Cvičiště

Kensei jí pozoroval zvláštním pohledem, jakmile dala pryč kunai, vyčkal na další slova a pak jí snadno chytil levou rukou za pás. V této vzdálenosti a situaci by to mělo být snadné. A on měl silné obě ruce, levou by jí udržel jako pravou. Lehce jí nazdvihl až na špičky, protočil tělo, přidal druhou ruku a už se vznesla k nebi. Místo toho, aby s ní však praštil, jí jen opatrně položil skoro na zem. I dkyž to provedl docela opatrně a lehce.

"To bylo od teb...vás podrazácké... ale možná se naučím jednat stejně..."

Zadíval se jí do očí, měla je hezké, připomínali oči divoké kočky, jako u jejích mazlíčků. Divil se, že si toho nevšiml už dřív.

"Já vám dlužím zmrzlinu, prohrál jsem trénink. Jakou si dáte...?"

Přemýšlel, jestli ho odpálkuje, či nikoliv.

Najednou se vzduch kolem Ayame a Kena ochladil a začalo jemně sněžit. Mohl si povšimnout, že se tak dělo jen v asi 5ti metrovém kruhu kolem nich. Pobaveně jsem se usmíval a čekal jak budou na tuhle romanticky navozenou atmosféru reagovat. Vždy si mihli předat vzájemně teplo. ^^ xDDDDD

Konečně mne postavil na zem. „Předvádíš se?“ ušklíbla jsem se.
„Jahodovou!“ ozvalo se najednou, když se Shi probrala a slyšela jeho slova. A jako vždy hned myslela na jídlo. Za chvíli by z ní byla kulička, naštěstí většinu denního příjmi vybila při prohánení se a skákání po lidech.
„Jako bys toho dneska nesnědla dost,“ dobírala jsem si ji.
„Chimi?“ natočila jsem hlavu a podívala se na Minata se zvednutým obočím, lehce pobaveně, když jsem si všimla sněhu.
„Vlastně...já bych si dala něco ostřejšího. Ale nevím, kde se tady kolem vyrábí saké zmrzlina,“ ušklíbla jsem se a pokrčila rameny. Záměrně jsem se teď MInatovi vyhla pohledem.
To už k nám dorazila Shi a začala nadšeně skákat kolem Kenseie. „Zmrzlina, zmrzlina, zmrzlina!“

Kensei se zatvářil trochu zkroušeně. Přesto nepřestal Ayame sledovat jinak, než do té doby. Klidně se usmál a odpověděl.

"Jen vám oplácím vaší lekci, učím se totiž docela rychle... zvlášt když mám tak dobrou učitelku..."

Když kolem sněžilo, přemýšlel kdo za to může. Pohled a slova Raikage mu to objasnily. Byl to ten divný chlapík v ANBu oblečení, ovšem bez masky. Přemýšlel, jestli mu chtěl pomoct, nebo ho naštvat. Rozhodl se, že se ho zeptá později a když se mu nebude líbit odpoved, pořádně si aspoň praští. Netušil, že je skoro tak dobrý jako Raikage.

"Myslím, že tu mají jeden malý stánek, řídí ho takový stařík podivín. Dělá zmrzlinu ze všeho na co snad přijde, jistě bude mít i ostřejší..."

Načeš kolem začala šílet Shi, kensei se tomu zasmál a poklekl. Pokusil se Shi opatrně chytit, aby jí pohladil po krásným kožichu a podrbal jí za ušima. Jen se obávám, jestli ho nakonec samou radostí nepovalila xD
Ale i tak snad dokázal říct.

"Shi a myslíš že si jí zasloužíš? A kolik se jí do tebe vejde?"

byl zvědavej co mu odpoví xD

Copak je? Zeptal jsem se s šibalským úsměvem a dělal jako by se mě ten sníh netýkal. No myslím, že takovou příchuť v obchodu nenabízí a stejně by si jí nedostala. Pořád si ještě potěr. Dodal jsem pobaveně a dal se opíral o strom. Trochu mě děsil fakt, že mi snad četla myšlenky. Protože na tuhle příchuť jsem zrovna myslel... ^^

„Všechna,“ vydala ze sebe nakonec tygřice a nadšeně Kenseie pozorovala s vyplazeným jazykem.
„No, něco si dáme,“ rozhodla jsem nakonec a protáhla se. Prohrábla jsem si vlasy a urovnala si oblečení.
„Stále zastávám přesvědčení, že potěr se chová jinak, drahý choti,“ zavrněla jsem s pobaveným úšklebkem nad minulostí. I v ANBU dávají vážně na hlavu padlé mise.

