Hřbitov

Prechádzala som sa medzi hrobmi, prišlo mi to tu smutné a pritom iné než na našom cintoríne. Našla som hrob Tsunade, milá dáma, položila som naň hŕstku malých modrých kvetov. Pozdrav z Kiri, pomyslela som si.
Ďaleko od ostatných hrobov boli dva, pod obrovskou sochou, tie som hľadala. Prezrela som si nápisy na nich, niet pochýb, sú to Orochimarovi rodičia. Aj im som dala kvety na hroby, smutne som potom odkráčala preč. (Presun)

Prišla som na cintorín a našla som si Naruta a Minata.Pozerala som sa smutne a nakoniec som sa aj rozplakala v tom som Henge zrušilo a já ostala stáť nad hrobami v ANBU oblečený.Zrútila som sa na zem a plakala som ďalej,keď už som bola trocha v poriadku,vytiahla som kunai a dala som tam svoje meno,deň kedy som tam bola a nakoniec som tam dosť jasno napísala "čoskoro sa uvidíme láska moja" odložila som kunai,utrela som si slzy a znova som použila henge a zmizla som.(presun)

Hneď ako som sa vyparila z nemocnice zamierila som si to na strom pri cintoríne a tam som sa zmenila do mojej podoby.To je také divné... pomyslela som si.Kde je ta Reina sakra! zakliala som a čakala ju na strome.

Už ma to nebavilo a tak som znova použila henge a šla som sa prejsť po dedine.(presun)

Pomalým krokem jsem vstoupil na hřbitov.
Nikde nikdo, všude plno mrtvých. Prošel jsem okolo svého hrobu a mírně se zašklebil. Hmmm. Uviděl jsem hrob Hrdiny Listové. Klekl jsem si před něj a začal se modlit.
Sumimasen, Amaterasu-sama.. kousl jsem se do prstu a položil dlaně na zem.
"Kuchiyose no jutsu!" v zemi se objevil had, který mi přinesl Kost z Naruta.

Vešla jsem i s vězněm na hřbitov a našla Assasina. "Tady." ukázala jsem na vězně a zcela nešetrně jej hodila na zem. "Co dál?" zvedla jsem k němu studený pohled.

Ušklíbl jsem se. Jak jsem si myslel. "Takhle se mi líbíš mnohém víc." vzal jsem si kost, vytáhl svitek před vězně, kterého jsem svázal Mokutonem.
Vězeň:
"Ne..tak..je to pravda, ve věznici se šušká, že vy obětováváte vázně, pro své potřeby a zakázané techniky! Jste zrůda!"
Roztáhl jsem svitek a položil ho na něj. Doprostřed jsem položil kost. Udělal jsem několik pečetí.
"Kuchiyose: Edo tensei.."

Celé jsem to v tichosti pozorovala, docela fascinovaně, protože jsem to nikdy dřív neviděla.

"Ano souhlasím, nedělám to rád." zavřel jsem oči a dokončil poslední pečeť. Přeměna vezně se dokončila a místo něj stál Naruto Uzumaki.
Měl zavřené oči a pořád nic nedělal.
"Přehoďte přes něj plášť, ještě ho nebudu probouzet."

Kývla jsem a udělala co říkal. Sledovala jsem tvář legendárního Hokageho tak pozorně, že bych dokázala najít i sebemenší vrásečku na jeho mladé tváři. Nepřestávalo mě to udivovat. " Kdy ho chcete probrat?" otočila jsem se na nynějšího vůdce Listové... i když, momentálně těžko říci...

"Až když do něj zapečetíme tu stvůru." udělal jsem pečeť a zakrytý pláštěm se vydal mrtvolně k místu kde byl Kyuubi.
"Soro soro iku." šel jsem vedle něj.

Sebrala jsem se ze země a šla za ním.

Prišiel som na cintorín a hned vedel kam mám ísť.Kráčal som až som prišeil pred hrob svojích rodičov.Klakol som si na kolená a pozeral sa na nich."Cicio,Ahao dneska je to 10 rokov čo ste čo ste zomreli.Celích 10 rokov som tvrdo drel na sebe a stal sa zo mna jounin no aj tak to pre mna nič neznamená cítim sa tak isot ako ked som bol malí".Vtom som sa pozrel na jeich fotky kesol som hlavou na jejích uzemie a začal kričať a plakať ako malí chlapec ako to započul Ryo vyletel hore nadomna a začal okolo mna kružiť.Načo mi je vačšie postavenie ked tu nejste bol by som aj obyčajným človekom aby ste tu mohli byť od vašej smrti sa nemožem furt spametať a je to len horšie stratil som vás sestru dokonca aj Raikageho pre ktorého som s astal niečim vínimočním a nakoniec nič a opať som sám!!!!".V tom ako keby ma osvietilo zdvihol som hlavu a vybavyla sa mi veta:Já po tobě nebudu nikdy chtít nic, s čím nebudeš souhlasit.A zobrazil sa mi pred očami obraz terajšej Raikage utrel som si slzy a konečne som tomu všetkemu pochopil."Cicio,Ahao arigato".Ešte raz som sa uklonil zavola lRya opať na svoje rameno."Tak priatel moj ideme spať domov".

