Hranice země

Prodíral jsem se hlubokým porostem a kunaiem přesekával trní, aby mohla slečna přejít bez zranění.
"Už jsme tady, tohle jsou hranice Sora no kuni.

šla jsem v jeho těsném závěsu

"Bude to hodně práce." pronesla jsem s mírným nadšením

"Uvidíme." pousmál jsem se.
"PŠT..slyšíte to?" soustředil jsem se a najednou se přednáma objevil velký pavouk.
"To je ale tarantule." řekl jsem a připravil si pečetě.
"Mokuton no jutsu."

polekaně jsem vykřikla a chytila se ho zezadu za plášť

"Zničte jí prosím prosím!" zavřela jsem oči aby jí neviděla

"Je to jenom vyděšené zvíře." řekl jsem a tarantuli svázal.
"Můžeme jít. Dřevo za chvíli poleví."

"Já sem vyděšená víc. Bojím se pavouků." až moc rychle jsem se otočila a vracela se zpět

"Pojďte. Bude to v pořádku." podal jsem jí svou ruku.

chytila jsem se jí a hodně silně stiskla

"Jestli jich tady je víc nevytáhnu paty z vesnice." pronesla jsem trochu vyděšeně

"Určitě ne." držel jsem ji za ruku a trochu se usmál.
Natáhl jsem ruku a ukázal na krásu Sora no kuni.

stále se ho držíc jsem se podívala tím směrem kam ukazoval, opravdu byla nádherná i když v té tmě trochu nebylo vidět i tak jsem se nemohla dočkat až znovu vesniciv vystavíme.

"Nádhera, .... vy znáte ten pocit, ... když se na něco strašně moc těšíte že se toho nemůžete dočkat ....je to taková extáze." vydechnu nadšeně

"Ano moc dobře to znám." přikývl jsem.
"Teď bychom se ale měli vrátit zpět. Je už tma, a ďábel nikdy nespí. Vrátíme se sem, sestavíme tým, chytíme Reibiho a vystavíme vesnici. Stačí, když se mě budete stále držet,ale musíte to zkusit o něco pevněji." vytáhl jsem svůj speciální kunai a hodil ho do stromu.
"Snad tady zůstane."

"M-mám se vás chytit pevněji." podívala se na něj překvapeně

"Ano, protože se odtud dostaneme pomocí techniky Čtvrtého Hokage, proto i ten kunai. A musíte se mě držet pevněji, abych vás přenesl celou a ne po částech." ušklíbl jsem se.
"I to se stává a říká se tomu odštěp."

"Cože odštěp?" zhluboka jsem se nadechla ale pak jsem se ho ocelovým stiskem jak je u mě známo držela a nepouštěla se, ne že by mě to nějak obzvlášť vadilo spíš naopak

Jednu ruku jsem obtočil okolo Crystal. Hmm. Musel jsem se ušklíbnout a soustředil čakru.
"Připravena? Jedna...dva...tři!" Jakmile jsem řekl "tři" tak jsme oba zmizeli.

(přesun oba )

Hledal jsem dobré místo pro muj trenink.
A nakonec jsem ho našel,ihned jsem se začal zdokonalovat ve svých technikách.

přiběhla k Yoshimimu Nekomata
"Má paní vzkazuje že máš vzít všechyn studenty akademie a pár ANBU a jít pomoci ihned do Konohy, byl tam velký útok a zničil vesnici a potřebují se všechny síly." ja to dořekla zmizela v obláčku kouře

Když jsem to zjistil ,nebyl jsem moc nadšeny ale ihned jsem se spomatoval a vydal se do Konohy.
(přesun)

Vratil jsem se zpět na místo ktere jsem nedavno objevil a věnoval
se nadale treninku.
Bylo to vyčerpavajíci ,ale je dál pokračoval z menšíma pauzama.

po oběhnutí akademie jsem hledala i Yoshimiiho a jeho chakra mě dovedla až sem tak jsem ho chvíli pozorovala jak trénuje

Všiml jsem si Crystal ,tak jsem ze zdvořilosti přestal trénovat a přišel k ní.
"Zdravím Daimyo"pousmal jsem se.

"Taky taky. Proč si přestal trénink ti šel na mě si ohledy brát nemusel." pousmála jsme se

"Ohledy brat nemusel "napadlo mě že bych zažertoval ,tak jsem si ignoroval.
A věnoval dál tréninku.
"Když nemusel ta nemusel" když jsem to dořek bralo mě k smíchu ale ja se snažil vypadat tvrdě ,proto jsem neukázal ani trochu smíchu na tváři.