Kensei se smál a pořádně jí pročechral kožíšek, ale dal si pozor aby jí neublížil. Shi si prostě musel zamilovat, protože byla bezvadná.

"No myslím, že to by bylo blbě i tobě Shi..."

Pak se narovnal a pozoroval ty dva, drobet se zachmuřil, protože se mu nelíbilo, co právě řekla. On o žádný misi chudák nevěděl a začínal si myslet, že spolu něco měli. A protože byl už dávno do Ayame tak trochu zakoukaný, dostal chut toho chlapíka přerazit vejpůl. Kvůli ní chtěl ještě zesílit, jen aby jí mohl chránit a ted se tu objeví tenhlecten ale, však on se svého snu nikdy nevzdá.

"Dobrá, můžeme zajít na zmarzlinu i na saké. Chtěl bych vidět toho, kdo by se odvážil Raikage-sama cokoliv odmítnout. A i kdyby se takový hulvát našel, rychle bych si s ním promluvil a změnil by názor..."

I po dnešní lekci mimo jiné i její opravdové síly, nepřestal myslet na to, že je jeho povinností jí chránit. Ušlechtilé snad...

Klidnými, přesně odměřenými kroky, jsem došel k těm dvěma. Tak ona si chce hrát? No budiž, budu to hrát s ní. Přeci jen by mohlo být zajímavé, jak ten capart (Ken) zareaguje. Avšak ještě za chůze jsem jí odpověděl. No to víš drahá ženuško, naše názory byli vždy trochu rozdílné. Položil jsem jí zlehka ruku přes ramena, aby to vypadalo věrohodněji. Když se Kensei na moment nedíval, spiklenecky jsem se na Ayame usmál a mrkl na ni. xDDD Vidím, že za tu dobu co jsem tě neviděl, si našla oddaného ochránce. Dodal jsem přívětivě-neutrálním hlasem. Avšak nemohl jsem si odpustit lehkou poznámku na Kena. Víš chlapče, ne všechno se dá vyřešit muskulaturou a silnými řečmi. Na to však časem také přijdeš. Nebylo v tom cítit ani náznak pokusu ho urazit, což taky byla pravda. Každopádně, existují jisté zákony, které neumožňují nezletilým konzumovat alkohol, což saké bez pochyby je. Šibalsky jsem se pousmál a vyčkával jak se projeví. Jestli pak vybuchne jako malý kluk, nebo ukáže jistou míru vyspělosti charakteru. To však bylo ve hvězdách... ^^

Chtěla jsem něco říct, ale ve vchodu na cvičiště se objevil genin s tradičním každodenním štosem zpráv od brány, výsledků z misí, nových žádostí a úkolů. Mimo jiné byla středa, což znamenalo dopisy od feudálních pánů, přeplněné stížnostmi, žádostmi, nebo eventuleně nějakými kreativními nápady, které v praxi nikdy nepůjdou použít.
Povzdechla jsem si. Zábava skončila. Setřásla jsem ze sebe jeho ruku, ustoupila od obou na decentní vzdálenost. Na tváři opět vážný výraz, jako by se předtím nic nestalo.
„Odteď opět Raikage-sama,“ řekla jsem jim oběma. „Minato, vem si dnes volno. Stejně budu jenom zahlcená papíry. Běžte třeba na tu zmrzlinu,“ pousmála jsem se.
Kývnutím jsem se rozloučila, zapískala a s kočkami jsem se vydala vstříc práci.
„Mám pro vás denní hlášení...“ dozníval hlas genina, když mne následoval do změti ulic Kumogakure.
(přesun)

Když odešla a já dostal volno, neměl jsem sebemenší důvod zde setrvat. Proto jsem se pohodovým krokem vydal směrem do obchodních ulic. Byl jsem z toho však nesvůj, protože jsem nevěděl co přesně si koupit za oblečení. Když jsem měl být nyní v civilu...

