Lesní cesta

"Můžu říci totéž, ale věčný boj už pro mě není...
Každopádně jsme si vyměnily názory a tímto se naše cesty rozcházejí, Uzumaki Naruto... Příště až se setkáme, nebude to už čajový dýchánek..."
Vyletěl jsem do vzduchu a pomalu se vracel zpět do sídla...

"Hej ... čakaj ."
Skrýkol som naňho niečo ma v tento moment napadlo .
"Ak ... ak by som skúšal zaoberať sa tvojími nápadmi skúsil by si sa zmierniť ?
V tom tvojom ťažení ?
Alebo skôr násiliu ?"

Najednou jsem se zastavil ve vzduchu.
"Použiji takovou sílu, jaká bude nutná... Já pravidla neurčuji, já se jimi jen řídím..."

"Teda ja teraz pôjdem .
Keď tak sa stavím viem kde to je ... "
Poviem a usmejem sa potom zmiznem .
Ak sa podarí to čo chcem ... tak nebude žiadne ubližovanie
presun.

"chm... Je to ještě dítě... Tak nevinný..."
Pousmál jsem se a přesunul jsem se do sídla. (Přesun)

Větší skupinka plně ozbrojených a zahalených ninju se pomalu začala shromažďovat na cestě. Byli to Onini z Kiri a dohromady jich bylo asi 8, plus jejich velitel, který měl mnohem tmavší oblečení, než ostatní."Šéfe...už cestujeme jakou dobu a stále nic..." Postěžoval si jeden."Jo to je pravda..." Ozval se druhý a všichni jen přikývli."Mlčte! Vy si nemáte na co stěžovat! Je to naše práce a máme za úkol ji chytit a to taky splníme!" Nikdo se už neozval. Jen se pořádně rozhlíželi a snažili se najít nějakou stopu. Začali se rozdělovat pod 2 skupinkách a každá prohledávala jednu část lesa u cesty. Poslední skupina měla 2 členy plus kapitán.

Išla som po ceste, z Otagakure pri čom som mala ruky založené na hrudi, v tvári som mala taký zamyslený výraz keď mi niečo docvaklo, poobzerala som sa naokolo po čom som sa len pousmiala. Nenechali na seba dlho čakať.. prebehlo mi hlavou no pokračovala som ďalej, chcela som im nechať tú klamnú predstavu o výhode prekvapenia.

Najednou ji kolem dokola obklíčiklo 8 oininu. Všichni naráz vystřelily Suiton: Suiben! A svázali ji tak, že vypadala jako míša kulička xD.

Hned u ní se objevil jejich velitel."A máme tě! Spadla si nám přímo do pasti! Hoši...do toho!" 4 znich najednou do bičů vypustili raiton, který se velkou rychlostí hrnul na Lizz, aby ji přvedl do bezvědomí.

He.. zabudli ste na jednu podstatnú vec.. kora.. na Kirisame.. zaškerila som sa, nechala som sa chytiť, dokonca som sa ani nepohla no v momente keď do mňa vpálili raitonom tak som ostala.. viac menej zarazená.. žiadna bolesť, žiadne oslabenie.. práve že som sa cítila skvele ! Až takým nepríjemným spôsobom som sa zasmiala po čom som začala uvolňovať veľmi veľké množstvo chakry.. vodné liány okolo mňa sa rozvlnili až doslova "praskli" a stratili nejaký tvar a hmotu. V momente som sa objavila za ich šéfikom a jedným z mečov ktoré som vyvolala z predlaktia som mu sekla po tele, mohol to vykriť, no v tom prípade som pre neho mala menšie prekvapenie.

Tohle vůbec nečekali. Hned jak se osvobodila, všichni na ráz na ni hodili shurikeny a kunaie napuštěné jejich čakrou a připravili si zbraně."K..va!..." Bylo to jediné, co jejich kapitán stačil říct. V mžiku v ruce měl katanu a vykryl ten její útok a jednou nohou se odrazil a poodskočil. Narychlo ještě v pohybu složil pár pečetí.
Suiton: Mizu Rappa!"

V momente keď sa otočil tak mohol zistiť že spravil chybu, keď vykril útok, mala som v rukách legendaŕny meč ktorý bol spojený s výbuchmi! a naozaj vybuchol, nečakala som kým stihne odskočiť a vedela som že bude pravdepodobne mŕtvy. Ste slabí.. moc slabí.. zamumlala som po čom som meč znova vrátila do zvitku na predlaktí pod chráničom. Tento krát som vytiahla iné, pre mňa dosť známe. a moje najobľúvenejšie. Kiby. V zápätí sa nad nami objavila búrka.. a do mňa trafil blesk, aj keď, začal sa formovať, víriť okolo mňa až sa sformoval do tvaru draka.

