Cvičiště

Rozhodla som sa, že si zájdem do nemocnice. Mala som chuť pomáhať druhým ľuďom. Preto som sa vo vzduchu prudko otočila a mierila som rovno do nemocnice, medzitým mi Azzuen sadol na rameno, pretože už nevládal lietať. (presun)

Lehkým krokem jsem se dostala až na cvičiště. Nohy mě nesli, kam se jim zlíbilo. Byla jsem jim ale vděčná, že mě nenechali spadnout ze střechy.
Kniha mě pohltila. Psaná větami tak jednoduchými krásnými a přitom zahalenými rouškou tajemství. O kom to jen autor psal?
Zatočila jsem se a prošla brankou na cvičiště. Stále začtená jsem došla až někam doprostřed a lehce ignorovala veškeré své okolí. Sesunula jsem se pod jeden krásný strom, jehož listy šeptaly stejně jemně, jako věty mé knihy a uvolnila se. S úsměvem jsem se pročítala stránkami a odkrývala kousek po kousku skrytý příběh…

Zoramu

Došel jsem na cvičiště a tiše pozoroval okolí.Moc lidí.Vzdychl jsem si a začal jsem se protahovat.

S trhnutím hlavy jsem se probudila. Ne, samozřejmě, že jsem nespala. Jak bych jen mohla.
Zaklapla jsem knihu a protáhla si ztuhlá ramena. Strom vážně není tak pohodlný, jak se na první pohled zdá.
Prohrábla jsem se taškou, schovala do ní knihu a vytáhla dlouhou špičku, na jejíž konec jsem zasunula cigaretu. Jediným pohybem ruky a malým, přesně mířeným výbuchem jsem cigaretu zapálila.
Strom už mi nepřišel dostatečně pohodlný, vyskočila jsem tedy na jednu širokou větev. Potáhla a vypustila do vzduchu dýmový kroužek. Bylo pěkné počasí a na cvičišti na tuhle denní dobu celkem klid.

Zoramu

Zajímalo by mě kterýho blbečka zase dostanu jako mistra.Pokud bude jako ten minulej tak ho už ale zabiju.Nadával sem když sem chodil dokola po cvičišti a roupama sem nevěděl coby.

Jak jsem tak seděla na větvi, pokuřovala a sledovala mraky, úplnou náhodou mi popel z konce cigarety upadl. A úplnou náhodou rovnou na hlavu dole procházejícího chuunina. Štěstí, že po cestě z vysokého stromu vychladl. Dělala jsem jako by nic, začala klátit nohama ve vzduchu, opět potáhla z cigarety a křikla dolů.
„Dobré odpoledne, Zoramu. (Mám pocit, že už se známe, nebo ne?) Na co si to stěžuješ tentokrát?“ usmála jsem se. Nahoru do koruny totiž dolehla jen dvě slova. Blbeček a zabiju…

Zoramu

Když se předemnou začal sypat popel podíval jsem se nahoru a uviděl Dany.No nazdar.Dvouma skokama.(jeden na strom a druhý odraz ze stromu) jsem se přemístil o větev vedle.Na todle.Ukážu z rozhledu vesnici.

„Nemůžeš si stěžovat na všechno,“ vypustila jsem k nebi další kroužek dýmu a dál klátila nohama.
„Trochu optimismu do života,“ mrkla jsem na něj a usmála se. Ten nový produkt, co jsem kouřila, voněl po vanilce. A způsoboval řadu nepěkných vedlejších účinků… Měla jsem pocit, že sluníčko je najednou mírně nazelenalé.

Zoramu

Optimistickej budu až dostanu řádnýho mistra.Povzdychnu si.Na světě je mnoho krásných věcí.Příklad hořící dětská nemocnice.Ale to mi tady nedovolí.Smutně jsem se podíval do země.

A sluníčko zrůžovělo. To jsou ale milé bar…
„Hořící, co?“ rozkašlala jsem se. Chvilku trvalo, než jsem znovu nabyla ztracenou rovnováhu.
„Ano máš pravdu, potřeboval bys mistra. Nebo exorcistu…“ konec věty jsem zamumlala. Cigareta už dohořela, tak jsem zbyteček zmáčkla v dlani a nechala vybuchnout. Nebudeme přece ničit životní prostředí.

Zoramu

A bylo by fajn vyhodit do vzduchu sirotčinec kde sem vyrůstal.Začínal se mi na tváři rodit úsměv.Ale to mi tady taky nedovolej.

Nějak mi došla slova. Sakra, s kým to tady sedím…
„Ten sirotčinec hádám, nebyl moc dobrý,“ začala jsem po tašce hledat nějaký alkohol….

Zoramu

Dobrý je za tři.Tendle byl hmm..Poslali mě na samotku.Chvilku jsem jí pozoroval.

„Chtěl jsi je vyhodit do vzduchu?“ našla jsem nějakou flašku a napila se z ní. Byl to sice jen čaj, ale to postačí.

Chvilku jsem přemýšlela, jak moc hnusná by asi mohla být. Pak jsem jen natáhla ruku a nabídla mu čaj. Byl opepřený, s trochou máty, špetkou kari a hlavně ne sladký. Chutnalo to ve výsledku trochu jako nějaký nepovedený pokus o mojito. Ale nebyl špatný..

Zoramu

Né.Díky.Řeknu jí na čaj.Nemám rád čaj a taky nikom nevěřím.Nevím jestli tam není jed.Neber si to osobně ale todle je špatná doba.

ANBU

Na cvičišti se z obláčku dýmu zjevila postava v masce a přejela pohledem celé cvičiště. Pohled jí zůstal vyset u Dany a Zorama. Rychle k nim došla a formálním hlasem prohlásila.
Ninjové Dany Wu a Zoramu Xenidy, se mají okamžitě hlásit v kanceláři raikage. Vykonejte rozkaz neprodleně.
Potom žena složila jednoduchou pečeť a opět se rozplynula stejně náhle, jako se tu objevila.

Pokrčila jsem rameny a úplně v klidu se napila.
„Tvoje věc,“usmála jsem se na něj a pohled upřela na tu Anbu co přišla. Nějaká nová…
„Jdeme?“ seskočila jsem z větve hned, jak zmizela, protáhla se a loudavým krokem si to zamířila k brance ze cvičiště.

Zoramu

Seskočil jsem ze stromu a vydal jsem se vedla Dany.Co sem zase proved.

„Tys něco proved?“ vesele jsem se usmála. Konečně se něco děje… Zrychlila jsem krok a vyskočila na první budovu mimo cvičiště. Dál jsem šla po střeše, je to pohodlnější.

(přesun)

Zoramu

Já furt něco provádim.Řekl jsem pobaveně a zmizel jsem ve vesnici.(přesun Raikageho pracovna)