Pralesy a deštné lesy

vymrštila jsem po něm další dávku shurikenů a stihla od něj uskočit.

Príliš neskoro. Keď už to vyzeralo, že dostanem priamy zásah, chakrou som sa udržal vo vodorovnej polohe na jej kryštálovej stene a nahol sa tak, aby ma všetky minuli.Hneď na to som sa odrazil a v rukách si pripravil kunai s výbušným lístkom.
Plán je jasný.

"Na tohle nemám nervy." řekla jsem a vytáhla prduce meč blesků a mrštně jsem jím švihla proti němu a přímo na njě se řítil bleskový výboj

"Príliš neskoro !" Kunai som hodil do zeme a vyskočil naň iba necelý meter pred Reinou. Výbuch odklonil blesky natoľko, aby som nebol smrteľne zranený. Rovnako tak mi odpálil nohu a na Reinu ako aj na všetko naokolo vystriekla krv.
"Ako som povedal, rozhodol som sa. Vybral som si smrť. Ale nemusíš sa báť, nepôjdem jediný." Dopadol som na pravú nohu pod tlakom výbuchu až pri Reine, pravú ruku priložil na jej a vykríkol.
"Suiton ! Dai Bakusui Shōha !" Okolo nás sa vytvorila obrovská bublina vody, pokrývajúca nesmiernu časť pralesov. Bolo v tom väčšina mojej chakry, ktorú som si na túto chvíľu šetril. Krv vírila všade naokolo, zriedená s krvou pôsobila ako keby sme boli ponorení v krvavom kúpeli. Vzhľadom na všetky podmienky som umieral.

než jsem mu stačila něco říct, ta krev mi způsobila němotu, a než jsem se nadála tak kolem mě všude byla voda a v ní i krev v panické hrůze jsem jen omámeně sledovala jak on umírá a já přicházím o vzduch

Cez popraskanú masku som sa usmieval.
Presne tak, od malička som bol neustále manipulovaný. Sám som sa hral na niečo, čím som nikdy nebol. Nebolo mi umožnené stráviť svoj život po boku mojich priateľov. Napokon som ani nechcel tak veľa.
Otvoril som oči dokorán a sledoval Reinu.
Trénoval som to, zadržím dych dlhšie ako ona. Avšak moje krvácanie. Nevadí, poučil som sa. Iba náhoda je fér. Je to teraz 50 na 50. Buď vykrvácam skôr, než sa ona udusí, alebo ona stratí vzduch skôr, než ja prídem o život.

zmocňovala se mě panika, nemohla jsem povolat krystal, ale ani jsem se nemohla hnout, prostě jsem to nedokázala nedokázala jsem se přinutit od něj odplavat, i když zkusit bych to měla. I přes rejpavé poznámky Nibi jsem se mu vzepřela

Stále som sa jej snažil pevne zovierať ruku.
Nepustím ťa. Umrieme tu obaja.

Následovala jsem krystal až k jeho majiteli. Otázkou bylo, čí ten krystal vlastně je. Sledovala jsem oba bojující celkem nezáživně, pozorovala co dělají, tiše, zpovzdálí...

nemohla jsem, vynaložila jsem an to veškerou sílu a když jsem se mu vzepřela tak jsem si trochu lokla vody. Vlasy mi vyřili všude kolem mě a já jen s přimhouřenými oči jsem ho sledovala a cítilal´jsem ře už to nevydržím, zatmívalo se mi před očima
'Zmetek' pomyslím si
Reino okamžitě začni bojojovat dělej, je to jen krev.
Promiň, ale já už nemůžu drží mě pevně
Vydrž zvládneš to jsi kočka, šelma, proradná nebezpečná Nibiino povzbuzování mě těšilo, ale já opravdu pomalu cítila že zbytky dechu mizí

Krvácal som intenzívne. Bublina sa pomaly začala roztekať, no okolo nás dvoch ešte zbytky stále boli.
Už len chvíľu !

skrystalizuj to skonči to to ještě zvládneš máš mou sílu nabádala mě Nibi a nabádala mě dobře z posledních sil jsem ho uchopilai za druhou ruku a ihned začal krystalizovat celý jakmile dorazilo až ke ke krku, vykouzlila jsem z posledních sil zlý úsměv a zkrystalizovala mu i hlava a já stačila lusknout obtížně ve vodě prsty a jeho tělo se ve vodě rozpadlo na střepiny a bublina v tu chvli praskla a já se zhroutila na zem bez dechu...

