Ulice Listové

First topic message reminder :

Konoha se opravuje, ještě je potřeba zavést elektřinu, vodu do domů a ostatní věci ^^...




Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

No nazdar...

Přikryla jsem si oči dlaní, sklopila hlavu a nechtěla nic vidět. Chci bejt menší a ještě menší až budu nejmenší na celém světě...

A ještě je tu ten divnej Uchiha. Proboha Shijin... zmiz...

Hmmm? Shijin... Náznaku Kayata som si všimol. Fajn, vie kam má ísť. Poskladal som pečate. Shunshin no Jutsu, technika, ktorou som sa dostal zo strechy preč a vlastne aj z celej oblasti.
(presun)

Heh Futoshi-san, čo zasa máš za problém? Tak som bol bližšie, a? Vedel som kam ísť. Zvolil som rovnaký postup ako Futoshi, použil som Shunshin no Jutsu a zmizol.
(Presun.)

Bylo mi trapně jak už dlouho ne.

"Shijin... prosímtě, ticho... Modli se aby nic neslyšel..." nakráčela jsem si to přímo k ní.

"Jsi... jsi drzá jak lázeňská veverka." probodávala jsem ji pohledem. Bylo mi jasné co si myslí... Ale nechtěla jsem už nic slyšet.

Naštvaně jsem vydechla.
"Jen mě to šíleně štve." zavrněla jsem tiše a na chvíli sklopila hlavu.
"忍者の世界でルールや掟を破る奴はクズ呼ばわりされるけどな仲間を大切にしない奴はそれ以上のクズだ" dodala jsem tiše. Tohle sedělo. Na nás. Hyuugové by měli držet spolu. A přitom já mám pocit, že sensei už do Konohy dávno nepatří srdcem. A čelenka pro to rozhodně nestačí.

,,Ve světě ninjů, jsou ti kdo porušují pravidla a nařízení považováni za odpad... ale ti... kdo opustí své přátele jsou horší než to..."

Náhle jsem se probudil v jednom stanu.
"Eh.." setřásl jsem ze sebe deku a vstal jsem. Hned jsem vyšel ven a poohlédl se po ulici.
"Zdravím." uviděl jsem Mikomi a Shijin.Vyhrnul jsem si rukáv z levé ruky a podíval se na obvaz.
"Přesně tak Shijin."

Nevěřícně jsem zavrtila hlavou.

"Ale on nikoho přece neopustil. Jen si vzpomeň co udělal pro náš klan. Vedlejší rodina už nemá zakázáno učit se libovolné klanové techniky. Řekla bych, že toho pro Konohu dělá dost. To že to nevidíme, na věci nic nemění. A prosím, neřešme to už." povzdechla jsem si.

Viděla ho jen dvakrát a na pár chvil. Nemůže přece vědět víc než já...

Znovu jsem se lekla. Tento den podruhé.

"Do..bré ráno Hokage-sama."

"Už jsi vzhuru?" objevil jsem se u Assasina s Enmou-tyč na zádech.
"Byl jsem na ranní obhlídce, zatím je všude klid. Ranění jsou v úkrytu."

"Oh... Hokage-sama..." Zarazila jsem se.
"Dobré ráno."
Nevěděla jsem co říct. Jen jsem doufala, že neslyšel, o čem jsme mluvili. Přece jen hezké to od nás nebylo...

"Jo, měli bychom se pustit o oprav, ale to až později. Musíme, čekat a připravit nový plán útoku. Ten s kým jsem bojoval, nebyl pravý Orochimaru, ale jeho sféry, musíme ho najít a zlikvidovat. Boj se sférami je obtížný, nemít tohle, tak už tu asi nejsem." zvedl jsem levou ruku.

Zase ta ruka... Orochimaru... Sféry?

Sedla jsem si na zem a tupě zírala před sebe. Dneska je toho na mě moc. Alespoň po psychické stránce. A sestra mi to neulehčuje...

Tvářila jsem se nepřítomně ale poslouchala jsem všechno co ostatní říkají. Jen jsem neměla sílu se do toho zapojovat.

