Hřbitov

"Heh, asi čekáte na mě..Opět." poslední slovo jsem doslova zašeptal. Přešel jsem přes všechny lidi a stoupl si před všechny..
"Jsme tady, abychom uctili poslední památku našich drahých, kteří odešli při nedávném útoku na Konohu." odkašlal jsem si.
"Při tomto útoku jsme utrpěli všichni rozsáhlé škody, utrpěla celá vesnice a zemřelo při tom spoustu našich shinobi. Ztráta každého z nich je zničující, zemřelo mnoho Shinobi a ztratili jsme Godaime Hokage-sama, Tsunade Senju, nejlepší Kunoichi všech dob." odkašlal jsem si a ucítil jsem hořkost slz. Nedal jsem na sobě nic zdát, jen jsem koukl na temné nebe a pak na všechny příchozí.
"Děkuji, že jste všichni přišli uctít památku, našich drahých. Nechť jejich duše a oběti v nás zanechají alespoň kousek něčeho dobrého. Život Tsunade-sama byl obdivuhodný, žila hned dvakrát, za svůj život prožila tři války, byla přínosem pro svět Shinobi a hlavně pro svou milovanou vesnici, pro Konohu! Její laskavost, moudrost, síla a krása, byla známá po celém světě...Tsunade-sama nám všem věřila a přenechala vesnici mladé generaci." nadechl jsem se a pokračoval.
"Všechny vesnice jsou výjimečné, avšak Konoha má něco, co ostatní vesnice mít nebudou..Víte..víte, co je to?" přelétl jsem všechny očima.

"Ohnivá vůle, kterou nám zanechal První Hokage." řekl jsem tiše, ale zřejmě to slyšeli všichni.

"Hai.." pohlédl jsem překvapivě na Danza. Tak nakonec přišel.
"Každý skutečný Shinobi Konohy, musí svou vesnici milovat, věřit ji a bojovat pro ni, jako předchozí generace. Podle Sandaime Hokage-sama." pohlédl jsem znovu na Danza.
"je to, co dává Shinobi sílu pokračovat v boji proti všem očekáváním, buduje pevnou vůli a sílu charakteru. Je to také symbolem naděje a snů, předávaným z minulé generace..Všichni ti, kteří zemřeli v bitvě, zemřeli čestně a za svou vesnici. Ochraňujte Konohu, jako to dělali oni, nedovolte, aby vaše srdce se naplnila nenávistí..Jen ti, co mají za co bojovat, se stanou opravdu silnými, nemusíte umět tisíc ninjutsu, pevná vůle a ohromná dávka odhodlání je více než to!"

Hm, Hiruzen, možná...Možná nakonec jsi přece jen měl pravdu. Stal ses Hokagem, obětoval si život pro konohu, já byl jenom srab, který lpěl na životě. Ty jsi byl Koruna stromu, třpytící se na světle, já byl kořen ukrytý v temnotě. Podívej se, co všechno si vychoval. Nová generace, která dál vyznává tvé hodnoty, dále uchovává ohnivou vůli, která bude hořet navždy. Prodral jsem se zástupem lidí a položil na pomník bílou růži. Nikoho jsem si nevšímal, pak jsem přešel zpět, na své místo.

Já jsem také přinesl bílou růži a položil ji na pomník. Uklonil jsem se a šel zpět na své místo.

Moje bílá růže taky přistála na náhrobku. Postavil jsem se pak k němu čelem. Hm...

Došla jsem k bráně, která vedla k hřbitovu. Všimla jsem si zástupu lidí. Moc se mi mezi ně nechtělo. Přesunula jsem se k velkému stromu a opřela se o jeho kmen. V ruce jsem třímala bílou lilii a rozmýšlela se, co dál. Sledovala jsem dění z dáli. Vím, že na mě bylo vidět, ale alespoň jsem nebyla přímo mezi nimi.

Hm Otočil jsem se a odešel.

Nová čakra? Mizukage přišla do Konohy? Naklonil jsem se k Assasinovi a pošeptal mu do ucha.
"Assasí-chan, dneska přespím u tebe." a zmizel jsem.

Kolem procházel starší muž. Nějak zvlášť mě nezajímal. Díky kapuce mě moc poznat nebylo, jen mi padaly jednotlivé pramínky vlasů do obličeje. Odlepila jsem se od kmenu a přeci jen se vydala k hrobu jedné z největších žen, které jsem kdy poznala. Žena, která mi zachránila život, pomohla, když jsem to potřebovala...Pomalým až šouravým krokem jsem došla k zástupu lidu. Přistoupila jsem k náhrobku a zadívala se na jméno. Tsunade-sama...Dómo arigatou gozaimasu...za vše... Mírně jsem se poklonila a přidala svou bílou lilii k růžím, které u náhrobku ležely. Ustoupila jsem několik kroků zpátky a zavřela oči, abych Tsunade-sama mohla vzdát úctu.

Přistoupila jsem k hrobu Tsunade-sama a položila k němu svazek bílých růží. Stála jsem poblíž Hokage. Váhala jsem zda je vhodná doba něco říct. Spíš šeptem jsem ze sebe vypravila pár slov.

"Padli i Hyuugové?"

