Re:

[Noriko Kana]

"tak si to měl říct hned, že v tom je ještě něco jiného co mi říct nechceš:" pustila jsem ho
"Pokud to není nějak nezbezpečné pro vesnici nebo pro mě nech si to." řekla jsem a šla si sednout do křesla a založila jsem si posouzení o misi

[Anonymní]

Supeeer... Konečně jsem mohl zase odvrátit pohled. "Ještě jsem vám neřekl tu 'básničku' co jsem vám měl říct, dokud jste byla ještě můj sensei...chcete ji slyšet, nebo vás už nemám zdržovat?" Zeptal jsem se a podíval jsem se na ni fialovými oči.

[Noriko Kana]

podívala jsems e an něj taky
"Tys mi opravdu napsal básničku?" žasla jsem

[Anonymní]

Usmál jsem se, bylo to snad poprvé co mě viděla se nenuceně se usmát. "Jasně...co jste si myslela...mám ji v hlavě doteď." Pořád jsem se usmíval.

[Noriko Kana]

narovnala jsem se a opřela se o opěradlo
"Tak spusť." pousmála jsem se skoro to nešlo ani poznat

[Anonymní]

Na chvíli jsem zavřel oči, abych si ji rychle proběhl v hlavě...měla nějak 14 slok, takže to nebylo nic krátkého...pak jsem oči otevřel nadechnul jsem se a začal, jak jinak než v jazyku Liduen Kvaedhí.
"Ach, průzračná svůdkyně pod azurem nebe,
tvá hladina mě volá a láká.
Já plavil bych se navěky,
nebýt té krásné panny,
která mě volá a láká.

Srdce mé svázala bělostnou stuhou,
tu nic nepřetne, jen moře kouzelné,
a navždy tak zůstanu jat mezi stromy a vlnami..."
Tak jsem pokračoval...sice jí nerozuměla přesně, ale melodii jakou vydával jazyk a částečně mi rozuměla...byla tam poznat láska, klid, pohoda, mír, smíření.

[Noriko Kana]

usmála jsem se
"Přeložit bys mi jí asi nechtěl že?"

[Anonymní]

Do té doby než jsem ji tu básničku řekl, jsem musel vypadat jako zmetek který nezná city. Ale opak byl pravdou...jen jsem z nich mě strach. Bylo to na mě poznat, protože když chtěla překlad, tak jsem se mírně lekl. "No....dobře, přeložím ji." Zase jsem na chvíli zavřel oči, tentokrát, abych si ji v hlavě přeložil.
Pak jsem spustil.
"Ach, průzračná svůdkyně pod azurem nebe,
tvá hladina mě volá a láká.
Já plavil bych se navěky,
nebýt té krásné panny,
která mě volá a láká.

Srdce mé svázala bělostnou stuhou,
tu nic nepřetne, jen moře kouzelné,
a navždy tak zůstanu jat mezi stromy a vlnami..."
Zase z toho vyzařovaly ty pocity : láska, klid, pohoda, mír, smíření.
Ale méně, protože náš jazyk všechno umocňoval.
Když jsem skončil tak jsem se s úsměvem, ale docela jsem se bál verdiktu zeptal. "líbila se vám?" Ani jsem si neuvědomil že se trochu třesu.

[Noriko Kana]

"uhm.....je nádherná, děkuji," mrkla jsem na něj a usmála se pak jsem se zvedla a šla k němu
"Jsi šikovný." sklonila jsem se k němu a dala mu pusu na čelo
"Jen tak dál." a zase jsem se vrátila zpět do křesla

[Anonymní]

Když mi dala pusu na čelo tak jsem se začal červenat. "A...arigato." Vykoktal jsem ze sebe, "No...j...já už...asi půjdu...pokud ještě něco nepotřebujete." Zase jsem to ze sebe dostal stěží. Byl jsem docela červený, vstal jsem a chtěl jsem už jít, čekal jsem však jestli nebude ještě něco Reina potřebovat.

