Vstup do tunelů

...se nachází na hranici Otogakure.
Vysoká strážní věž, která už dávno není používaná a nikdo o ni nezavadí pohledem, skrývá velmi dobře zabezpečený vstup do tunelů pod Otogakure. V nich žijí všichni členové Akatsuki, v nich se schází, pouze oni v nich nezabloudí a pouze oni vědí, kam se dostanou, když projdou železnou, rozvrzanou bránou věže.

Od organizace do které jsem se přidal jsm dostal zprávu ať se přemístím do těchto tunelů, které mě zavedou k mému cíly. Šel jsem s klidem dál a uslyšel jsem hluk. Klidným a pomalým krokem, zabalen v rouchu Akatsuki jsem šel rovně tunelem. Viděl jsem zde 2 postavy jak se mezi sebou hašteří. Stál jsem kousek od nich a sedl si na skálu. Nevěděl jsem co se stalo, ale výbuch byl cítit i slyšet určitě i v dalších chodbách tohoto tunelu.

Došla jsem svým tunelem na mé tajné místo ve sluneční hale, který byl celý zahalen temným stínem, tudíž tam vidět nebylo. Slyšela jsem ještě v tunelu zdroj toho hluku a otřásání celé hlavní budovy.
Jen jsem zakroutila hlavou a zvedla jsem ruku. V ten moment se těla těch dvou, kteří byli v sobě obalilo po hlavu černou hmotou něco mezi krystalem a bahnem a ztuhla, v té tmě nebylo skoro ani poznat co to je.
Jsi na ně moc milá
Věř mi, kdybych mohla, zabiju je, ale jsou důležití pro můj plán. Utvrdila jsem Nibi a pak se sebrala a stejnou cestou odešla, však on jim to šéf vysvětlí co se teď stalo.

(ta hmota se do deseti minut rozpadne sama po vašem reagování na tento příspěvek)

Oblečený v čiernom plášti, ktorý mal na sebe vzor červených mráčikov, ktoré odkazovali na organizáciu, ku ktorej som patril aj ja som vstúpil do tajných tunelov a pomaly, so širokým úsmevom na tvári som kráčal ďalej. Na chrbáte som niesol červenú kosu, na pravom boku som mal pripevnenú dýku a na ľavom bola kama a taktiež meč s dlhšou rúčkou, ktorý sa mečom takmer ani nedal nazývať. Spokojne som si kráčal akoby som práve niekoho zabil keď som zrazu začul nejaký hluk. Ostatný členovia? To som zvedaví, čo to zas má znamenať... Pomyslel som si a prešiel som odbočkou tunela až som sa dostal k nim. Všimol som si, že sú dvaja z nich v nejakej hnusnej hmote. Nedalo mi to a tak som sa hlasne zasmial. Čo to tu je? Snažili ste sa bojovať? Bezo mňa? Spýtal som sa a znovu som sa zasmial. Porozhliadol som sa okolo a v tme som si všetkých prezeral a potom som sa k nim priblížil a čakal som na ich reakcie. Nechcel som sa samozrejme do ničoho zapliesť, keďže nechcem mať problémy a nechcem taktiež skončiť na kúsky. Na tvári som mal stále široký, psychopatický úsmev a vypadal som celkom hrôzostrašne, ale veril som, že s ostatnými to ani nehne.

Když jsem viděl co se stalo jen jsem se pousmál a prošel kolem nich. Nechat se chytit do pasti, jak ubohé. S myšlenkou že se nechali chytit do pasti nějaké třetí osoby a nemůžou nic dělat jsem je tedy obešel, avšak tu osobu která je chytila do té pasti jsem absolutně nevycítil, takže tu musela být opravdu silná osoba což mě velice lákalo.

Ticho... nič iné ako neznesiteľné ticho. Všetci zrazu stíchli a ja som to nemohol vydržať. Preto som sa rozhodol, že odtiaľto odídem. Nedokázal som sa pozerať na ľudí, ktorý si ma furt iba obzerajú a nič nehovoria. Úškľabok mi z tváre hneď zmizol a nahradil ho vážny výraz. Prechádzal som tunelmi a každý môj krok sa ozýval všade naokolo. Som zvedaví, čo bude teraz... Stavím sa, že to niektorý z nich nevydržia a skončia mŕtvy. Ale zasa sa môže stať, že zomriem aj ja... Rozprával som sa sám so sebou, čo som robil dosť často a veľa ľudom to vadilo. Potom som sa znova doširoka usmial sa pokračoval som: Počkať... to sa nestane, som predsa nesmrteľný, nie? Povedal som si a zasmial som sa. Potom som si všimol, že ku mne letí nejaké papierové lietadielko. Chytil som ho do dlane a roztvoril som ho. Na papieri bol nejaký odkaz. Aha... Povedal som si a papierik som si dal do vačku a pridal som do kroku. Smeroval som do miestnosti, kde sa mala odohrávať prvá porada. Som zvedavý, ako to bude vypadať! Povedal som s úsmevom a zašiel som za zákrutu v tuneli.
(presun)