Vyvaľovala som si šunky pod stromom a sledovala som dianie. Ako som si všimla, nikto si ani nevšimol, že som tu. Dokonca ani Kensei, ktorý ma zrejme ignoroval...Dôvod som však nevedela, pretože doteraz mi bol ako brat. Ale v poslednom čase mám pocit, že sa mi začína viac a viac vzďaľovať. A vlastne, ma to teraz ani netrápilo. Pokrčila som ramenami...Začala som rozmýšľať, čo budem dnes robiť. Rozmýšľala som i nad tým, že zájdem do nemocnice, ale nakoniec som to nechala tak. Rozhodla som sa teda, že sa pôjdem poprechádzať do ulíc. (presun)

Pomalým krokem jsem došel až na cvičiště. Bylo prázdné, až na jednoho kluka, ale tomu jsem moc pozornosti nevěnoval. Už to bylo docela dlouhou dobu co jsem tu naposledy byl. Bylo to ještě před tím dnem. Musel jsem na to přestat myslet. A také jsem musel zjistit jak na tom jsem s mými bojovými schopnostmi. A hlavně mě zajímala jedna konkrétní technika, ale tu jsem si chtěl nechat nakonec. Postavil jsem se asi 15 před jednou z figurín. Začal jsem dělat pečetě. " Raiton: Shichū Shibari " vyslovil jsem jméno techniky a kolem figuríny vyjely 4 kamenné sloupy. Z každého sloupu se do jednoho místa soustředil přímý proud blesků. Po chvíli jsem techniku zrušil. * Je čas trochu přitvrdit.... * pomyslel jsem si a ušklíbl se. Opět jsem udělal pečetě. Raiton: Jūrokuchū Shibari vyslovil jsem jméno techniky a tentokrát se kolem figuríny vytvořilo sloupů 16 a celá tato "stavba" vypadalo jako trouba. Uvnitř této stavby zuřilo něco jako bouře. Blesky šlehaly tam a zpět a pořád trefovaly figurínu. Tohle mi jako důkaz stačilo. Techniku jsem zrušil. * A teď by to chtělo něco z vlastního rukávu... * pomyslel jsem si a udělal pečeť tygra. V tu chvíli mé ruce obalil Raiton. Jakmile jsem ruce rozpojil, blesky přijaly tvar dračí hlavy. " Raiton: Ryuu " zašeptal jsem a začal různě mlátit do figuríny. Po chvíli už v nich bylo několik děr a spálená místa od blesků.* Takže je to dobré....Myslím že by to chtělo ještě víc trénovat...a bude to perfektní... * pomyslel jsem si a pousmál se. Vyskočil jsem na jeden ze stromů, někde vysoko do koruny aby mně nikdo neviděl - ale já abych viděl dolů, opřel jsem se o kmen a poslouchal zvuky přírody.

Kensei přemýšlel o stošest, nebyl tu od včerejška a ty dva se k sobě nikdy předtím takhle nechovali. Proto mu nešlo do hlavy, proč by s tím měli začínat zrovna teď a tady. Nakonec si azčal myslet, že za to může ten divnej chlápek, že ho chce naštvat a to se mu taky dařilo. Vyndal si lízátko a neustále ho přesouval z koutku úst do druhého a azse zpět. Mírně se mračil, ale nevybuchl jako nějaký malý spratek.
když mu Kage utekla, a nešla s ním jak už chtěla, vypadal dost zklamaně. Avšak dkyž se pohnul k odchodu ten týpek, kensei mu přešel přes cestu a ukázal na něho ukazováčkem, aby mu došlo, že odteď ho má pod drobnohledem a že nezískal zrovna přítele. Nakonec zahlédl odcházející Papričku a vydal se někam do ulic, kam zmizela.

"Zatraceně, nejdřív má několikahodinový zpoždění a teď až jí najdu, určitě bude hrát uraženou..."

Povzdechl si a pokoušel se jí najít.

přesun

Na stromě jsem proležel už nějakou dobu, takže jsem se rozhodl že půjdu něco dělat. Neměl bych být tak líný pokud se chci někdy dostat do ANBU a najít svou sestru. Seskočil jsem ze stromu a na chvíli se ještě zamyslel. * Myslím že druhý stupeň bych už mohl zvládnout...pak bych byl zase o krok blíže.... * pomyslel jsem si a s nadšením jsem vyběhl směrem k domu.
- Přesun -

