Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


> sídlo má 2 vchody/východy.
Hlavný vchod je veľká brána, cez ktorú je možné dostať sa na pozemok z ulice.
Vedľajší vchod je zadný vchod, o ktorom vedia len členovia klanu Hyuuga a Hokage.

> Celé sídlo je ohraničené múrom.

> Po incidente s Mikomi je celé sídlo chránené hliadkou, dvaja členovia klanu hyuuga, na úrovni chuuninov (vedľajšia rodina).

> Momentálne už žijú všetci členovia klanu Hyuuga na jednom pozemku, člen vedľajšej rodiny môže mať dom pokojne vedľa člena rodiny hlavnej.

> Členovia vedľajšej rodiny nemajú zákaz učiť sa techniky ako Kaiten či 64!

> Novou hlavou klanu Hyuuga sa po smrti Naomi stal Hyuuga Futoshi, aj to sú dôvody istých zmien.

"Nejsi často doma?" posadila jsem se ke stolu a pozorovala ho.

"Ani nie." Pozrel som sa do strany. "Eh... ponúknem ťa niečim?"

"Nemusíš..." zavrtěla jsem hlavou. "Chmmm asi stejně budu muset jít,.. musím najít Assasina..." zamumlala jsem.

"Hokageho?" Pozrel som zasa na ňu. "Aj ja ho musím nájsť. Niečo musím..."

"Vážně? Tak to můžeme jít spolu... snad mu nebude vadit, co po něm chci..." zamyslela jsem se na hlas.

"Iste budem rád... a čo také potrebuješ?"

"Chtěla bych, aby si vzal mou studentku a naučil ji s démonem... je na to odborník, protože má mokuton..." zvedla jsem se z židle. "Takže, jdeme?"

"Hej poďme." Počkal som kým vstane a keď som prešiel k dverám otvoril som ich, aby mohla odísť z domu.

"Děkuji!" usmála jsem se a vyšla ven z domu, kde jsme počkala, až vyjde i on a pak jsme se společně vydali k Senju čtvrti.

Cez nádvorie som prešiel k svojmu domu a vošiel dnu. Keď som za sebou zatvoril dvere zašiel som do kuchyne pripraviť si niečo na jedenie.

Po tom ako som si poslal a som pekne najedený vyšiel pred dom a natiahol som sa. Hneď ako som zamkol dvere na domku tam som odišiel z štvrti smerom k priestorom na tréning.
(Presun)

Konečně doma.
"Heej, je tu někdo?" zavolám. Zdá se že nic. Jdu se věnovat očistě těla a něco málo sníst. Potom půjdu před dům, kde je dost stromů na osvojení si nové nabyté dovednosti. Potřebuju v tom získat jistotu. Nebude to problém.

Ošetřila jsem si drobné škrábance a procházela se po větvích stromů hlavou dolů. Myslím, že tohle bude moje další velmi oblíbená činnost. Poskakuju ze stromu na strom a jejich kmeni zkouším dělat hvězdy. Je to brnkačka.

Zdá se, že je čas podívat se, co dělají ostatní. Samotnou už mě to nebaví. Vydám se směrem k Tréninkovým místnostem.
(přesun)

Probrala jsem se s bolavými zády a místo toho abych měla hlavu na polštáři tam ležel jakýsi svitek. Nechápavě na to zírám a až pak mi to dojde. U všech dvaatřiceti úderů! Nová technika! A já dostala nápad jak se ji naučit!

Vstanu a jdu se mýt. Příjemně osvěžená zhltnu malou snídani a něco málo si vezmu s sebou. Určitě mi při tréninku vyhládne. Pro jistotu přibalím i ty kouřové bomby, jeden nikdy neví. Taky si vezmu štětec a barvu a namířím si to rovnou na tréninkové prostory.

(přesun)

Opět jsem stanula před svým domovem

"Dobře, dobře, dobrou noc Futoshi-sensei, mějte se." otevřu dveře od svého domu a mávnu na rozloučenou.

Kývol som jej a potom som sa vybral smerom k svojmu domu. Keď už som bol pri dverách tak som otvoril a vošiel dnu. Následne na to som zatvoril a zamkol. Ako som bol dnu tak som šiel rovno do sprchy a potom už osprchovaný som si šiel ľahnúť do postele.

Ráno se probudím a promnu si oči. Matně si vzpomínám, že včerejší zážitky byly natolik silné, že se mi zdály nějaké blbosti. Vlezu do sprchy, něco málo posnídám, obléknu se a začnu si připravovat věci na dnešek. Mezitím mi proschnou vlasy. Následné rozčesání mě rozčiluje, vždycky to zabere fůru času.

Před odchodem si ještě pročtu svitek a zdá se mi, že skoro všechno umím, jen posledních 10 bodů se mi trochu plete. Zase ho složím a uklidím do batohu.

Podívám se z okna a vypadá to na krásné počasí. Za chvíli se začnu během lenošení nudit a tak vezmu své věci a vyrazím na místo tréninku. Třeba budu mít štěstí na nějakou společnost ochotnou změřit síly v taijutsu.

přesun

Nejistě vchází a rozhlíží se. Je tu poprvé.
"Nee-san!" Nechápavě hledí na slzy na sestřině tváři a lituje, že tam tak vtrhla. Těšila se. Co se jí stalo?
"Nee-san..."

"Ahoj Shijin-chan." usměju se na sestřičku a znovu hrozivě kýchnu, div se nepřelomím vejpůl. Moje bílé oči jsou krásně rudé a s náplastí pod okem si připadám jako mumie.

Mírně pozdvihnu obočí, ale věnuju jí úsměv.
"Copak se stalo?" neopomenu zvídavou otázku. Jsem nesvá. Moje oči přejíždí po okolí a zastavují se na každém detailu.