Ulice Listové

Procházel jsem se ulicí a ''kochal'' se okolím.Čas od času jsem se zastavil s rozhlédnutím a zase jsem pokračoval v cestě.Vážně dlouho jsem tu nebyl..Jak se tu mám asi vyznat?Problesklo mi hlavou, když jsem vybíhal po stěně nejvyšší budovy v dohledu a rozhlížel se kolem.Kam se zase ztratila?Dělá to naschvál?

Musela jsem uznat, že v Listové se mi vcelku líbí.
Počasí nebylo až tolik odlišné od Kamenné, snad mi jen přišlo, že tu víc fouká. Kamenná proti nepřízni počasí byla chráněná ze všech stran. Vyskočila jsem na jednu z větví nejbližšího stromu a na chvíli jsem se oddala pozorování kolemjdoucích.

Nějakou dobu jsem tu zůstávala.
Nikdo o mne ani nezavadil pohledem, což bylo překvapivé. I vzhledem k tomu, že znaky pod mýma očima byly podobné jednomu ze zdejších nukeninů.
Teatrálně jsem povzdechla. Nudilo mě to tu a možná proto jsem měla nutkavý pocit, že už musím Listovou opustit. Vstala jsem a vydala jsem se k bráně.

(Přesun)

Vešel jsem do ulice, ruce v kapsách. Ulice byly plné lidí, strkali se a křičeli a já z toho měl pořád horší a horší náladu. Parchanti zatracení.. Tvářil jsem se jako největší utrápenec na světě.
Vešel jsem do jedné z mnoha večerek, koupil si hotový ramen a sednul si s ním na lavičku. Otevřel jsem víčko, rozlomil hůlky, popřál si dobrou chuť a pustil se do toho. Nic moc, ale když má člověk hlad...
Chtěl jsem tam vlést ještě jednou, nakoupit tašku nějakých joo nezdravých potravin, rozvalit se doma na gauči u telky a pohřbít se pod krabičkama od číny, ale zaslechl jsem nějaké ženy mluvit o novém Hokagem. Zaujalo mě to...
Že by se Katashimu-sama něco stalo? Vyhodil jsem krabičku od ramenu a s rukama opět hluboko v kapsách se vydal ke kanceláři.

Do centra Listové vtrhli tři obrovští hadi.
Těžko je zastavit. Kyodaija. Už v minulosti jejich předci napáchali v Listové ohromné škody. Jeden z nich otevřel tlamu a chystal se zaútočit na shinobi, kteří utíkali směrem k bráně. Jeho zuby byly plné jedu.

Přiběhl jsem do ulice. Všude vládl zmatek, chaos. Kdo to ksakru je?! Přemýšlel jsem, co udělat. Hlavně zastavit ty velký mrchy. Sakra jak já nesnáším tyhle slizký potvory.
Přivřel jsem oči a nechal je vyrůst ze svého těla. Ryū no Mai... z kostí se začal vytvářet velký drak. Vyskočil jsem na něj a vznesl se do vzduchu. Nejlepší by bylo najít toho, kdo je přivolal... zamyšleně jsem se rozletěl na jednoho z hadů.

Nez jsem dobehl do ulice aktivoval jsem Byakugan abych zjistil co nejvice o nepriteli. a rozhlizel se vsude kolem.

Had, na kterého kostěný drak mířil, se ani nehnul.
Spoléhal na své druhy, kteří ve správnou chvíli uhodili ocasy z každé strany do jedné budovy. Zřítily se ve stejnou chvíli přesně na místo, kudy prolétával, když slétl dostatečně nízko, aby mohl zaútočit.
Teprve potom had zmizel v zemi a objevil se znovu za troskami. V zemi zůstaly dvě obrovské díry.

Dúfala som, že klanu Kurama je pripravený. Chcela som s nimi ísť do boja, ale najprv s abudeme musieť postarať o týchto hadov. Skákala som z jedného domu na druhý a bola som čoraz bližšie k tým hadom. Pripravení ANBU ma nasledovali a mali sme už plán. Keď som videla, že som dostatočne blízko pri tom hnusnom hadovi, poskladala som pečate. Chidori Eisō! Vykríkla som a z ruky mi vyšľahla "kopija" chidori, ktorá prepichla domu hadovi hlavu (teda aspoň dúfam xD) a znemožnila mu aspoň to, aby útočil. Boli tu však ešte tie dve hlavy... Kývla som na jedného ANBU hlavou, ten prikývol a poskladal pečate. Raiton: Shichū Shibari! Okolo tých hadov sa objavili štyri stĺpy, ktoré doňho neustále zasahovali Raitonom. To mu muselo narobiť riadne škody...A ešte tu bol ten golem. Pribehol druhý ANBU s mačacou maskou, ktorý použil na Golema to isté, čo použil ten predošlý na hada.

Jakmile se s Chidori rozběhla proti jednomu z hadů, druzí dva zamířili přímo proti ní ze dvou stran. ANBU tedy nemohli použít své bleskové techniky, protože by do nich v takové blízkosti chytili i ji. Jednoho z mazlíčků zasáhla jen kousek od krku, což mu zachránilo život, ale těžko říct, co zachrání ji.
Jakmile by uhnula, hadi by se ponořili do země a zmizeli všem z dohledu.

