Pralesy a deštné lesy

Zastavila to?!
Nie nadlho.
Sám som sa premenil na draka a bleskovou rýchlosťou objavil za ňou.
"Z jednej strany to zvládaš, ale čo z dvoch?"
Sám som do nej v premenej podobe narazil. Obaja draci ju z oboch strán pritlačili. Nastal výbuch väčší ako pri FRS, ktorý ma odhodil až do najbližšej skaly. Bol som už zasa normálny a mal som spálené obe ruky, plus jednu zlámanú nohu.
Krásny zásah.

Narazila jsem zády do stromu. Sjela jsem po něm dolů. Bylo mi jasné, že tohle je asi nejhorší zranění, jaké jsem měla... Měla jsem zlomenou ruku, vyhozené rameno z kloubu a tříštivou znomeninu nohy. Nic hrozného, ovšem střeva, lezoucí mi z otevřené rány na břiše byla horší. Křivě jsem se pousmála. Moje krev se sama začala prudce stahovat, vytvářet slupku, až se rána i krvácení zastavilo. Kromě zlomenin a celkově skoro vyčerpanosti jsem byla v pořádku... Dívala jsem se na Rena s hněvem v očích.
Ten hajzl..

Dobehol som k Tsuyoshimu.
"Hrozná to smola. Zvládol si ju a napokon aj tak umrieš. Zlý je to svet."
Vytiahol som si kunai.
"Varoval som ťa, s Tetsuom Yakintarom sa nezahrávaj. Vynášam nad tebou rozsudok smrti."
Chystal som sa mu prebodnúť hrdlo.

"Ne!" vykřikla jsem a krvavým bičem Tetsuyovi vytrhla kunai z ruky. "Ne..." stočila jsem pohled na vyčerpaného ninju. "Chci aby žil..." cítila jsem, jak se mi sesouvají víčka, stejně jako tělo.
Tsukiko...?
Je pozdě..
Sesunula jsem se po kmeni a spadla v bezvědomí na bok.

Zarazene som na ňu hľadel.
"To sú mi spôsoby. Tak či onak, je to osobné. Dorazím ho aj keby som to mal urobiť päsťami."

Zo zeme som k nemu natiahol ruku a potiahol ho za nohu tak, že si pri náraze udrel hlavu.
"Nikdy, ale nikdy ma nepodceňuj," dostal som zo seba a ohnivým výbuchom ho odmrštil ďaleko od nás.
Lepšie by som to sám neurobil.
Z posledých síl som sa postavil a kráčal k Tsukiko.
Dorazíš ju?
Pôvodne som to plánoval, ale zachránila mi život.
Než som k nej stačil dojsť, podlomili sa mi kolená a statil som vedomie. Zrútil som sa len niekoľko metrov od nej.

Lehce jsem zatřepetala víčky. Mé oči prohledávali neznámé okolí, chvíli trvalo, než jsem pobrala, co se vlastně v nedávné době stalo. Pokusila jsem se posadit. Se zlomenou rukou a vyhozeným ramenem to sice nešlo moc hladce, ale přece jen, šlo!
Dívala jsem se jak na Rena tak na Tetsuyu, kteří oba leželi po obou stranách ode mě.
Jsi živá...?
Lehce jsem se pousmála. Jsem...
Složila jsem pečeti a začala si léčit rozmlácenou nohu. Nic extra příjemného, ale když chcete být Bůh nového světa, musíte něco vydržet!!
Šouravě jsem se spíš doplazila k Renovi a prsty nahmatala jeho krční tepnu. Žije..

Už jsme tu moc dlouho...Ano, jsme.. Vstala jsem ze země, na které jsem seděla a víc Rena přikryla svým pláštěm. Pohodila jsme vlasy. Je na čase jít dál... však on přijde! Pousmála jsem se a zvedla jeho ruku. ALe pro jistotu... Kousla jsem jej do zápěstí, ale místo sání jeho krve jsem mu předala tu svou. Tak si tě najdu vždycky! Znovu jsem se pousmála.
Potom kolem mě zablikalo modré světlo a já se probleskla pryč.

Postavil som sa zo zeme.
Je fuč. To znamená...
Nič to neznamená, som stále tu.
Nestraš ma!
Vypadnime odtiaľto.
Iste.
_-PRESUN-_

Ako som zo Seitom mizla uvidela som kunai ktorý mal na sebe pečať,vzala som ho a vďaka klonu ktorého som vytvorila kunai zmizol aj z klonom späť do Tsuki takže nás nešlo sledovať.Klon okamžite zmizol aj z kunaiom dosť ďaleko,chakru sme mali zapečatené.