Les Smrti - centrum

First topic message reminder :



Zde je les ještě hustší než v okrajové části. Naleznete tu spoustu jedovaté havěti ať už rostlinného, či živočišného původu.

"Hmm. Nepreveríme ich?" opýtal som sa ho a pomaly som si nechal rozrastať pečať. Zatiaľ iba do polky tela.

(fajn, Souta se řadí za Rokkua, nové pořadí : Rokkua, Souta, Fujin, já, Tasher)

Jen jsem pozoroval jak pomalu všichni přichází. Nereagoval jsem a jen se klidně na všechny díval. Kývl jsem na pozdrav Tascherovi a jen si všechny prohlížel."Co kdyby jste se šli prát někam jinam...mi bychom se chtěli utábořit a najíst..." A pořád jsem se tak klidně na všechny díval.

(Musel jsem dohnat čas xD)

Pokud vás tak moc zajímají svitky, tak jděte k řece... Neměl jsem chuť se do boje o něj zapojovat, to radši počkám na další příležitost v budoucnu. Vy tam, ale klidně jděte pokud jste na to dostatečně silní... usmál jsem se a dál se frajersky opíral a ignoroval jakékoli případné poznámky ze strany nově příchozích...

Kývla jsem na Tashera a pak jsem se vrátila k těm dvěma.
Musím souhlasit s Fujim, nemá cenu rvát se beze smyslu, šetřte si to na získávání svitků, my by jsme se rádi najedli, všimla jsem si, že tamten kluk aktivoval pečeť. Pořádně ve mě hrklo, ale navenek jsem vypadala dál klidně.

"Prečo chceš hneď bojovať? Mohli sme si predsa nájsť nových priateľov."
Odpovedal som Soutovy bez toho, aby som sa naňho pozrel.
"Nie, vďaka. Na rieku nepôjdem. Už som dnes musel bojovať s veľkým pavúkom. Ďalšie odporné zviera už neznesiem."

Zoskočil som dole k Rokku a povedal"Povedzme že to čo má to dievča na krku ma veľmi zaujalo" povedal som a pozrel na Samehadou. Potom som sa zaškeril a stiahol pečať. "Ale dobre. Chcel by som prejsť touto skúškou čo najpokojnejšie." odvetil som pozrel sa na to dievča.

Jen jsem se nakonec posadil."No vidíte, jak to jde...nevím proč by jste se chtěli pořád mlátit." Usmál jsem se na ně. Vypadal jsem fakt opravdu klidně a i v tuto chvíli."Chcete se posadit nebo půjdete dál?"

Poznámka toho kluka s pečetí mě překvapila.
Ten že by poznal legendární meč?
To je moje dědictví a věř, že není na půjčení. Vpodstatě s ní i spím.
Pokud vůbec spím, ušklíbla jsem se. Pak jsem uslyšela to Fujinovo uvítání a musela jsem se začít smát.

To nebylo zvíře, ale souboj shinoby... Usmál jsem se... Neměl jsem chuť se do toho zapojovat... Už tak mám za sebou dnes souboj s tříhlavým hadem, který používal katon a 2x suiton. Potom ještě pětimetrový pes... Prostě pohodový den, vyplatí se chodit si sám po lese... řekl jsem ironicky a usmál se na všechny, působil jsem dojmem, že napětí téhle situace na mě zcela nepůsobí...

Až teraz som si všimol meč, ktorý mala Roka pri sebe. Začal som sa smiať. "Samehadu vlastní genin? Musíš mať skutočne zaujímavú chakru, keď ťa ten meč ešte nezožral."
"Už chápem prečo si chcel bojovať. Ale myslíš, že ten meč ťa bude poslúchať?" Prehovoril som na Shoutu a Fujinove pozvanie úplne ignoroval.

Souta: (nebudem teraz prepinat, mam nieco rozrobene)

"Ja mam veľmi dobrú chakru takže podľa mňa áno. Ale aj tak radšej by som si to vyriešil mimo skúšok." povedal som a zaškeril sa.

Jen jsem si povzdechl."Tak co, sednete si a nebo do sebe pořád budete rýpat. Jestli nechcete, tak můžete jít..." Zatím jsem připravoval ohniště a jen se tak stále pousmíval, jakoby jsem z toho všeho měl zábavu.

