Tsuina rezidence^^

"nahoře je jeden volný pokoj který sousedí s mýma bodyguardama." řekla jsem "pojď zamnou." a vyšla jsem z pracovny a vedla jsem ho do patra a ukázala mu pokoj

''áha, tak ten beru'' vešel jsem do pokoje ''hrozné sny přeji'' zavřel jsem dveře a prohlížel jsem si pokoj

zakroutila jsem hlavou a zašla do protější ložnice svlékla jsem se vzala si košilku a zalehla do postele hned jsem usnula

sundal jsem si v mém pokoji boty a vydal jsem se na průzkum baráku po chvíli jsem došel ke dveřím za kterými byla Tsukiko a pomalu jsem je začal otevírat ''bububu''

Zvedla jsem oči od rozečtené knihy. "Jaké štěstí vás ZASE vidět!" ušklíbla jsem se.
Dýchej, dýchej...
Vždyť DÝCHÁM! Chorobomyslenej je tu on, ne já!
Jasně... tak klid!
Wrrrr...

vlezl jsem k ní do pokoje a zavřel jsem za sebou ''tákže, chtěl bych se s vámi udobřit milá služko a přijmu vaši omluvu, pokud, pozor POKUD, vyčistíte ten koberec''

Zaklapla jsem knihu a uložila ji do poličky. "Drahý pane... chováte se jako retard a tak s vámi i tak budu jednat. Kdyby jste byl tak laskav a opustil tyhle prostory, vrátil se do svého pokoje, který vám byl z nepochopitelných důvodů udělen, zavřel se tam a tam dělal, co já vím co blázni normálně dělají, třeba skákal z okna, když vás to potěší, ale MĚ nechal v mém pokoji! Alespoń jednou ta tenhle mizerný týden mám právo na odpočinek ve vlastním domě... takže? Děkuji za návštěvu!" usmála jsem se a otočila se k oknu. Sledovala jsem nebe.

pfff, no dobře no, Hiraku musíš se sklidnit a pomoci té hezoučké dámě v nesnázích přišel jsem k ní a přitáhl jsem si k ní židly nakterou jsem se posadil
''ten koberec zaplatím, a co že máté tak strašlivý den ?''

Prsty jsem si stiskla spánky. "Něčemu jste na mé prosbě nerozuměl?!" věnovala jsme mu další ze své sbírky úsměvů i když popravdě jsem mu chtěla o hlavu otřískat tu nádhernou vázu, kterou jsme tak pečlivě a s láskou vybírala.

díval jsem se na ní ale nic jsem neříkal

ráno jsem se probudila. umyla se oblékla a sešla přímo do kuchyně na snídani, tam mě oslovil vyplašený Rufus
"Lady, co tu děláte tohle není místo pro vás, kolikrát jsem vám říkal že..."
"Já vím, ale chtěla jsem být chvíli v klidu."
"Těžké období máte, ten chlapec, klan Kana, Akatsuki, válka, madam Tsukiko je velmi štědrá, že nás tu nechala pobývat."
"Ano, je velmi, jsem ráda, že jsem konečně potkala spřízněnou duši." řekla jsem. Rufus mi dal na stůl zeleninový salát a čaj. Pustila jsem se do toho
"Jestli do toho smím vstupovat, má na vás lepší vliv než měl Váš pan manžel, podle mě se cítíte lépe je to na vás vidět."
"Vážně?"
"Ano doslova záříte podporuje vás ve věcech, které chcete dělat. A vy jste šťastná, že je můžete dělat. Složím madam Tsukiko poklonu. DObrou chuť"
"děkuji."

Otřásla jsem se a prudce otevřela oči. Křeslo? Promnula jsem si ospalé oči. Jak jsem se sem dostala? Vzdychla jsem a vstala. Konec konců... bylo mi to celkem jedno. Převlékla jsem se, provedla ranní hygienu a odešla dolů. Vešla jsem do kuchyně. "To je ale ruchu poránu! Dobré ráno!" usmála jsem se na všechny členy mé kuchyně. Vyndala jsem z poličky nějaké ovoce a zakousla se do velké, oranžové broskve. "Jak se vám spalo?" otázala jsem se obou návštěvníků.

V tom čase už toho bolo uprataného pomerne dosť. Dlážky sa leskli viac než obvykle. Unavený som sa opieral o roh kuchyne aj s čajom v ruke, ktorý som ihneď potom, ako som si uvedomil prítomnosť Tsukiko, zo zeme podával práve jej.
"Ranný čajíček," prehovoril som.

"Děkuji!" usmála jsem se na Kaguyu. "Není ti něco? Nejsi nemocný? Jsi nějaký bledý..." ruku jsem mu položila na čelo a starostlivě si jej prohlížela.

Ešte chvíľu som tam iba tak sedel, no neubehlo viac ako pol minúty a už som bol na nohách.
"Som iba trochu unavený, madam."

"Tak si odpočiň! Děláš toho pro mě dost, klidně na chvíli vypni, já to zvládnu! Sloužíš mi dobře, jsem ti za to vděčná a nechci, abys potom byl nemocný!" lehce jsem se usmála.
Jde na tebe sentiment, láska nebo co?!
Zmlkni!

Vidieť úsmev tohoto typu smerovaný na mňa bol tak trochu nezvyk. Opätoval som ho rovnako tak tiež úsmevom.
"Na dovolenke som si oddýchol až až. Nerobme z komára somára," po dokončení vety som sa poriadne natiahol.
"Vidíte? Už je to v pohode. Váš pohľad ma prebral."

Jemně jsem se usmála. "Dobře, je to na tobě, nejsi malé dítě a neseš odpovědnost sám za sebe..." napila jsem se čaje. "Je vynikající..."

"Jak inak."
Oprel som sa o stenu a očakával ďalšie "rozkazy".

Vzdychla jsem, dopila čaj a vstala. "Musím jít do kanceláře, postarej se prosím o naše hosty!" kývla jsem na něj a vyšla z místnosti.

jakmile jsem se probudil zjistil jsem že spím v pokoji Tsukiko na nějaké židli, porozhlédl jsem se po místnosti a zjistil jsem že ona zde již není
''krásný nový den'' vyskočil jsem se židle a přiskákal jsem ke dveřím ze kterých jsem vyskočil baletním skokem ''volnýýýý'' zavřel jsem za sebou dveře a začal jsem tančit směrem ke koupelně při tom jsem si do rytmu zpíval ''volný, jsem, volný jsem''

"Kaguyo?" oslovila jsem ho nejistě, aniž bych s ena něj podívala

Dolětěl jsem na jílovém ptákovi,až do rezidence.Doplnil jsem jíl a vydal se za Reinou.Prolezl jsem oknem,přitáhl si Reinu k sobě a políbil ji.''Umm,tohle jsem chtěl vždy udělat'',uculil jsem se a odkročil o pár kroků dál čekajíc na její reakci.

úplně překvapená jsem neměla slov a rychle mrkala

"Proč si to udělal?" vykřikla jsem

''Umm,vlastně ani nevím,znám tě z holek nejdéle a od jediné jsem nedostal polibek'',uculil jsem se a zůstal stát na místě.''Jasně,jasně tak mě skrystalizuj,jestli chceš'',utrousil jsem trochu zklamaně a opřel se o zeď.