Tréninková hala

First topic message reminder :

Takže.. tady můžeme trénovat^^ xD

"Rozumím" řekl jsem a rozběhl se s právě vytaženým kunaiem proti stromu.
Na poprvé jsem se dostal asi do 4 metrů a udělal jsem tam zářez.
Na 2. jsem se dostal o trochu výš a zkušel to dál.
Podporovalo mě soupeření s Kalionem, se kterým jsem se předháněl ve výsledcích našich pokusů.

Když jsem začal potavil jsem se co nejdál od stromu .
Oddychl si a rozběhl jsem se ale hned po prvním kroku mi podjela noha a spadl jsem.
Zkoušel jsem to furt do kolečka ale nějak mi to nešlo.

Po pár hodinách marných pokusů jsem se konečně dostal přímo na vrchol stromu a dokonce se zavěsil hlavou dolů. Nečekal jsem však, že se dostavý výkyv Chakry v mích chodidlech zapříčiněný únavou z mnoha pokusů o dosažení vrcholu stromu. Nahlé jsem začal padat přímo hlavou dolů, ale asi metr nad zemí jsem uvolnil svou kekkei genkai a zůstal levitovat nad zemi. Otočil jsem se ve vzduchu a přistál vedle Yoko, která se na mě udiveně dívala. "Myslím, že jsem to zvládl"
řekl jsem a frajersky se opřel o zeď

Oba jsem je sledovala, jejich marné pokusy, ale některé i velmi nadějné.
Všimla jsem si Tascherovo úspěchu a jeho levitování. Chtěla jsem se na něco zeptat, ale všimla jsem si Kaliona. Viděla jsem, že se mu moc nedaří, ale obdivovala jsem jeho odhodlání. Vstala jsem a došla k němu. "Zkus si do stromu dělat rýhy kunaiem, kam daleko vždycky dojdeš. Pomáhá to. Mysli jen na koncetraci chakry do svých nohou, pak se rozeběhni na strom a zkus tu chakru udržet v chodidlech, co nejdéle to půjde. Takhle to zkoušej víckrát, uvidíš, nakonec to půjde samo. Nejde to z minutu na minutu. Od toho, to je trénink. I trpělivost se v bojích vyplácí.." Dodala jsem mile a pak si vzpomněla na svou předchozí otázku. "Dobře, ale příště se tam pokus udržet, ale ro začátek, skvělá práce. To je tvá Kekkei Genkai?" Směřovala jsem otázku na Taschera.

Dal jsem si ruce do kapes a dál se opíral o zeď. Podíval se na ni mírně znuděným pohledem a trochu chladně řekl "Ne tak úplně. Mou Kekkei Genkai je plná kontrola nad gravitací, díky tomu dokážu pohybovat objekty podle své vůle nebo teké můžu létat jak se mi zachce, což si právě sama viděla. Budeš nás učit dnes ještě něco jiného??? Nebaví mě tu jen tak stat a divat se jak Kalion padá ze stromu jak opilej lemur. Co nučit mě něco co se bude alespoň trochu hodit u Chunninských zkoušek" domluvil jsema čekal ce se bude dit.

Přetočila jsem na něj pohled. Tak s ním bude ještě práce, nejsem tu od toho, abych někomu shazovala hřebínek, mám je něčemu naučit, ale lepší já, než když to na chunninských zkouškách udělá někdo jiný. Pohledem jsem zabloudila ke Kalionovi. Tohle mu zabere celý večer.. "Původně jsem si vás chtěla prozkoušet oba. Ale to můžu udělat jindy..." Odmlčela jsem se. "Dám si s tebou něco, jako dá se říct cvičný souboj. Chceš zesílit? Nudíš se tady? Mám pro tebe něco na práci. Budu na tebe útočit naplno, soupeři tě také nebudou šetřit. A od tebe chci, aby jsi prorazil mou absolutní obranu a jakýmkoliv způsobem se mě dotknul. Pokud se ti podaří absolutní obranu prorazit a mě zasáhnout, nemusíš už trénovat to, že vylezeš na strom" Protože stejně později přejdeme na vodu. "Ale pokud prohraješ.." Prstem jsem ukázala kamsi za sebe. "Těch několik koleček kolem Suny tě nemine.." Pousmála jsem se. Nikdo je nikdy šetřit nebude, tak nesmím ani já.