Po chvíli jsem se zase objevil na cvičišti. Tašku jsem už měl skoro prázdnou, zbývalo tam poslední Sushi. Tašku jsem pěkně poskládal a schoval si jí do kapsy. * Tak... a půjdeme na to... Takže... udělat první stupeň... * pomyslel jsem si. Udělal jsem pečeť Tygra, ruce mi obalil Raiton. Jakmile jsem je rozpojil Raiton nabral tvaru dračí hlavy. * Tak... a teď.... zkusit je natáhnou... * promítal jsem si v hlavě každou část další. Hlavy se začínaly velice divně tvarovat, až nakonec se všechna chakra uvolnila a vytvořila menší explozi, což mi trochu popálilo ruce. takhle jsem to opakoval několikrát, až jsem byl úplně vyčerpaný, tak jsem si skočil na strom, kde jsem si lehl a odpočíval jsem. Chvíli jsem pozoroval hvězdy až jsem pak usnul.

Objavila som sa na cvičisku s trochu smutným výrazom, ale inak som bola v pohode. Dráčik si omotal chvost okolo môjho krku a našiel si vhodnú polohu. Poškrabkala som ho za jedným z jeho rohov a on spokojne a tlmene zavrčal. Otočila som sa k stromu a chcela som naňho vyskočiť, ale zbadala som tam jedného chlapca spať. Otočila by som sa a odišla by som k druhému stromu, keby som si nevšimla tie popálené ruky. Zamračila som sa. Chlapče...Chceš dostať infekciu? Vyskočila som ku nemu, ruku mi obalila zelená chakra a priložila som ju na jeho ruku. Za malú chvíľu sa koža na jeho ruke zacelila...Potom som svoju ruku priložila na jeho druhú popálenú ruku a koža sa ten ruke zacelila takisto. Potom som sa len pousmiala a zoskočila som zo stromu. Rozbehla som sa do stredu cvičiska, kde som si sadla, dráčika som položila na zem a začala som sa sním hrať.

Klidně jsem si už delší dobu pospával a najednou jsem něco ucítil. * Páni...ty sny jsou tak živé... * pomyslel jsem si. Otevřel jsem oči a uviděl nějakou holku. * He??Tak teď nevím jestli je to sen nebo realita... * dodal jsem po chvíli a oči zase zavřel. * Takže možná přeci jen sen....takže se z toho raději vyspím... * pomyslel jsem si a po nedlouhé chvíli zase usnul. Chtěl jsem se přetočit, ale když jsem se jen trochu naklonil, najednou jsem už letěl ze stromu. Asi v polovině letu jsem se probral a vše co jsem stihl bylo to, že jsem si dal ruce před tvář. Na celé cvičiště se rozlehla taková silnější rána. Chvíli jsem zůstal ležet na zemi, ale pak jsem vstal, oprášil se a k mému překvapení jsem ruce měl zahojené. * Takže to nakonec nebyl sen..ale kdo... * pomyslel jsem si a všiml si té dívky. * Že by ona? * celkem mě to překvapilo, ale nakonec jsem se rozhodl to zjistit. Doskočil jsem přímo před ní. Až jsem málem zašlápl toho draka, kterého jsem stále neviděl. " Ehm...to tys mě vyléčila na tom stromě? " optal jsem se jí.

Ako som sa tak hrala s dráčikom, začula som ranu ako z dela. S nadvihnutým obočím som sa otočila a uprela som pohľad na to nemehlo, ktoré práve spadlo zo stromu. Pretočila som očami a ďalej som sa venovala svojmu dráčikovi. Keď to nemehlo takmer zašliaplo môjho dráčika a ten sa len tak tak vyhol, nad čelom sa mi objavila žilka. Ty...Kretén! Sedela som však stále na mieste. Odrazu som vyskočila a jednu som mu strelila. Len ťažko by sa tomu mohol vyhnúť, pretože som ho zastihla nepripraveného. Dávala som do toho úderu málo sily a chakry, takže veľmi mu to určite neublížilo. Nabudúce sa dívaj pod nohy. Keby si ho zašliapol, tak ťa zmlátim tak, že by si už zo zeme nevstal! Vrhla som naňho vražedný pohľad.

Než jsem cokoliv stačil říct, tak jsem dostal takovou ránu, že jsem nevěřil že je to ženská. * Člověk chce poděkovat a tohle je ten vděk?? * pomyslel jsem si a ušklíbl se. Pak můj pohled sjel k zemi na to malé něco. * Takový prcek? * udivil jsem se. " Dej mi necelé 3 týdny a udělám ti draka mnohem většího.... " zamumlal jsem. " A taky...je slušné někomu odpovědět na otázku...pokud to náhodou nevíš... " ušklíbl jsem se." A pokud jde o to zmlácení...tak se ukaž co v tobě je... " dodal jsem.

