Myoboku-zan

First topic message reminder :

Žabí hora

"Ne, ještě nejedl." snažil jsem se vypadat, co nejvíc přívětivě, ale nešlo to, při pomyšlení, na mňamku, která mě uvnitř čeká.
"Umím, Shunshin, Katon: Endan a dneska jsem přivolal žabího šéfíka Gamabuntu!"

"Vím, říkal mi to. Proto jsi taky tady. Budeme pokračovat ve výuce."
Sjel jsem ho pohledem.
"Sám jsi sem chtěl, pověz mi, co se tu chceš ještě naučit?"

"Všechno! Všechno co uměl Jiraiya-sama, abych mohl být taky tak dobrý a ochraňovat vesnici a všechny, co mám rád. Tomu se prý u nás říká Ohnivá vůle, doufám, že ji někdy pochopím!" nadšeně jsem vykřikoval.

"Jen klid mladíku i v trpělivosti je síla." povzdechl jsem nad svým chmurným údělem.
Jak můžou být vždy tak netrpělivý?
"Ale měl bych tě varovat, pokud trénink hodně zkazíš, proměníš se v žábu."

"Fakt? To bych nechtěl. Nechci být žába, to by mi neprospělo. Nic proti vám, dědo sennine." pokorně jsem se uklonil.

"Dobře, v tom případě nic nebrání, abysme začali."
vyskočila jsem na jednu ze skal poblíž, abych se mu díval do očí.
"Nejdřív se potřeš Žabím olejem..."

"Mm." zabručel jsem nechápavě, ale udělal jsem to, co po mě chtěl Děda.
"A teď?"

"Je tu přírodní, fyzická a duchovní energie. Abys uměl to, co Jirayia, musíš je umět vyvážit." sledoval jsem jeho výraz.
"Zatím si prostě jen uvědom svou chakru a k tomuhle přejdeme později."

"Hmm." znovu jsem se zatvářil nechápavě. Soustředil jsem se na svou čakru.
"Dobře..cítím...asi cítím tu čakru, nebo nevím."

Praštil jsem ho svou holí.
"Nemůžeš ji cítit asi, musíš ji cítit."

"Au!! Tak dobře, radši, přejdeme k něčemu jinému. Tohle vypadá- moc složitě."

Povzdechl jsem.
"Máš pravdu." zamířil jsem ke "kůlničce," ve které jsem pro něj minule hledal svitky.
Za chvíli stejně jako před časem začaly ven létat všechny možné věci jen ne ty svitky, které jsem hledal. Bylo jen na něm jestli se uhne, nebo ještě jednou dostane něčím do hlavy.
"Ah, tady jsou." podrbal jsem se na hlavě.
"Gamayuudan, Kuchiyose: Yatai Kuzushi no jutsu a Katon: Gamayuu endan. To bys mohl zvládnout." Svitky mu dopadly k nohám a já začal vyházené věci zase dávat zpátky a mumlal při tom něco jako: Na tohle jsem už starý.

"Děkuji Gama sennine! A co mě ještě naučíte? A bude ta polévka?" usměju se jako andílek.

"Uvidíme, uvidíme..." zamumlal jsem.
Jakmile to řekl, moje mysl se přesunula napřed nad talíř husté polévky plné housenek a podobně chutných dobrot.

,,Fukasaku-sama, moc rád bych se chtěl již vrátit do Konohy. Mohu tedy?"

"Už?" Všichni mladí tak pospíchají.
"Dobře dobře, tak běž." udělal jsem vše potřebné a poslal ho pryč.
Škoda, že nezůstal trochu déle...
Odskákal jsem do domu, abych si stihl přidat.