[Noriko Kana]

"ne to bude vše, máš volno nebo jdi trénovat." řekla jsem zase chladně a věnovala se zpracovaným informacím

[Anonymní]

Uvažoval jsem nahlas. "Hm...nechce se mi hledat ero-senseie, takže volno." Pak jsem se vydal k odchodu. "Na shledanou." Řekl jsem ještě a odešel, i ze sídla a vydal jsem se k zámku. (přesun)

[Anonymní]

Prechádzal som sa po uliciach. Nemal som čo robiť, iba som sa tak flákal. Ale flákanie som zrovna v láske nemal, takže som smeroval k rezidencii Otokageho, kde by som mohol byť užitoční a poprípade mohol by som ísť na nejakú misiu. Keď už som videl veľkú budovu tak som začul zasa známy hlas, ktorý som vážne nenávidel, ale musel som ho znášať. Hej, čo máš v pláne?
Poškrabkal som sa na hlave a ďalej som pokračoval v ceste. Napadlo ma Kenta'shiho ignorovať, ale ten by mi len tak pokoj nedal. Nič konkrétne. Nebaví ma tu len tak chodiť a nič nerobiť. Možno pôjdeme na misiu. Ale teraz už mlč. Povedal som a už som stál pred budovou. Vedel som, že Reina bude určite na hornom poschodí. Nechcelo sa mi chodiť po tom veľkom dome a chodiť po schodoch, tak som iba jednoducho vyšiel po stene do okna, ktoré bolo našťastie otvorené. čupel som na okne a pozeral som na Reinu. Potom som sa usmial a spustil som. Zdravím, Otokage-sama. Povedal som hlasom takým, aby sa náhodou nezľakla. Ale to sa stať nemohlo, pretože o mne už dávno vedela. Len som sa usmieval a čakal som čo odpovie. Len som dúfal, že sa nenaštve a neprizabije ma, čo som vážne nechcel.

[Noriko Kana]

ani jsem se nehla
"Co tu chceš? Ty neumíš chodit dveřma?" vykřikla jsem naštvaně

[Anonymní]

Keď som uvidel, že je naštvaná trochu som sa zľakol, že ma naozaj prizabije. Prepáčte, ale nechcel som blúdiť po tomto veľkom dome. Je to tu ako bludisko. Povedal som pokojným hlasom, v ktorom nebol ani náznak strachu. Len som sa prišiel spýtať, či pre mňa nemáte nejakú prácu. Možno nejakú misiu, alebo proste niečo. Povedal som a pousmial som sa aby som situáciu trochu odľahčil.
Keď nás zabije bude to tvoja vina, pretože si debil. Povedal protivný hlas v mojej hlave, ale ja som ho úplne ignoroval. Ale hlas, ktorý máte v hlave sa iba ťažko ignoruje, ale ja som to zvládal, pretože už s tým žijem dlho.

[Noriko Kana]

"Ano čirou náhodou pro tebe něco mám. Tým. To znamená tréninky a hodně tvrdé. studenti Arget Maireto a Killunia. A příště půjdeš dveřmi jinak tě zabiju. První mise....vyklidit bordel v obytné oblasti, šup."

[Anonymní]

Ještě jsem se vrátil, přišel jsem až před Reininu kancelář a zaklepal. Očekával jsem naštvanou odpověď snažil jsem se na to připravit, ale stejně se leknu.

[Anonymní]

Čože!? Tým?! Sakra to budeme musieť trénovať nejakých harantov? To ich radšej zabijem! Povedal naštvane Kenta'shi a ja som iba vyvalil oči na Reinu. Tým? Čože? Vyhŕkol som hneď čo mi to povedala. Nechcel som to povedať, ale vybehlo to zo mňa. H-hai. A kde ich nájdem? Spýtal som sa ešte a radšej som sa chytil steny aby som nepadol dole z okna, pretože som bol vážne trochu mimo.

