Sídlo klanu Hyuuga

Sídlo klanu Hyuuga má dva vchody. Hlavním vchodem je velká brána, chráněná hlídkou, kterou se lze dostat přímo na ulici. Vedlejší vchod znají jen členové klanu a Hokage.

Celé sídlo klanu je obehnáno zdí. Navíc je chráněno hlídkou, jedná se o dva členy klanu Hyuuga (chuunin - vedlejší větev).

Sídlo již není rozděleno na část pro členy hlavní a vedlejší větve. Obě rodiny tak mohou mít své domy v těsném sousedství.

Členové vedlejší rodiny se mohou učit veškeré techniky právě tak, jako členové rodiny hlavní.

Hlavou klanu je Hyuuga Naomi, právě tak jako velitelkou policie - Hyuuga klan.

Naklonila jsem se nad něj, dlouhé vlasy mi spadaly na jeho hruď.
Zastrčila jsem si pramen vlasů za ucho a napodobila to, co dělal před tím.
Měla jsem ústa jen kousek nad jeho.

Naklonil som sa k jej krku a začal som ho bozkávať.
Rukami som ju objal.

A zase mě má tam, kde chtěl...
Musela jsem se pousmát a stačila chvíle, abych zapomněla, kde jsme.

Radšej som prestal aby sa na nás ludia nedívali.

Se šibalským úsměvem jsem si zase lehla vedle něj na střechu.
Ruce jsem měla za hlavou a sledovala jsem oblohu.
"Poslední dva dny jsou dokonalé, jinak je popsat neumím."

Trochu zasněná jsem se vracela domů, do sídla našeho klanu. V hlavě jsem pořád měla vzpomínky z bitev, kterými jsme si prošli a chuť slavit vítězství? Ta nehrozila ani omylem. Trvala jsem si na tom, že něco podobného nechci už nikdy zažít. Najednou jsem však viděla něco, co jsem absolutně nepobrala. Zarazila jsem se a stála na místě. Dívala jsem se na tu "hrůzu".

Tohle bylo to poslední co bych si kdy přála vidět... Shijin? Nawaki? Na střeše? Už zase na střeše? Svět zešílel.

Sledoval som zapadajúce slnko a mal som velký úsmev na tvári.

Zaregistrovala Mikomi. V té chvíli jsem ale měla takovou radost, že jsem si ani nevšimla jejího výrazu.
"Mikomi-neesan!" mávla jsem jí na pozdrav se zářivým, spokojeným úsměvem.


(Tys mi dala. Asi se ještě dlouho nebudu moct přestat smát. Prý zase XD )

Obzrel som sa za Mikomi a zamával som jej.

Rozpačitý výraz mi z tváře nezmizel. Trochu toporně jsem opětovala zamávání. No, čeho já se ještě nedočkám... Doufám, že jejich děti alespoň zdědí Byakugan. Jinak se půjde táta zastřelit... Vešla jsem do domu a vkročila do svého pokoje. Spokojeně jsem se usmála. Tohle mi opravdu chybělo. Konečně zase nějakou dobu doma, v Konoze...

Vzdychol som si
"No prvý známi čo o nás vie"

Znovu jsem si lehla.
Její výraz mi začal trochu vrtat hlavou.
No pravda... Ještě před týdnem jsem nesnášela Uchihy.
"Ale to nevadí... Nebo snad ano?"
Dalo se to čekat, po tom, co vyvádíme na střeše.
Začala jsem se zvonivě smát.
To je dokonalé....

"Mne to nevadí ved Mikomi je dobrá kamarátka"
Usmial som sa

Kdyby ho teď slyšela, asi ho zabije.
"A skvělá sestra." pousmála jsem se.
Pořád nechápu ten výraz... I když vím, jsem nepoučitelná. A pokaždé je to horší.

Bolo cítiť už že je večer a ochladilo sa.
"Neni ti zima?"

"Je mi celkem příjemně. Ale mohli bysme si dát něco teplého k pití." pousmála jsem se.

"Čo teplého máš naymysli pretože ja čaj nepijem."

Tak to mi vůbec nevadí...
"A co kofein?" navrhla jsem.

"Káva môže bit"
Usmial som sa.
"Tak to ideme dovnútra?"

"Hai, skvělý nápad."
Co máš dneska se slovem "skvělý"? Opakuješ ho pořád dokola, Shijin!
Seskočila jsem dolů, oknem proskočila dovnitř aniž bych se namáhala otevírat dveře.
"Mikomi, nedáš si něco? Kupříkladu ovocný čaj?" navrhla jsem a pousmála se.

Tiež som vošiel dovnútra cez okno a šiel som za SHijin.

Ze zamyšlení mě vytrhnul fakt, že někdo nám leze do baráku jako cvičená opice.
"Uhm? Čaj radši ne, ale kávu si dám ráda, děkuju." pravila jsem a na tváři se mi objevil takový zlý úsměv, protože jsem si vzpomněla na jeden opravdu lahodný čajíček.

"Takže třikrát kávu." pousmála jsem se.
"Hned to bude pánové a dámy." komicky jsem se uklonila a odběhla do kuchyně.
Za chvíli dům provoněla vůně kávy. Položila jsem šálky na stůl a jeden si vzala.

Pozrel som sa na Mikomi.
"Mikomi neviem či ti to bude vadiť alebo nie ale ja Shijin mám rád mne je jedno čo si kto bude myslieť"