"Tak jo sensei"postavil jsem se dal od stromu a zkoušel koncentrovat svou chakru do chodidel"Rozběhl jsem se na proti stromu rychle jsem uchopil kunai "Tak jdeme na to."
Začal jsem běžet zrazu po stromě sam sem si nechtěl věřit.
Když už se myslelo že to zvladnu znovu jsem spadl ale kunaiem sem stihl udělat čaru.
"Hm..... aspon něco"

Přestal jsem se opírat o zeď a začal si připravovat, tak aby mě Yoko neviděla deset kunaiů. Osm jsem jich omotal výbušnými lístky a 2 falešnými pro odvedení pozornosti. Tázavě jsem se na ni podíval a zeptal se Stejně asi nemám na výber, že ??? Co, ale místo těch koleček kdyz prohraju, co kdybych tě pozval na rámen nebo dango knedlíčky, ber to třeba jako rande (jsem sice Genin, ale je mi 17 let a má postava vypadá přesně jako na obrázku )Alespoň budu mít větší motivaci prohrát s tebou. a mrkl na ni. I kdyby mě odmítla, tak jsem ji musel minimálně alespoň trochu rozhodit coz zvýší mé šance na výhru

Měl jsem veliké štěstí. Otec stále spal, když jsem se ráno probudil a tak jsem mohl rychle zmizet. Celý den jsem se tak poflakoval a až později si vzpomněl, že se mám dostavit do tréninkové haly. Teď jsem sem teprve dorazil, ale to už bylo jedno. Někdo tu už byl a tak jsem se jen posadil na lavičku a jen tak letmo si všechno prohlížel.

Oddychl jsem si"Tak jestli ja taky "postavil jsem se do bojového stylu."Bunshin no Jutsu"

Vešla jsem do haly, pustila Amayinu ruku, za kterou jsme ji celou dobu držela a otočila ji k sobě. "Amayo, pozorně mě poslouchej!" upřela jsem na dceru oči. "Nesmíš odejít z vesnice, VŽDYCKY s tebou musí někdo být! Jasné?! Nehneš se od Artemise, domluveno?!" mírně jsme jí sevřela malé ruce, abych svým slovům dodala důraz.

"Hai mami... ale proč?!" nechápavě jsme se dívala do její tváře, naléhavost z jejího pohledu přímo čišela. Měla jsem docela strach, tohle nebyla moje maminka!

"Prostě to udělej! Mám jednu důležitou misi a ty se o sebe musíš postarat, jsi už velká holka! Pamatuj si, že kdyby se stalo něco.. špatného, mamka na tebe myslí! Jdi do knihovny, tam všechno najdeš! Tady-" vytáhla jsme katanu, kterou jsem sebou nosila celá léta. "To si vezmi!" usmála jsem se na ní. "Pamatuj si, že a´t se stane cokoliv, vždycky tě budu milovat a vždycky budu ve tvém srdci s tebou!" pohladila jsme ji po tvářičce. "Nezapomeň kdo jsi a kdo je tvá rodina, ta je to nejdůležitější co máš!" políbila jsem ji na čelo. "Bu´d na sebe opatrná!"

"Mami, já to nechápu..." zamumlala jsem třesoucím se hlasem. "Co se děje? Proč říkáš tohle?!" dívala jsem se na ní skleněnýma očima. Nechápala jsem to.

"Neboj, vše se dozvíš v tu pravou chvíli!" znovu sjem ji políbila na čelo. Pak jsem se otočila a došla ke své blonďaté sestřence. "Yo-chii?!"

