Země železa

Už jsme v zemi železa,Brrrrrrr.
Kaminari no ken: ......
Mirhenke:Zachvilku tam budem,mimochodem ještě jsem se ti nepředstavil jsem Mirhenke:
Kaminari no ken:důvod....proč jsem......
Mirhenke:S tebe to leze jak z chlupaté deky!
Kaminari no ken:s tebou šel je...že se chci.....přidat s samurajům
Mirhenke:COŽE!!!!!!
Kaminari no ken:věděl jsem že se tohle stane.
Mirhenke:Už jsme tady!
Dorazili jsme do budovy:Lorde Raikage!Už jsme tady!Tohle je Kaminari no ken!
Kaminari no ken:Zdravím.

"Vyborne onedlho ta za to odmenim"
Zdravím!

Co se bude dít dál?

"Netuším chvíľu si asi zdriemnem"
Povedal som a odkráčal som preč...

"Nevadí, raikage. Klidně mi tykej." řekla jsem s mírným úsměvem. Překvapilo mě, že je raikage takový gentelman.

Ted se tu asi nic zajímavého neděje....určitě jak usnu tak se něco stane to je otrava.

Vstal som zo šutra a dal sa na odchod.
(presun)

(s prominutim ze jsem zdrzel.. z osobnich duvodu a debilnej O2 internet)
a rozhodnul jsem ze Iwa se pripoji k ostatnim proti spolecnymu nepritelovi

"Hm.."Zamračila jsem se. "Nuže dobrá, považuji naše zasedání u konce. Co nejdřív by jsme se měli přesunout na jedno stanoviště a spojit naše armády. Raikage, dejte nám vědět." Vzala jsem si klobouk a chystala se odejít.

Zvednuli jsme se se Zangetsem a šli k Tsunade.

Něco jsem zabrptal a šel jsem za Tonym...

"Jasné dám vedieť hned ako budeme pripravený"
Zdvihol som sa,hodil na seba batoh a s Mirhenkem a ... sme sa dali pomaly na odchod.

"Dobře. Tak vybere místo a pak dejte vědět. Ostatní taky. Zatím." Klobouk jsem si dala na hlavu a kývla na Zangetsu a Inoku. Odešli jsme.

(odchod 18:59)

Smortne jdi do iwa s Reizem.Ja si musim něco zařidit.
Odesel sem a venku jsem vytvořil jiloveho ptaka. Naskocil na nej a odletel pryc.(presun Uzushiogakure.)

Přesun Iwa...

"Co tu ještě dělám...vezmu svých pár švestek a odletím domů." chvatně házím pár věcí do batohu,vyklepnu cigaretu a zapálím si "Hmm schovaný ve včelách se mi letět nechce...poletím na obří včele,aspoň se nebudu muset nějak extra soustředit." hodím batoh na záda,udělám pečetě hryznu se do prstu a Kuchiyose no Jutsu bum trochu kouře a je tu má oblíbená obří včelka.Vylezu ji za hlavu,uvelebím se "Kyodaihachi směr Iwa!" včela se vznese a vcelku velkou rychlostí odlétá

"Dobře, dejte nám vědět, budeme připraveni!" kývla jsem. "Kine odcházíme." otočila jsem se na chlapce a vydala se k odchodu. /Přesun/

"My půjdeme také...Yoko, chtěla bych se cestou zastavit v Konoze nevadí?!" otočila jsem se na přítelkyni, vzala do náruče Amayo, chytila za ruku Rukiho a vydali jsem se do Suny. /Přesun/

Prešiel som k jednej jaskyni, ktorú som si všimol po ceste sem. Poobzeral som sa a vošiel som dnu po tom, čo som sa uistil, že ma nik nevidel. "Dosť zima, ale nejako to prežijem... dúfam." Vytiahol som kameň.

