Kancelář Raikageho

Shi naklonila hlavu na stranu. „Normálně to rozepni, dej si to kolem krku jako řetízek a zapni. Myslím, že ti bude moc slušet,“ radila mu jako malému dítěti se zdánlivě bezbřehou trpělivostí.
Obezřetně ho sledovala, když se k ní přiblížil. Všechny svaly měla napjaté, připravená uskočit pryč od něj. Takhle se tvářila, dokud nedal obojek pryč. Hned na to nastražila uši, rozzářili se jí oči a posadila se. Ocas přece jenom nestočila kolem sebe, jako to dělala jindy, ale nechala ho za zády. Kdo ví, co ta člověčina může udělat.
„Vážně?“ reagovala na jeho poznámku ohledně velikosti její tlamy. „Líbí se ti? Je super, co?“ Hned na to ji otevřela dokořán, ceníc při tom ohromné bílé zuby.
Mezitím jsem pohledem zabrousila k ženě stojící ve dveřích Raikageho kanceláře. „Jsem tu ze stejného důvodu, takže řešení mého problému už znám,“ přátelsky jsem se na ni usmála. „Doufám, že nerušíme. Když tak se přesuneme jinam,“ narvhla jsem, pokud by jí tohle divadlo za dveřmi kanceláře vadilo.
„Já nikam nejdu!“ ohradila se hned Shi. Neomezovala se tím, že by myšlenku soustředila jenom na mě, takže její odporování slyšeli všichni. Neodpověděla jsem, ale ani jsem nemusela. Jenom jsem si založila ruce na hrudi a při pohledu na tygřici zvedla obočí. Na tváři mi stále hrál jemný úsměv.

" Takže nikam nechceš co ? " Otázal jsem se ji a ruku natáhl po obojek.
" Takže rozepnout , dát si to kolem krku ... ehm pardon ... dát ti to kolem krku jako řetízek a zapnout." Řekl jsem ji veselým tonem ,který zněl trochu pisklavě.
" A pak bys už šla" pomyslel jsem si.
Po chvíli jsem se podíval na ty dvě ,nejprv na Ayame a pak na Hiroko. " Co jste chtěli po Raikage-sama ?" Otázal jsem se jich "Já si du totiž pro misí a jestli tam Raikage není ,tak bych vcházel dovnitř do kanceláře zbytečně.""
Domluvil jsem a zpátky se pohledem zaměřil na tygřici.

Dívala jsem se na to divadlo a přemýšlela jsem * Proč to Sho dělá .. přece ví, že ji ten obojek nenasadí * . Něco říkal Shi, ale já ho ignorovala a pořad přemýšlela proč to dělá. Najednou promluvil na mně a Ayame a tak jsem mu odpověděla " Obědvě šli jsme za Raikage-sama kvůli misi, " , " A ano šel bys tam zbytečně " .

„Sežeň si nějaké štěně. Kočky obojky nenosí,“ zavrčela Shi. Její náhlý úbytek svělé nálady znamenal jediné, což potvrdilo i její dlouhé zazívání. Tygřice se rozhlédla, jako by hledala něco, na co by si mohla lehnout. Když nic nenašla, postoupila k Shoovi a opřela se do něj svojí váhou. Vzhledem k tomu, že dřepěl, prakticky neměl šanci udržet se na nohou. Pokud předtím někam neuskočil, momentálně mu přes břicho ležela natažená dospělá šelma a bylo jí jedno, jestli její podložka může dýchat.
„Shi,“ povzdechla jsem si a naklonila hlavu lehce na stranu. Tygřice nijak nereagovala, jen zhluboka vydechla pohodlněji si položila hlavu.

