Sídlo klanu Hyuuga

Lehce jsem se odrazila od země a vyskočila na střechu.
Vysoká sakura se nacházela nalevo od našeho domu a možná pro její stín jsem tak ráda sedávala na střeše i v horkých dnech, ve kterých jsem odtud zároveň měla výhled nejen na celé sídlo, ale i kousek do ulic. Díky Byakuganu i dál. A zároveň mi její rozložité větve při tak krásném večeru jako byl ten dnešní nezabránily ve výhledu na hvězdy.

Položila jsem se na dřevo a ruce po líném protáhnutí nechala za hlavou.
Bílé oči jsem upřela na hvězdy. Snažila jsem se v nich hledat nějaký řád. Možná jsem pátrala po souhvězdí, přejížděla pohledem z jedné hvězdy na druhou.
Uklidňující pohled, obzvláště po náročném dni.
Navíc jsem si byla jistá, že mne tu nikdo nemůže vyrušit.

Vedle mého těla na střeše něco zašustilo.
K boku se mi schoulil tmavý havran.
"Edgar-sama, kde jste se tu vzal?" jemně jsem se na tvora, který mi tu zřejmě chtěl dělat společnost, pousmála a vytáhla pár sušenek, které jsme pro něj se sestrou vždy mívaly připravené.
Pak jsem znovu pohledem začala studovat hvězdné nebe.

Procházel jsem se po noční Konoze kde jsem už pár týdnů pobýval "ah...nebe..je tak nádherné....schávlně jestli se i Pilikka dívá...jestli teda žije" posmutněl jsem a sklopil pohled ...při dlouhé procházce jsem narazil na bránu ke čtvrti kde žili hyuugové,neodolal jsem a vešel jsem do čtvrti kde jsem pokračoval ve své procházce
/přesun..omlouvám se xD nenapsal jsem ho tu xD

Strážní sledovali Daichiho.
Nechali ho prozatím vejít do sídla, ale oči z něj nespustily ani na chvíli.

Protáhla jsem se.
Edgar-sama už někam odletěl, ale nebylo divu. Došli mi sušenky. Mrštně jsem proklouzla otevřeným oknem zpět do domu, zavřela ho za sebou a doplnila zásoby, kdyby se náhodou drobný havran vrátil. Zkontrolovala jsem, jestli je vše zamčené.
Chystala jsem se během chvíle opustit sídlo. Nakonec jsem ale zůstala ještě chvíli sedět na verandě. Zaujal mě chlapec, který se tu potuloval bez zjevného cíle a Hyuuga rozhodně nebyl.

Líně jsem se protáhla.
Když se i sestra vrátila z mise, došlo mi, že už tu zůstávám příliš dlouhou dobu. Oprášila jsem si kimono, zkontrolovala, zda jsem zamkla a zamířila jsem pryč. Samozřejmě jsem nezapomněla s úsměvem pozdravit stráže u brány.

(Přesun)

Zastavila jsem se až před dveřmi našeho domu.
Sídlo bylo prostorné, ale tahle budova se odlišovala kvetoucí sakurou na levé straně. Její květy v létě spadávaly na střechu, na které jsem ráda sedávala. Bylo to pěkné, romantické. Navíc teď, když vysvitly hvězdy.
Odtrhla jsem se od prostředí a odemkla.
"Pojď dál," vybídla jsem ho a sama jsem se hbitě propletla mezi nábytkem.
Pak jsem jen ukázala na dveře svého pokoje.
"Tady budeš spát," dodala jsem, abych vzápětí zmizela v koupelně. Nechala jsem na sebe spadávat kapky vody, abych na nahé tělo později navlékla kratší rudé kimono lemované černobílou krajkou. Později jsem se objevila ve dveřích svého pokoje, abych se podívala, jak spí.

(ešte v tedy XD)

Než ona prišla ja som sa tam šiel pozrieť kam ma poslala. Najprv som sa len očami popozeral po izbe predsa len nutkanie sa tu niekde hrabať som nemal.
V tom som zrazu poriadne zívol.
Umm .... asi zaspím skôr než príde keď sa uloží Asi som na ňu nemal čakať však asi pôjde spať niekde inde preto som ja zo seba zhodil moje oblečenie. Teda hlavne mikinu. Ktorá bola tvarovaná na moje ušká. Kapucu som si vážne málokedy dával dolu keď som bol vonku. Pekne som ju poskladal a dal vedľa postele to isté aj z nohavicami a zaliezol som do postele. Hoc možno bolo horúco prikril som sa. Bolo tu všetko mäkučké a voňavé. Zdalo sa mi ako keby to tu voňalo ako ona. Pomaly som už zaspával a úplne celý som sa schúlil do klbka. Nevedel som prečo ale tiahlo ma to tak si ľahnúť a hoc som mal asi teraz celú posteľ pre seba nikdy som sa nerozťahoval a spal som takto.