Pořád v přestrojení jsem se prodíral hroby, až jsem došel ke dvou. Leželi vedle sebe, jak příhodné. Udělal jsem pečetě a kousl jsem se do prstu. Přiložil jsem ruce doprostřed země, mezi hroby a přivolal dva hady, kteří se prodírali zeminou až k jejich kostem. Hadi spolykali jejich DNA a vylezli zpět ke mě. Obtočili se okolo rukou a já zmizel.

Část mého těla vyjela ze země, nejdříve jsem se ujistil, jestli zde opravdu nikdo není a po té co jsem si tím byl jist mé tělo vyjelo celé, začal jsem se procházet, mezi těmi více významnými hroby, ve kterých se nalézali hlavně těla předešlích hokage, můj zrak se zastavil nad hrobem prvního hokageho, ale ihned na to jsem se přesunul zrakem nad hrob Tsunade, přišel jsem k tomuto hrobu, kolem něj bylo několik čerstvých květin. Z mého těla z rázu vyjely kořeny, které zajely do jejího hrobu a celý jej poničily, po chvíly kořeny ze země vytáhly rakev a položily jí vedle hrobu, v tuto dobu to vypdalo, jakoby u jejího hrobu vybouchl granát a celý jej ponočil. Mé kořeny zajely pod rakev a tu otevřely, následně ovinuly tělo Tsunade a to vyzdvyhli ven z rakve, po té kořeny tělo přiložily blíže ke mě a já jsem si jej důkladně prohlédl
Madara bude šťastný, stále má onu pečeť
Pomyslel jsem si klidně, i když jsem byl na půdě nejobávanějšího nepřítele nijak mne to netrápilo a nevyvádělo mne to z míry. Jakmile jsem si byl tedy jistý, že má na sobě onu pečeť kořeny jí obalily tak že to vypadalo jako by její tělo obalila dřevěná kukla
Nebyl by rád kdyby se jejímu tělu něco stalo, musíme být důkladní
Zbytek kuřenů uchopil kuklu a následně jsem já, spolu s ní a kořeny zajeli do země a zmizely jsme pryč z Konohy
- přesun

Objevili jsme se z ANBU na hřbitově.
Co se tu sakra dělo?! podivil jsem se. ANBU mě začal léčit, a otevřel jsem svitek. Kráčeli jsme k hrobu Hokageho. Přesněji k hrobu Assasina Senju.
Poklekl jsem před ním. Rozevřel svitek. Utřel si krev z úst a začal na svitek psát znaky.
Až bylo vše hotovo, začal jsem skládat pečetě.

Cítil jsem,že hokage-sama je tady a s ním ještě někdo.Byl jsem celý od krve.Hokage-sama oni to nezvládají.Pošlete jim tam prosím někoho. spadnu na zen.

Přišel jsem ke hřbitovu.Zrovna jsem si v hlavě vybavoval ty knihy které jsem si szihl přečíst v knihovně.(Doufám že nevadí že se vám tady do toho pletu a že jsem nenapsal že přecházím u brány)Došel jsem trochu blíž k Hokagemu ale tak abych nevyrušoval bylo mi jasné že ted mluvit to není zrovna nejlepší.Znovu jsem se posunul dál.Asi bude lepší když nebudu mluvit nic.Pomyslel jsem si a díval se na Itachiho jak skláda pečetě.V hlavě mi vrtalo tu pečet jsem někde viděl,nebo se mi to jen zdálo.No za ten můj věk co žiju .Je ospravedlnujíci že si nemužu spomenout.
Jen jsem tam tak stál a nic neříkal.

Podíval jsem se na toho mnicha.Prosím běžte jim pomoct do kanceláře hokageho. řeknu a začnu kašlat víc krev.Nesmím to vzdát! řeknu a vztanu sebral jsem ještě poslední sílý a odešel jsem.(přesun)

K kanceláři?Pořádně jsem si prohlédl toho shinobiho kterému tekla z pusy krev.Dobře ale ty zajdi do nemocnice nevypadáš hezky.Navíc jsem se nemusel ptat bylo mi jasné že tam něco je .Dobře tedy kancelář Hokageho.Potichu jsem se vytratil.
(presun)

Pořád jsem seděl a dělal pečetě.
"Nebojte se..Ninjové teď evakuují děti a civilisty. Každý ninja v Konoze ochrání všechny i za cenu svého života. Nedovolím, aby Konoha padla. Jsem devátý Hokage. Já teď musím něco udělat.."

Dokončil jsem poslední pečeť.
"Kuchiyose: Shinigami.." zašeptal jsem a držel pečeť. Svitek zazářil a objevila se u něj průzračná bytost. Vypadala strašilivě, veškerý zvuk utichl.
"Kdo mě to otravuje?!"

