Ulice

Pomalu jsem šla za AIris a rozhlížela se kolem, ani jsem se nemusela rozhodovat, protože Airis si restauraci vybrala sama, takže jsem se posadila vedle ní a ruku si položila na masku. "Když mám teď být v civilu, tak to snad nevadí." Chvíli jako bych váhala, ale pak jsem masku stáhla a usmála se na svou studentku. "Jmenuji se Yoruichi, těší mě a co se týče toho "divadýlka", tak mi to nevadí, bývala jsem taky taková." Objednala jsem si u číšníka rámen a masku si zavěsila k boku.

"Nemyslela jsem tu poznámku o dítěti špatně." Zasmála jsem se a pustila se do ramenu. "Itadakimasu." Popřála jsem jí dobrou chuť a snědla několik soust. "Je to ostrov, kde se odedávna trénují jinchuuriki, aby se naučili ovládat svého Bijuu. Tvůj čas příjde, neboj se, důležité teď je naučit tě, jak tam přežít."

Šel jsem pomalu po ulici Ichiho jsem stále měl vyvolaného

Ichi

Murasaki tady je nuda!
Buď sticha a krok! řekl jsem na něj a šel s ním pomalu dál.

"V jiných vesnicích určitě." Zamyslela jsem se nahlas a usmála se na ni. "Chtěla bys nějakého potkat? Jistě by to byla zajímavá zkušenost, slyšela jsem, že jinchuuriki k sobě mají blíž."

"Rodinu?" Usmála jsem se. "Měla jsem mladšího bratra a teď mi zůstala už jen mladší sestra. Proč se na to vůbec ptáš? A málem bych zapomněla, přítele nemám, mám na to moc složitý život." Úsměv mi z tváře na chvíli zmizel a pomalu jsem dojedla svůj ramen.

Ichi mam hlad jdeme si něco koupit.
Přišli jsme oba s Ichim do restaurace až k baru.
Jedno Dango prosím.
Murasaki a co já?
Dobrá dvě.
Vzali jsme si jídlo a díval se na ostatní jak se baví.
Já jsem zívnul.
Ichi doufám ,že nebudeš přecpanej jako minule.
To jsem neslíbil.
Ach jo. Tady zase utratim majlant.
Poté jsem pouze sledoval ostatní.

Upřímně jsem se zasmála. "Nechceš mi snad hledat přítele, že ne? Já nejsem typ ženy, kterou by někdo pozval an schůzku, o tom není pochyb, takže si ušetři námahu a energii vlož raději do tréninku."

Potom ako som dokončil svoju misiu som sa šiel poprechádzať po ulicaich Kumogakure.
Obdivoval som krásu tejto dediny.
Každá dedina je výnimočná niečim iným.

"No jen aby." Oplatila jsem jí úsměv a pomalu vstala, pokládajíc na stůl peníze. Airis vypadala dost spokojeně, což mě moc těšilo, nerada bych měla zasmušilou žačku. "Půjdeme trénovat, nebo se chceš trošku rozcvičit?" V očích se mi zablýsklo nadšením. "Chtěla bych vidět, co umíš."

Ichi ,už by jsme měli jít.
Ichi pouze kývnul a vyšel z restaurace a šel přímo na ulici. Jak jsem se tak koukal na ty domy tak jsem omylem do někoho narazil. (Nawaki)
Jej pardon. Trochu jsem se tu zahlídl.

Ja som taktiež nesledoval cestu poriadne.
"Ale v pohode ja som tiež mimo zahladený"

Jak na vás tak koukám tak tu asi také nejste doma ,že?


Do něčeho to je blbá otázka když se tu takhle zakoukává tak je to snad jasný?! Pomyslel jsem si a díval se stále na něj.

Jo jen abych se představil já jsem...... zastavil jsem se
Né jméno ne jméno ne! opět jsem se zamyslel
Loki jsem Loki Pousmál jsem se.

"Nooo neni som tu doma...dokončil som misiu tak sa tak flákam "
Pozorne som ho sledoval.
Ako mi chcel povedať svoje meno som mu podal ruku.
"Nawaki"

Cestou ke kanceláři jsem náhodou došel ke svému bytu a tak mně napadlo, že bych se mohl převlíct do něčeho méně potrhanějšího. Doma jsem si vzal novou košili, ale nezapínal jsem si ji. Nechal jsem ji volně a šel zase pryč. Dveře jsem za sebou zamknul a toulal se po ulici. Byly tu dvě možnosti. Buď jít trénovat nebo jít za kagem oznámit misi, a tak záleželo na orientačním smyslu Zora jak se rozhodne a zase vyšel do ulic. (přesun)

Vydala jsem se za ní, opravdu mě tahle dívka začala zajímat a chtěla jsem vědět, co umí. Na ulici bylo neobvykle moc lidí, takže jsem se rychle pohla kupředu, abych odsud už zmizela.
//přesun

Rád tě poznávám. Podal jsem mu ruku také
No nerad bych tě zdržoval a potřebuju tu nasbírat informace takže bych asi měl jít.
No nemáš nějaké informace které by nebyli k zahození? zeptám se ho a dívám se na něj.

"Informácie podla toho o čom"
Divný to človek.
Stále som sa tváril priatelsky nemal som dôvod obávať sa aj ked som nebol doma.

Jakékoli informace. Samozřejmě né zbytečné.....nebo radši na to zapomeň
řekl jsem a falešně jsem se usmál.
Ach jo zase nic. Fakt to příště nechám na někom jiném. pomyslím si

Nechápal som jeho otázke tak som sa otočil a pomaly odchádzal smerom k bráne.
(presun)