Ulice Listové

Po trochu podlém zákroku na můj spánek jsem na chvíli omdlela, ale po nějaké době mě probudil všechen ten povyk kolem. Sedla jsem si a podrážděně si třela spánek. Bitka byla v plném proudu a já musela zase jít ošetřovat zraněné. ,, Díky." trochu neslyšně jsem poděkovala ninjovi, který zabavil nepřítele, takže jsem mohla dokončit svou práci, když v tom mi do nohy narazilo jakési stvoření. Had. ,, Tak se máš dívat, kam šlape..." najednou jsem si uvědomila, že vlastně nemá nohy ,,se plazíš." trochu divně jsem dokončila větu. Vedle mě ležel popálený ninja. Vytáhla jsem lahvičku s tinkturou z Kajeputu a lihu a namazala mu ji na rány. Nakonec jsem mu na ně přiložila nať z aloe vera. ,, Ty si od nepřátel, že?" prudce jsem se zase podívala na hada.

Izumi:

Obtočil jsem se jí kolem nohou.
"Tomu tím nepomůžešššš, kousssnul jsssem ho," samozřejmě jsem tím myslel, že jsem ho kousl ještě před popálením. Takhle to bolelo méně než můj jed.
Jako kdybych se v té chvíli usmíval, i když na hadí tváři nebyla změna výrazu znát. Smál se jen můj tón hlasu.

,, Jed už jsem mu odstranila, ještě než mě zastavil ten vodník." Jen doufám, že mu to pomůže. trochu jsem se strachovala. Nebyla jsem teď díky hadovi schopná se hnout. ,, Můžeš mě pustit?"Snažila jsem se hýbat nohama ze všech sil, ale držel mi je pevně. Mysli, co může fungovat proti hadům? úpěnlivě jsem se snažila něco vymyslet.

Izumi:

Ani jsem si nevšiml, že ji pevně držím.
"Promiň," zasyčel jsem. "Zrovna mám volno a hlady ssse mi sssvírá žaludek."
Nemyslel jsem to zle. Lidi jsem nežral, ale to nemohla vědět.

,, Ale to nic." najednou sem ztuhla ,,Promiň?" udiveně jsem se na něj dívala. To má být vtip? usmála jsem se. Vytáhla jsem kus sušeného masa a hodila mu ho. ,, Vy jste ale opravdu divní." zasmála jsem se. Ale do smíchu mi být nemělo. Já se tu vybavuju s hadem a kolem umírají lidé. Jemně jsem ho odstrčila, toho nebohého člověka obvázala plátnem a spěchala k dalším. Všichni byli ošklivě popálení.

Když jsem vyběhla, ani mi nedošlo, že jsem běžela na druhou stranu. V hlavě jsem si dokola opakovala * Uklidni se... nejdůležitější je chránit nevinné...* Když jsem tak skončila s evakuací rozhlédla jsem se a zjistila, že Kagayami je pryč. "A sakra..." vzdychla jsem si a nasadila zase ten kyselý obličej. "Musela jsem běžet někam jinak..." zklamaně jsem zavrtěla hlavou a nasedla na Yuusukeho. "Tudýyy!" zavedela jsem a Yuusuke vyběhl. Zanedlouho jsem už viděla Kagayami. Yuusuke zastavila a já z něho slezla. "Ahoj Kagayami.. promiň... že jsem tu tak pozdě..." omluvila jsem se jí a doufala, že jí nic není. Zaregistrovala jsem i hada, ale když Kagayami nijak nereagovala, nechala jsem ho být.

Izumi:

Obtočil jsem se jí kolem nohy pod kalhoty a stulil jsem se někde u kolen.
Nehodlal jsem jí jen tak lehce pustit. Představa, že bude ošetřovat zraněné těch, proti kterým jsme bojovali, se mi nelíbila. Ani trochu. A že jsem byl škrtič, zkoušel jsem, za jak dlouho ji díky mému láskyplnému objetí začne bolet noha.

Pohľadom som prešiel na pierko, ktoré som mal vo vlasoch. Mal som tak istotu, že nešlo o ilúziu, keďže do mňa prúdila Chakr~a. Teda aspoň do tej doby, než Mizukage-dono odpadla. Ale to už mala v sebe kunoichi z klanu Uchiha enormné množstvo pierok, takže aj keby som jej telo nerozložil na prach, bol to pre ňu koniec.

Taktiež po celej Listovej končili boje víťazstvom Kamenných a Hmlistých. Vojsko Kamennej čítalo raz toľko shinobi, ako čítala celá Listová, no tá zasa mala raz tak veľkú armádu, ako Hmlistá. Spoločne však tvorili mnohonásobne väčšie vojisko, ako mohla Ohnivá Vôla zvládnuť. Hoci znel príkaz nebrať zajatcov, všetci až na klan Hyūga boli ušetrení. Armáda sa postupne rozostúpila okolo bojiska Kage, Listových uväznila v láve, ktorá sa činnosťou vody premenila na cement. Keďže sa Orion-dono nachádzala na opačnej strane bojiska, vedenia sa ujal mladý Oinin. Mávnutím ruky dal signál skupinke shinobi, ktorá sa rozbehla do odľahlej ulice, aby tam potlačila zradu. Všetci ostatní čakali, ako dopadne súboj troch hláv dedín.

(Zbytočne to nebudeme preťahovať, už teraz bojujeme mnohonásobne dlhšie, ako bolo v pláne.)