" Kočky obojky nenosí ? " Díval jsem se na všechny okolo mne nechápavě. Nikdy jsem neměl kočku ,ale již od mala jsem si myslel ,že obojky nosí štěnata tak i kotata.
Pozorně jsem sledoval Shi. Když u mě byla dostatečně blízko na uskutečnění jejího planu se o mě opřít a udělat si z mně polštář. Neudělal jsem vůbec nic. Překvapivě jsem na ni zíral.
" Jakto že může být nějaký tygr až tak těžký? " Pomyslel jsem si ,když jsem pod její nadváhou padal dolů. Když jsem spadl ,upustil jsem obojek a jen bezvládně ležel. " To je tíha. " Mručel jsem si pro sebe.
" Nepotřebuješ náhodou kafe ? " Otázal jsem se Shi. " Určitě by ti to pomohlo. " Poté co jsem domluvil ,ležel jsem na zemi a pořád přemýšlel nad jedinou věcí. " Jak to ,že tygři jsou až tak těžcí ? Když jsem ji viděl netypoval bych do ní ,že je až tak ... no jak to nazvat ? " Přemýšlel jsem chvíli jak to popsat. " Že bych tuto věc popsal ... trpí nadváhou? ... nebo že je prostě baculatá ?" Neuměl jsem to nazvat.
Když jsem si uvědomil ,že se začínám dusit a že Ayame se jen tak dívá jak její tygřice tu někoho asi brzy zabije. Zamračil jsem se a díval se na Aymae vražedným pohledem ,který ihned poté vystřídal úsměv. " Tak jo to by stačilo " pomyslel jsem si. " Shi byla bys tak hodná a postavila se prosím ? Není mi to totiž nijak pohodlné. " Promluvil jsem do ní. Připadal jsem sicelý rozdrcený.

Tygřice jeho žádost jenom přešla s lehkým zavrčením a já Shoovi jako odpověď na jeho pohled věnovala úsměv. Stále jsem stála opřená o zeď a sledovala scénu přede mnou. Až když Sho začínal lehce zelenat, zareagovala jsem.
„Shirayuki-hime,“ oslovila jsem ji a tygřice, ačkoliv velice nerada, se přesunula ze Shoova hrudníku a břicha tak, že mu teď prozměnu drtila nohy. Ušklíbla jsem se. „A teď si představ, jaké to je, když si jich na tebe lehne několik,“ promluvila jsem na Shoa. Ne, že bych to zrovna sama zažila, nejspíš bych to nepřežila, ale několik jiných lidí už mělo to štěstí.
„Začínám pochybovat o odolnosti lidí z Kumo. Katashi to vydržel o moc dýl,“ Shi schválně popichovala Shoa.
Odstčila jsem se od stěny, došla jsem k obojku a s úsměvem jsem ho zvedla. „Možná by se někdy mohl hodit, co myslíš?“ promluvila jsem k Shi naším vlastním způsobem. Jediné, co mohlo ostatním říct, že se mezi námi něco odehrálo, byla Shiina reakce, tedy vrhnutí zhrozeného pohledu mým směrem. „Opovaž se!“ varovala mě a vycenila zuby. Pokrčila jsem rameny. „Pak budeš muset být hodná,“ usmála jsem se na ni a lehce zhoupla obojkem na konci ukazováčku.

Když se zvedla ulevilo se mi ,ale když se potom přesunula k mým nohám.
Zase jsem pocítil bolest ,bylo to jako by mi nohy zalehl snad půl tunový balvan.
Po chvíli Shi říkala něco o tom ,že lidi z Kumo vydrží málo a taky o nějakým Katashim. Bylo mi celkem jedno co si myslela o odolnosti ostatních "obyčejných" lidí z Kumo. Já hlavně chtěl ,aby mi slezla z obou nohou. " Mám celý život před sebou. " Mručel jsem si sám pro sebe.
Po chvíli jsem přišel na nápad jak dosáhnout mé "svobody" v nohách.
" Takže ,asi se dobrovolně z mých nohou neposuneš? " V hlavě jsem měl tolik různých myšlenek o tom jak ji dostat pryč z mých nohou.
" Zajímalo by mě jestli ten Katashi o kterým vzpomínala by udělal to samé co já? " Nad touhle myšlenkou jsem se zazubil. Natáhl jsem ruku po katanie na mých zádech. " Doufám ,že to nebude brát jako útok. Nechci totiž ,aby se nikomu ... no hlavně mě nic nestalo. " Vytasil jsem ji z různými myšlenkami v hlavě jako np. " Jestli mě ted napadne ,nebo sežere bude se mnou amen ".
Měl jsem stres ,který mě užíral co to šlo. " Neber to jako útok ,ale raději prosím nech mé nohy na pokoji. " Najednou jsem uslyšel jak mi v noze něco křuplo. " Doufám ,že to nebude vážné. No ,ale jedno je jasné jestli to ta tygřice bude považovat za útok raději tu katanu odhodím.... No ,asi ji odhodím ihned"
Katanu jsem upustil. Muselo to vypadat trapně ,ale já to s tou katanou z počátku bral jako dobrý nápad ,ale ted mi to nepřišlo moc vhodné.
" No asi to budu muset vydržet." Nad touhle myšlenkou jsem povzdechl.

