Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


> sídlo má 2 vchody/východy.
Hlavný vchod je veľká brána, cez ktorú je možné dostať sa na pozemok z ulice.
Vedľajší vchod je zadný vchod, o ktorom vedia len členovia klanu Hyuuga a Hokage.

> Celé sídlo je ohraničené múrom.

> Po incidente s Mikomi je celé sídlo chránené hliadkou, dvaja členovia klanu hyuuga, na úrovni chuuninov (vedľajšia rodina).

> Momentálne už žijú všetci členovia klanu Hyuuga na jednom pozemku, člen vedľajšej rodiny môže mať dom pokojne vedľa člena rodiny hlavnej.

> Členovia vedľajšej rodiny nemajú zákaz učiť sa techniky ako Kaiten či 64!

> Novou hlavou klanu Hyuuga sa po smrti Naomi stal Hyuuga Futoshi, aj to sú dôvody istých zmien.

"Nee-chan, včera jsem byla z několika událostí tak rozhozená, že jsem usnula v parku. Měla jsem hodně o čem přemýšlet." odpovím zadumaně a dál se marně snažím uvolnit své dýchací ústrojí.
"Proto jsem se asi trošinku nachladila." dodám.

Rozhodilo? Takhle jsem ji dlouho neviděla... V její odpovědi i v jejím výrazu čtu, že mi do toho nic není. Prohrábnu si vlasy a zamyšleně těkám pohledem mezi ní a dveřmi.
"Nevíš, kdy tu bude Hokage-sama?" zeptám se a nejistě přešlápnu. Pravda je, že ještě nikoho z Konohy neznám a ráda bych to napravila. Jak jen to říct...? A pak samozřejmě tým.

Usměju se.
"Hokage-sama... nevím, ale slyšela jsem, že neměl moc dobrý den. Otravovala ho spousta lidí a svým řevem je z kanceláře rychle vypudil. Takže si šel možná trochu odpočinout. Ale určitě se dnes ještě objeví." ujistím ji.

Připadá mi zvláštní tam jen tak postávat tak se pořád zamyšlená posadím vedle ní. Přivřu oči a snažím uvěřit, že jsem opravdu v Konoze a vedle mě sedí má nee-san. Teď ještě počkám, až mi Hokage-sama přidělí tým...
"Musí toho mít opravdu nad hlavu." souhlasím nakonec. Ale stejně.... Dodám v duchu... Už se nemohu dočkat.

Váhám jestli jí to říct, ale ostatně je taky člen klanu a musím ji varovat.
"Víš, včera jsem viděla dva Hyuugy jak se jeden druhého pokouší zabít. Nevím jestli to ta ženská přežije, ale dávej si na ni pozor. Dneska nemůžeme věřit ani lidem z našeho klanu."

Její slova jí vytrhla ze zamyšlení. Chvíli dohledává jejich význam. Ne nadarmo její jméno znamená Básnířka. Občas nevnímá...
"Dva Hyuugy?" zopakuje si, co její sestra řekla.
A rozhodně jí to nepřipadá v pořádku. Snad právě proto ji tu našla přemýšlet. Zvedne hlavu a kývne. Bude si dávat pozor na každého, kdo není Mikomi. To je její zásada. Věřit, ale prověřit. Jsou tu věci, které jí do toho nezapadají, ale Mikomi-neesan věří.

Jestli jsem někdy měla strach o svůj klan, tak jedině ze strany cizích lidí. V životě by mě nenapadlo, že se někdo od nás dá na kariéru zločince.

"Nějaká Naomi a můj sensei Futoshi." přikývnu, jelikož v sestřině hlase vyslyším otázku.

"Ah..." Jemně se pousměju. Vlastně jsem si to jen zdůvodňovala a neptala se, ale je dobré to vědět. Mluvila o ženě, takže její sensei to asi nebude. V duchu se té myšlence usměje, ale zůstává klidná. Naomi... To jméno si zapamatuje. A...
"Takže tvůj sensei je Hyuuga?" zeptá se. Možná je ta otázka nevhodná, ale má ještě tisíc věcí, na které by se nejraději zeptala.

Oči se mi zůžily a nad hlavou se mi objevila velká modrá kapka...
"Nee-chan... ty jsi fakt mimo, teď jsem to říkala... ano, je to Hyuuga."

Opět dostávám svůj typický tik do oka...

Rozesměje se. Už zase myslí na něco jiného.
"Hai!" odpoví a snaží se působit vesele i ve svém typicky černém oblečení.
"Těším se, až budu mít svůj tým." A až se objeví Hokage, který mi ho přidělí, dodá v duchu.

Usměju se když vidím sestru jak usnula. Skočím domů a opatrně ji pod hlavu položím polštář. Ona je prostě Snílek se vším všudy. Seberu batoh se svýma věcma a rozhodnu se někam jít.

(přesun)

Zívne a protáhne se. Trochu nechápavě zvedne polštář a když si uvědomí, kde je, rozhlédne se. Nee-san už zřejmě zmizela. Zmizí uvnitř a polštář položí na postel. Půjde se projít...

(Přesouvá se)

Bol som kúsok za Mikomi, a vedel som, kde má dom. Ako som ju dobehol, už som sa pozrel na dvere domu, do ktorého mierila. "Tak ti prajem dobrú noc, a hlavne, aby ti to nachladnutie rýchlo prešlo." Usmial som sa, aj keď to v tme možno nebolo vidno.

"Arigato... i vám přeju dobrou noc." usmála jsem se na něj a zamířila domů. Sotva se za mnou zavřely dveře, dopadla na mě únava plnou silou. Do postele jsem se sotva doploužila. Usinala jsem plná dojmů a smířená s tím, že se to zase podepíše na mých snech.

