Kancelář Raikageho

Kancelář Raikageho

"Ano, to musím. Musím, protože já nejsem bývalý Raikage." na chvíli jsem zavřela oči.
"Měl tě jen přivést sem, proto věřím, že by na tebe nezaútočil, pokud by neměl důvod. O čem jste mluvili?"
Je to moje chyba... Jen má.

"O ničom dôležitom zrejme ma chcel kvôli niečomu zabiť ale ja mám citi a tak som ho sem doniesol.
Je to veľmi smutná udalosť Raiakge-sama ešťe stále si musím vyliečiť to zranené rameno dostal som poriadnu ranu."

A jsme tam, kde jsme byli. Mrtví je mi na nic, to, pro co se rozhodl byla hloupost, kterou jsem mu neměla dovolit.
"Dobrá." kývla jsem hlavou a snažila se skrýt vražedné záblesky v očích.
"Ale neodpověděl jsi mi na otázku, formuluji ji tedy jinak. Jak se zachováš, když se zrádce vrátí. Budeš stát na straně toho, jež naší vesnici vyměnil za Reinino bezpečí?"

"Ja už nepočúvam rozkazy Everesta to mi verte čestné skautské pousmial som sa.
Mohol by som ho odniesť na hrbitov prosím?"

"Udělám to sama."
Je to má vina... Jen má vina. Neměl ani pořádnou rodinu. Kage má být rodinou své vesnice. Zatím jsem zklamala na celé čáře.
Vzala jsem jeho tělo a chystala se odejít.
"Prosím, ukaž ještě Natsuovi obytnou část naší vesnice. Měly by tam být volné pokoje." s tváří bez výrazu jsem zmizela.

(Přesun)

co se to stalo

To mi odlahlo
Nič dôležité sa nestalo len som zabil jej žiaka...
"Zo stola som zobral mapu a podal som ju Natsuovi takto sa dostaneš do obytnej stvrti."
Mám chuť na kávu zrazu som uvidel na stole šálku snád nebude vadiť ked si dám prišiel som bližšie a vypil som celú šálku.
Tak dobre presun.

ok presun

dosel sem a zaklepal na dvere

po chvilce sem otevrel a nikdo tam nebyl tam jsem si sed pred kancelár

Přišla jsem do kanceláře.
Na mé tváři pořád chyběl jakkýkoli výraz.
"Pojď dál." otevřela jsem dveře a vešla dovnitř.
Pak jsem se posadila za stůl a tázavě se na něj zadívala.

stal sem a vesel
co se deje?

"Jen menší problémy. Nepodstatné." odvětila jsem.
"Potřebuješ něco? Chtěla jsem ti představit tvého nového senseie, ale asi ještě spí."

aha usmal jsem se
a můžete mne dat dalsi jutsu?

"Vezmu tě do knihovny." kývla jsem.
"A něco vybereme. Přes ten včerejší zmatek nebyl čas."
Zmatek... Smrti svého studenta říkáš zmatek?
Znovu jsem vstala a zamířila směrem ke dveřím.
Počkala jsem až projde, zamkla a vydala se směrem ke knihovně.

(Přesun)

(Přesun)

Dovrávorala jsem do kanceláře.
Pořád se mi neuvěřitelně točila hlava, ale snažila jsem se to nevnímat.
Papíry jsem musela nechat být, písmena se mi rozmazávala před očima.
Tušila jsem, že mají také trochu jinou barvu. Ne modrou, spíš zesvětlaly.
Zvláštní... Teď mám skoro šedé oči, světlounce červené vlasy a pořádně opálenou pleť. Možná to byla chyba, ale musela jsem to udělat. Jen s krví Třetího dokážu ovládnout Černý blesk.
Povzdechla jsem.
Zuko mě asi ani nepozná...

...Kráčal som po chodbe budovy k miestnosti kde ma Raikage kanceláriu a zase som si pískal a mal ruky za hlavou a pomalí som kráčal k jeho kancelárii konečne som došiel k dverám do jeho miestnosti zaklopal som a vošiel "Dobrý deň Raikage sama volám sa Shitaku a som Chuunin prišiel som si po nejakú C-rank misiu" dopovedal som a čakal na reakciu Raikageho....

Zvedla jsem oči.
Tak jo, a teď na sobě nedej znát, že ho potom hokusu pokusu vidíš rozmazaně...
Zamrkala jsem, přimhouřila teď už šedé, skoro bílé, oči a pokusila se zaostřit.
Pak jsem se začala přehrabovat v papírech.
"Něco bych tu pro tebe měla. Nedaleko Kumo se usadilo pár kočovných herců, kteří se bojí o svoji bezpečnost. Prý je pronásledují banditi." nezvedla jsem k němu oči, protože jsem byla téměř slepá. Tvářila jsem se, jako že z papíru před sebou čtu, nicméně odříkávala jsem to z paměti.
"Vyrazíš zítra, pravděpodobně půjde ještě někdo s tebou." pousmála jsem se.

Vykračovala jsem po chodbě budovy Raikage a mířila přímo do její kanceláře.
Snad mi Raikage-sama přidělí nějaký tým.
Opatrně jsem přikročila ke dveřím a jemně zaklepala.
Hmm..Snad tam je.

Uslyšela jsem klepání.
Jinak řečeno nesmírně hlasitý zvuk mě praštil do uší, jako kdyby se mi na chvíli zvýšil sluch. Moje tělo se nedokázalo vyrovnat s nynějším množstvím chakry. Trhla jsem hlavou.
"Dále." promluvila jsem konečně.

Dále. Zaslechla jsem. Opatrně jsem otevřela dveře a udělala 4 kroky. Dobrý večer, Raikage-sama. Asi je na to docela pozdě, ale chtěla bych se zeptat, jaký tým mi přidělíte. Řekla jsem a usmála se. Snažila jsem se vypadat klidně, ale uvnitř jsem byla strašlivě nervózní. Navíc Raikage vypadala dost rozrušeně, takže moje nervozita byla o to větší.

Tým...
Přejela jsem ji pohledem a po chvíli se mi podařilo i zaostřit.
Určitě bude lepší sensei než já...
Při vzpomínce na včerejší den jsem s sebou znovu trhla.
Všechno jsem cítila nějak... Víc. Připadalo mi, že jsem ten pokus měla nechat na později. Promnula jsem si spánky a chvíli mezi nimi těkala pohledem.
"Pokud to nebude vadit, přidělím vám tým až déle. Zítra totiž vyrážíte na misi. Půjde s vámi Shitaku." kývla jsem směrem k chlapci.
"A pokud se do zítra u káže někdo vhodný, pošlu ho s vámi také. Jste velitelem mise. Je to jen ochrana kočovných herců před bandity, mise C. Vyzkoušíte si, jaké je to být sensei, protože vaše společníky budete mít na starost. Pokud vše půjde hladce, můžete to nechat i na nich." pousmála jsem se.

Trošku starostlivým pohledem jsem se dívala na Raikage. Není jí něco? Promítala jsem si v duchu. Konečně začala mluvit. Bedlivě jsem jí poslouchala. Přidělila mi Misi typu C s chlapcem, co zrovna stál v kanceláři. Prohlédla jsem si ho a usmála se na něj. Arigatou, Raikage-sama! Zasalutovala jsem a přišla blíže ke klukovi. Naklonila jsem se k němu a podala mu ruku. Těší mě, Jmenuji se Aisha. Budu velitelem naší mise. Řekla jsem se vlídně a znovu se usmála. Pomalu jsem se vydala k odchodu z kanceláře. Zavřela jsem za sebou dveře a šla ven.