Kashike


Dorazím do domu naší rodiny. Rodino! Jsem doma... chyběl jsem vám? optám se vesele a směřuji do společenské místnosti.

Večer jsem chvíli zůstala sledovat, jak spí.
Jak se stočil do klubíčka. Roztomilé. Po špičkách jsem přešla do sestřiny místnosti. Nebyla doma, stejně jako bratr a rodiče, takže jsem neviděla žádný problém. Vyspala jsem se dobře. Ráno mě probudilo zabouchnutí oken, které jsem mívala přes noc otevřené. Vítr.
V kolik jsme šli spát? O půlnoci?
Protáhla jsem se a zívla. Během pár minut jsem byla v koupelně. Největší práci jsem si jako vždy dala s po noci mírně rozcuchanými havraními vlasy. Když už jsem byla i oblečená v oblíbeném rudo černém kumonu, došlo na snídani.
Nebylo nad dango, které šlo ohřát i doma. Zvlášť při mých kuchařských schopnostech. Sotva jsem byla s přípravou hotová, otevřely se dveře.
Na tváři se mi objevil jemný úsměv, když jsem zaregistrovala bratrův hlas. Okamžitě jsem pak zmizela v kuchyni, abych připravila ještě jednu porci danga.
"Pěkný den," prohodila jsem, když jsem nějakým způsobem prokličkovala mezi nábytkem ke stolu ve společenské místnosti. "Mikomi ani rodiče nejsou doma," dodala jsem a otočená zády k němu jsem rovnala ubrus, abych zamaskovala mírně provinilý výraz. "Ale máme hosta. Naomi sensei zase zapomněla na misi, tak jsem ho nechala spát ve svém pokoji než vyrazíme."
Asi bych neměla zmiňovat, že ho znám jen chvíli...
"A jak ses měl ty?"

Akosi ma začala štekliť na nose príjemná vôňa. To bola vlastne to čo ma zobudilo.Roztvoril som oči a sadol som si. Pozeral som okolo seba, bolo ticho.
Pomaly som vstal obliekol som sa a ustlal som za sebou nech tu nieje neporiadok. Zaujímalo by ma ako dlho som to vlastne spal. Pomyslel som si a vyšiel som z izby v ktorej som bol. Šiel som vlastne podľa vône keď tu som dorazil do miestnosti kde bola nielen ona ale ešte niekto koho som nepoznal. Ale mal podobné oči. "Ehm dobrý ... " Pozdravil som takto vlastne oboch prítomných čo tam boli. Pritom už ako vždy som zastrihal mojími uškami.

Před Kashikem se v pokleku objevil jeden ANBU. Pane, mám vás požádat, aby jste se připojil k veliteli Ichizokovi a jeho skupině. Potlouká se tu někdo se schopností se maskovat, vnikl nepovoleně do vesnice a několik lidí po něm pátrá. Velitel Ichizoku si ho chce vzít na starosti, ale prý vás nutně potřebuje. Ichizoku by měl být někde v ulicích a pátrat po protivníkovi.
Řekl pokorně ANBU a pak zmizel.

Kashike


Okamžitě vyskočím od stolu a za běhu si připínám opasek s mečem. Dorazím později... Vyběhnu před budovu a odchytnu jednoho z policistů co se ocitl poblíž. Jednalo se o kolegu co měl dneska volno. Poslal jsem ho zpět na stanici s tím že mu volno končí a že má celá stanice pohotovost. Pak jsem zapnul Byakugan a našel kapitána Ichizoka. Když ho bezpečně lokalizuji, vyrazím za ním.

Ožila jsem a okamžitě zapomněla na snídani.
"Pojďme se podívat, co se děje," prohodila jsem rychle směrem k Ryuujimu, načež jsem ho popadla za ruku a doslova odtáhla směrem, kterým zmizel bratr. Koneckonců, kde byla akce, tam byla Naomi. A to se nám hodilo.

(Přesun)

(presun)

Doloudala jsem se do sídla, kde jsem se rozhodla prostě zachumlat do peřin.
Cítila jsem se... Zrazená. A nebyl to hezký pocit, vůbec ne. Na chvíli jsem zavřela oči. Zhluboka jsem se nadechla a ucítila Ryuujiho vůni. Nepříliš znatelně, ale cítila jsem, že tu byl. Že jsem tu nechala přespat zrádce.
Vstala jsem a chvíli jsem se přehrabovala v lékárničce, než jsem narazila na pilulku doplňující chakru.
Skvěle... To jsem potřebovala.
Okamžitě jsem ji spolkla a zase jsem vyrazila pryč. Během pár minut jsem se cítila lépe a všechno bylo lepší než zůstávat na jednom místě.

