Shioriho Domček

Prišiel som pred domček a čakal som kým príde Neko ktorá bola kúsok odomna.

Celou dobu jsem šla těsně za ním, abych se mezi domy neztratila. Až jsme se nakonec před jedním z domů zastavili. Takže tohle je tvůj dům? Je krásný. Obdivně jsem si dům prohlížela a čekala, co bude dál.

Vdaka vlastne si prvá koho som sem pozval. Povedal som a podišiel som bližšie ku dverám. Z vrecka som vytiahol kľúče a otvoril som dvere. Tak pod teda dnu povedal som milým hlasom.

První? Toho si vážím. Usmála jsem se a u vchodu si zula boty, abych mu uvnitř neudělala nepořádek. Máš to tu opravdu hezké. Zhodnotila jsem v rychlosti jeho příbytek při tom, co jsem si sundávala černý plášť, masku jsem však stále měla na obličeji. Prohrábla jsem si své fialové vlasy celá spokojená, že už na sobě nemám ten otravný plášť.

Tak to vdaka usmial som sa a zapol som svetlo v izbe. Spoločne sme prešli do kuchyne kde som jej prichystal stoličku na sadnutie. Môžeš sa usadiť, cíť sa tu ako doma povedal som milo. Po dlhšej chvíľke som uvaril rámen (polievku) a položil som ju na stôl. Dúfam že ti to bude chutiť je to moje každodenné jedlo povedal som zo smiechom.

Posadila jsem se na nabídnutou židli a se zájmem sledovala jeho schopnosti v kuchyni. To je mi ale servis. Zasmála jsem se při pohledu na krásně vonící polévku. Vypadá to skvěle, ale teď mě tak napadá...jak budu jíst? Chvíli jsem mlčky seděla, než mi došlo, že to stejně jinak nepůjde. Nadzvedla jsem spodek své masky, tak aby neměl šanci zahlédnout můj obličej, ale zároveň tak, abych se mohla najíst. Itadakimasu. Popřála jsem mu ještě a pustila se do jídla.

Taktiež dobrú chut... Povedal som a pustil som sa do jedla. Mimochodom som rád že ti chutí povedal som s úsmevom.

Je to přímo vynikající. Pochválila jsem ho a za nedlouho potom jsem dojedla. Děkuji za pozvání, bylo to opravdu skvělé. Svou misku jsem si samozřejmě uklidila a umyla všechno nádobí, které při svém vaření zašpinil. Když jsem se pustila do utírání, trochu mi to připomnělo moje děcká léta, kdy jsem pomáhala matce v kuchyni. Asi budu potřebovat poradit s tím, kam to všechno patří. Ukázala jsem na hromadu utřeného nádobí a bezradně pokrčila rameny.

Tolkú chválu si snád ani nezaslúžim usmial som sa a pomohol som jej odložiť riad. Ked bolo všetko hotové opäť som sa usadil. Myslíš že pre nás niečo Raikage-sama chystá? Opýtal som sa zvedavým hlasom.

To netuším, od chvíle, kdy jsme přišli do vesnice jsem ho neviděla a mám pocit, že ještě dlouho neuvidím. Chtěla bych jít na pořádnou misi, už je to dlouho, co jsem na nějaké byla. Pomalu jsem přešla ke stolu a posadila se naproti němu. Příště bych tě měla pozvat na jídlo já, nerada jsem něco dlužná. To mi připomíná. Sáhla jsem do kapsy a vytáhla peníze, které jsem před něj položila. Peníze za pokoj.

Pozorne som počúval jej slová ked v tom eh? Takmer by som zabudol, v tom zmätku ktorý sa tam udial to bolo to posledné na čo som myslel... Peniaze som nechal zatial ležať na stole. Tak teda nabudúce prídem ja povedal som s úsmevom. Ja som taktiež nebol dosť dlho na misií ale mám pocit že onedlho určite niečo dostaneme.

Já naštěstí nezapomněla, nerada jsem něco dlužná. Posunula jsem peníze blíž k němu. Nezdržuju tě od tréninku? Kdyby ano, tak stačí říct. Mrkla jsem na něj, ale to přes masku stejně vidět nemohl. Někdy bych tu masku nejraději zahodila. Zašeptala jsem téměř neslyšitelně.

Kdeže nezdržuješ, som rád že tu si... čo sa týka mojich techník tie ešte nikto nevidel...

