Tréninková budova

Shōga


Když se dostal z nejfrekventovanějších ulic, červenovlasý muž se rozběhl. Bylo potřeba spěchat. Pokud věděl, byla svolána na tuto hodinu Raikagem konference, ale nikdo netušil, jak dlouho bude ještě trvat.
Ač by někdo mohl vnímat jeho úlohu jako druhořadou, ve skutečnosti se na ni těšil víc, než na případnou kořist. Celou dobu, co se přibližoval k sídlu mu z tváře nezmizel maniakální úsměv, který nasadil už dávno před tím v ulicích. Jak již bylo řečeno, někdo by to mohl vnímat jako podřadný úkol. Ale byl to úkol přesně podle jeho gusta. Přímý, nekompromisní, na nic se neohlížející. Budovy před ním byly již dostatečně blízko. Věděl, že celé sídlo je nejspíš neustále sledováno, ale to ho příliš nezajímalo a když se setkal se zdí, prostě po ní pokračoval kolmo vzhůru. Když se dostal na její vrchol, silně se od něj odrazil a složil ruce do potřebné pečeti.
Katon: Karyūdan!
Z jeho úst se vyvalil proud ohně na první z trojice budov. Nezajímal se o to, jaká to je.
Stejně nakonec lehnou popelem všechny.
Jeho úsměv se o něco rozšířil.

ANBU
Dva ANBU kteří chrání Raikageho budovu si všimli jak se někdo přibližoval k budovám.Jakmile osoba vyběhla po zdi tak se rozdělili.Jeden ANBU běžel přivolat posili a druhý se vydal k neznámé osobě.Než k ní však stihl dorazit uviděl jak jí z úst vyšlehl plamen který mířil přímo na budovy.V rychlosti udělal pečetě a použil techniku Suiton: Suijinheki z jeho úst se vyvalil proud vody který oheň uhasil dříve než dorazil k budovám."Stůj."zakřičel a objevil se kousek od neznámého Shinobi."Vzdej se za chvíli tady budou posili a už neunikneš".

ANBU
Na poznámku o síle techniky se ANBU jen pousmál."Podceňuješ Shinobi z Kumo.Jsme ti nejsilnější z nejsilnějších.A podceňuješ i tuto techniku.","Suiton: Suijinheki" z jeho úst se opět vyvalil proud vody tentokrát mnohem větší a silnější.Vypadalo to jako mohutná zeď z vody.Obě techniky se navzájem vynulovali a proměnili se v páru.

Doběhl jsem co nejrychleji to šlo k domům a všiml jsem si souboje co se tu odehrával.Najednou se však kolem mého ANBU zvedli dva kameny které se začali svírat.Bylo vidět že to nečekal a že ho to zaskočilo.Nestihl uhnout a kameny už mu drtili jednu nohu.Na nic jsem nečekal použil jsem Rai no Hokou a jako blesk jsem se objevil přímo mezi dvěma balvany.rozevřel jsem paže a balvany držel tak aby se nemohli zavřít."Rychle si to běž nechat ošetřit"zakřičel jsem na ANBU a potom jsem se podíval přímo na rudovlasého Shinobi."Ty si dovoluješ útočit na moji vesnici?Na můj dům?Na mé Shinobi?"Můj klid byl v tom okamžiku pryč jediné co zůstalo byla bouře.Bouře která byla v mém srdci a toužila po pomstě.

ANBU
Jakmile mi Raikage přikázal aby si šel nechat ošetřit chtěl jsem mít námitku ale potom jsem se na něj podíval a projel mnou strach.Když jsem ho tam viděl stát plného vzteku nedokázal jsem odporovat jediné co ze mě vypadlo bylo "Jistě....Pane" ihned jsem utekl a litoval jsem cizince který teď proti Raikagemu stál.

Konečně jsem se dostavil na ono místo kam jsem měl původně namířeno, ale ta dálka co jsem ušel bylo děs i když to na mě nešlo poznat a ani mě to nijak zvlášť netrápilo. Předním vchodem jsem však jít nemohl a tak jsem pomocí chakry v nohou povyskákal na střechu budovy a mířil na druhou stranu sídla kde jsem stál na střeše a jen tak jsem tam stál a pozoroval. Řekl jsem tlumeným hlasem aby mě bylo dobře slyšet " Co se tu děje? Kdo je to Raikage-sama? " Zůstal jsem však v absolutním klidu a možná mohlo být i vidět, že mě to ani moc nezajímá. Chtěl jsem zkrátka vědět bližší informace.

