifik. duše alias 2. Deidara prošel kolem brány a zastavil se
Hééééé? Zamyslel se a vkročil do brány.
Stráže skřížily zbraně, takže nemohl projít. Spadnula modif. duše na zem a čekala.

Dorazil jsem až sem a viděl stráže a nějakou neznámou vesnici.
Jaj, kam to ten hlupák šel, no, teď už se z toho asi nevyvlíkneme.. Přeměnil jsem se na člena vesnice Yukigakure, pomocí toho, že jsem měl před sebou strážce s čelenkama. Přišel jsem k Deidarovi (mod. duše) a řekl. "Je tu se mnou, můžeme?" Usměju se a stráže kývnou. Vejdu dovnitř.

Došla jsem k bráně a jemně přitom hladila Yuniiku po své boku.
"No není tu zima? Až moc." líně jsem zívla a procházela před bránou sem a tam. Nemusela jsem nic říkat, jen jsem čekala, až si mě někdo všimne.
Opravdu je tu někdo, kdo by stál o přítomnost nukenina, který pro pomstu položí život? A i kdyby ne... Alespoň se pobavíme, že má drahá Yuniiku?

Opřela jsem se o bránu. Začínala jsem se nudit a stráže pořád nic.
Yuniiku líně zívla a ukázala tak dvě řady ostrých zubů.
Nakonec jsme se obě vydaly pryč.

(Přesun)

Preutekal som cez túto bránu bol som tu aj minule tak som si myslel že to bude možné aj teraz .
presun

Prišla som konečne pred bŕanu Yukigakure."Teraz ho len nájsť"papoušek ktoý m stále sedel na rameni ma celkom znervóznoval

Nikoho som si tu nevšimla tak som vošla dovnútra do Yukigakure."Tak a teraz nájsť toho človeka" poviem a pozriem na papagája

Kráčal som cez bránu do Yukigakure splnil som podmienky ktoré mi určili stráže...

(Presun)

Konečne som sa doplavil na lodi na toto miesto.
Ked si spomeniem že som tu bol pred dvoma rokmi a je tu tu furt take isté a spomínam v akom zostupení sme tu boli prevláda nadomnou ešte vačšia temnota.
Zaťal som pasť a pokračoval som dalej pri bráne stáli shinobi.
"Som potulný shinobi pustite ma za vašim vodcom"pozrel som bezmilostným pohladom.

Tato hádka s tymíto shinobi trvala snad večer nevedel som prečo ale nechcel som ich zabiť prec ved ved nie som netvor.
Len som na nich mávol rukou a zasmial sa opať som nasadol na lod a vyplavil som sa preč musel som niekoho nájsť kdo by mi vedel pomocť.

Dorazil jsem před bránu a čekal na Everesta.

Taktiež som dorazil pred bránu.
Memphisto bol len pár metrov odomna...