Už keď som spravil prvý krok smerom domov som sa pousmial na dvere domu, do ktorých vstúpila Mikomi a ďalej som šiel domov. Keď som sa dostal k môjmu domu vošiel som dnu a hneď si to namieril do kúpeľne kde som si dal horúcu sprchu a potom som už len prešiel do spálne, kde som zaspal v posteli prikrytý pod mäkkou perinou.

Dnes mám chuť vylézt na střechu, nedá se nic dělat.

Po obědě jsem tu věc opravdu provedla. Tedy spíše po tom, co jsem si odbyla další záchvat kýchání a moje oči přestaly vypadat jak kdyby patřily angorskému králíkovi.

Na střeše našeho domu jsem se rozhlédla a ani jsem nemusela aktivovat byakugan. Můj milý společník seděl opodál na nejvyšším stromě v okolí. Jako obvykle. Jen jsem natáhla ruku a čekala, až si mě všimne. Netrvalo dlouho, a na hřbetě své pravice jsem měla překrásného ebenově černého havrana.

"Dnes vám to moc sluší. Jak se vůbec máte Edgar-sama?" nasadím velmi uctivý tón, jaký si tento pták určitě zaslouží.
"Nevermore." zakrákal jak bylo jeho dobrým zvykem.

Nechala jsem si ho vylézt na rameno, posadila se na okraj střechy a pozorovala ulici pod námi. Při troše štěstí půjde kolem nějaká známá tvář. Z kapsy vylovím skořicovou sušenku. Edgar je miluje a je zvyklý dostávat ode mě pamlsek. To on mě naučil zachovat v každé situaci chladnou hlavu. Ochočila jsem si ho ještě jako malé ptáče. Když ke mě poprvé přiletěl, nemohla jsem se skoro hodinu ani hnout, abych ho nevyplašila. Byl k lidem značně nedůvěřivý, ale teď se naučil zůstat v klidu, pokud jsem v klidu i já. Nebojí se lidí jestliže je se mnou, ale nikdo jiný ho nedokáže nalákat. Jen já. A moje mladší sestra.

Pod mikinou jsem měla schovaný deník. Vytáhla jsem ho a začala psát. Edgar je jediná bytost, která smí sledovat co píšu. On jediný to totiž nevykecá.

Dal som si studenú sprchu po tom, ako som sa najedol a hneď som si aj umyl zuby. Ako som sa obliekol do svojich klasických vecí, uvažoval som čo robiť v tento všedný deň. Po chvíľke zazerania do zrkadla som sa rozhodol, že pôjdem popozerať svet.
(Presun)

Většinu dne jsem strávila lenošením a tak jsem se konečně rozhodla něco dělat. Povzdechnu si... sestra se tu dnes neobjevila, a to jsem ji chtěla naučit Hakke Sanjūni Shō.

Seskočila jsem ze střechy a hodila si u toho salto. Dopadnu bez potíží. Tak tohle jsem zatím nezapomněla.

Rozhlédnu se a nevím kterým směrem jít. Pak si vzpomenu na nový svitek... No jasně. Jen co jsem se něco naučila, je tu další věc, kterou musím využít.

(přesun)

Opřu se o zábradlí a překvapeně zavrtím hlavou. V její tašce jsem ten svitek zahlédla. Dokonce mám dojem, že ho zastrčila naschvál víc dovnitř, aby neměla ta, co nás sledovala, pochyby, že ho nemá. Tak proč...

"Pro..." Začnu, ale nedokončím. V té chvíli jsem si vzpomněla na náš předchozí rozhovor. Je tu jedna z našeho klanu... Nebezpečná... Naomi.

"Naomi..." Zopakovala jsem nahlas svou myšlenku a tázavě se na sestru zadívala.

"Teď není čas kochat se zdejší malebnou krajinou." pravím a i přes sestřiny protesty ji nacpu přímo do dveří našeho domu. Strkám ji furt dál až do mého pokoje a tam za námi zamknu. Konečně si s jakž takž úlevou vydechnu.

"Kdybys ji někdy potkala, slib mi, že okamžitě odejdeš." řeknu s rozechvělým hlasem.

,,Takže jsem to odhadla... " zamumlám spíš pro sebe než pro sestru.
Trochu zaváhám, ale pak kývnu.

"Pokud nebude nějak souviset s misí nebo pokud nebude blízko někdo silnější než je ona. " Automaticky vyhlédnu z okna abych se ujistila, že tam není. Musí být opravdu nebezpečná. I ta její čakra...

"Možná jsem paranoidní. Pochybuju, že je schopná zaútočit plnou silou. Byla těžce raněná. Ale viděla jsem čeho je schopná." sednu si do křesla a nehty zareju do opěradla. Zvláštně mě to uklidňuje.

"Viděla jsem, jak se pokouží zabít našeho mistra. Díky bohu je nejsilnější z klanu Hyuuga on a ne Naomi." zahledím se do prázdna a v duchu běduju, že tomuhle snad nebude nikdy konec.

Trhnu hlavou, když si uvědomím, že na mě mluví. Ach ano... Její mistr a Naomi. Už mi o tom boji říkala. Vzpomínám si... Den poté měla oči plné slz, i když z části za to určitě mohlo nachlazení.

"Tohle usínání na zvláštních místech máme asi v rodině..." Přemýšlím nahlas, když si vzpomenu, proč byla nachlazená ona a vzápětí na to, jak jsem usnula na zápraží...

Zatvářím se trochu provinile, když si uvědomím, že to co jsem řekla musí znít mírně divně a mimo téma.

"Kdy budeme pokračovat?" Snažím se to zamluvit s nervózním úsměvem.