Cestou jsem se zdržela, abych dala pozor na to, že se všechny kočky vyjma Shi dostanou bezpečně domů. Nebo že se vůbec dostanou domů. Jak jsem je znala, byly by klidně schopny neuposlechnout můj rozkaz, aby se vrátily do domu, a klidně by se vydaly za mnou.
Konečně jsme dorazily k Raikageho sídlu. Nebylo těžké určit, v jaké části se právě všichni nacházejí. Kouř stoupající k nebi byl docela dobrý orientační bod. Ještě než jsme vyšli na prostranství, kde se bojovalo, oddělila jsem se od Shi a rozpadla jsem se na lístky irisu.
Tygřice vzápětí rychle vyběhla zpoza budovy a uviděla oheň křižující jí cestu. Natáhla už tak dlouhé skoky a vytáhla drápy. Suiton: Mizujinheki, řekla si pro sebe v hlavě a hned na to od ní do okolí vystřelil velký proud vody. Zavrčela a vedla ji tak, aby uhasila všechen oheň, ale nesmetla Shinobi, kteří se nacházeli uprostřed ohnivého kola. Doběhla k Raikagemu, přikrčila se a přerývavě dýchala, ať už z namáhavého běhu nebo z použití justu...nebo z obojího.
Doufaje, že Shi upoutala nepřítelovu pozornost, rychle a tiše jsem se poskládala za ním na střeše. V ruce jsem měla meč a snad i moment překvapení byl na mé straně. Věděla jsem ale, že ho nemůžu zabít. Jinak bychom se nedozvěděli, jestli má nějaké komplice a jaký je jejich cíl. Natáhla jsem tedy paži a přiložila muži čepel meče zezadu na krk.
„Řekni mi jediný důvod, proč bych tě ti teď neměla setnout hlavu,“ zavrčela jsem ledově planou výhružku.

Nehodlal jsem mu nijak odpovídat jelikož jsem to neměl v plánu prodlužovat.Na chvíli se kolem mě objevil oheň ale vzápětí zmizel pod přívalem vody která opláchl i mě.Docela mě to zchladilo takže to bylo pro něco dobré.Vedle mého boku se objevila Shi."Děkuji ti raťafáku" řekl jsem s úsměvem a podrbal ji na hlavě.Podíval jsem se k Rudovlasému Shinobi který stál na střeše a všiml jsem si jak se za ním objevila Ayame.A tímhle to končí. pomyslel jsem si s úšklebkem a použil jsem Rai no Hokou a objevil jsem se přímo u nich.Ruku jsem měl položenou na jeho hlavě a pokud by se o cokoli pokusil buď ho zvládne Ayame a nebo z něj udělám Analfabeta."Tak teď si popovídáme"

Když už jsou u toho chlápka ti dva tak se vydám pomalým krokem za nimi. Není kam spěchat když je v pasti, pro případ je jistím a pozoruju toho chlápka, ale nedávám však nijak najevo že se o něj zajímám. Jen s ušklebem pokračuji dál a zastavím se několik metrů od nich, abych si nechal odstup kdyby se něco zvrtlo. " Zase na mě nic nezbylo? Mataku (Ach jo) " Stále jsem na svém místě a jistím okolní prostor.

Shi se konečně vydýchala a jala se všechny následovat k ventru dění. Nechtělo se jí šplhat na střechu, takže zůstala dole a se zvednutou hlavou všechno sledovala.
Stále jsem držela meč na stejném místě, nicméně pohled jsem o kousek přesunula z červenovláskova zátylku k obličeji Tatsua.
Zvedla jsem obočí, čímž jsem se beze slova ptala, zda budeme stát tady, nebo se přesuneme a kdy. Načasování by v tom případě bylo nejdůležitější. U nepřátel si člověk nikdy nemůže být jistý.

Na jeho stupidní otázku jsem odpověděl s ledově klidným hlasem."Vážně.Nejdřív mi řekneš co tady děláš a kolik vás tady je?"potom jsem si všiml pohledu Ayame. Jen jsem na ni kývl a tu chvíli jsem úplně ve stejném okamžiku popadli Shogu a dopadli s ním na zem.Stále jsem mu držel ruku na hlavě a pevně ji svíral takže se nemohl jen tak vymanit a Ayame pořád měla meč na jeho krku."Pokud nechceš abych ti začal odřezávat jeden úd po druhým tak začni mluvit.Věř mi nebylo by to nic příjemného."řekl jsem mu s úsměvem a projevil tím svoji bezcitnosti kterou obyčejně nedávám najevo.

Stále stojím na stejném místě na střeše ignorován všemi co se tu nachází a tak raději mlčím ať mě ještě neseřvou za to že tu jsem. To jsem se zase dostal na to správný místo, příště se na to vykašlu a půjdu si hodit šlofíka. Už mě fakt nebaví někam přijít a být naprosto ignorován bez možnosti něco udělat když to udělá někdo jiný. Ale co já mohu udělat když tu přijde kage a jounin zatímco já jsem jen chunnin? Nejsem sice nejslabší, ale s nimi se rovnat pro teď nemůžu, a proto trénuji. Dokončím myšlenku a dál už znuděně shlížím dolů na ně.