"Sa-suke.." podíval jsem se na něj, když mizel.
Přespí u mě? Co chce?
"Mikomi, hai..Byli to však členové vedlejší rodiny...Jejich byakugan, zůstane neposkvrněn."

Otevřela jsem oči a ještě jednou se poklonila. Očima jsem sjela přítomné a pohled se mi zastavil na černovláskovi. Píchlo u mě u srdce. K ničemu jsem se ale neodhodlala. Tak, jak jsem přišla, zřejmě nepozorovaně a s rozporuplnými pocity, jsem i ze hřbitova odcházela.

Cítila jsem že mi po tváři stekla slza, ale doufala jsem, že to není vidět.

"Na tom nezáleží že byli z vedlejší rodiny. Nerozlišuju je podle toho. Všichni jsou důležití." pravila jsem trochu naštvaně. Do háje s těmi pravidly.

"Co teď bude dál? Nedá se říct, že dřív nebo později se historie opakuje?"

"Já je nerozlišuji nikoho z této vesnice. To bys měla vědět." mrkl jsem na Mikomi.
"Co přesně myslíš s tou historií?"

U brány jsem se naposledy otočila. Je to těžší, než jsem si myslela.
,,Sayonara." zašeptala jsem slovo, které znamenalo hodně...a bylo určené více lidem. Ze hřbitova jsem odešla a pevně doufala, že už se sem nikdy nebudu muset vrátit. Přišlo mi to jako prokleté místo.

"Já vím. Nezáleží na tom z jakého klanu pocházeli. Každý život má svou cenu." pravila jsem posmutněle.

"Jenom se začínám obávat okamžiku, kdy na Konohu opět někdo zaútočí. Příště snad ztráty nebudou tak velké." zamumlala jsem neurčitě.

Příště se snad nebudu bát podívat na Konohu v celé své "kráse".

"Až se Konoha doopraví, zavedeme v Konoze přísná opatření a založíme pár dalších institutů, s vašim klanem, mám taky nějaké menší plány." pousmál jsem se.
Ten hlas.. podíval jsem se na osobu, která přišla.
"Konoha je silná...Tam kde tančí listy...A hoří
oheň...
Stín od ohně se mihotá po
vesnici...
A listy znovu vyrostou..." zarecitoval jsem známou báseň, kterou složil Třetí Hokage.

"Plány jaké? A je pravda, že hlavou klanu se opět stane Naomi?" pousmála jsem se, i když jsem si nebyla jistá, zda je na tom něco k smíchu.

Pak jsem si vyslechla báseň a musela uznat, že je pravdivá. Ráno moudřejší večera, zítra se na to budu dívat zase jinak.

"Arigato Hokage-sama. Nebýt vás, kdoví jestli by Konoha byla vůbec obnovena." pravila jsem a otočila se k odchodu.

"Já děkuji Mikomi. Dobrou noc. " pousmál jsem se.
Tsunade-sama, vidíte to?
Odešel jsem s podivným pocitem domů.

"Dobrou noc..."

Naposledy jsem se pohledem otočila k novým náhrobkům. Doufám, že se tu dlouho neukážu. Povzdechla jsem si a odcházela pryč. Směrem ke svému domovu.

V duchu jsem se modlila za mrtvé a doufala, že si stihli splnit všechny sny, které měli.

přesun.

Jakmile skoro všichni odešli, předstoupil jsem a položil na její hrob dlouhou bílou růži.
Arigato, stařenko. Za vše...
Naposledy jsem se podíval na náhrobky okolo mě a dal se na odchod.

.přesun.

Všimla jsem si, že se hřbitov pomalu vyprázdnil. Stejně jako všichni ostatní přede mnou, jsem došla k hrobu a položila jsem na něj bílou růži. Zahleděla jsem se na vytesaný náhrobek a jméno na něm. Podívala jsem se i na ostatní hroby.
Ani jsem Vám nestihla poděkovat Tsunade-sama. Za sebe, za Kazekage-sama. Doufám, že mne aspoň dnes vyslyšíte.
"Arigato.." Potichu jsem zašeptala. Děkovala jsem Tsunade-sama a i všem padlým ninjům. V očích se mi leskly slzy, ale hřbetem ruky jsem je zahnala. Otočila jsem se a pomalu odcházela ze hřbitova. Prošla jsem brankou a vzhlédla jsem, když mě sluneční paprsky zašimrali na tváři. Pousmála jsem se a hřbitov opustila. (Přesun)

Shi pomalu a důstojně přišla na hřbitov a v tlamě nesla červenou růži (kterou někde ukradla xD). Procházela mezi hroby, až k těm nejnovějším. A že jich nebylo málo. U každého se zastavila, aby přečetla jména padlého. Nakonec stanula před velkým náhrobkem, do kterého bylo vytesáno Tsunadino mého. Tak velká Tsunade padla... Rudou růži položila úplně na vrcholek ostatních. Červená barva byla na bílé nezvykle vidět. Byla jsi dobrá kunoichi Tsunade, ikdyž jsme neměly tu možnost se střetnout v boji. Obětovala jsi svů život za vesnici...jak šlechetné. Otočila se k odchodu. Ale stejně ti to k ničemu nebylo. Konoha padne...a nejen ona. Vycenila špičáky a se zdviženou hlavou odešla jak ze hřbitova, tak z vesnice. (přesun sídlo aka)