Vlastne ich nemám v pláne ani použiť! Povedal som trošku hlasnejším hlasom... ja nenávidím techniky shinobi!
..... (prestávka)
Samozrejme že v prípade nebezpečia by som ich použil ale zakaždým ked sa snažím využiť chakru sa mi vynorí vzpomienka z minulosti.

Trochu mě zarazilo to, co právě řekl. Nenávidíš techniky shinobi? To je pro shinobiho trochu překážkou, nemyslíš? Naklonila jsem hlavu na stranu. Promiň, neměla jsem to vytahovat, nevěděla jsem, že je to citlivé téma.

Prekážky sú na to aby sa prekonali povedal som a spopod stola som vytiahol batoh. Potreboval by som zájsť za Rai-kagem ideš somnou? Opýtal som sa milým hlasom.

A ty je jistě překonat zvládneš. Doplnila jsem ho apostavila se. Jistě, že jdu. Potřebuji od něj misi. Na nic víc jsem nečekala a svižným krokem se dostala až ke dveřím, kde jsem se obula a oblékla si svůj černý plášť.

Po jej slovách som sa len milo usmial a podišiel som ku dverám.
Zobral som si svoj batoh v ktorom som mal všetky potrebné veci pre prípadnú misu, hned na to sme spolu vyšli z domu von.
Hej Mao, Mao no tak..viem že tam niekde si!
Netrvalo dlho a spoza domu vyliezol čierny kocúr...

Postrážiš mi kľúče kým sa vrátim ani som to nestihol dopovedať a už ich pevne zovieral v ústach. Dobrý kocúrik povedal som a jemne som ho pohladkal...
Otočil som sa na moju návštevu: Tak môžeme ísť? Opýtal som sa zvedavo.

Než jsme stihli odejít, přišel do místnosti černý kocour. Snažila jsem se udržet, ale nešlo to. Klekla jsem si, vzala si kocourka do náručí a musela se s ním aspoň chviličku pomazlit. Jak krásný a hebký... ( https://www.youtube.com/watch?v=w0iuvb937yE ) Když jsem si uvědomila, co to vlastně dělám, pustila jsem kocourka na zem a s odkašláním se postavila. Hai, můžeme jít. Raději jsem se rychle otočila a vyběhla ze dveří směr Raikageho kancelář. (přesun)

Zasmial som sa a išiel som za nou (presun)

Konečne som dorazil domov, z vrecka som vybral kľúče a pomaly som otvoril dvere od domu. Všetko bolo v úplnom poriadku čo ma prekvapilo.
Mao ležal spokojne na gauči obklopený kopou vankúšov.

Zdá sa že si poslúchal po krátkej chvíľke som zašiel do kuchyne pre trochu jedla. To je pre teba povedal som milým hlasom a misku s jedlom som položil priamo pred neho.

Pohladkal som ho a premýšlal som nad udalostami ktoré sa odohrali...
Za prvé to bola Neko... No čo mi taktiež prechádzalo myšlienkami bola tá žena ktorá čakala na Raikageho... Vyzerala tak smutne! Osamotená...

Na teraz to nechám tak povedal som a ľahol som si na gauč vedľa Maá.

Po dlhšom spánku som sa rozhodol vydať sa niečo robiť. Vzal som si vestu a cez seba som si prehodil dlhý čierny kabát. Samozrejme som nezabudol na batoh v ktorom som mal všetku potrebnú výbavu.
Ešte ostala posledná vec... Povedal som tichým hlasom.
Síce nepatrím k jednotkám ANBU ale nikto z nepriatelov o mne nesmie vedieť...
Po týchto krátkych myšlienkach som si na tvár priložil masku.

Tak podme na to...v tom ma prerušilo niečo čomu som sa divil. Mao mi vyskočil na plece s náznakom že ide somnou. Pousmial som sa a vydali sme sa preč. (Presun)

Spoločne s Neko sme prišli pred dom. Takže si si istá tým varením opýtal som sa zvedavo.

No... hai! Začala jsem ho popohánět dovnitř. Tak na co máš chuť? Ptala jsem se ho přitom a kocourka stále svírala v náručí a hladila ho.

Vošli sme dnu a ja som sa spokojne usadil. Na čo mám chuť? Zamyslel som sa a po chvíľke som prehovoril nuž nehovorila si že Mao vyzerá chutne? Povedal som zo smiechom. Ale teraz vážne, nechám sa prekvapiť, som zvedavý čo pripravíš.