"Žádné prohrávání nebude a navíc, když do toho jdete oba!" Výborně, uvidím, jak dokážou spolupracovat. Spolupráce je důležitá, zvlášť v boji. Pokud nebudou tvořit tým, nemohou vyhrát. "Pokud prohrajete, na jídlo si stejně zajít můžeme, ale trest vás nemine" Usmála jsem se a vyvolala písek. "Takže, začínáme. Tři, dva, jedna.. Zaút-" Zvedla jsem ruku, protože mě zaujala blížící se PiliKKa. Nechala jsem písek klesnout zpátky na zem a otočila se na černovlásku. Ten tón hlasu, nelíbilo se mi to, vůbec se mi to nelíbilo. "Prosím, teď chvilku počkejte, musím si něco vyřídit.." Dodala jsem a došla kousek k černovlásce.
"Ano.. Pili?" Zeptala jsem se. "Něco se stalo viď?" Nečekala jsem na odpověď, vychrlila jsem svou otázku narovinu. Měla jsem uvnitř sebe strach, strach z její odpovědi, ale stejně by mě neminula.

"Odcházím..." podívala jsme se na ni. "Já... nevím co se stane, nemám žádný plán, nic... kdybych náhodou.." došla mi slova. "Prostě kdybych se už nevrátila... postarej se o moji holčičku, o moji vesnici, o sebe..." podívala jsem se jí do očí. "Všechny moje techniky a svitky s loutkami jsou v knihovně, kdybych věděla, že už.. to nezvládnu, odvolám loutky a zničím svitky u sebe... tak všechno zůstane tady... dej to všechno Amayo... jdu do Shumisenu, nechoďte tam nikdo, ale kdybych se nevrátila.. třeba tam moje tělo nechají, určitě je použitelné.." ušklíbla jsme se hořce. "Chci aby moje dcera věděla, že jsem ji milovala a chci aby to věděl Aki, řekni mu to prosím,.. kdyby náhodou... a tobě to říkám taky. Děkuji za všechno cos pro mě udělala!" přitáhla jsem ji k sobě a objala ji. Pustila jsem ji nečekaně rychle. "Musím jít..." vyhrkla jsem a vyběhla z tréninkové haly. Nemohla jsem to už vydržet...

Než jsem stačila cokoliv říct zmizela. Tak rychle se všechno semlelo. V hlavě mi dookola zněla její slova. Byl tu znovu ten samý pocit jako tenkrát, když jsem myslela, že už se nevrátí a já nevěděla, co dělat. Pozorovala jsem nehybně místo, kde předtím stála. "Pili.. Baka Pili.. To jsi nemohla.. Proč tohle.. Mohla jsem jít.. s tebou.." Zamumlala jsem si tiše pro sebe a zatnula ruce v pěst. Už zase mě začali pálit oči, už zase jsem chtěla brečet, ale to neudělám. Ne, ona by to nechtěla. S pohledem upřeným na zem, jsem se vrátila zpátky. "Pokračujeme.." Odpověděla jsem, spíše roboticky a byla dost vykolejená.
Nesmím se přece sesypat jako domeček z karet, musím jí být oporou a věřit v ní, stejně jako to ona udělala, už tolikrát..Zvládne to, vím to. Je silná..

"Tak ten souboj"klony ktere jsem už předtím vyvolal byli připravené.

Přikývla jsem. "Začínáme!" Z kapsičky jsem vytáhla 10 kunaiú s výbušnými lístky a házela je po nich. Po každém pět, z každé strany jeden. Vybuchovali v pěti vteřinových intervalech, za sebou. Reflexy, prověříme vaše reflexy.

(sorry že spamuju, ale Kalione pojd na chat at domluvíme strategii)

Chranil jsem se bunshinama a postupoval a snažil ji zatlačit do rohu.
"Doufam že klonu budu mít dostatek."

Pomocí mé kekkei genkai jsem vrhl vsechny kunaie zpet na Yoko a behem velkeho vybuchu ktery nastal jsem se skryl pomoci Kakuremino no Jutsu v protejsim rohu mistnosti. Tam jsem vyckaval co udela Kalion a Yoko

Zdvihla jsem písek a vyblokovala kunaie, zabránila jsem i výbuchům. Poskládala jsem pečetě. "Doton: Doryuso" Pod Kalionem se objevil obrovský bodec.

Jen jsem ta seděl a vše sledoval. Byla to docela podívaná a strašně me zajímalo, jak to vššechno dopadne.