Ja som bola v jeho strede takže ma ani nebolo vidieť. v momente sa drak rozletel na všetkých Oininov, vedela som že bude mať väčšina suiton a tak som sa nebála že by techniku tohto ranku vedeli nejak zastaviť, doslova som si cez nich začala kosiť cestu.

Nestačil ani uskočit. Najednou to rpostě vybuchlo. Odmrštilo ho to až někam na strom, kde se bezvládně rozplácl. Ještě žil, ale jeho dech byl velmi slabý. Ostatní se jen pokusili a úprk, ale jeden za druhým padali, ani nestačili zaútočit. Jediní dva, kdo přežili, byli ti, co se předtím ozvaly na protest, že už Lizzy nechou honit. Hlavně asi z respektu k ní a známosti jejich schopností. Teď je stáli o sebe zádami a tlustý strom a tep jim bušil, jak o závod. V jejích tvářich šel vidět strach a panika. Byli dodraní a trochu i dobouchaní. Podívali se na sebe."Víš, že si mi vždycky lezl na nervy?" Ten druhý se pokusil jen o úsměv."Ty mě taky...rád jsem s tebou pracoval..." Jen na sebe kývli a otočili se zpátky na Lizz z připravenýma kunaiema.

Bleskové račie tornádo som zrušila a objavila som sa len kúsok od nich. Jednu z kíb som na nich zamierila po čom som sa však pousmiala.. choďte sa hrať na Oininov, niekam inam.. nemám v pláne Kirigakure ešte viac oslabovať.. zamumlala som po čom som nechala aktivovať pečať, tá sa mi rozliezla po celom tele a mne dokonca narástli aj krídla a chvost.. samozrejme s rohmi. Následne som vyletela a v obrovskej rýchlosti som mierila preč.. pre mňa boli už mŕtvi, alebo aspoň neškodný, nehrozil mi od nich žiaden odpor. (presun)

Jen suše polkly, když se před nimi objevila. Potom však jen aktivovala nějakou pečeť a zmizela jim z očí. Úlevně sjeli po stromě zády a posadili s vedle sebe."Pfuu....to jsme zas měli štěstí, co?"Druhý se na něj jen otočil a uchechtl."To jo...už zase...já ty osttní stejně neměl rád..." Odpověděl..."Víš, že já taky ne? Asi se dám na zemědělství...víš jak by to ze Suitonem šlo...""No a plus z mým dotonem...heh.." Jen se zasmály."Mizíme?..." "Jasně..." Postavili se a najednou po nich nebylo ani vidu ani slechu.

Společně s Nyotte jsme procházeli cestami. Skrývali jsme se ve stínech, i když jsme byly na území, kde se nám teoreticky nemělo nic stát.

V ruke som zvierala niečo na štýl kunai launcher, až na to že to strielalo injekcie ohromnou rýchlosťou. Mohlo sa to podobať na nejakú pušku či kušu no malo to ten rozdiel že ako pohonnú látku to používalo moju chakru. Cez mieritko som zaregistrovala prvú osobu, ktorá mi prišla pod mušku. Bola tam s nejakým psom .. stlačila som kohútik a v momente jej priamo do pleca vystrelila injekcia naplnená zvláštnou látkou, ktorá však prvých pár minút nič nerobila.

Trhla jsem s sebou, ale než jsem stačila cokoli udělat, zabodla se mi do těla jakási jehla.
"Nand..." nic se nedělo, tak jsem se na chvíli uklidnila a vytrhla věc z těla.
Rozhlédla jsem se a ukryla ve křoví, Nyiotte se mnou. Odtamtud jsem sledovala okolí.

Pomocou Kagura Shinganu som presne vedela určiť jej polohu, vlastne som si dávala pozor aj na prípadných okolo idúcich.. aj tak som však vykročila na miesto kde pred chvíľkou bola.. Heem? kde siii? spýtala som sa nahlas po čom som sa pousmiala.. ten jed ťa zabije ak sa mi neukážeš !! zaklamala som páč som sama nevedela čo tá vzorka presne robí.

Stiskla jsem pevně místo, kam mě zasáhla a zatnula pěsti.
Co se to se mnou děje?
Nyo vycítila mou nervozitu a bezhlavě vyrazila vpřed. Přímo na neznámou.

Heem? psíček kde máš páničku? spýtala som sa takým veselým spôsobom a pozorne som sa na čokla podívala, namierila som na neho/ňu ruku z ktorej mi vyleteli taký záhadný temný hadi.

Ty ho však len zviazali a ja som sa pozrela priamo na miesto kde som ušla Arashi.. na jej pleci kde mala ranu od ihli sa zrazu mohla spraviť nepríjemne vyzerajúca a bolestivá pulzujúca rana, v podobe žiliek..

Nyiotte sebou zmítala, zatímco já jsem pevně stiskla pěsti.
Netušila jsem, jestli mne víc bolí to, že ji slyším kňučet a nemohu nic udělat nebo ta rána. Vypotácela jsem se ze křoví.
"Pusť ji!"