(Přesun)

Kashike


Dorazil jsem domu a plesknul sebou do křesla. To byl zase den... povzdechnu si spíš pro sebe.

Zamkla jsem za sebou dveře a pomalu jsem zamířila do nejprostornější místnosti.
Překvapilo mě, že jsem doma zahlédla bratra, ale byla jsem vlastně ráda. Mlčky jsem se posadila vedle křesla na koberec, opřela jsem se lokty o opěradlo a chvíli jsem ho mlčky sledovala. Tohle bylo moje místečko. Vzhlížet k bráchovi a čekat, jestli mě podpoří nebo si z toho udělá legraci a zlepší mi tak náladu.
"Neměla jsem ho brát domů," ozvala jsem se konečně. "Ale přišel mi tak... Roztomilý."
Když stříhal ouškama...
Trochu jsem naklonila hlavu na stranu.
Baka no Shijin, baka.

Kashike

Obdařím svou sestru úsměvem. Nic se nestalo krásko. Nemohla jsi to tušit a nakonec jsi svou chybu odčinila. Za ten souboj jsem na tebe moc hrdý.

"Myslím, že mi nechtěl ublížit," pokrčila jsem rameny. "Ani jednou na mě nezaútočil, jen uhýbal."
Namotala jsem si na prst pramen vlasů.
"Ale to ho neomlouvá z toho, že chtěl útočit na Konohu. Nemám ponětí, co si vlastně myslel. Dva proti vesnici, jako kdyby je létání mohlo zachránit."
Zase jsem měla špatný odhad na lidi.

Kashike

Byli to hlupáci. On se pravděpodobně snažil pomstít za pád Kiri. Oba dva už má teď v rukou Spravedlnost, takže jen počkáme jak to dopadne. Pohladím svou sestru po vlasech. Bila ses moc statečně krásko. Nechceš se k nám přidat? K policii v Konoze?

"Díky," na tváři se mi konečně objevil úsměv. Stát se členem Hyuuga policie by byla výsada. "Moc si té nabídky vážím, ale členství v úderném týmu mi prozatím vyhovuje. Zvykla jsem si pracovat pod Naomi. Mám i jistou autoritu. Dá se říct, že tenhle život je pro kunoichi mého ranku zcela ideální."
Na chvíli jsem se odmlčela, ale stejně mi to nedalo.
"Jak Ryuuji skončí? Bude popraven nebo zůstane vězněn?"

Kashike

Dobrá, jak myslíš... ale ta nabídka trvá... mrknu na ní. Jak skončí už neni na mě. Já z něj jen ještě vydoluji nějáké informace a pak to bude na Hokagem.

"Nemyslím, že něco ví."
Shijin, znovu ti připomínám, že tvůj odhad na lidi je...
Vstala jsem.
...Příšerný.
"Ptal se mě, co se stalo mezi Konohou a Kiri, byl v té době na dlouhé misi a vrátil se, když byla jeho vesnice zničena."
Pomalu jsem zamířila ke dveřím do kuchyně. V nich jsem se ale ještě otočila.
"Kávu nebo čas?"

Kashike


Zvláštní... ptal se mě na totéž. Dám si kávu, děkuji sestřičko. Na chvilku se zamyslím. Asi nedokáže přijmout fakt že jeho vesnice se pustila do války, na kterou neměla.

Shijin Hyuuga

"Téměř nás zničili," ozvala jsem se už z kuchyně.
Vytáhla jsem dva šálky, dala vařit vodu a na tu chvíli jsem se znovu objevila ve dveřích.
"Také bych reagovala přehnaně, kdyby zničili Listovou, ale kvůli nenávisti bych se nepřidala k někomu úplně cizímu. To je to, co nepochopím. Proč by ubližoval tobě nebo mě, když to chtěl jen ten útočník z Kamenné? Je Jounin, neměl by být až takový blbec bez znalosti strategie."
Vrátila jsem se do kuchyně, abych dokončila přípravu. Dvě lžičky do každého šálku, to mohlo stačit.
"Tady to je," propletla jsem se mezi nábytkem, abych mu jeden šálek podala. I já si dávala kávu, ostatně jako vždy. Její vůně mě lákala už teď. Posadila jsem se do křesla naproti němu.