First topic message reminder :

Rukiho?! Zaklonila jsem hlavu. ,,To snad ne..Zase jsme ztratili stopu, kso!" sykla jsem spíš pro sebe a zavřela oči. Stejně jsem byla od ostatních dál.

"Hai... to byl dobrý nápad!" kývla jsem k Shijin a prsty přejela po znacích. Mračila jsme se čím dál víc. "Od kdy ji asi tak máš?"

Já nevím, tyhle věci začaly včera.. řekla jsem a přemýšlela, co se mnou bude...

Zamračila jsem se. "Nepamatuješ si něco.. divného, co se ti v poslední době stalo? Něco co by nasvědčovalo tomuhle?!" prohlížela jsem pečeť i sharinganem.

Vzbudil jsem se po vydatném spánku... a řekl si: "Měl bych něco dělat..."
Ta jsem šel za Midotsuchim...

Uvidiel som prichádzajúceho Smortna.
"Som rád, že ťa zasa vidím."
Vrátil som sa pohľadom na kunoichi.
"Kazekage-dono, Shijin, Byakuri, ospravedlňte ma, prosím."
Kráčal som za Smortnom.

"Jsem také rád že vás zase vidím. Midotsuchi-dono..." řekl jsem a poklekl na jedno koleno...

"Ehm, o čo sa to pokúšaš? Postav sa."
Únavný deň. Armáda sa ešte nezmobilizovala a Hokage-dono ešte nezvolal poradu.

Jen jsem přikývla a další zamyšlený pohled věnovala Byakuri.
Moje zablokování chakry mohlo za chvíli skončit a my ještě na nic nepřišli.
Ale co se dá dělat...

Schovávat se mě už nebavilo. Spala jsem asi tak dvě hodinky a i ty stály za nic. Povzdychla jsem si a postavila jsem se. Protáhla jsem se jako kočka, aby se mi rozproudila krev v žilách a rozhýbala ztuhlé končetiny. Zamířila jsem nejdříve k řece, kde jsem si opláchla obličej. Zhrozila jsem se, když jsem viděla ty kruhy pod očima. Pak jsem se zašklebila. No co..Nejsme na předváděcím molu. Znovu jsem si pocákala obličej vodou a vydala se k ostatním do tábora. Měla bych najít Assasina...Kyaaah, jak já tohle nesnáším! >.<"

Zvedl jsem se a řekl jsem: "Promiňte to jsem si jen ještě nezvikl na to,že jste náš kage vy Midotsuchi-dono...."

"No prostě jsem stále stará škola a staré vychování..." řekl jsem a mírně jsem se usmál...

"Aha." Usmial som sa.
Dnes mi to nemyslí.
"Tvoja divízia utrpela najmenšie straty, pretože sa nezúčastnila priameho boja. Velenie je zasa tvoje."
Hodil som mu na krk nepríjemnú prácu.

Přestalo mě bavit obcházet stany a hledat toho černovlasýho hazardéra. Rozhlédla jsem se a zahlédla Smortna. Počkat...Je tu Smortn? Takže i jeho divize? Rozhlížela jsem se čím dál zběsileji, jenže jsem ho neviděla. Tím víc se mě zmocňovala panika. Sakra, proč tu není?!..Snad je v pořádku, proboha..kousla jsem se silněji do rtu, abych přehlušila nepříjemné myšlenky.

"Hmmmm..." zabručela jsem. "Napadá mě jen jedna technika, kterou ybch mohla použít na tvou ochranu, ale... nechce se mi jí moc používat, je manipulační... potřebujeme zjistit, kdy a hlavně proč se ta pečeť probouzí..."

Yosh, je na čase něco dělat. Vstala jsem a pohled upřela na celý tábor. Jednotlivě jsem oddělovala divize od sebe, až jsem konečně našla tu svou. Přepočítala jsem ztráty, několik jich ubylo, což nebylo zrovna příjemné zjištění. Ale hlavní je, že včerejší den jsme přežili bez velkých ztrát a dnešek.. Riziko ohrožení tu stále je a ne malé.
Ještě chvíli jsem u své divize setrvala, než jsem se rozhlédla po táboře. Všimla jsem si PiliKKy a podivného hloučku lidí kolem. Co se asi tak stalo? I s tou myšlenkou jsem zamířila k Pilice, možná i kvůli zjištění nových užitečných informací, co se týkalo dnešního dne.

"Jak jsem slíbil své jednotce... to že je jednička neznamená,že jsou první linie..."Pak jsem se zamyslel... a řekl: "Nebylo by dobré najít nepřítele?"

Manipulační...
Zůstávala jsem poblíž, ale přišlo mi, že už bych se tam neměla plést.
Tvářila jsem se neutrálně. Nebo by se dalo říct, že má tvář byla úplně bez výrazu.
Čekala jsem, co na to Byakuri řekne.
Snad alespoň něco o tom vědět musí...

,,Jo, už si vzpomínám na všechno, co se kdy stalo." Chvíli jsem se jí díval do očí a pak jsem svůj zrak stočil na zem.

POstavil som sa a oprel sa o strom.
"Tak ak chceš možeme si dat cvičný boj..."
Usmial som sa.
"Ukáž čo je v tebe."

Deje sa niečo? usmiala som sa na Seita.

Chvilku jsem vzpomínala a pak řekla : Ummm..O ničem nevím..

Nebylo to tím, že se to nestalo, ale nepamatovala jsem si to. Vymazala to ta pečeť. Pečeť najednou začala fialově blikat. Z ruky mi najednou vycházela pára a strašně to pálilo.Aasshhhhhh!!! Pára přestala a pečeť přestala blikat. Na mé ruce bylo však najednou napsáno : "Zemře!"

(To je jak z Gothiky! xDDD)
Chytila jsem ji za ramena. "V pořádku, nic se nestane!" uklidńovala jsme ji a začala léčit její zranění. Mračila jsme se jako noc. Tohle už překračovalo všechny meze.

Zasyčela jsem a chvíli odolávala touze "dopsat" za to něco jako ´Jen přes mou mrtvolu´"
"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se prostě a rozhodla se tu pečeť ignorovat.
A teď mám chuť někoho zabít...
"A nedá pokoj a nedá... Něco s tím brzy uděláme." věnovala jsem jí mírně zabijácký úsměv.
Připravila jsem si Juuken.
"Nic se nestane. Kdyby něco, zastavím ti chakru..."
Ale napořád to fungovat nebude...