(Raikage dorazí ve čtvrtek moc se omlouvá , že tu nebyl ale měl rozbitý počítač, pak se vám bude od čtvrtka aktivně věnovat tak vydržte prosím)

Jakmile tygřice uviděla záblesk ostří okamžitě přesunula svoji pozornost opět na Shoa. Ostražitě pozorovala katanu a její oči snímaly každý pohyb, který muž pod ní udělá. Jakmile ji odhodil, ještě chvíli váhala, ale hned na to se k ní s rozzářenýma očima vrhla. Vyskočila na nohy, odrazila se od Shoova břicha a za chvíli byla u katany a držela její jílec mezi svými zuby.
„Zapomněla jsem říct, že Shi byla v minulém životě pravděpodobně straka,“ nevinně jsem se usmála. „Pokud je vám něco milé a chcete, aby to zůstalo ve vašem vlastnictví, nedávejte to do její blízkosti,“ poradila jsem mu, ačkoliv už bylo trochu pozdě.
Tygřice stála několik metrů dál, spokojeně mávala hlavou sem a tam a pozorovala hru světla a stínu na ostří katany.

"Není už asi nic čím by mě ta tygřice mohla překvapit " pomyslel jsem si.
" Straka ??? " Nechápavě jsem zíral na tygřici ,která jak se zdá si užívala se svou novou hračkou.
" Takže ji asi nedostanu zpátky co?" Na sucho jsem polkl.
" Já vůl ,že jsem tu katanu vytahoval." Obvinoval jsem se v duchu za to ,že nejspíš mám po mé jediné kataně. Podíval jsem se na Ayame a zkoušel říct něco ,abych katanu dostal zpět ,ale moc jsem si nefandil " Takže straka jo ? Máte moc zajímavou tygřici Ayame ,ale byl bych vám zavázán kdyby mi vaše tygřice katanu vrátila." Pohledem jsem zase uvízl na té tygřici. " Vypadá s tou katanou vážně nebezpečně. Dneska se mi budou snít noční můry o tygřici s katanou." Přemýšlel jsem o celé téhle situaci ,jenže jsem si nevšiml ,že přemýšlím nahlas.

Ještě než Shi zalehla Shoa, sklonila jsem hlavu dolů a začala jsem je na chvíli ignorovat. Nevím přesně co se tam potom dělo, ale když jsem zvedla hlavu,viděla jsem tygřici, která si hraje s Shoovou katanou * Takže straka jo ... zajímavé * . * Ach, Sho, Sho, Sho ... to byla tvoje jediná katana * řekla jsem si v mysli a pocitila menší soucit " Shi ... prosím mohla bys vrátit tu katanu Shoovi ? ... Jestli ano přinesu ti na zub cokoliv co budeš chtít. " doufala jsem, že to výjde, ale když řekl, že bude mít noční můry o tygřici s katanou jen tak, tak jsem v sobě udržela smích.

Shi se zarazila a zatvářila se velice odmítavě. Ustoupila několik malých krůčků dozadu, klonila hlavu s katanou a zavrčela.
„Shi, vrať Shoovi tu katanu,“ zopakovala jsem to, co řekla Hiroko, akorát jsem neprosila. Znělo to spíš jako rozkaz. Tygřice jenom zhluboka vydechla a zavrtěla hlavou. Když jsem udělala krok k ní, znovu ustoupila.
Protočila jsem očima a rozhodla se dát nějakou protinabídku. „Když ji vrátíš, Wils ri upeče celý tác tvých oblíbených sušenek. Čokoládovo-oříškové se skořicí,“ slíbila jsem jí. Shi přimhouřila oči. „Wilson mi nikdy sušenky nepeče,“ zavrčela nespokojeně. „Když ho poprosím, tak ano...A když budeš hodná, seženu ti tvou vlastní katanu,“ Nebo radši ne...
Nicméně zdálo se, že to zabralo. Shirayuki-hime se rozzářily oči. Přihopsala k Shoovi, vyplivla mu do klínu katanu s poslintaným jílcem a šťastně hopsala chodbou dál.

" Ono to má rádo sušenky? Kde jsou ty časy ,kdy masožravci jedli maso ,maso a zase jen maso? " Vážně mě u té tygřice už nic nepřekvapovalo.
" Díky Shi. " Usmál jsem se ,byl jsem vděčný Hiroko a Ayame za to ,že si nemusím obstarat novou katanu ,ale i tahle chvíle by se podle mě neobešla bez té nějaké mé trapné poznámky. " Ty jíš sušenky Shi? To se z tygrů stali vegetariáni? " Zvedl jsem se ze země a oprášil. Katanu jsem zasunul do pouzdra na mých zádech.

