Les Smrti - jeskyně

Tato část lesa obsahuje komplex podezřelých jeskyní. Některé jsou prázdné, některé ne... Ale to poznáte sami.

Amaterasu a já jsme seskočili ze hřbetu velkého hada. Ten prohledal jednu z jeskyní a za chvíli se vrátil. Vzduch byl čistý.
"Tady se můžeme na noc utábořit. Had bude hlídat vchod. Narozdíl od těch ostatních děcek máme výhodu. Můžeme klidně spát, nemusíme držet hlídku." pravil jsem a vešel do jeskyně, kde jsem rozdělal oheň.

Jen jsem vztekle seskočila a vešla taky. Poadila jsem se a bouchla do země pěstí."Sakra! Kdyby tam nebyli! Moc jsem vyletěla! Kdo mohl tušit, že se tu potkám ze stracenou rodinou! S těmi prachanty! Byla jsem tak blízko! Nemůže se mi přece rovnat! Pořád má pro mě slabost a nedokáže proti mě jít! Musím toho sakra využít a to brzo!" Fakt mě to vynervovalo a v hlavě jsem to teď měla jak v kafé mlejku.

S ledovým klidem jsem sledoval to jak vyvádí. Zamyšleně jsem si posunul brýle.
"Upřímně, myslím si, že bys je tam srovnala všechny, kdybys využila svého daru." pochopitelně jsem narážel na její pečeť.
"Ale... příležitostí bude ještě dostatek. Ten kluk neuměl nic čím by překvapil ne?" pousmál jsem se a přivolal menšího hada, který hlídal malý košík s jídlem.
"Navíc, my máme o jídlo postaráno. Budeme najezení a odpočatí a ti ubožáci budou nejspíš žužlat kořínky. Vem si." přisunul jsem košík s jídlem k Amaterasu a hleděl do ohně. Obří had naprosto zatarasil vchod do jeskyně, takže nebylo zvenku vidět ani plamínek. Jen černočerná tma.

Šáhla jsem do košíku a něco si vzala. Měla jsem už docela hlad a z chutí jsme se do toho pustila."Chci jim nechat nějaké překvapení do budoucna. Myslím, že už z pečetěmi mají nějaké zkušenosti..." Potom jsem se jen zamyslela. Už jsem se trochu uklidňovala."Myslím, že měl překvapit...určitě umí to, co já a podle toho, jak ten boj vypadal, tak ano...ale...nepůjde proti mě..je na to slabí...nepůjde proti sestře...a stejně jsem lepší..." Ušklíbla jsem se a taky hleděla do plápolajícího ohně.

Vytáhl jsem si ninja karty a zapsal si do nich informace, které jsem posbíral během jejich boje.
"Možná ho něco sežere. Jen si nejsem tak docela jistý, zda by tě to potěšilo." sadisticky jsem se pousmál a napil se čaje. Poté jsem vytáhl z batohu jakousi podložku na kterou jsem si lehl. Přikryl jsem se pláštěm a zíral do stropu. Pokud se tak dá nazvat horní stěna jeskyně.
"Měla by ses také vyspat. A méně se vztekat. Dobrou." pousmál jsem se a za chvíli spal jako špalek.

Jen jsem na vše tak jednotvárně přikyvovala, než jsem i uvedomila, že už nemluví a spí. Dala jsem si teda pod sebe batoh a hůl oložila vedle sebe. Podložku jsem nechtěla, protože mě to nádherně chladilo. Zakryl jsem se pláštěm stejně jako on a taky netrvalo dlouho , než jsem usnula.

(Víš, že si zmetek brácha...ty se válíš doma a já píšu ze školy xD...tss...haluzáku xD)
Vůbec jsem skoro nespala. Často jsem se probouzela a myslela na to, co se stalo. Bylo to velmi podivné, že jsme se najednou takhle setkali na Chunninských zkouškách. Sakra...měla jsem ho dostat!... Pořád jsem nechápala to, proč se mě stále zastával i potom, co jsem se do něj tak pustila. Vrtalo mi to hlavou, ale necítila jsem díky tomu k němu nějakou vděčnost. Spíš ještě větší vztek, že si z toho nic nedělá. Já toho parchanta dostanu!... Pomalinku jsem vstala a bez kabatů došla k hadovi, který mě uvolnil menší průchod, abych mohla ven. Bylo docela chladno a od úst mi odlétala pára. Skřížila jsem si ruky na hrudi a začala si třít ramena. Poslouchala jsem všechny ty divné zvuky lesa, které pro mě byli tak...tak omamující.

Nedaleko jeskyně se objevila vydra. Zůstala skrytá v lese, ale tak, aby viděla jak na vchod do jeskyně, tak na Amaterasu. Dávala dobrý pozor na všechno, co viděla.