Vybehol som z lesov oproti Tsukiko. Než som sa stačil pozrieť hore, privalila ma Reina. Bezvládne som ostal ležaž na zemi.
Ak by som nebol Kaguya, povedal by som, že mám zlamanú ruku.

Koniec.
Moja cesta týmto definitívne skončila.

Pomalými kroky jsem došla až k blondýnce a zůstala stát nad ní. "Hádám, že ten krystal je váš!" řekla jsem, spíš sama pro sebe, protože ona mě zjevně už nevnímala.
Zachráníš ji?
Nevím co po mě chtěla!
Třeba se připravuješ o možnost zabít nepřítele!
Možná... jestli ovšem ne, pak mohu získat výhodného spojence! Za záchranu života bývají lidi vděční... Zvedla jsem ruku, kterou mi obalila prudká vlna větru. Zvedla Reinu do vzduchu, zatímco se jí chladný vzduch dostal do plic. Znovu začala dýchat. Pousmála jsem se jí a položila ji opět na zem. Otočila jsem se ke Kaguyovi. "Jsi v pořádku?" tyčila jsem se nad ním jako bůh zkázy.

jakmile jsme se dostala na zem tak jsem se rozkašlala a vyplivla poslední zbytky vody a hluboce dýchala.
"Zatracenej ANBU!" řeknu naštvaně a podívám se po těch co tam byli

Ostal som ležať na zemi a sledovať mraky.
Myslím si, že v tejto chvíli bude lepšie hrať sa na to, že nevnímam.

Pohledem jsem ji sledovala, každičký detail. Přimhouřila mě oči. "Předpokládám, že krystal byl váš a já jsem se neobtěžovala zachraňovat někoho bezcenného." promluvila jsem klidně a pozorovala ji, jak prská vodu.
Nelíbí se mi její chakra! Je dvou typů!
Myslíš jako...?
Jinchuuriki!
Pousmála jsem se.

"Kdo jste?" optala jsem se obou a postavila se a přitom si rovnala jak plášť tak nějak upravovala i vlasy, věděla jsem že se mi okamžitě začnou vlnit, v tu chvíli bych Kaito zabila ještě jednou

Pousmála jsem se. "Tsukiko Tooya... slušností bývá nejprve poděkovat, ale já nikdy nebyla na dodržování pravidel. Předpokládám, že jste mi něco chtěla, ale já bohužel právě te´d nemám čas. Jak vidím, vypadáte docela v pořádku a tak vás budu očekávat večer ve své kanceláři. Buďte příště opatrnější, nezachraňuji životy často... Kaguyo, jdeme!" otočila jsem se a opět se vydala na cestu do Kiri.

Postavil som sa zo zeme.
"Idem, madam." Nasledoval som ju.

/Přesun Akatsuki sídlo/

Přistáli jsme mezi stromy. Přivolala jsem zpět Shi. Musí se to vyřešit. Fajn. Tak jí napíšeme dopis a sjednáme si schůzku. A budeme doufat, že mě nezabije dřív, než jí to vysvětlím. Luskla jsem prsty a poslala jsem Reině vzkaz. Pak jsme znova nasedli a odletěli. (přesun)

Dokráčal som k menšej vyvýšenine.
"Tak, tu ho máš. Stačí ak ho zabiješ, ostatné je už iba na tebe."

Objevila jsem se mezi stromy. Přivřenýma očima, jako hladová šelma jsem hledala svou oběť, tedy jistou osobu!
Muhehee...