Ulice

Jenom tak jsesem se prochazel ulici a potuloval se kolem.
Hmm Kam Pujdu Asi za Kazekage nejak se uz nudim. Pomyslel jjem si.

A zamiril jsem po delasim toulanim do kancelare Kazekageho
(presun)

Dorazila jsem do uliček, zívla si, promnula oči, ale procházela jsem se dál, jakýmsi zzpůsobem mě pohled na všechny ty krámky, světélka a na večer klidnou ulici uklidňoval a také mi na tváři rozjasňoval úsměv. Hmm, Pili je nejspíš v nemocnici, domů se mi nechce, pff, tak se zřejmě prostě budu toulat Sunou. Bylo už dost pozdě, takže většina obchodů byla už stejně zavřená, ale když jsem přesto nějaký menší otevřený objevila, vletěla jsem do něj a jen tak se přehrabovala ve věcech, evidentně to nikomu moc nevadilo a já stejně vždycky krámek opustila s hlasitým nashledanou.
No právě teď jsem to zakotvila na jedné z laviček, zkřížila ruce za hlavou a pozorovala poslední opozdilce spěchající z uliček domů z práce nebo prostě jen za rodinou.

Pomalu jsem bloudil po sune. A v hlave mi znely otazky: Proc jsem se tak choval? Proc se to deje?
Cim vice jsem dumal nad otazkami tim vice mi pecet pulsovala A bolest hlavy se zvysovala az jsem padl na zem kousek od Yoko A svijel se v krecich.

Seděla jsem na lavičce, hlavu jako obvykle zakloněnou, pozorujíc ničím netknutou záři hvězd, jenže z téhle činnosti mě vyuršil až pád, no pád spíš takové zvláštní zvuky. Upřela jsem pohled před sebe a všimla si Jaye. Chtěla jsem ho pozdravit, no když jsem zjistila, že na tom není zrovna nejlépe, vyskočila jsem z lavičky a přispěchala k němu. "Jayi jsi v pořádku? Neměl jsi být v nemocnici?" Sjela jsem ho pohledem, netušíc, jak mu pomoct.

Svraštila jsem čelo pod náporem přemýšlení z téhle bezvýchodné situace. Jay nevypadl, že by mě nějak moc bral na vědomí.
"Jayi, hej Jayi vnímáš mě? Jsi v pořádku? Mluv se mnou, no tak.." Ksooo.. Byla jsem doopravdy bezradná.

Krece na chvilicku ustaly.
HHHHHHHH............
Ale najednou zacaly byt jeste intenzivnejsi.Stridaly Krece slabsi a silnejsi asi v Minutovych intervalech.

Jayi mi tady nějak zkolaboval, tak jsem ho chytila dřív, než spadl na zem. Pff, to se doopravdy může stát jen mě. Klela jsem v duchu a doufala, že snad přijde nějaká spásná pomoct, při nejhorším budu muset povolat PiliKKu. Kso, vždyť ani nevím, kde je.

Proběhla jsem ulicemi jako blesk, propletla se mezi obyvateli a s navigováním od Mitsuki se dostala až k Jayovi a Yoko. Neřekla jsem ani slovo, jen Jaye položila na zem a otočila se k Mitsuki. "Jdeme na to!" zvedl jsem k ní svou ruku.

"Neboj se, budu mlčet jako hrob.." přikývla jsem, no pak už jsem se hodlala soustředit na svůj úkol. Nebude to rozhodně nic lehkého, ale na druhou stranu...

"Orel je rod, pták třída! Takže jsi i orel i pták!" počila jsem jí, zatím co jsem skládala pečetě, podle toho, jak mi říkala. Potom jsem natáhla pravou ruku k ní, tak aby mi na ní zůstalo trochu její krve a obě ruce spojila. Zhluboka jsem se nadechla, položila pravou ruku na Jayovu hlavu a druhou na jeho srdce. Projela mnou palčivá bolest, až jsem sykla.

Stáhla jsem ruce z jeho těla a dlaněmi se dotkla horkého písku, jak jsem se předklonila. Snažila jsem se trochu uklidnit, bolest odezněla, stačilo jen popadnout dech. "Všechno..?" pousmála jsem se na Mitsuki, no byla jsem ráda, že sedím, jinak bych pravděpodobně stejně seděla v písku.

Poslouchala jsem jí, snažila jsem se zapamatovat si všechno, co mi řekla, no jen jsem kývala hlavou. "Dobrá... udělám pro to, co budu moct." přikývla jsem nakonec, opřela se zády o zeď jednoho z domů a nastavila tvář odpolednímu Slunci. Krásně hřálo!

Kývla jsem hlavou. "Rozumím. Mlčím a učím techniky!" zazubila jsem se, stále se zavřenýma očima, tváří směrem Slunci. Byl jsem unavená, ale docela spokojená. "Nechám sebe i jeho odpočinout a pustíme se do toho!"

Všechno jsem to pozorovala, a jak jsem pochopila, všechno už by mělo být v pořádku, tak jsem se úlevně pousmála. Ale sledovat mluvící orlici bylo teda sakra zajímavé! Na to, jak byla vážná stiuace mi prostě neunikl malý poloúsměv, protože tohle se nestávalo často, že bych viděla. Došla jsem k Pili. "V pohodě?" Zeptala jsem se jí a starostlivě si ji prohlédla. Jasně, Pili nic neskolí, ale obavy jsou přirozené.