Nemocnice v Mesačnej

Tsukigakure Nemocnice, zde se léčí všichni zranění.

Naomi se Sasukem mě doprovodili do nemocnice. Tam se o mě již postarali sestřičky. Zavedli mě do pokoje a uložili mě do postele.
"Mohla bych Vás o něco poprosit? Mohl by mi někdo dojít do zbrojírny pro zbraně. Mám tam objednávku. Tady máte 60 ryo a zbytek mi vraťte prosím." řeknu jedné ze sester. Ta kývne a odejde.

Sestřička se po půl hodně vrátila s velkou krabicí, vrátila mi peníze a zase odešla. Jen jsem se usmála a pod únavou jsem okamžitě usnula.
Nespala jsem ale dlouho v nepravidelných intervalech mě budila ostrá bolest, která pronikala celým tělem, nejhorší byla hlava. Bylo to k nevydržení, i když jsem tu kočku přemlouvala, aby se mnou spolupracovala. Zprvu nereagovala až k ránu se klidnila.
Začínám být hodně deprivovaná. čtyři bílý stěny a nuda jak v kostele. Bolest se ozývala jednou za hodinu a většinou už jen v hlavě. Už jsem si tak trochu zvykla. Do pokoje vešla sestřička.
"Jak Vám je Reino-chan?"
"Rozhodně lépe než v noci."
"Měla by jste dneska ještě ležet a odpočívat v noci jste nic nenaspala. Kabuto-sama by mi dal." změřila mi teplotu, a pak odešla. Takže jsem zase osaměla. Přemýšlela jsem, že Shizuma se mnou trénovat asi už nebude, když jsem tam nepřišla. Pak se mu omluvím.

Za odpoledne jsem jednou usnula a spala jsem asi čtyři hodiny. Pak jsem se probudila a bylo mi víc jak dobře.
Nuda, jak jinak. Tak jsem se dívala jen znuděně z okna. Já už chci trénovat. Chci se naučit nové techniky a zdokonalit shouton. V duchu jsem já i Kočka volali o pomoc ...

Hej, vzbuď se.
Nebudu s tebou nic řešit, dokaď nepřiznáš, že jsem tvůj pán. Okřiknu Nibi v duchu.
Je to tak ponižující, kdyby jsi mě vypustila měly by jsme obě volno, já bych neštvala tebe a ty mě.
Já tě štvu a čímpak?Máš hezký vlasy a celkově si hezká a doufám, že mi nebudeš vnucovat nějakýho chlapa.

Smůla usměju se a vstanu z postele, už mě to tu nebaví. Převlékám se, sbalím si věci a odcházím pryč. V sesterně jsem ještě houkla, že jdu pryč. Sestřičky vyběhly jak šílené a chytili mě za lokty.
"Nemáte povolení odejít z nemocnice."
V tu chvíli jakoby se ve mě něco zlomilo a obě sestřičky jsem srazila ke stěně a rukama je chytila za krk a stiskla jsem.
"Nepotřebuju povolení." stisknu ještě víc, pustím je a odcházím pryč. Svezou se k zemi a ztěžka dýchají. Bylo mi jasný, že to nahlásí.

prisiel vojak truki do nemocnice hned ho odviedol na osetrovnu a doktory sa onho hned zacali starat

Probudil jsem se o půloci a hrozně mně šimralo břicho...
Rozhlédnul jsem se kolem sebe a zjistil jsem,že ležím na lůžku a do pokoje proniká silná zář mesíce...

prsiiel som do nemocn ice lekari mi uakzali kde su prisiel som k nemu
"kto si?"

"a ktora je tvoja rodna vesnice"

"Má rodná vesnice je hrdá vesnice skrytá v kaemnench... momentálně velmi oslabená..." řekl jsem a chitil jsem se za břicho a zatvářil jsem se źnechuceně...

"aha mam lepsi napad kto presne si"

"Jsem? Vy mi budete říkat kdo jsem? Zajímavé..." Chtěl jsem vytáhnout bloček,ale zjistil jsem,že ho nemám u sebe...

"ved sa pytam kto si"

"meno?"

"Shiki Tooya" řekl jsem,napřímil jsem se,ale zase ljsem musel ulehnout do polštáře ...

"a co ked ty neverim?"

"nie"

"Tak to je dobře..." usmlá jsem se... a poté jsem šáhl ¨do svého baťohu a vyndal čelenku Iwy "Tohle vám jako důkaz bude muset stačit."

"a tak tak to teda mam jeden dotaz ber alebo neber nehces sa pridat k tejto dedine?"

"Počkejte... nechám si to projít hlavou..." řekl jsem...

"tak?"

V hlavě mi to začalo šrotovat... přemýšlel jsem o důsledcích apod... nakonec jsem si řekl,že této vesnici,za mojí záchranu něco dlužím a také,že je to skvělá příležitost,jak poznat tuto část zemně...

"Áno,přidám se,když to však nebude mít fatální následky..."