Hlavní brána

Vstupní brána do Kumogakure.
Otevřená je pouze přes den, večer se pevně zavírá a jsou posílené hlídky. Místo je strážené 24 hodin denně, pravidelně se střídajícími hlídkami v různém intervalu.

Brána je přes den hlídaná jednotkou ANBU (3 lidé) a jedním chunninem, jako rychlou spojkou. V noci je hlídka posílena o dva chunniny, kteří chodí i na obcházky.

Vesnice je také celá chráněna bariérou na kterou dohlížejí ANBU, takže kdyby se kdokoli snažil do vesnice proniknout a nebo se do ní snažil probojovat hned by to na příslušném Velitelství plném senzibilů, zjistili.


Při vstupu do vesnice je nutno odevzdat všechny zbraně a nahlásit důvod návštěvy, popřípadě předat povolení od svého Kage. Vstoupit do vesnice bez ohlášení se u brány je nesmyslné, nastává okamžité stíhání a vetřelec se trestá.

Faito

Po několika dnech strávených v lesích za vesnicí jsem konečně přišel k hlavní bráně. Plně ozbrojen, s umaštěnou, ale spokojenou tváří. Dorazil jsem až před stráž. Tak jsem zpátky. Potřebuji mluvit s vaším kagem. Nesu mu to, oč žádal...

ANBU

prošacovali jsme ho a poté ho chunnin doprovodil do kanceláře Raikageho (přesun)

// přesun

Objavil som sa pri bráne. Veci už som mal dávno zabalené. Než som totiž stihol prejsť k bráne zastavil som sa doma a zbalil všetky potrebné veci, ktoré by som mohol potrebovať. Prešiel som okolo stráži a zdvihol ruku ako vždy naznačujúc, že znovu raz odchádzam na misiu.

Misia vôbec netrvala dlho, a tak sa Mukotushi po zopár dňoch objavil doma. S väzňami pred sebou prešiel bránou, kde ohlásil svoj príchod a následne ich zaviedol k Raikagemu. Sprievod mi pre istotu robil ešte jeden z Chuninov pri bráne, no myslel som, že by to nemuselo byť potrebné. On však, trval na svojom.

Dorazil jsem s Miki k bráně a začal jsem dávat příkazy hlídce která tu byla "Odcházím na misi jediný kdo má moje povolení opustit vesnici je Mukotushi Ururu a jeho tým.Pokud by se někdo chtěl dostat do vesnice tak ho po dobu mé nepřítomnosti za žádnou dobu nepouštějte dovnitř.Zůstává tu zástupkyně takže pokud bude chtít někdo odejít tak musí mít povolení od ní.Jestli vám proklouzne ještě jeden vetřelec tak čekejte že vás trest nemine."jakmile jsem domluvil pokračovali jsme dál.(Přesun Raikage,Miki)

Následoval jsem ty dva až k bráně, ale tu se moc nezdrželi a mířili zase dál. Kam tak spěchá? Jaká mise? Co se to tu děje, že musíme tak rychle pospíchat? Měl jsem spousty otázek na které nedostanu odpověď, ale pořád jsem stačil svou rychlostí raikagemu, který přidal na kroku. Přeci jen moji rychlost a sílu jsem netrénoval nadarmo a dále následoval ji i Raikageho kamsi pryč z vesnice. (přesun)

Nudila jsem se a právě jsem dokončila svůj každodení trénink, takže mě napadlo, podívat se k bráně a zkontrolovat činnost ANBU, kteří ji měli hlídat. Po mém příchodu vše vypadalo v pořádku, nikdo se tu neflákal, takže jsem se spokojeně usmála. Přes masku to však nebylo vidět. Trochu jsem si ji na obličeji narovnala, a rozhlédla se kolem. ANBU na mě zírali, stejně jako ostatní obyvatelé vesnice. Důvod byl prostý. Moje maska se lišila od ostatních. Byla ve tvaru kočičí hlavy a místo fádní bílé, byla celá černá a fialovým malováním. Lišila jsem se tím od ostatních, ale to mi ani trochu nevadilo. Protáhla jsem se a tiše zívla. Dnes byl opravdu nudný den, nic zajímavého se nedělo a předpokládala jsem, že se ani dít nebude.

Prechádzal som sa po ulici ako každý deň, keď som zrazu uvidel ANBU jednotky. Napadlo ma že by tam medzi nimi mohla byť aj veliteľka ktorá sa má spolu so mnou vydať za Raikagem. Porozhliadol som a uvidel som istú odlišnosť.Pristúpil som k nej bližšie: "Zdravím vy ste veliteľka ANBU jednotiek?" Opýtal som sa neisto.