Daj mi necelé tri týždne a zostane s teba iba úbohá palacinka na cintoríne, ktorá bude istotne slúžiť ako koberec pred vstupnou bránou! Odvrkla som mu a založila som si ruky na hrudi. Kľakla som si k dráčikovi a natiahla som k nemu ruku. Dráčik s radosťou na ňu vyskočil a usadil sa mi na ramene. Pokiaľ si to tak žiadaš, ta áno, ja som ťa vyliečila! Bože! Dnešní primitívni ľudia! Vyzerala som presne ako nahnevaný býk. Dráčik si bol vedomý toho, čo takmer to nevychované chlapčisko urobilo, a vycerilo naňho drobné zúbky. Takže ty stojíš o ďalšie mlátenie? S radosťou ti vyhoviem! Urobila som salto dozadu. Ale opovážiš sa môjmu dráčikovi niečo urobiť, tak...Vrhla som naňho ten najvražednejší pohľad, aký som vedela a postavila som sa do bojového postoja.

" Tak díky...ale nepotřeboval jsem tvou pomoc..musím se naučit zvládat následky mého tréninku sám " řekl jsem jí a poté se připravil do bojové pozice.* Shichū Shibari ani Jūrokuchū Shibari nemůžu použít..bylo by to pro ní příliš nebezpečné....takže to musí jít jinak... * udělal jsem pečeť tygra. " Raiton: Ryuu " v té chvíli se mé ruce obalily do Raitonu a jakmile jsem je rozpojil, nabral tvaru dračí hlavy. Postavil jsem se do pozice podobné Hyuugovské a jen čekal na její útok.

Dobre, pre mňa za mňa ťa nabudúce liečiť nebudem. Potom ti len ostáva dúfanie, že nedostaneš infekciu, s ktorou prídeš o ruky. Nadvihla som jedno obočie a pokrútila som hlavou nad tým, ako sa hrá na Mudrca z východu. Vraj musí zvládnuť následky tréningu sám...Je to obyčajný egoista. Zamračila som sa a poskladala som pečate. Chakura no Mesu...Šepla som tak, aby to nepočul. Nechcela som, aby vedel, čo som práve použila za techniku. Ruky mi obalila modrá chakra.
Na perách sa mi objavil úsmev. Tak poď... Pomyslela som si a uprene som sa na toho chlapca dívala.

* Možná jí donutím aby šla blíž nějak jinak.... * pomyslel jsem si a začal dělat pečetě. " Raiton: Shichū Shibari " vyslovil jsem tiše a kolem té dívky vyrostly 4 kameny, které začaly pouštět slabší elektrické šoky přímo do ní. * A teď pokud nevyběhne...tak je to sebevražda... * pomyslel jsem si a stále čekal.

Všimla som si tie štyri stĺpy. Nadvihla som jedno obočie a urobila salto dozadu. Tak som sa objavila za tými stĺpmi mimo dosahu tých bleskov. Chceš sa hrať? Ako chceš! Poskladala som pečate. Kage Bunshin no Jutsu! Vyslovila som meno techniky a okolo mňa sa objavili štyri moje klony s rukami obalenými modrou chakrou. Obklopili toho chlapca zo štyroch strán a všetci naraz naňho zaútočili. Ak by sa ho dotkli čo i len raz na nejakom mieste, to miesto by mu okamžite ochablo, takže ten chlapec by to už nemohol používať. Klony mierili všade, len nie do oblasti srdca, v takom prípade by mohol zomrieť, pretože ak by mu narušili srdcové svaly, srdce by prestalo pracovať.

* Oh...takže ovládá Kage Bunshin...to bude ještě zajímavý souboj... * pousmál jsem se a když byly klony blíže ke mně, uskočil jsem dozadu, mimo jejich dosah. Znova jsem udělal pečetě. " Raiton: Jūrokuchū Shibari " kolem klonů vyrostlo 16 sloupů, které byly uzavřeny i nahoře, takže neměly šanci uniknout. Uvnitř této "trouby" řádila celkem silná bouře, takže bylo nemožné aby nezničila všechny klony. * Hodí se to... když bude tvořit hodně klonů...stačí je tam zavřít...a nebude mít nic... a * stále jsem čekal jestli vyběhne i ona nebo ne.