Nemocnice Aliance

First topic message reminder :

Alianční nemocnice pro Konohu, Kumo, Tsuki a Soru. Přesun z těchto vesnic zabírá 15 minut (10 minut na dopravním prostředku). Z ostatních oblastí trvá přesun klasických 25 minut. Jedná se o společné území, proto obranu této oblasti zajišťují všechny vesnice v Alianci.

...



Zde se ošetřují a zotavují pacienti. Také zde probíhá trénink všech mediků z Aliance.

Chytil som Hidea pod krk a trocha ho nadvihol nad zem a kričal naňho ,,Ty nevieš vôbec nič a nevieš aké to je keď si chceš na niečo spomenúť ľudia ťa poznajú ale ty ich nespoznávaš,, začal som sa ukľudnovať a pomaly som pustil Hidea na zem. ,, Môže zrejme za to ta druhá pečať od Assasina,, povedal som už kľudným hlasom na Fu

Hej kámo, kľud, nemusíš sa hnevať za také veci. Láska je láska a pečať tu nepleť. Znova som sa usmial. O pečatiach som niečo vedel, pretože som mal pár klanových zvitkov.

Nadvihla som obočie nad Hideovou poznámkou...Prižmúrila som oči Aj tak to je naprd, on si nič nepamätá...

(Lidi idem do obchodu budem tu za 20min )

,,Ty nevieš nič o mojom živote ani o mne a pokiaľ sa chceš dožiť že uvidíš Senseia tak prestaň ,, "Sanbi počuješ? "Sakra v takejto chvíli by už dávno otravoval" pomyslel som si a pozeral pri tom do zeme.

Ále, však jej už konečne povedz že ju ľúbiš, čoho sa bojíš. Vidím jej na očiach že ťa chce, ver si len trochu... usmial som sa.

Nechápavo som sa pozrela na Hidea a prevrátila som očami...Nechcela som to priznať na verejnosti, tak som sa radšej rozhodla odísť Tak sa majte obaja, ja musím ísť domov... pousmiala som sa a odišla som do Hyuuga štvrte (presun)

Vidíš? Vidíš? To je príznak toho že k tebe niečo cíti, a ty máš to šťastie že si nič nepamätáš... usmial som sa.

Potom čo odišla Fu som len držal zaťatú päsť a mal sto chutí Hideovi dať mu poraidne do teľa ale predsal en sme boli v nemocnici a tak som sa musel ukľudniť. Tak som sa otočil a vyrazil k jazeru. (Presun)

Neprizná sa ani keby mu horelo za pätami... vzdychol som si a vydal sa hľadať senseia.

Nasledoval jsem Shmona(presun)

Ran'na přiběhl s Exem do nemocnice. Já s Shi jsme se od nich oddělili už dávno a Kota s Iseul taktéž.
Gepard ho předal sestřičkám a vyčkával.

Sestřičky mě odvezli na pokoj a zajistili mi potřebnou péči. Zjistit v tomhle případě co mi je, nebylo zase tak těžké. Diagnostika byla jednoduchá - téměř úplně bez čakry. Dostal jsem kapačky a par věcí, které měli kontrolovat mé životní funkce. Pak mě nechali samotnáho. Tenhle typ zranění chtěl hlavně čas. Nic moc jiného se s ním dělat nedalo - pakliže někdo neuměl darovat čakru, což nebyla zrovna jedna z obvyklých schopností.

Různá podpora a výživové látky, které jsem měl zavedené do žil a pečlivě dávkované začínali zabírat. Jemně jsem sebou na posteli trhnul, ale jinak jsem tam dál jen tak ležel.

Uvnitř té temnoty se začínalo něco dít. Čím dál tím víc jsem vnímal co je venku a hlavně se zde začalo postupně vyjasňovat. Chytil jsem se za hlavu, protože mě praštěla jako střep. Kdyby jsem s tím měl nějaké zkušenosti, asi bych to dokázal přirovnat k pořádné kocovině, kterou někdo vzal a aplikoval na ní efekt trojnásobného zvětšovacího skla, aby si jí pořádně užil. Pomalu jsem vstal zamžoural na své okolí.
Knihovna.
Byl jsem v ní. Spolu s přibývající světlem získávala na útulnosti. Ale ty knihy a svitky. Pořád se válely po zemi. Byly vypadané ven z polic. Došel jsem k prvnímu a opatrně se shýbnul. Nebylo to úplně bezbolestné. Otevřel jsem ho a začal číst.

V přítmí nemocničního pokoje se mi pomalu otevřeli ústa. Pak se začali pohybovat. Z mých úst tiše splývaly prameny slov a já jsem mluvil dál. Vypadalo to, že jsem ale stále v bez vědomí, což byl také fakt.

Dočetl jsem první stranu a na chvíli zavřel oči. Najednou, jako by se mi oživily vzpomínky na tu knihu, už jsem věděl, kam patří. Spokojeně jsem jí uklidil do police, ikdyž to v mém stavu nebylo nic lehkého. A pak jsem začal s další na novo. A znovu. A znovu.