Shi přestala hopsat sem a tam a obrátila se k němu. Vycenila na něj své velké zuby. „Vážně chceš poznat mě jedící maso?“ výhružně zavrčela, sklonila hlavu a lehce sklopila uši dozadu.
Povzdechla jsem si. Pěkná práce, Sho. Teď tady budeme další hodinu. Ušklíbla jsem se a otočila se k odchodu. Když tygřice nijak nereagovala, založila jsem si ruku v bok. „Jestli si nepospíšíš, Shirayuki-hime, sním ti všechny ty sušenky já,“ prohlásila jsem a nonšalantně pokrčila rameny. Shi na mě vrhla nerozhodný pohled, ještě jednou na Shoa zavrčela se slovy: příště to dokončíme, a pak se vydala za mnou.
„Mějte se,“ rozloučila jsem se se Shoem i s Hiroko a na oba jsem se zářivě usmála, než jsme se vydaly dolů ze schodů a pak pryč. (přesun)

" Já tím masem nemyslel mě. Doufám ,že to pochopila. Jsem ještě mladý na to ,abych umřel. " Pomyslel jsem si v duchu jsem pořád doufal ,že ta její poznámka nebyla myšlena tím ,že mne chce sníst. Když mi řekla těsně před tím než odešli příště to dokončíme. Znepokojilo mě to. " Počkej co dokončíme? " Stihl jsem na ně vykřiknout ještě ,když nebyli pryč ,avšak mě asi neslyšeli ,protože šli dál.
" Hiroko říkali v kanceláři,kdy se Raikage vrátí?" Zeptal jsem se Hiroko krátce po té co odešla Ayame.

" Sho proč si obvykle na prvím setkáním s někým novým, uděláš z někoho nepřítele ? " otázala jsem se ho. * Ale, že tygři mají rádí sušenky ? ... kam to ten svět spěje * pomyslela jsem si. " Jo, říkali že se má brzo vrátit " odpověděla jsem mu, přičemž jsem se chystala k odchodu.

" Počkat ... nepřítele? To myslíš to ,že mi asi půjde po krku půl tunová tygřice"
Pousmál jsem se na ní. " Je to menší problém no ,ale já se snažil byt přátelský " Řekl jsem ironickým tonem. " Já nechtěl ,aby mě ta tygřice chtěla sežrat."
Opřel jsem se o stěnu a povzdechl.
" V tom případě ,jestli se Raikage brzo vrátí by se mi asi neoplatilo odcházet z tud ,protože bych z tud odcházel zbytečně.

Usmála jsem se když řekl, že tygři váží půl tuny " Sho, tygři neváží půl tuny ... to by byli velcí jako býci, " . " Nehledě na to, že je to tygřice a ne tygr " dořekla jsem. " Hmm, já pochybuji, že je přátelské chtít tygrovi dát obojek ... ale napadlo mně jak by s tebe Shi měla respekt ... " , " Ale pochybuji, že se ti to podaří ... " vůbec jsem si nevšimla, že jsem to nedořekla.

" Ano už vím co to chce... respekt " Nad touhle myšlenkou jsem se šíleně usmál. " Díky Hiroko ,ale ted jak toho dosáhnout. " Zapřemýšlel jsem se.
" Bude těžké od té tygřice získat respekt o tom není pochyb ,ale jak toho dosáhnout?" Po chvíli jsem dostával samé nápady ,ale že by byli moudré ,nebo něco v tom smyslu nemůžu říct.
" Že bych si dokázal u ní vytvořit respekt pomocí sušenek ... to asi nepůjde ,neumím péct. " Trošku jsem nad tím posmutněl ,ale ihned jsem stoupl na duchu. " Ale ona to vědět nemusí. " Vypadlo se mne.

" Péct sušenky ? ... To myslíš vážně ? " zeptala jsem se ho velice tázavým hlasem. " Ne kvůli tomu, že neumíš péct, to tě klidně naučím ... " , " Ale získat respekt tím, že ji budeš nosit sušenky ? ... To je úplně stejné jako by tě někdo přepral a ty bys mu ještě k tomu nosil zákusky ... to hned můžeš jít za Ayame a říct ji, že budeš kuchař její tygřice. " řekla jsem a hned jsem se rozesmála. Když jsem se dosmála, napadl mně dobrý plán " Co takhle kdybys ji vyzval na souboj ? ... Kdybys prohrál, vyzval bys ji znovu až se zlepšíš, když se poučíš s chyb co jsi udělal, jistě ji porazíš. " . " Ale radši si tam neber katanu. " usmála jsem se na něho.

