Kancelář Raikageho

Faito Dansaku

Přivedli mě před kancelář a já se nechal uvést.

chuunin
"Počkejte tady." zaklepal jsem a vešel dovnitř.

Mauren

Vzhlédla jsem od okna ke dveřím , když vstoupil ten chuunin.
"Děje se něco?"

Chuunin
"Přišel nějaký cizinec za Raikagem."

Mauren
Pokynula jsem aby šel dovnitř.

Faito

Vešel jsem dovnitř. Stála tam stejná dívka jako minule. S lehkým úsměvem jsem si otřel špínu z tváře a vytáhl jsem z kabely bingo knihu. Jsem tu ohledně toho nukenina, který strašil okolo vesnice. Přibližně před týdnem jsem ho odešel odlovit. Mezitím jsem vytáhl ještě cosi, co vypadalo trochu jako pergamen. Byla to vysušená kůže z ramene a na ní tetování, shodné s tím v bingo knize. Zajímavé bylo, že jsem o tom člověku mluvil, jako kdyby to bylo zvíře. Doufám, že váš kage dodrží slovo a vyplatí příslušnou odměnu...

Mauren

"Raikage je teď pracovně mimo vesnici, ale nechal mi tu pro Vás nějaké peníze, pokud se mu tedy nechcete pochlubit osobně a počkat si na něj, přijde nejdříve zítra." odvětila jsem mu

Faito

Podíval jsem se na peníze a pousmál jsem se. Jsem rád, že ve mě má Raikage takovou důvěru... Peníze jsem shrábl a škrtl jsem stránku v knize. Se zvednutým obočím jsem se ještě podíval na onu ženu. Mám vám tu nechat důkaz? Lehce jsem ukázal na tetování.

Mauren

Nelibě jsem se podívala na tu kůži,
"Můžete si jí nechat jako trofej, stačí, že jsem to viděla já." pokusila jsem se o úsměv

Faito

Uchechtl jsem se. Fajn... Kůži jsem sbalil do hadru a vrátil do torny. Vrátím se zase za několik týdnů. Kdyby vznikly nějaké potíže a vy jste potřebovali mé služby, rozešlete dopisy do ostatních vesnic, já si je někde vyzvednu. Díky za váš čas.
Dokončil jsem obvyklou říkanku, usmál jsem se, lehce se poklonil a pak jsem v těžkých kožených botách odkráčel pryč z kanceláře.

Přišel jsem ke kanceláři a zaklepal na dveře. V hlavě jsem měl různé myšlenka jako np. "Snad Raikage-sama bude mít čas ,ale když tak uvažuji mise není žádná zátěž ,takže by neměl být problém mi vyhovět."
Chvíli se nikdo neozýval ,takže jsem ještě jednou zaklepal na dveře.

Nikdo se neozýval a já nejsem až tak trpělivý člověk ,že bych dokázal bůh ví jak dlouho čekat před kanceláří ,takže jsem odešel. " No nic se neděje ,asi Raikage-sama
nemá čas ,nebo je někde zaneprázdněn. "
(Přesun)

Přišla jsem k kanceláří a zaklepala jsem na dveře. * Ve vesnici je nuda ... doufám, že Raikage-sama bude mít pro mě misi * .
Čekala jsem pár minut * Asi má něco na práci ... takže to asi bude chvíli trvat * pomyslela jsem si a čekala dál .

Bílá šmouha se prořítila všemi patry, až nakonec vpadla do toho posledního, ve kterém se nacházela kancelář Raikageho. Přiběhla před dveře, div že nesrazila ženu stojící u nich a pravděpodobně čekající na vyzvání vstoupit.
Kde se bere všechna ta energie, ještě před pěti minutami chtěla spát, problesklo mi hlavou a koutky úst se mi zvedly vzhůru v náznaku úsměvu.
„Honem, honem, honem!“ pobízela mně tygřice k rychlejšímu pohybu, zatímco neúnavně poskakovala kolem, jako by měla na nohách přidělané pružiny. „Uklidni se, Shi. A chovej se. Jestli Raikagemu zase skočíš na stůl a budeš požadovat větší porce masa v rámenu, přísahám, že z tebe udělám vegetariánku,“ varovala jsem ji klidným tónem, ve kterém se ale zračil lehce výhružný podtext. Tygřice jenom zaprskala a vylázla na mě jazyk, což mělo pravděpodobně znamenat kočičí formu úšklebku.
„Zdravím,“ usmála jsem se na čekající kunoichi a pro jednou začala Shi na chvíli ignorovat.

Čekala jsem před kanceláří Raikageho, když na mně někdo promluvil. Otočila jsem se. Stála tam kunoichi. " Ahoj, taky jdeš za ... " zarazila jsem se, když jsem si všimla, že tam je taky tygr. * Ten je asi její * uvědomila jsem si, " Máš pěkného tygra nebo možná tygřici, " . " Kam se podělo mé vychování, jsem Hiroko " pousmála jsem se.

„Ayame,“ odpověděla jsem a zářivě jsem se na ní usmála.
Shi se zastavila a velkýma očima se podívala na Hiroko. „Díky!“ zapředla spokojeně, přihopsala k ní a přitiskla se k její noze.
Jenom jsem se ušklíbla a zavrtěla hlavou. Hádám, že by měla ráda i nepřítele, kdyby ji řekl nějaký kompliment.
„Přemýšlela jsem o nějaké misi,“ odpověděla jsem na její úplně první otázku. Opřela jsem se o zeď naproti dveřím.

Přišel jsem ke kanceláři a spatřil Hiroko s nějakou kunoichi. "Zdravím " pozdravil jsem je a měřil si je pohledem. Zastavil jsem se pohledem na tygřici/tygru ,který mě zaujal. Připadal/la mi sympatický/a. " Hiroko ,že bys si pořídila tygra? " otázal jsem se jí. Na to že je tam ještě ta kunoichi jsem zapomněl.