Trochu jsem se začínala nudit, když na mě promluvil ten muž. První jsem si ho přes masku řádně prohlédla a pak teprve promluvila. To jsem, stalo se něco, o čem bych měla vědět? Rukou jsem si pročísla vlasy a sledovala ho upřeným pohledem, který jen těžko mohl spatřit.

"Ani som sa vám nepredstavil moje meno je Keinichi alebo Shiori máte na výber" jemne som sa usmial.
"Podľa mojich informácií sa mi dvaja máme dostaviť do Iwagakure za Raikagem smiem vám teda robiť doprovod?" Povedal som s prízvukom gentlemana.

Hmm... Zamyslela jsem se a ladně jako kočka se vymrštila na nohy. Já ti své jméno pochopitelně prozradit nemůžu, říkej mi jak uznáš za vhodné. Promluvila jsem přívětivým hlasem. Takže Shiori, ty jsi ta osoba, která tam semnou má jít? V tom případě jdeme, můj nový doprovode. Otočila jsem se směrem k bráně a rozdala přítomným ANBU pár rozkazů, než jsem těsně na hranici vesnice zastavila a ohlédla se. Můžeme tedy vyrazit? Připrav se na velmi rychlou cestu. Upozornila jsem ho a pod maskou se usmála.

Chvíľku som sa zamyslel... Chápem že mi nemôžeš povedať svoje meno budem ťa teda volať Neko(Mačka) povedal som a milo som sa usmial. Samozrejme že môžeme vyraziť ... pristúpil som k nej. Dávaj si pozor aby si za mnou stíhala nemám v pláne robiť zástavky. Povedal som s úsmevom na tváry.

Hezké jméno. Pousmála jsem se a kývla hlavou na znamení souhlasu. Ještě se uvidí, kdo tu nebude stíhat, jdeme! Sotva jsem domluvila, zavířily zamnou vlasy a byla jsem ta tam. (přesun)

Pousmial som sa a nasledoval som ju. (Presun)

Taku

Takže Festival v Iwe...hmm...Povedal som si pre seba a pomalým krokom som prišiel až k hľavnej bráne kde som si sadol na lavičku samému sa my nechcelo ísť a tak som bol rozhodnutý že počkám ešte niekoho kto pôjde tiež predsa krátka cesta to nebudete...

Taku

Sledoval som či nepríde niekto daľší a ani som nemusel dlho čakať. Iba som sa na neho pozrel ako zastavil predomnou a vypočul som si ho dúfal som že bude vedieť na čo sa ide na ten festival no jeho otázka ma zarazila z jednou rukou som sa chytil za hlavu a dúfal som že ked prídeme na festival že tam niekto bude z Kumo.Na festival do Iwagakure má tam byť aj náš Raikage...Povedal som ku koncu som s aa neho pozrel a čakal som.

Došla jsem k bráně. Celou cestu jsme se snažila Kinjiki přesvědčit, aby se vrátila domů, no nic nepomáhalo. Nakonec to dopadlo tak, že se schovala do jedné z brašniček, které mi visely u boků a ven jí koukala jenom hlava...nehledě na to, že jsem většinu oné brašny musela přesunout do té druhé, jinak by mě její tíha táhla k jedné straně. Ještě štěstí, že Kinjiki byla ralativně malá kočka, žádný obr.
Po příchodu jsem došla k hlídací budce. Trochu mne zarazilo, kolik tu bylo ANBU a že tu nikde nebyl Karasu. Nicméně opřela jsem se o sloup u brány a čekala na svůj tým.

Shizuka dorazila chvíli po Sannym. „Skvěle, tak jdeme,“ kývla jsem na obě a vydala se branou pryč. Tenshi mi poklusával po boku, zatímco Shi skotačila kolem. Občas se u Sannyho zarazila a šla vedle něj, ale jinak pobíhala všude možně.

Došel jsem k bráně a porozhlédl se. Senseie jsem nezahlédl, takže jsem se rozhodl, že zde na něj počkám. Čekáním na senseie jsem přemýšlel nad průběhem naši mise. Pokud jsem si to dobře pamatoval. Měli jsme se infiltrovat do Otogakure no sato.
Takže jsem čas strávený čekáním na senseie využil k přemýšlení nad infiltrací do Oto.