[Noriko Kana]

"Dále!....hledej a nebuĎ drzej, to máš za trest." stoupla jsem si

[Anonymní]

Zase jsem sebou trhl. Vešel jsem. "Dobrý den...už jsem vám jen přišel dát trochu později dárek na vánoce." Přišel jsem až k ní. "Hlavně se nelekněte a nebojte, nic vám nechci udělat." Začal jsem skládat pečetě, bylo jich hodně vypadalo to na složité jutsu...když jsem je dokončil tak se mi na pravé ruce vytvořil zvláštní zářící znak...zářil fialově, modře a černě, mohla si všimnout že je to jako moje vlasy. pravou ruku jsem ji dal na srdce a při tom jsem řekl: "Nyūgaku: Liduen Kvaedhí." Tím jsem ji během vteřiny naučil, kompletně jazyk klanu, teď jím bude moct mluvit, psát, číst a bude mi i dokonale rozumět. Nakonec jsem ruku oddělal, její tělo bylo příjemně teplé, na ruce jsem už znak neměl, ani reina ho neměla nikde vypálený nebo tak. Ještě jsem na ni promluvil jazykem Liduen Kvaedhí, byla teď druhá osoba zdržující se v oto schopná tímto jazykem mluvit. "Tak tohle byl jediný dárek který mi připadal hoden vás." Usmál jsem se a pokračoval, nikdo kromě mě a Reiny nemohl tomu jazyku rozumět. "Ano, naučil jsem vás jazyk klanu, to je dárek pro vás."

[Noriko Kana]

"To si děláš srandu? Proč...." to jsem si uvědomila, že mě to nutilo s ním mluvit jeho jazykem "Proč si miho dal? Nejsem hodná toho dárku." podívala jsem se na něj překvapeně a trochu provinile. Pak jsem se podívala na Keinchiho
"TO je tvůj první student..Arget Maireto." šla jsem k Argetovi
"Děkuji, možná tě zklamu, neslavím vánoce, ale moc ti děkuju za dárek." mezitím se mi v ruce utvořil malý přívěsek. POdala jsem mu ho byl ve tvaru malé hvězdičky z rudého krystalu.
"Přijdeš časem na to jak se tohle používá, kromě parády a vzpomínky na krku." pohladila jsem ho po hlavě

[Anonymní]

Počúval som ako sa rozprávajú zaujímavým jazykom, ale ja som mu vôbec nerozumel. Tento jazyk som nikdy v živote nepočul. Bolo to celkom zaujímavé. Keď som zistil, že ten týpek je môj študent usmial som sa. Dobre, čakám na teba dole, Arget. Povedal som a potom som sa pozrel na Reinu. To je trest skôr pre nich, nie pre mňa. Ďakujem, dovidenia. Milo som sa na ňu usmial a zamával som. Potom som iba vypadol dozadu z okna. Urobil som pár kotrmelcov vo vzduchu a dopadol som na nohy. Potom som sa oprel o stenu pri vchode.

[Anonymní]

Usmál jsem se. "Ale jste toho hodna." Pak už jsem zase začal mluvit normálně. S opravdovým zájmem jsem si prohlížel rudou, nemohl jsem se na ni přestat dívat. "Arigato." Když mne pak pohladila po hlavě tak to bylo příjemné, ale nedal jsem to na sobě vůbec znát, možná trošku trošinku, objevilo se mi to totiž na moment v očich. S hvězdičkou v ruce jsem pořád střílel pohledem mezi: Reinou, Senseiem a hvězdičkou. "Je nádherná..." Teď už jsem před ní mohl mluvit i jazykem Liduen Kvaedhí, dělal jsem to i proto, aby se naučila přehazovat ty dva jazyky. "Zítra, nebo možná ještě dneska vám donesu nějaké knížky psané naším jazykem." Mohla si všimnout že jsem neřekl mým, ale naším. Pak jsem se nechápavě zeptal. "Trest?"

[Noriko Kana]

"To on to má za trest vešel ke mě oknem, ale je to profesioál a vy potřebujete pevnou ruku." řekla jsem "No přines budu se těšit, dlouho jsem nic nečetla krom technik a správy vesnice." pousmála jsem se

[Anonymní]

"Aha, no co." Šel jsem ke dveřím, tam jsem se otočil na reinu a ještě s úsměvem řekl. "Mor'ranr lífa unin hjarta onr, un du evarínya ono varda." (Nechť nad tebou vládne štěstí a hvězdy nad tebou bdí) Pak jsem odešel a přišel před senseie. "Hm...co máme dělat?"

[Sponsored content]