Usmála jsem se, když se mi k noze přitiskl/a ten/ta tygr/tygřice. Chtěla jsem jí odpovědět ale přišel sem Sho a já na to zapomněla. " Ahoj a ne nepořídila jsem si tygra i když tygři jsou krásná zvířata, jsou na mně moc velcí. " pousmála jsem se. " Ten tygr je od Ayame " odpověděla jsem a vzrakem ukázala na ní.

Těsně před tím než mi řekla ,že patří Ayame jsem si ji všiml. "Omlouvám se ,že jsem si vás nevšiml ...já jsem Sho ... Sho Rin." Promluvil jsem a natáhl k ní ruku na uvítanou.

Přejela jsem pohledem po Shoovi. „Ayame Takahashi,“ představila jsem se s úsměvem a přijala nabízenou ruku. „A tohle je Shi,“ pokynula jsem směrem k bílé tygřici, která si příchozího měřila zvědavým pohledem, s hlavou nakloněnou na stranu, velkýma očima a vyplazeným jazykem. Lhala bych, kdybych řekla, že to nevypadalo komicky.
Tygřice se odlepila od Hiročiny nohy a pomalým, snad i rozvážným krokem se vydala k Shoovi, hlavu skloněnou s obezřetným výrazem. Sotva se k němu dostala, natáhla hlavu, jako by se ho chtěla dotknout čumákem. To by ale nebyla Shi, kdyby sebou najednou netrhla a neuskočila o dva metry dál.
Zavrtěla jsem hlavou a pobaveně se usmívala. „Je trochu...hyperaktivní,“ ušklíbla jsem se.

" Shi? To je holka? " zeptal jsem se ironickým tonem. Bylo mi jasné ,že by samec neměl vyplazený jazyk. Myšlenkami jsem se pořád navážel ,ale v "dobrém" ,do té tygřice. Když sebou trhla ,rychle jsem uskočil.
" Jsi trochu nebezpečná ,když člověk stojí kolem tebe ...co? " Zadíval jsem se na ni a z kapsy vytáhl obojek. " Nechceš tohle? " Obojkem jsem ji zamával před očima.
Tušil jsem ,že se ji ten obojek nebude líbit ,ale chtěl jsem ji tak Ayame prozkoušet.
Zajímalo mě jak Ayame zkrotí tu tygřici ,když se nebude chovat vhodně ,nebo jak tygřice zkrotí Ayame. Nad touhle myšlenkou jsem se uchechtl. Vůbec jsem je neznal ,ale obě dvě vypadali vážně sympaticky ,slušně atd.
Mým chováním jsem je chtěl jenom prozkoušet ,abych zjistil co si o nich mám myslet a jestli to jak vypadají a působí zvenku ,je pravda .

„A co sis myslel? Že jsem kluk?“ poslala mu Shi myšlenku plnou - mimo jiné - silně opovrhujícího pocitu. Ten z jejího pohledu ale rychle vyprchal a zase se zatvářila převážně hravě a velice aktivně. Pak viděla obojek.
Usmála jsem se, ale sklonila jsem hlavu, takže se má tvář skryla za záclonou čokoládovo-modrých vlasů. Byly dvě možnosti, jak se tygřice zachová. Buď začne vrčet, vrhne se na něj a obojek mu sebere, nebo bude Shoa k něčemu pokoušet. A vzhledem k její dnešní až děsivě positivní náladě to pravděpodobně bude...
„Zkus se mě tím dotknout. Vsadím se, že se nedostaneš ani ke špičce mého ocasu,“ popichovala ho a vyplázla na něj jazyk.
...to druhé. Samozřejmě. Pobaveně jsem se uchechtla a zvedla jsem hlavu. Probodla jsem Shoa pohledem svých nebesky modrých kočičích očí a zvedla jsem obočí, čekajíc, zda-li přijme Shiinu „nabídku“.

Přišla jsem ke dveřím, když jsem tam uslyšela hluk a otevřela je.
"Přejete si něco?"

Dívala jsem se na tu komedii co zde Sho a Shi hrají, když někdo otevřel dveře * No konečně, z toho čekání jsem málem umřela nudou, ikdyž ... co tu přišel Sho začala to být zábava * . " Je zde Raikage ? " otázala jsem se té paní, " Jdu kvůli udělení mise ... a asi nejsem sama " pousmála jsem se.

"No bohužel vás musím zklamat, Raikage se ještě nevrátil z konference. Přijďte později." omluvila jsem svého manžela, i když jsem popravdě začínala mít strach kde je tak dlouho

Jen jsem se uchechtl a přemýšlel jak se zachovat. " No jako bych tohle nečekall "pomyslel jsem si a obojkem ji ještě jednou zamával před očima.
" Rád bych ti ho uvázal " odpověděl jsem ji a dále pokračoval v mé řeči ,která byla spíše sarkastická , " ,ale netuším jak se to používá ,jelikož jsem ještě neměl příležitost ho někomu nasadit." Dřepl jsem si ,abych na ní lépe viděl. Z dřepu jsem ji díval zrovna kolem pusy a obdivoval jak je široká.
" Páni ... tobě se ,ale musí vlézt hodně jídla do pusy ,když ji máš tak velkou " Řekl jsem ji a obojek dal stranou. Nechtěl jsem ji k ničemu dávat příležitost.

" Dobře, příjdu později " odpověděla jsem a otočila se spátky abych viděla co bude Sho a Shi dělat. * Sho, Sho, Sho vždycky musí něco dělat co pobaví ostaní * řekla jsem si v mysli. Když Sho řekl Shi, že má velkou pusu, čekala jsem že se urazí.