" No jo katanu určitě ne ,nebo ano ? " Hluboce jsem se zamyslel
" Vezmu si ji ,ale v tom případě si na ní budu muset dávat velký pozor." Pronesl jsem nebojácným hlasem.
" No chtělo by to trochu více sebedůvěry ,protože si moc nefandím v souboji s tou tygřicí." Pomyslel jsem trochu nahlas.
" Ale nemůžu vědět kdo je silnější. Dokud to nezkusím."

Znovu se všemi patry prořítila velká bílá pruhovaná chlupatá koule. Našeně vyběhla až do posledního podlaží, málem porazila Hiroko a Shoa a začala stepovat přede dveřmi.
Já jsem šla pomalu za ní, žádný spěch. V rukách jsem nesla lehce pomačkaný dopis - z toho, jak ho Shi nadšeně přebrala od (po jejím spatření vyšeného) chuunina - a klíče od kanceláře, se kterými jsem si pohrávala.
„Zdravím,“ pozdravila jsem oba a došla až ke dveřím. Zasunula jsem klíč do zámku a odemkla. Otevřela jsem dveře na maximum a pokynula Shoovi i Hiroko dovnitř. „Tak prosím,“ dodala jsem ještě.
Jako první se tam samozřejmě nahrnula Shi, začala se otáčet kolem své osy a opět hledat místo, kam by si mohla lehnout. Když nic nenašla, začala se hlasitě dožadovat gauče.
Skvěle. První den jako zástupce Raikageho a už živě vidím, jak nás kvůli tomu vyhodí, pomyslela jsem si a ušklíbla jsem se.
Vešla jsem dovnitř a jakmile jsme tam byli všichni, zavřela jsem dveře. „Ehm...Jak vám mohu pomoci?“ zeptala jsem se na otázku, která mě napadla jako první.

Nechápavě jsem sledoval okolí. " Ona je zástupce Raikageho?" Pomyslel jsem, když jsem spatřil klíče, kterými začala otevírat dveře.
Vešel jsem dovnitř a pohledem se zaměřil na Shi. Jak to vypadalo nejspíš si chtěla lehnout na gauč, ale Ayame ji to asi nechtěla povolit.
"Možná si myslí, že by to mohlo dopadnout špatně s tím gaučem." Zamyslel jsem se nad příčinou téhle situace.
" Zdravím Ayame." Teprve ted jsem ji až pozdravil. Připadal jsem si trochu blbě, protože jsem ji nepozdravil už na chodbě. Podíval jsem se na ní, když se otázala co tu chceme.
" Rád bych požádal o přidělení mise." Odpověděl jsem na její otázku.

„Samozřejmě,“ zareagovala jsem s úsměvem a obrátila se ke stolu. Okamžitě mi můj rozjařený výraz povadl, když jsem spatřila spoustu, ale opravdu spoustu papírů. Povzdechla jsem si, obešla stále nespokojenou tygřici a došla ke křeslu.
„Fajn,“ dovolil ajsem nakonec tygřici, když už se to nedalo vydržet. Shi okamžitě vyskočila na pohovku a začala si ji předělávat podle svého. To znamenalo nahrnutí veškerých polštářů atd. na jednu stranu. Na vytvořenou hromadu si následně lehla.
„Dobře...co by sis představoval? Můžu ti tykat, že?“ pousmála jsem se, když jsem si uvědomila, že už to stejně dělám. „Nějaká oddechová mise, nebo něco více náročného...?“ navrhovala jsem, zatímco jsem se přehrabovala na stole a hledala něco, co by odpovídalo Shoovím představám.

Na chvíli jsem se zadíval na Shi a trochu ji nechápal. "Proč si nelehne na zem? Je to přece tygr, tomu by nemělo vadit kde spí."
Po chvilce jsem se vrátil zpět do reality a obrátil se směrem k ní.
" Tykat mi můžete.... Nevadí mi to." Odpověděl jsem a zamyslel se nad misí ,která by mi vyhovovala. Nic mě nenapadlo.
" No..." mumlal jsem si pod nosem. Náhle mě napadlo co ji řeknu. " Co by jste mi doporučovala vy?" Zeptal jsem se jí a v duchu doufal, že neřekne Tvoje mise bude hlídání koček, nebo něco v tom slova smyslu