Ochranka Mizukage zasáhla dřív než hlava jejich vesnice mohla tvrdě dopadnout na zem. Jeden z nich jí zachytil a položil jí opatrně na zem. Měli od ní instrukce protože věděla že se to stane. Jeden u ní zůstal klečet a ujišťoval se že nemá žádná zranění. Ostatní se seskupili okolo a dávali pozor kdyby napadlo nějakého bláhového jedince zaútočit.
Ostatní v ulicích zneškodňovali případné zrádce a kontrolovali jestli je vše v pořádku. Tým mediků se pustil do léčení zraněných shinobi z Kiri a Iwy.

Když boje skončili, objevila jsem se blízko Tsuchikageho.
Mí hadi v té chvíli všichni zmizeli. Stála jsem hrdě. Sledovala jsem všechnu tu zkázu na tvář se mi vrátil zamyšlený výraz. Předtím tam byla touha po krvi. Teď, i když na tváři jsem stále měla krev svých nepřátel, zmizela a zůstala zvláštní nostalgie. Pocit nevhodný k podobné situace. Nevadilo mi to.
"Nějaké úkoly, Tsuchikage-sama?" otázala jsem se tiše.

Keď sa objavili neďaleko mňa, vedela som, že je koniec...Nikdy som si nemyslela, že zomriem tak rýchlo...Mala som len 18 rokov...Sklonila som hlavu a...Usmiala som sa. Nehnevala som sa na nich dvoch. Kuramovci zdvihli ruku a chceli ich uvrhnúť do Genjutsu. Ja som im položila ruky na ramená a pokrútila hlavou. Nahlas si obaja povzdychli a spustili ruky. Ďakujem...Povedala som smerom k Mizukage a Tsuchikage. Pocítila som zvláštne šteklenie v bruchu. Moja smrť prichádza...Padla som na kolená, ale stále som sa usmievala. Z očí mi začali tiecť i slzy...Prosím, predtým, než zomriem, mám posledné želanie...Postarajte sa prosím o Konohu...Zdvihla som k nim oči. Bol to priateľský pohľad...Chvíľu bolo ešte vidno, že žijem, po chvíli mi telo ochablo a ja som padla na zem mŕtva...Môj úsmev však na tvári stále pretrvával...Obaja Kuramovci si ku mne kľakli a položili mi ruky na rameno. Pocítili už len to, že sú v nejakej kocke a hneď na to sa spolu so mnou rozložili na prach...
//Ospravedlňujem sa za moje záhadné zmiznutie, včera u nás bola búrka, vypla sa nám elektrina xD xD

Ospravedlňujem sa, Mizukage-dono, ani dnes sa nezmôžem na dlhšiu dopoveď. Pokračujte zatiaľ bezomňa, všade Vás budem nasledovať. xD Zajtra by som už mal mať čas.)

,,Říkám ti běž ze mě." výhružně jsem se na hada zamračila. Ale myšlenky jsem měla úplně jinde. Byla jsem ráda, že je Hikari v pořádku, aspoň prozatím. Najednou tlak na mé noze ustal. Had zmizel. Cože? projel mi mráz celým tělem. Měla jsem pocit, že se stalo něco zlého, ale ignorovala jsem svoje předtuchy a dál léčila ty, kterým ještě bylo pomoci. Nebylo to lehké, popáleniny jsou zdlouhavá procedura.

Naštěstí na mě zatím nikdo nezaútočil.
Že jsem v nepěkném Genjutsu mi ale došlo jen chvíli před jeho vypuštěním. Ale jak již bylo řečeno, šlo jen o podání ruky. Kdyby mě někdo chtěl zabít, rozpadlo by se jeho tělo na prach. Koneckonců jsem patřila k jednomu z nejvýznamnějších klanů své vesnice. Trochu jsem nakrčila nos a čekala, až tohle pomine. Samozřejmě mi došlo, že jen jeden člověk tohle může mít na svědomí. Jen jeden zrádce, který za tohle brzy zaplatí vlastní krví. A pokud ho nezabije technika, možná mě nechají si s ním před smrtí chvíli hrát. Věřila jsem, že taková hra by ho nebavila.
Trpělivě jsem vyčkávala na konec techniky a sledovala, co se děje. Ani to se mnou nehnulo.

Pocítila jsem na sobě trochu divný pocit. Genjutsu? nejsem odborník, ale bylo to skoro jasné. Někdo se nám, teda doufám, snažil pomoct. Rychle jsem pomohla vstát už vyléčeným ninjům a ti pomohly ještě těm zraněným. ,, Jděte někam mimo vesnici, dokuť máme ještě čas." pobýdla jsem je a pomáhala ostatním jít. Kývnutím jsem Hikari naznačila, aby pomohla také a snažila jsem se co nejrychleji a co nejvíc lidí odtut dostat pryč.

Najprv som z diaľky pozoroval a dal som si dokopy kto je s kým a kto asi proti komu bojuje. A preto mojou jedinou úlohou bolo zachrániť čo najviac bezbranných ľudí a nehľadieť na to kto je kto. Našiel som na zemi ako takú čelenku konohy. Zodvihol som si ju a preistotu som si ju nasadil. Teraz bol čas zachrániť koho sa dá. Až tesne pred tím než niekto zrušil Genjutsu mi došlo že nejaké bolo spustené. No nehľadel som na to a zopár ľudí ktorý boli na tom dosť zle som ich vzial a utekal kam utekali ostatní.

Hmmm.. takže protože jsem dostala stížnosti ze všech stran, vložím se do toho^^
Mizukage pokud jste použila techniku Hikari kirā, jste paralyzovala, což znamená nemůžete se hýbat. Jste mimo hru. Množství vašich oininů je také velmi obdivuhodné!
Iwa je zjevně taky neomezená.. zato obě země jasně vymezili počet obyvatel Konohy, že?^^
Akio porušil dohodu techniky... dostal na výběr zemřít, nebo změnit post...
Zamyslete se, alespoň trochu!^^