Jdu po ulici...sehnal jsem balíček cigaret od jednoho člověk (Ano kašlu na dýmku).
Zapálím si cigaretu a znuděným krokem..jdu směrem k bráně...

Snažil jsem se dost z mého stanu, nešlo to moc dobře, protože jsem se včera zabezpečoval před Sasukem.
"Kruci, už to bude!" podařilo se mi uvolnit poslední zip a vyšel jsem ven.
"Zdravím všechny," nenápadně jsem se usmál a prohlédl si okolí.
Takhle při svitu slunce vypadá Konoha ještě hůř než včera po setmění.
Pak jsem si všiml Hokageho a Sasukeho "Dobrý Hokage-sama a Sarutobi-san."
Vsadím se, že si teď prohrábne vlasy..

"Allii, zdravím." pousmál jsem se.
"To čekání.." podíval jsem se na slunce.

"Hoj." kývnu na Alliiho.
"Dám se do práce." udělal jsem pečeť a zmizel.

Přiběhla jsem ke stanům.
"Byla jsem omrknout tajné úkryty a pomáhala jsem v nemocnici. Allii, pojď, musíme si promluvit." poodešla jsem stranou, aby nás ostatní neslyšeli.

Procházel jsem se ve zdevastovaných ulicích Konohy. Včera to bylo dost brutální. A to ještě zdaleka není konec...

Všiml jsem si, že poblíž sedí mě velmi známá osoba.

Mikomi-chan, proč tak smutně? Trochu nadšení do toho!

Kývl jsem na pozdrav lidem v okolí. Více či méně potlučeným.

Z přemýšlení o mé bláznivé sestře mě vytrhne až povědomý hlas. Tora! Ten úchylák... No já mám dneska den...

"Zdravíčko, to už jsi vystřízlivěl? Dneska jsi schopný stát na nohách a rovně chodit, to bys skoro mohl i bojovat že?" rýpnu si.

Zatvářím se dotčeně a nafouknu se jako páv.

Náááhodou, včera k večeru jsem bránil Konohu a skoro se mi ani nemotala hlava. Zato odpoledne jsem ty Kaiteny párkrát nevychytal... Ale to se stává občas každému." zašklebím se. Proč se k tomu vůbec přiznávám?

Radši bych měl pomlčet. Především o tom, že jsem párkrát Juukenem zasáhl sám sebe... Už nikdy nebudu pít!

"Tsunade-sama," věděl jsem, že dělala něco užitečnýho.
Přišel jsem k ní blíž, do ústraní.
"O co jde?" podíval jsem se na ni udiveně.

Trošku jsem se zasmála. Alespoň něco co mi zvedlo náladu.

"Tvůj styl boje bych tedy chtěla někdy vidět. Nemáš v plánu potácet se třeba mezi námi?" otázala jsem se zvědavě a modlila se, aby nebylo poznat, jak moc si přeju vidět tuhle "senzaci".

Většina soupěřů by z něj byla asi na mrtvici. Zvlášť kdyby použil tu techniku... kterou nechci ani domýšlet.

"Musíme najít Orochimara. Musíme najít jeho mrtvé sféry, vytáhnout z nich ty černé tyče. Podle toho zjistíme, kde je. Pak, pak udělám, co musím!" sevřela jsem ruku v pěst a odhodlaně se dívala Alliimu do očí.

Chm. No to je hezké. Tak já jsem tu pro srandu.

Nic neuvidíš. Já si zaberu jinou část Konohy. Všichni mě budou obdivovat až uvidí můj talent a precizně vypilovanou techniku. Ale ty, ty neuvidíš nic, protože si myslíš, že je to podívaná k popukání.

Rozhlédl jsem se kolem a přemýšlel, kam se vypařit, než si ze mě začne dělat legraci někdo jiný.

Hodně štěstí a čaaau!

Zvolal jsem trochu posměšným tónem a zmizel co nejrychleji do jiné části Konohy.

Na chvíli jsem se odmlčel a podíval se do země. Asi tuším, co má přijít
V očích mi zajiskřilo a pohled jsem opět odvrátil na stařenku. "Hai, Tsunade-sama!"