"To..to je.." ANBU se zalekli, neschopni slova.
"TY?!"
"Shinigami-sama. Mám pro vás prosbu. Propusťte jednoho z vašich věznů, navraťte jej k životu, výměnou za můj život! Už podruhé jsem unikl smrti! Patřím na onen světa!" vzhlédl jsem k tváři Smrti.

"Jak se opovažuješ?! Jak se opovažuješ mě o něco žádát!? Přivolal jsi mě ze svitku Čtvrtého a žádáš o návrat?! Můžu vás všechny zabít, jedním mávnutím ruky!!" Shinigami řvala až tuhla krev v žilách.

"Nemůžete všechny zabít, byl by porušen přirozený řád věcí. Smrt a narození, koloběh života a smrti. Shinigami-sama, uvědomuji si, co dělám, ale tohle je důležité. Prosím, vezměte si můj život, poněvadž můj čas zde už dávno skončil. Přiveďte jej, u jehož hrobu právě klečím. Jsem Itachi Uchiha, který vám toho tolik přinesl. Teď je načase, abych splatil své hříchy. "

"Já jsem sama smrt, beru životy mladým i starým. Ale to, o co mě žádáš ty!! Jsi přílíš troufalý! Je pravda, že tenhle muž zemřel předčasně. Pak se tedy pobavím. Dostane šanci žít, když mu život dá osoba, jíž byl vzat neprávem. Zůstane to na něm. A ty doufej, že se tak nestane, protože nepromešká-li svou šanci, tak ty a tvůj život připadnete mě." Shinigami rozpřáhl ruce a podíval se na oblohu.

"Děkuji, Shinigami-sama.."

"Nuže, zvládl to...Neděkuj, protože nahradíš jeho místo v mém vězení. Tvá duše bude navždy trpět, zříkáš se tedy dobrovolně na pomsrtný život? Už nikdy neuzříš světlo tohoto světa," Shinigami olízl svůj meč. Hrob Assasina Senju pukl a jeho hnijící tělo se objevilo před rakví.

"Jen rád bych něco ještě udělal.." položil jsem ruku na zem a přivolal vránu se Shisuovým sharinganem.
"Tatsu, Ryuu.." podíval jsem se na ANBU.
"Tohle je můj odkaz mladé generaci. Nechť zůstanou věrni svým vesnicím, nechť věří v ideály, nechť nezapřou sami sebe, nechť neroní krvavé slzy. Ať jsou hrdými, jako tento národ! Poněvadž tak to má být. Každý bojuje za nějakým účelem, nikdo není hodný a zlý. Všichni jen bojují za své dobro, nebuďte tedy sobečtí a myslete i na druhé. Bez nich, budete sami a osamělí..Tak končí příběh Uchihy Itachiho, geinálního dítěte, který žil dvakrát."


"Působivá řeč, teď už půjdeme.." Shinigami uchopil svůj meč a máchl jím. Přesekl Itachiho duši napůl a vtáhl ji do sebe. Okolo Assasina se rozzářilo bílé světlo.


"Hodně štěstí, Hokage-sama.."
Naposledy jsem se usmál a vypršel ze mě život.

Atsushi


Podle pachu jsem našel Hokageho a ani jsem nešel přes Hlavní bránu , protože jsem znal zkratku.Seděl v nějakém kruhu a kolem něj byli rozmístění ANBU.* Tak tohle se mi vůbec nelíbí...něco se muselo stát...jinak by byl normálně ve vesnici....ksoo...asi se ho budu muset zeptat... * pomyslel jsem si a pomalu jsem přicházel k tomu kruhu.Stál jsem už jen malý kousek od těch ANBU , kteří se na mně vůbec nedívali příjemně.Poté se něco stalo.Před Hokagem se objevilo něco nepříjemného.* T...To je....Shinigami-sama???To...to není snad ani možné.... * celý rozklepaný jsem tam stál a díval se na to co se dělo přede mnou.Poté z hrobu vylezlo tělo minulého Hokage a přiznejme si to , nebyl to zrovna nejpěknější pohled.Ale to co přišlo později bylo ještě více překvapivé.* On...On vyměnil svůj život za život Nandaimeho??Od něj bych to asi nikdy nečekal..i když se změnil... * naprázdno jsem polkl.Stál jsem tam a nevěřícně se na to vše díval.* Když to ale udělal..tak se něco muselo stát....něco špatného....kso...Katashi by to měl vědět... * pomyslel jsem si a pořád jsem koukal na Nandaimeho.* Teď kdybych spustil o misi tak by asi Nandaime nevěděl co se děje....ksoo....myslím že to bude horší než jsem mohl předpokládat.... * pomyslel jsem si a raději jsem tam jen potichu stál.

Přišel jsem a viděl jsem Atsuhi.Atsuhi co se stalo?Proč jsi na hřbitově? zeptám se

Atsushi


Celý rozklepaný jsem se podíval na Shewa." Ty jsi asi slepý co.....já jsem tu kvůli zprávě...měl jsem jí předat Hokagemu , ale... " hlavu jsem otočil na to dění a už nic neříkal.