Přeměřila jsem si ty dva pohledem a pak se zaměřila na Souta.
Mám vážné pochyby o tom, že by ti nadšeně skočila do náručí a prokletá pečeť by ti v tomhle opravdu nepomohla, nicméně to tu teď nehodlám řešit. Jak řekl Fujin, buďto přijměte pozvání na dvě ryby pro pět lidí a nebo odejděte.
Ty kecy toho kluka o Samehadě. Svítila mu z očí chtivost.
Na to hodně rychle zapomeň chlapče, kvůli Samehadě a ostatním mečům jsem musela bojovat s Lizzy- sensei. Aby byl některý mimo Kiri? Jen přes mou mrtvolu!

Já mám uloveno tucet divokých ptáků... (velcí jako pelikán) ukázal jsem na ně těch 12 za hlavy svázaných ptáků... Můžu vás klidně pozvat na večeři všechny a ještě plno jídla zbude... usmál jsem se a mrkl na ně... Potom jsem je podal Fujinovi... Nechám jejich úpravu na tobě, stejně jsi lepší kuchař než já... řekl jsem uznale a usmál se na něj...

Posadil som sa vedľa Fujina a nespúšťal oči z Roky a jej meča. Stále som sa usmieval. "Nie som senzibil, ale chakra z tej pečate by sa Samehade určite páčila viac."

"No a povedzme že ja mam chakru chutnejšiu ako každý normálny ninja a ešte k tomu aj prekliata pečať.Samehadou by si zalahodil. " povedal som a zaškeril sa. Potom som sa posadil k tej Roke ako provokáciu. Nemal som v pláne nič zlé ale bola by nuda bez hádok.

Roka mohla zacítiť, vďaka samehade dosť.. temnú chakru, chakru ktorá je nechutnejšia a skazenejšia než sama prekliata pečať, než nejaký Bijuu.. chakra niečoho čo podpísalo zmluvu s Jashinom. V zápetí sa ozvalo vytie a tú chakru mohli pocítiť aj tí ktorý neboli senzibilmi.. spoza stromov, a z rieky bolo počuť vrčanie, v momente sa okolo vás rozostúpilo do kruhu, a doslova vás uzavrelo asi šesť až desať vlkov ktorý boli celý čierny, a mali na sebe jashinistické znaky.. Pochutnáme si.. bráškovia.. Lady Atsuke to vadiť nebude.. zavrčal jeden z nich, najväčší na ostatných a tý sa len ..zachechtaly xD?

(atsuka se řadí za souta xD)

Urobil som rýchlo okolo nás chakrovú bariéru a povedal. "Cez toto sa nedostanú. Povedzte až to budem môcť uvolniť." povedal som a sedel som tam v kľude.

Usmál jsem se na Taschera a převzal si od něj ptáky a začal je pomalu připravovat. Ostatní se mezitím posadili a já je poslouchal."Moc si myslíš Souto. Ona patří do klanu Hozuki a meč je právoplatně jí. Věř mi, že dokud nezemře, tak se jí nezdá..." Najednou nás kolem dokola obklíčili takový velmi divní vlci. Všechny jsem rychle projel pohledem."Myslím hoši, že máme společnost..." Ale nezvedal jsem se, jen jsem dál připravoval ptáky jako by se nic nedělo. Ale teď už ten klidný výraz byl fakt podivný.

(Pořadí prosím a Atsuka bude teda po Soutovi a já po ní...sorry, že to chvíli trvá, ale dělám toho víc...)

(je na těch vlcích něco zvláštního??? )

Začínali mi vyskakovat žilky na čele.
Bojovala jsem proti jejímu bývalému vlastníkovi, který měl navíc ještě prokletou pečeť a taky mi zůstala v ruce, víc to komentovat nehodlám, zvedla jsem se a šla kousek stranou tak, aby mi nebylo vidět do obličeje, částečně jsem taky vyhlížela Chikako.
Lizzy-sensei, vím, že jsi věřila, že projdu, ale tohle fakt poslouchat nehodlám. Ach bože, proč? Zatracený souboj šermířů. Kdyby jsem tě nezasáhla, mohla si žít déle.
Pak jsem uslyšela Fujina a trochu se pousmála.
Díky, že jsi jim to vysvětlil. Na vlky jsem zatím nijak zvlášť nereagovala, ta bariéra vypadala pevně, jen jsem na ně dávala pozor.