Na okamžik bylo vždy slyšet odmlčení v mé řeči. Pak jsem ale začal tiše mluvit znovu a často o úplně jiné věci. Poté však následoval další krátké odmlčení a po něm opět změna tématu. Někdy prudší, někdy méně. Odmlky byli vždy přibližně stejně dlouhé.
Když mě přišla sestřička zkontrolovat, pořádně jí to vyděsilo. Něco takového se jim tu normálně nestávalo. Nakonec zavolala nějakého pověřenějšího medika, který po určité době usoudil, že to bude nejspíš příznak léčení. Utkvělo na mě pár pochybovačných pohledů, které jsem však stále neměl šanci vnímat a poté byl planý poplach zrušen.
A slova proudila dál. Hodinu po hodině naplňovala ticho nemocničního pokoje. Čas od času se zde objevila nějaká sestřička, nebo medik. Někdy jen aby mě zkontrolovali, ale občas se tu i zastavili o přestávkách a posadili se, aby se na chvíli zaposlouchali. A slova proudila dál.

Po hodinách soustavného mluvení jsem umlknul. Po odmlce již nenásledovaly další slova, již jsem neměl, co rovnat. Prudce jsem sebou trhnul a vyletěl do sedu. Nutno říct, že jsem si tím vytrhal polovinu hadiček z rukou a stejně to nemělo zrovna dvakrát nějaký smysl, vzhledem k tomu, že jsem téměř okamžitě zase spadnul na zpět. ale byl jsem vzhůru. Popravdě řečeno sem si nebyl jistý, jestli mě to momentálně zas až tak těší. Okolo mě začaly pobíhat sestřičky, které přivolal hluk, který jsem způsobil svým počínáním a některé přístroje, které proti němu zásadně protestovaly. Chvíli se na mě chrlily přívaly slov a otázek. Poté, co byly ale všechny vyslechnuty a zoodpovězeny jsem v pokoji znovu osaměl. Obrátil jsem něco, co mělo být podle mých propočtů hlava, ale co se momentálně mnohem více jevilo jako pytel, ve kterém je uzavřené parádní množství střepů spolu s mým mozkem a není tam nic, co by jim bránilo užívat si své vzájemné přítomnosti, do strany směrem k jedinému oknu v pokoji.
Přivřel jsem oči. Nevěděl jsem pořádně, co tu dělám. Poslední co jsem si pořádně vybavoval byl můj odchod ze zámku Tsukikage. Dál se nacházela černota a pár pěkných barevných fleků.
Co se to sakra...

Ležel jsem tam ještě dost dlouho na to, abych měl spoustu času na přemýšlení. Jenže jsem stále ani za nic nemohl přijít na to, jak jsem se sem dostal a jak jsem přišel v podstatě o všechnu čakru. Nakonec se objevil hlavní medik na vizitu. A pustil mě domů. Tedy, řekl, že můžu jít domů, ale že se nesmím aspoň dva dny přepínat a musím počkat až se mi obnoví zásoba čakry. Pokud možno bych měl hodně spát a... Byla to prostě klasická řeč doktorů. Když jsem pomalu vyšel z nemocnice, musel jsem uznat, že se necítím zrova fajn. Ale nějakou čakru už jsem měl. A dokázal bych do sebe uvolnit další. Pomalu jsem natočil hlavu k nemocnici, jako bych se ujišťoval, že mě nikdo nesleduje. Potřeboval jsem zjistit, co se se mnou stalo a jediný způsob jak na to přijít, který mě napadal, bylo projít si ještě jednou trasu, kterou jsem se vydal ze zámku Tsukikage do restaurace. Pomalým krokem jsem vyrazil.
(přesun)

Vešel jsem dovnitř, pozdravil sestřičku u recepce a informoval ji o svých zraněních. Mile mi zdělila, kam mám jít a já jí s díky opustil.
Počkal jsem, až na mě přijde řada, vešel do ordinace a ukázal doktoru všechny popáleniny. Chvíli si něco mumla, pak všechno vyčistil, namazal nějakou mastí a potom mi jednu dal. S radou, a´t si to leduji, jsem s dalším díky opustil místnost a zamířil k automatu, abych si dal teplou čokoládu a na chvilku si oddychl.
Pak jsem energeticky vyskočil, což moc dobrý nápad v mém stavu nebyl, ael já byl pořád tak nějak hyper! Když už jsem byl tady, rozhodl jsem se navštívit knihovnu.
(Přesun)

prisáli sme na kondorovi Záverečná panstvo povedal kondor Dakujem Kazuma pod zobral som Mitsuko na rameno a zoskočil som s Kondora

Nechal som ju nech si ju teda teraz prevezme a odnesie ju za lekármi ja som tiež zoskočil a šiel som sa nechať bez slova ošetriť .

došiel som sa lekármi položil im ju na stôl Táto žena potrebuje okamžite ošetriť lekár ju začal ošetrovať a ja som sa tiež nechal ošetriť

Po ošetrení som vyšiel von z nemocnice čakal som pred ňou .
Vedel som že to dievča si tak pol hodiny asi poleží a bude fit predsa len zranenie jej to veľké spôsobiť nemalo len jej to asi ochromilo nervy .

ošetrili ma ale čakal som ešte chvílku kim ošetria dievča viem že by si mala poležať ale nemám nanú čas a vo vezbe môže ležať kolko chce višiel som pre nemocnicu išiel som za kazumom Tak čo snou urobíme spítal som sa