Lehce jsem přitlačila špičkou meče více do jeho krku. Už mě to přestávalo bavit. Buď začne zpívat, nebo se mu stane něco nemilého.
Shi se k nám přiblížila. Chvíli obezřetně přecházela kolem nás, než se s tichým vrčením připlížila k červenovláskovi a začala ho zkoumat a očichávat z různých úhlů.
Několikrát zafrkala a zatřepala hlavou, než ho probodla azurovýma očima a obnažila tesáky. „Přes zápach kouře z něj cítím dva cizí pachy...asi,“ řekla mně a Tatsuovi. „Asi?“ zeptala jsem se netrpělivě. Tohle nebyl čas pro 'asi'. „Nejsem pes,“ zavrčela podrážděně a nevrle zašvihala ocasem.

Pozoroval jsem ho a poslouchal ale bylo mi jasné že lže.Ve lhářích se vyznám sám jsem v tom velmi dobrý když je potřeba."Aha takže tě jen tak napadlo přijít do vesnice a podpálit mi dům?Nesnaž se být vtipný."odpověděl jsem mu na jeho bláboly.Potom se však ozvala Shi takže už bylo jasné že je jich tu víc."Děkuji ti Shi" podrbal jsem ji na hlavě a potom jsem vrátil zrak k Shogovi."Teď už tě nepotřebujeme"řekl jsem s ledově chladným úsměvem a potom mi z úst vyjeli slova"Raiton: Yaki" šlo vidět jak z mojí ruky vyšel proud Raiton chakry přímo do jeho hlavy a nepřestávalo to.Pomalu se mu začínalo kouřit z hlavy až se mu nakonec protočili oči v bělmo a on spadl na zem."Tak a teď jenom najít ty zbylé dva" podíval jsem se na Ayame a Zora s úsměvem.Teď když už jsem věděl kolik jich tady zhruba je stačilo mi abych se soustředil.Zavřel jsem oči a pomalu jsem projížděl Kumo.Hledal jsem chakru dvou lidí kteří by se nějak lišili a nebo byli na nějakém divném místě.Nakonec jsem ve své mysli dojel až k Vlčí jeskyni kde jsem cítil chakru tří lidí jednoho z nich jsem ale znal."Pravděpodobně jsou u Vlčí jeskyně.Je tam s nimi i jeden Jounin který byl s námi na poradě" řekl jsem Ayame a Zorovi."Tady toho tady nechte postarají se o něj ANBU my se musíme vydat."jakmile jsem ukončil svoji řeč chtěl jsem se tam vydat ale na něco jsem pořád zapomínal."Mimochodem o tom co tady děláš ty jako Chuunin si ještě promluvíme potom" řekl jsem směrem k Zorovi a potom jsem vyrazil.(Přesun)

Jako vždy jen tiše sleduju co se to děje, dokonce i to dívadýlko s elektřinou a jak mu usmažil mozek. " Muž by měl padnout v boji a ne v zajetí. I pro nepřítele je to pošpinění jeho cti takto zemřít. Teď už je však pozdě o tom mluvit tak se vydáme za ostatními a zjistíme co se tu děje. Proč jsem tu zrovna já vám povím až na to bude čas, ale už mě pravděpodobně znáte a víte určitě jak jsem se sem dostal " Bez dalších slov jsem se vydal za Raikagem a následoval jsem ho k Vlčí jeskyni kam míříme. (přesun)

(Myslím, že už můžeme porušit pořadí, že? xD)

Ještě než mu do hlavy vpustil proud Raitonu, ucukla jsem mečem, který se vzápětí rozpadl na lístky irisu a zmizel. Ustoupila jsem o krok dozadu a na místo, kde jsem původně stála se skácelo červenovláskovo tělo. Shi se k němu opatrně přiblížila, natáhla hlavu a očuchala ho. „Super!“ vyjekla nadšeně, na chvíli upřela pohled na Tatsua a pak uskočila do strany, opět plna nadšení.
Zakroutila jsem hlavou nad jejím nadšením a chvíli se dívala na Shinobiho v bezvědomí. „Doufám, že nemyslíš ten účes,“ podotkla jsem vůči jeho zelektrizovaných vlasů a tvář mi křižoval krátký úšklebek.
Sama jsem předtím vyslala několik lístků irisu, takže jsme přibližně věděla, kde se kdo nachází. Když Tatsuo došel ke stejnému závěru, spokojeně jsem se usmála a vykročila jsem. „Nebuď na něj moc zlý,“ pobaveně jsem se usmála na Raikageho, když vyplísnil svého studenta a následně jsme se se Shi, poskakující vedle, vydaly k Vlčí jeskyni. (přesun)