"Tsss..." V jedne ruke som zvieral kameň. "Takže srdce, zaujíma ma či potom budem schopný cítiť ako doteraz alebo sa niečo zmení." Ako som sa zhováral sám so sebou zatvoril som oči a v hlave si premietol obraz jednej osoby, ktorú som takmer ani nepoznal. Vôbec som nepoznal dôvod prečo sa mi takto premieta hlavou práve ona. Rýchlo som oči otvoril a cítil som ako mi buší srdce. "Čo to?!" Vytiahol som kunai. "Ale to už je jedno." Dal som si dolu oblečenie z hrude a zhlboka som sa nadýchol. Potom som už len zacítil ako sa mi studený kov kunaia dostal do tela a zanechal v hrudi dieru. "Ksooo, tssss!" Kunai som v bolesti pustil na zem a do diery na hrudi som dal kameň, ktorý som mal v druhej ruke. Cítil som ako to páli, bolí a všetko naraz. Dotackal som sa ku kraju jaskyne a oprel som sa o stenu. Pomaly som skĺzol na zadok a len sťažka som sledoval okolie.
(Začal proces symbiózy medzi mojim telom a kameňom.)

Náhle som sa zobudil a zhlboka som dýchal. Videl som ako vydychujem paru kvôli zime, ktorá vládla v okolí. Dal som si ruku rýchlo na miesto, kde by mal byť kameň a cítil som, že už to nebolí. Pozrel som sa na hruď a uvidel som tam menšiu jazvu, ktorú tam zanechal kunai. Vstal som, čo išlo veľmi jednoducho a cítil som sa celkom dobre. "Zvláštne, necítim nijakú zmenu." Pomalým krokom som odišiel z jaskyne a potom aj z územia, na ktorom som sa cez noc zdržal.
(presun)

Letel som nad zemou zeleza a sledoval som okolie uvidel som 3 samuraiov ktory tam len tak stali vytvoril som pavucikov ktorych som hodil dole a ktore sa priblizili pri samuraiov Katsu! Pavuci vybuchli a zostali po nich iba 3 bezvladne tela. Zletel som z vtakom dole a nabral som ich do zobaku a vyletel som znova hore potom som vytvoril C3 a hodil som ju dole b]Katsu![/b] Soska vybuchla a ja som sledoval vybuch Uzasne Povedal som a zasmial som sa a letel som znova spet do sidla akatsuki a po ceste som spustal dole bomby

Letel som s Takerom na drakovy a kukal som sa dole

Uz ma nebavilo kukat doblba tak som tam hodil nejakych pavucikov a letel som s5 do aka
(presun)

Tak po nějakém čase jsem objevil polohu sídla rodiny mé šéfky...Pár obvodových zdí,suť...to vše pomalu zarůstající plevelem a všemožnými rostlinami od květin po menší stromky...
"Kde hledat...základy vypadají neporušeně" párkrát dupnu,nic kromě prachu ze sutin se nepohlo.
"Mno možná sklepní prostory jistě je takové sídlo mělo" začnu se prohrabávat ve zbytcích zdí,střechy a kdečeho co tu za ten čas skončilo.
Po nějakém čase objevím pod nánosy prachu a trosek...poklop..značně ohlodaný zubem času...
"Tak hurá do toho" řeknu si s úsměvem a páčím poklop...po chvilce snažení,jej již odsouvám stranou a hledím do tmy sklepení.
Udělám pečeť "Shakuton: Kajōsatsu" objeví se kolem mne čtyři sluňíčka...které mi budou sloužit jako zdroj světla...tak se tedy nořím do tmy..
Vlhkost,staré dřevěné cosik...zteřelé závěsy nebo co...systematicky procházím sklepení....Po nějaké době se ve světle mých sluňíček něco zaleskne....začnu šmátrat a po chvilce držím v ruce koženou šňůrku s krystalem "To bude asi ono" usměji se...krystal schovám...vylezu z podzemí...zruším techniku a peláším domů.

(Přesun Sídlo Aka)