Nasadil jsem velmi volné tempo během prozkoumávání blízkého okolí. Mohl jsem si to dovolit, protože tahle zkouška je vážně jen pro dětičky. Netrvalo dlouho a ucítil jsem cizí chakru. Slabou jako čajíček.
"Hm. Genini." zamumlal jsem a vydal se tím směrem. Ty lamy jsem viděl okamžitě.
"Navalte svitek dobrovolně, a možná to přežijete." ušklíbl jsem se a posunul si brýle. Čekal jsem jen na to, až mě zmerčí.

Oba genini se otočili. Byli to chlapci, kterým mohlo být něco kolem dvanácti let. Byli už zle potlučení, špinaví a hladoví. Na hlavách měli čelenky se znakem Suny.

Amao
"Heeeee? Si upad brejloune ne? Nech si zajít chuť, ani nevíš čím vším jsme si museli projít, abychom ho získali!" vyplazoval jazyk a dělal dlouhý nos.

Sayami
"Drž hubu idiote." zamračil se a trochu přikrčil. Byl připraven na boj. Jeho kolega příliš inteligence nepobral a tentokrát toho litoval ještě více.

Ležérně jsem se opřel o kmen stromu.
"Miláčkové. Jsem rád že mi usnadňujete práci. Nebyl jsem si jistý tím, zda svitek vůbec máte. Popravdě bych to od takových děcek nečekal. Ale jsem v jádru dobrák. Takže naposledy vás žádám... vydejte svitek." sarkasticky jsem se pousmál.

Byla to taková pohodička. Pro nás to byla hračka a já si to nadmíru užívala, i když mě stále štvalo to, co se stalo. Když potom Kazuo řekl něco o přítomnosti cizí čakry, jen jsem se uchechtla. Potom jsme je uviděli a já chvíli poslouchala o čem mluví. Pak jsem se najednou objevila za těma dvěma. Stála jsem nad nimi jako stín. Trochu jsem se sklonila a sladce pošeptala."Ale, ale...vy jste nám malý zbojníci...to by jste šli proti dámě? To určitě ne že?" Byla jsem těsně u ucha toho druhého a on mohl cítit můj dech. Vlasy mě spadali až dolů na zem a já se sladce usmívala. Hrála jsem si s nima a čekala jak zareagují. Když jsem byla takhle skloněná, šlo mě lépe vidět do výstřihu. (To jsem si nemohla odpustit xDDD Aby z toho nedostali infarkt xDDD)

Amao
"Dámě? Žádnou nevidím!" naštvaně zavrčel a ohnal se po ní. Chystal se jí vrazit jednu pěstí ale na okamžik se zahleděl do toho výstřihu, načež se mu na tváři objevil přiblblý úsměv.

Sayami
"Amao! Kryj se ty debile!" zakřičel a už posté si pomyslel, proč právě on má v týmu takového idiota. Sám uskočil mimo dosah Amaterasu a chystal si útok, nebo případnou obranu.

Můj výraz se rázem změnil v rozzuřený. Lehce jsem se vyhla jeho ráně a chytila ho za vlasy. Prudce jsem škubla a švihla s ním o strom, který pod nárazem popraskal. Okamžitě jsem se objevila u něj a chytila ho pod krkem, čímž jsem ho namáčkla silně na strom."Co si říkal ty spratku?!!" Moje nehty se zarívali do jeho krku, z kterého kapali malé kapky krve. Otočila jsem hlavou na toho druhého."Co kdyby si mi dal ten svitek nebo tady ten tvůj kamarádíček zemře?!!" Že?!" Podívala jsme se znovu na něj a víc stiskla jeho krk.

Sayami
Obrátil jsem oči v sloup a v ruce vytvořil chakrová lanka. Sejmul jsem podivný předmět, který se mi celou dobu houpal na zádech. Jednalo se o loutku, přesněji řečeno dvě loutky.
"U... uklidni se. Svitek ti... dáme." pravil jsem a začal se štrachat v loutkách. Schoval jsem ho totiž pěkně hluboko.

Amao
Jen jsem cosi heknul a divil se, jak jsem se ocitnul na tom stromě. Nemohl jsem dobře mluvit, když mě držela za krk. Dáma to rozhodně nebyla ale měla boží kozy. Nemohl jsem si pomoci a zase jsem tam mrknul. Snad si toho nevšimla.

Jen jsem se potichu uchechtl. Neměl jsem v plánu se zapojovat. Věděl jsem, že Amaterasu to zvládne. Posadil jsem se do trávy a sledoval to divadlo před sebou. Záviděl jsem jí. Záviděl jsem, že si to dokáže tak užít. To já mohl zabíjet na tisíc způsobů a nikdy to ve mně nezanechalo žádné emoce. Jako hodinář, když rozebere hodinky... takové pro mne byly pitvy zaživa.