Hneď po technike, ktorú som použila, som si aktivovala Sharingan. To, že sa tie hlavy na mňa rútili z dvoch strán znamenalo, že ak by som sa uhla trochu neskôr, mohli by do seba naraziť hlavami. A tak som to aj urobila. Stála som na mieste ako soľný stĺp, a keď boli blízko mňa, odskočila som do zadu, čiže tie dve hlavy sa zrazili a tá golemova ruka ich zasiahla. Len tak tak som sa jej vyhla, bola fakt veľká. Tí dvaja ANBU ležali niekde pod troskami.
Retardovaný Golem... Tipovala som, že tu budú aj Kagovia. Preto som si chcela šetriť silu na nich a stála som na mieste. Zároveň som čakala na členov klanu Kurama a dívala som sa na hadov miznúcich v zemi. Takto sa asi zase niekde vynoria. Rozbehla som sa po zrúcaninách domov, mimo dosah toho obrovského golema...

Jednotka která následovala Golema se zastavila kousek od Hokage. Bylo vidět že si nejsou vědomi kdo to je. Jedna postava z nich složila pečeť Ice Release: Black Dragon Blizzard a na záda Hokage mířila ledová hlava draka.

Hadi se vynořili o kus dál.
Když je zasáhla golemova ruka, odhodilo je to o kus dál, ale jejich mrštným, slizkým tělům něco takového nemohlo až tolik ublížit. Teď už se plazili zase pod zemí.
Občas se zase vynořili, ale v zemi byli dřív než stihl kdokoli něco udělat.
Jako kdyby Kinru chtěli dovézt k její kanceláři.

Draka mi sice zničili, ale včas jsem stihl seskočit a díky křídlům, která vyrostla z mích zad jsem se vyhnul. Bezpečně jsem přistál na jedné z ještě nezbořených budov a kritickým pohledem obhlédl celou situaci. Ještě, že tu nejsi..
Otočil jsem pohled, když jsem uslyšel ohromnou ránu. Hokage monumenty byli zahalené v prachu, a když ten opadl, zjistil jsem, že z kdysi mého tolik milovaného místa zbyla jenom prázdná díra a hromada kamení. Tohle je.. špatné...

(to znamená, že idem ja, hej? xD)

Ako som tak behala všade kde sa dalo, tie hady ma prenasledovali ako pijavica a ja som mierila rovno ku kancelárii. Potom som prudko zabočila a všimla som si, že nejaký dementi na mňa posielajú akéhosi draka. Usmiala som sa. Byé byé! Zakývala som im rukou a vďaka mojej rýchlosti som zmizla a objavila som sa pred nejakou stenou, ktorá ešte stála. Potom som vybehla vonku, objavila som sa za jedným z tých "oininov" a prepichla som ho s katanou, ktorú som bleskurýchle vytiahla a hneď na to som znova zmizla...
Ostaní Shinobi a ANBU sa tu ešte neobjavili. Ale za chvíľku sa tu objavia, dokonca prídu aj Kuramovia, genjutsu majstri.
(musím ísť...Objavím sa tu tak za hodinku alebo hodinku aj pol xD)

(Ten post byl počítán i za armádu Listové? xD )

Hadi vylezli ze země až když byla Hokage dál. Každý na trochu jiném místě dál ničil celou vesnici. Jeden z nich smýkl ocasem přímo do armády.
Druhý měl na krku trochu krve díky chidori, ale i tak byla jeho kůže dostatečně silná a právě v ústech rozdrtil čísi kosti.
Brzy zcela jistě dorazí ostatní ANBU a shinobi, ale do té doby to bude krvavé především pro Konohu.

To že zmizela jí nepomohlo drak změnil směr a mířil opět na ní. Když znova zmizela drak se obrátil a narazil do jedné z budov která se zřítila k zemi.
Když se objevila za Oininem který draka vyvolal zasáhl shodou okoloností jeho bratr a vyblokoval útok katanou přičemž Hokage odstrčil kopek do stehna.
Oinin který měl být propíchnutý se pousmál, neulevilo se mu že nezemřel. Byl rád že zde ještě může být nápomocný smrti se nebál. Složil další pečeť a další drak narazil do stojící budovy. Konoha se pomalu ale jistě měnila jen na trosky a prach.

Odrazil jsem se od země a rozletěl se pryč. Cestou jsem se snažil pomoct lidem, kteří zůstávali pod sutinami, posílal jsem všechny do bezpečí, nebo se je snažil uvolnit, no, že bych nějak věřil těm uklidńujícím kecům, co jsem jim vyprávěl, to se říct vážně nedalo.
Rozeběhl jsem se ulicí pryč, do odlehlejších částí, abych se i tam podíval, jestli nepotřebuje někdo pomoct.
(Přesun)

Stála som za jednou stenou a rozmýšľala som nad tým, čo urobím. Mojou úlohou bolo ochrániť Konohu a preto...Som potrebovala ísť tam, kde sú tí, ktorí toto zapríčinili. Nebola som však otupená nenávisťou, panovala vo mne neutralita. Ako vždy...Pridržala som pevnejšie rukoväť katany a rozbehla som sa k budove Hokageho.
(presun)

Ulicami sa rozlial krik. ÚTOK!!! Vrieskal jeden ako šialený. Objavilo sa tu obrovské vojsko. ANBU, členi klanu Akimichi, Yamanaka, Nara, Aburame, poniekoľkí Hyuugovia a obrovské množstvo chuninov a jouninov. Chrobáky dvoch členov klanu Aburame vyleteli na tých Oininov a začali ich naháňať. Len čo si na nich sadli, ihneď im vysávali chakru. Traja z klanu Akimichi použili techniku Chō Baika no Jutsu, zväčšili sa na úroveň tých hadov, a dali všetkým trom hlavám takú päsťovku, že sa im muselo zahmlieť pred očami...Ostatní sa pustili do boja s Oininami...Klan Kurama zatiaľ potajomky šiel za Kinrou.