Ještě jsem víc přitalčila."Dělej! Nebo brzo umře!" Podívala jsem se na Amaa a všimla si kam čumí. Znovu jsem se naklonila k jeho uchu a tím i víc odhalila mé přednosti."Libí? Na to si měl myslet dřív, než si mě začal urážet..." Dlouze jsem mu olízla uchu a pak se zase vzdálila a ještě víc stiskla jeho krk.

Amao
Dál jsem na ni nestoudně zíral a sjížděl pohledem zeshora dolů a zase zpátky. Přece jen jsem ženskou tak zblízka neviděl. Můj rozum byl naprosto v háji, aktuálně se můj mozek nacházel kdesi v kalhotách. Vůbec jsem si neuvědomoval, že jde o život.

Sayami
Chakrová lana byla připojená na loutky. Pochopitelně jsem neměl v úmyslu jí svitek jen tak vydat. Loutky párkrát zacvakaly a vystřelily spršku senbonů přímo na Amaterasu.
"Odpusť, ale já se jen tak nevzdám. Pro postup na chuunina udělám cokoliv."

Jen jsem se musela pousmát, jak si mě ten kluk prohlížel. V tom však na mě zaútočil ten druhý. V mžiku jsem vytáhla druhou rukou hůl a jedním rychlým zatočením a švihnutím proti letícím senbonum, jsem vyvolala poryv větru a jehli kousek přede mnou popadali na zem, jen to zacinkalo."Hmm...jsi hezounek, ale tvůj kámoš rozhodl za tebe..." Prudce jsem trhla rukou a v jeho krku to je zakřupalo. Zlomila jsem mu vaz. Potom jsem ho pustila a jeho bezvládné tělo dopadlo na zem. Z úšklebkem a potěšením jsem se otočila na Sayamia.

Amao
Rozdrtila mi krk, až jsem se divil, kde se v děvčeti bere tolik hrubé síly. Můj poslední pohled patřil jí. Umíral jsem s úsměvem na rtech.

Sayami

"Bohužel. Nemohla jsi tušit, že můj kolega je mi víceméně volný. Díky že jsi mě ho zbavila. Bohužel jsi další na seznamu překážek. A bohužel já nejsem nadržený idiot." ušklíbl jsem se a první loutka otevřela část svého břicha. Amaterasu mohla vidět několik trubic, ze kterých vystřelily plameny. Měly velkou sílu a dosahovaly několik metrů. Chybělo málo aby ji ošklivě popálily.

Jak chceš... Když vyšlehly plameny, natáhla jsem proti němu svou pravou ruku a ta se záhy jakoby otevřela. Z dlaně mi rychle vyjeli 3 trubičky a z jedné velkým tlakem vyletěl proud ohně, který se střetl s tím jeho. Jeho by sice větší, ale můj silnější a rozhodně měl i větší tlak. Byl to podobné jako nějaká technika.

Sayami
Musel jsem uznat, že jsem byl překvapený. Ona sama je loutka? Pousmál jsem se.
"Skvělé. Až tě zabiju, budeš mou triumfální zbraní na chuuninských zkouškách." zatím jsem dále používal plameny a bylo to vyrovnané. Ohně se navzájem rušily. Druhou rukou jsem si přitáhl loutku, kterou jsem zatím příliš nevyužíval. I ona odhalila jakési trubky, které měla umístěné na břiše. Z nich vyletěla další dávka jedovatých senbonů. Poslal jsem je na Amaterasu obloučkem, aby je oheň neroztopil.

Pořád jsem ještě byla v klidu a dál držela plamen.Moc si vyskakuje chlapeček... "Ještě chvíli budeš provokovat a poznáš jaký to je, když se naštvu." Levou rukou jsem znovu pevněji stiskla hůl a zatočil s ní. Vyslala jsem na senbony silnější proud vzduchu, který je zastavil. Potom jsem z holý začala točit nad hlavou a kolem nás se pomalu roztočil vítr. Jehly se zvedali ze země a jakoby se seskupovali u mě. Nakonec jsem prudkým máchnutím veškerý jeho útok poslala na něj a silou větru zvýšila ještě sílu svých plamenů.

Sayami
Zatvářil jsem se poněkud tupě. Kombinuje vzduch a oheň, to není dobré. Loutky jsem přitáhl k sobě a použil je jako štít. Teprve teď si mohla všimnout, jakého živlu využívá druhá loutka. Byla to voda. Uhasila oheň, který se na mě řítil. Nicméně vítr mě odhodil a já přistál o pár metrů dál. Do zad mě praštil nějaký zk***ený strom a vyrazil mi dech.
"To.... ještě.... bude zajíma...vé." máchl jsem rukama a loutky praštily do země. Chvíli se nic nedělo ale pak ze země vyjely dva ostré ocasy, zakončené otráveným kopím. Pochopitelně se objevily přímo pod Amaterasu.